„Já tam budu první!“ zvolala moje vnučka Kačenka a s nevšedním nadšením se rozeběhla do celkem prudkého kopce. Trochu jsem se zarazila – tohle děvčátko radši tancuje, než běhá, kam ten spěch? A pak mi to došlo. Naše psí procházka se napojila na trasu naučné stezky.
Nacházíme se kousek nad královédvorskou nemocnicí a zdejší naučná stezka pro děti je jedna z nejhezčích, jaké znám. Kromě stolečků s kukátky, pomocí kterých děti v lese hledají na okolních stromech makety ptáků, je tu plno zastavení s nejrůznějšími informacemi ze života lesa. Všechno je ze dřeva, děti mají postupně k dispozici desítky otáčecích destiček, kde je na jedné straně obrázek a na druhé vysvětlující text.
Naše děti stezku milují, znovu a znovu obracejí destičky a určují stromy, zvířata, houby i hmyz. V labyrintu hledají, co které zvíře jí, určují kterému patří jaké stopy. Zjistila jsem, že ani já neodolám a jedu v tom s nimi! Když tu nedávno někdo udělal pro děti další lesní soutěž, tentokrát jen na zalaminových papírech, přečetla jsem všechno – a to jsem s sebou ani vnoučata neměla!
Proč vlastně musím číst jakýkoliv nápis vidím? Protože je to nutkavá potřeba gramotného člověka? Pozůstatek instinktů lovců-sběračů, kterým v jejich okolí nesmělo nic ujít? Nebo jenom zvědavost? Každopádně jsem velmi vděčná všem tvůrcům naučných stezek, a štvou mě lidé, kteří je hloupě a bezohledně ničí.
Právě na této stezce jsem zažila hezkou příhodu. V lese, u „věže poznání“ stála starší paní s holčičkou. Paní zrovna ukazovala na obrázky a četla, když se děvčátko otočilo a zpozorovalo moje psy. Černá Berry je prostě ovčák, ale bílá Ari vypadá přesně jako menší aljašský vlk.
Paní zrovna říkala: „Koukej, tady je jezevec a tady rys…“ když holčička nadšeně vykřikla: „A tady má paní vlka!“ Oči jí zářily a mě bylo jasné, že na „vlka“ jen tak nezapomene. Kam se na něj hrabal nakreslený rys! 🙂
Jak se vám líbí naše stezka? 🙂
A tak se dnes ptám velmi jednoduše – máte své oblíbené naučné stezky? Vyhledáváte je, pokud jste někde na výletě?
A pak mám jednu extra speciální: máte nějaké své oblíbené znalosti na základě kterých byste mohli naučnou stezku stvořit? (Ano, k této otázce inspirovala mě Netopýrka:)) Třeba povídání vázané k nějakému místu, které je vám drahé (napadá mě Yga a její Vrbice:)) nebo by mohlo jít o seznámení s nějakou činností – patchwork, malování, focení. Tak co, budete si se mnou hrát? 🙂
Milí zvířetníci a dede, musím se tu před vámi pochlubit. Naše mladší dcera dělala diplomku na téma naučná stezka v krajině, kterou miluji. Věrka si vybrala své nejzamilovanější místo,kam jezdily obě dcery dost dlouhou dobu na turistické tábory. je to vážně přenádherný kout 4eského lesa, kterému se říká v Bělé Váhavé údolí. děti tam vždy stavěly stany s dřevěnými podsadami, musely si samy postavit chráněnou jídelničku pod širým nebem vykopat dvě latríny ataky poskončení tábory vše uklidit a uvést do původního stavu. Tábor se konal na území chko, takže než děti dostaly povolení, muesely pod dohledem ochranářů a lesníka vysázet spoustu sazeniček mladých stromků a třeba posbírat fůry kamení právě z míst, kde se pak lesní školky vybudovaly.všechny děti si tohle místo zamilovaloy, i když v táboře panovaly docela dresné podmínky pobytu. Táborníci se myli pouze v řece Radbuze, pro pitnou vodu se jezdilo do vsi.
v této oblasti si našla dcera místa, která pospojovala do naučné stezky, kterou si sama navrhla a od začátku do konce si ji vymyslila. le protože právě ta místa dcera milovala neejvíce pro jejich odlehlost, zůstala stezka realizovaná jen v té diplomce. Dcera prohlásila, ž pokud by se stazka opravdu b zrealizovala a vytvořil, už by ta místa pozbyla svého kouzla půvabu dosud neobjevených zákoutí. Dcera svou práci ukázala na oblastním ochranářském centru v tachově, kde chtěli stezku realizovat.byli z dceřiny práce fakt nadšení, takže dceři dlouho trvalo, než svůj zájem vysvětlila a oni pochopili. protože jsem celou dceřinu diplomku musela
několikrát pozorně přečíst, aby tam nezůstaly nějaké gramatické nebo i syntaktické nedostatky, vím o té práci hodně. A jelikož dcera potřebovala mít v diplomce úvod v angličtině, kterou dobře neovládala, poprosila jsem Jakuba ze zvířetníku, který jí ten anglický úvod sestavoval. Jakub samozřejmě musel práci pozorně přečíst, aby věděl, o čem dcera psala.Jakub byl úplně jejím nápadem unešený .dnes jen lituju, že se ta staezka neudělala.Krajina okolo pramene Radbuzy a kolem Pleše byla fakt dlouho neobjevená , civilizací nedotčená a liduprázdná. Vše souviselo s tím, že celá oblast byla civilnímu obyvatelstvu dlouho přísně zákázaná.Prochází tudy totiž dříve přísně střežená státní hranice s „nepřátelským“ Západním Německem,takže se zde nic nesmělo budovat a krajina byla uchována v původním přirozeném stavu. Bohužel už dnes se doba změnila a oblast protíná několik cyklostezek, takže se už lidmi jen hemží.
Lenko, to zní úžasně! A mimochodem, chápu tu snahu stezku nerealizovat. Popravdě teď máme novou blízko naší vesnice (Čertovy hrady a Zátlucké rybníky) a už teď to sem láká lidi… což bohužel znamená vedle popularity i větší množství odpadků a eh „podpapíráků“ 😛
To je moc hezká stezka. Mám takové atrakce ráda a i když už mám děti dospělé, hrajeme a čteme si vždycky, když nějakou potkáme.
Dede, tak na takhle krásné stezce bych se – tedy bohužel jen myslí – stala dítětem !!! Všecičko bych si také musela vyzkoušet, přečíst, pohrát si 🙂 Je fakt úžasná, čest a chvála všem, kdo se na jejím vzniku podíleli.
Velké vzdálenější jezero, je obkroužené lesní pravenou cestou, kde jsou také poučné nápisy. Sice nic v hravé formě, ale cedule jsou velké, plné obrázků a popisek. Vždy jedna cedule věnovaná květinám, stromům (s tvary listů, šišek, bukvic atd) , hmyzu, motýlům, plazů apod. Protože pro mne do té doby byla jižanská příroda něco neznámého, právě díky těmto cedulím jsem se s ní začala seznamovat, získávat zajímavé informace. Třeba jsem viděla přes pěšinu přeběhnout „divnou“ ještěrku a o kus dál viděla na ceduli její obrázek a popis.
Mám to jako Yga,mám tyto stezky moc ráda a ráda se poučím, zvláště,když jsou hravé. 🙂 V dřevních dobách, kdy jsem rabotala jako služáščij. Máme protipovdňové funkční nádrže,jsme totiž v zóně stálých povodní,stezka vedla podél našeho potoka,který se vlévá do Moštěnky, dále vedla kolem nefunkčních svodnic,s možností obnovy, na vršíčku obce bylo plánováno místo s rozhledem, odkud je vidno až na Radhošť, pokračovalo to k ekologické čistírně vod. Dokonce jsme tuto záležitost zpracovali tak dobře, že jsme obdrželi dotaci a pochvalu. Bohužel, přišly volby, nastoupily komouši se svou rétorikou a kecy. Stezka se nerealizovala a dotace byla vrácena. Dnes máme více jako 20 mega dluhů a nefungá skoro nic. Tož tak je to. (devil)
Stezka je opravdu povedená a věřím, že ji děti mají rády. Podobné panely – s pexesem nebo s otáčecími obrázky – jsem už někde viděla, nejspíš v Orlických horách nebo v Krkonoších. Za naučné stezky a podobné zajímavosti jsem vděčná zejména tehdy, když děti vytáhneme na delší výlet – když se baví, nezlobí a ani nožky je nebolí. 🙂 Ale i já si ráda přečtu o místních zajímavostech.
Jedna naučná stezka nám začíná hned za domem a vede místním lesem. Jsou to jen obrázky zvířat, rostlin, hub a tak. A pak u Jezírka hříšné Milady je panel s pověstí o tom, jak jezírko ke svému jménu přišlo. Jednu dobu jsem to musela dětem číst asi tak jednou měsíčně pořád dokola. 😀
Co dělala hříšná Milada? 😀
Jo, přestože je stezka v dost slušném svahu, běhá od obrázku k obrázku i naše Kačenka, která (jakmile se nudí) velmi ráda ztrácí nožičky… 🙂
Milada hřešila s uhlířem, který tam v lesích u jezera obsluhoval milíř. Smůla byla, že dotyčný měl ženu. Prostě klasický milostný trojúhelník! Do jezírka skočila nešťastná paní uhlířová – a proto se teď (nespravedlivě) jmenuje Jezírko hříšné Milady.
Hančo, dlouho si tu nebyla ?! (h)
Jenny, když já mívám červen vždy napjatej – ale polepším se, slibuji! (h)
(h) (h) !
Naučná stezka je moc pěkná DEDE.
My tu určitě v okolí také nějaké máme, ale přiznám se, že o nich nevím. Děti už mám velké a vnouček přijede čas od času a tím, že nemáme auto, těžko by jsme se tam dostali.
Myslín, ale že je nějaká stezka v Plasích. Podívám se o tom.
A mě by se líbila naučná stezka po Římě po ne příliš známých místech.
Co ty víš, třeba je v Římě mají 🙂 jen dobře schované… (wasntme)
Já se pokusím nějaké najít, mám? O nějakých, ne příliš naučných, spíš tematických, vím, ale tam to chce aspoň trochu italštiny nebo jiného jazyka, dětské a přírodovědné jsem zatím nehledala, a to jsem v Římě s prstem po mapě skoro každý večer poslední dobou. Podívám se.
Pokud se nemýlím, tak Míša italsky umí 🙂
Ta je opravdu naučná ale i moc hezká. Určitě tam chodí spousta rodičů s dětmi. (y)
Je tam opravdu živo. Pod altánkem u potoka je i ohniště, kde dají opékat buřty (či jiné věci:)). Bohužel tam bývá i nepořádek – nejvíc flašky nebo konzervy od piva 😛
Ta vaše stezka je úžasná ! Ta by se líbila dětem, Anička by si to už i přečetla a Matěj obdivoval obrázky. Tady bohužel nic podobného není, nebo o tom nevím.
Tak je to u nás – Patrick čte a Kačenka prohlíží:))
Chytrá a kreativní hlava, která to vymyslela! Chodila bych tam s vámi, moc se mi to líbi!
Je to skvěle vymyšlený obsah a perfektně zpracované. 🙂
Tak tak je opravdu vymakaná!
To jo! 🙂
Dede, tak si to je Šulcová naučná stezka. Lesy města Brna mají také, nad Šebrovem, ale tak parádně udělaná, aby zaujala děti, to není. Jsou to jenom panely, na kterých je popsána práce lesáků, sice to povídá mravenec, ale mně to přijde jako reklama, jak je tenhle podnik úžasný. Nyní ve svých lesích v okolí Brna umístili cedule, že vstupuješ na vlastní nebezpečí, protože padají ty sucháče po kůrovci. Prý nemají strojové a lidskè kapacity na úklid. Ale těží zdravé stromy o sto šest.
Šiš Šulcová nééé. Parádní stezka.
Naučná stezka v poničeném lese holt extra nepotěší. I když to vypráví mravenec. 😛
Pozor – od pátku večer do někdy (odhad je až 72 hodin!) bude Dedeník nedostupný kvůli technické údržbě.
Stránky budou inovované a zabezpečené certifikátem.
V pondělí vám tak možná nebudou fungovat trvalé odkazy, protože místo http bude https 🙂
Poslední naučnou stezku jsem viděla v Mikulově na Svatém kopečku- taková ta tradiční, nehrací. Ale i tak jsme si prohlídla obrázky a zběžně mrkla do textu- byl docela obsáhlý, stačil by poloviční (a to já dokážu číst i odložený telefonní seznam).
Asi bych dokázala udělat naučnou stezku z patchworku, ale obávám se, že veřejnost na takové věci hledí tak, jako že na co to je dobrý?
Ten patchwork mě napadl… a myslím, že už tak spousta lidí nehledí. Hlavně po lockdownech! Když máš co dělat rukama a máš takřka nekonečné možnosti kombinací… paráda 🙂
Možná by se taková stezka hodila tady u nás – přece jen jsme byli roky a roky městem potištěné bavlny 😀
Jednu výbornou textilku určitě ještě máte- La Linea 🙂
Miluju naučné stezky! Vzpomínám s radostí na doby, kdy jsme s Jeníkem jezdili na prodloužené víkendy do Jižních Čech – Jeník tam brázdil okolní silničky na kole a my s Toyou jsme si našly naučné stezky. Toya byla ideální pes na takovou to činnost, protože naučnou stezku nemůže člověk prolítnout, tu si musí vychutnat – zastavit se u každého zastavení, přečíst, prohlídnout a pak se koukat kolem a snažit se zahlídnout aspoň něco z toho, co se na tabuli inzeruje. Taky se tam hezky sní – a o Toyenku jsem se nemusela starat, neřešila lidi ani zvířata (i když tenkrát, po hříchu, jsem většinou na nich byla sama).
Já myslím, že vymyslet hezkou a zajímavou naučnou stezku (třebas tu, jako je u Hradce 🙂 ), je docela těžké. Ono to chce nejprve velké znalosti a pak mít nápad. Nápad, jak bude vypadat, kam ty tabule postavit, co na ně dát, aby to dávalo smysl a aby to lidi zajímalo. Přiznávám, nemám moc ráda obsáhlé texty, přestože jsem velký čtenář, ale v přírodě na čtení Jiráska nemám čas a náladu. Mám ráda tabule s mapami, obrázky a důležitými údaji… no a potom takové ty hrací! Tam vydržím taky dlouho.
Jak se ti tedy líbí ta naše stezka? 🙂 Já ji považuju za skvělou a naše děti taky:))
Moc se mi líbí, tady bych se vyřádila. Určitě bych chtěla všechno vyzkoušet… Jinak jsi mne uvedla v omyl tou malou fotkou u nadpisu. Čtu Věž poznání a hned mi bliklo v hlavě „Tak to bude dneska nějaký článek duchovního, možná i náboženského zaměření…“ (rofl)
Tak to mě vůbec nenapadlo! 😀
stezka jehovistů?
😀
Bingo! (rofl)