HOST DEDENÍKU – Topi Pigula: Proč mají Britové tolik čínského čajového porcelánu?

Malé události ovlivňují velké dějiny. Ve škole se učíme data velkých událostí, jako jsou významné bitvy, události nebo vynálezy, které změnily běh dějin. Nebýt atomových výbuchů v Hirošimě a Nagasaki, možná by vojenské hřbitovy v USA zdobilo tisíce dalších bílých křížů, nebýt Kolumba zabloudivšího cestou do Indie, kdo ví, jak by se vyvíjela americká historie.

 

Jenže velké události se skládají z malých objevů a ještě menších událostí. Historie tak „obyčejného nápoje“ (čajomilům se omlouvám) jako je čaj je například spjata se jménem moravského jezuity Georga Josepha Camela, který dal jméno kaméliím i tedy i čajovníku, který se mezi ně řadí.

Camelia sinensis, jak zní odborný název čajovníku čínského, je stálezelená rostlina jejíž původní domovinou je jižní a jihovýchodní Čína, byť se dnes ve velkém pěstuje nejen v Asii (Indie, Japonsko, Srí Lanka), ale i Gruzii či v Jižní Africe. Aby se situace dostala do dnešního stavu, musel někdo čajovníky transportovat, předpěstovat, zavést výrobu, zajistit odbyt. V dnes světoznámé oblasti indického Darjeelingu by pravděpodobně čajový byznys bez přispění britských správců nevznikl.

 

Čajová plantáž

 

Čajová velmoc – Velká Británie

Byly to zejména britské lodě Jejího Veličenstva, které do Evropy vozily tisíce tun čajových lístků. Na počátku 19. století se každoročně vypilo jen na Britských ostrovech kolem 15 000 tun čaje, který v naprosté většině pocházel z Kantonu a jižního pobřeží Číny. Země za velkou zdí si nechtěla pouštět cizince do vnitrozemí.

Následně se ukázalo, že čaj je natolik zajímavý vývozní artikl, že se začal padělat a míchat s dalšími rostlinami, jako byly jasmín či pomeranč, čímž vznikly první ochucené čajové směsi. Ona malá souvislost, o níž bude dnes řeč, souvisí s množství čínského čajového porcelánu, tak odlišného svou elegancí od hrubé, v Evropě v té době běžně používané kameniny.

 

Čajovník

 

Problém s dopravou čaje přes oceán byl ten, že nesměl navlhnout, aby nezačal plesnivět, ani se dostat do styku se slanou mořskou vodou. Proto byl čaj uskladněn hluboko v útrobách lodí, zatímco jako balastní náklad bylo používáno něco, čemu naopak případná vlhkost nevadila. Vozit kamení nemá smysl, proto se používal mimo jiné jemný čínský porcelán.

„Pokud se tedy během 18. století dovážely v průměru 4 tisíce tun čaje ročně, spolu s nimi se přivezlo pravděpodobně také 240 tun porcelánu. Skoro stejné množství se pak dováželo i na evropský kontinent a do amerických kolonií,“ píše Henry Hobhouse v knize Šest rostlin, které změnily svět.

Čaj se vypil, porcelán zůstal a přibýval. Jelikož zájem byl hlavně o čaj, nikoliv o porcelán, tak jeho cena, na rozdíl ode dneška, nebyla nijak velká. „Jídelní servis o 216 kouscích stál v roce 1714 pět liber a sedm šilinků, přičemž každý kousek byl ozdoben erbem vyslance, který si servis objednal. V roce 1732 bylo dovezeno 5 000 čajových konvic za jednotkovou cenu půldruhé pence. I kdybychom tyto ceny vynásobili stem, abychom se přiblížili dnešním cenám, byl porcelán takovéto kvality neuvěřitelně levný,“ píše Hobhouse.

 

Čajový porcelán

 

Další malá historická „čajová“ souvislost má přímou spojitost s oušky na šálcích, které se v Číně nepoužívala. Jedná se o evropský vynález, Číňané pili čas dostatečně chladný na to, aby mohli šálky držet v dlaních. Navíc se šálky bez oušek lépe skladují.

Dnes ceněný čínský porcelán se ve stovkách milionů kusů dostával do Velké Británie i na evropský kontinent dostával za neuvěřitelně nízké ceny. To, co sloužilo v minulosti jako balastní náklad se dnes na aukcím prodává za desítky, občas i stovky dolarů za kus.

 

Dede: Děkuju Topimu za velmi zajímavý článek a hned se ptám – máte doma nějaký čínský porcelán? Ostatně – pijete radši svůj čaj z porcelánu, jemného porcelánu (fine china) nebo kameniny?

A když jsme už u toho čaje – máte radši čaj čistý nebo nějak ochucený? 🙂

 

Aktualizováno: 31.5.2021 — 17:08

32 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Zajímavý článek,jak se čínský porcelain dostal do Anglie jsem take nevěděla. Ale vzpomněla jsem si, že když nám občas manželova maminka poslala do Anglie balíček, krabice byla vždy vyložená velkým igel. sáčkem a prázdná místa vyplnila – tenkrát populární jedlou vycpávkou domácích balíků – popcornem. V té době navíc popcorn v Evropě ještěEvropě tak známý a bublinkové papíry ani současné umělé kousky neexistovaly.

    Já mám tři střední čínské mističky se lžičkami. Byly v krabici s různým nádobím a sklenicemi, které mi dala zdejší kamarádka, než se odstěhovala a za tím účelem se zbavovala věci. Používám je jen vyjímečně, třeba na oříšky.

    Jeden čas jsem byla také hodně čajová, kupovala a zkoušela jsem spoustu druhů (a později z nich dělala kombuchu).Teď už čaj pijeme jen občas, v zimě třeba místo odpolední kávy, teď už spíše večer „k TV“ s citr. šťávou. A vlastně už jedině „Twining’s English Breakfast Tea“. Dříve jsem měla také ráda Earl Gray. Proto, když k nám prvně přijeli naši londýnští přátelé (oba typicky odchovaní čajem – ráno a odp.)koupila jsem jak EG, tak i ten černý. Když jsem jim dala k snídani vybrat, Petr prohlásil že EG není na snídani, prý jedině černý a u Twining’s uznale povytáhl obočí. Od té doby jsem tenhle čaj měla vždy v dostatečné zásobě a sama jsem si ho oblíbila, jen přidávám ten citron a nepijeme ho k snídani, ale večer :).

  2. Jsem hodně čajová, můžu všechny čaje i nečaje – akorát že je barbarsky piju z půllitrového hrnku, nikoliv z čínského porcelánu. I když ten se mi moc líbí, ale nějak na mne žádný nezbyl (a stejně bych ho měla jen na parádu, že).
    Zajímavé, díky!

    1. Čajový je můj muž, má doma docela pěknou sbírku, já tomu vůbec nerozumím. Ale co jsem si oblíbila, to je keňský černý čaj, půl napůl s mlíkem. A pak cosi voňavého ze Zanzibaru, to si občas taky ráda dám, bohužel zásoby už docházejí.

    2. Jsem na tom úplně stejně. 🙂 Ráno snídám zelený čaj z půllitrového hrnku (ale taky pěkného!), přes den upíjím ovocný a večer končím bylinkovým čajem. Malé šálky by mně prostě nestačily – vím, pro ten případ je tu čajová konvice, ale na tu jsem si nějak nezvykla. Mám krásné cibulákové šálky, ale ty přijdou na stůl výjimečně, z čínského porcelánu mám jen misku na rýži se lžičkou zdobenou dračími motivy.
      Příběh čínského porcelánu je moc hezký!

    3. Zano – OT Zvířetník
      Kdysi, jako úplně malá, jsem v Malešicích bydlela. A vůbec jsem netušila, že tam něco takového je! 🙂 Díky za rozšíření obzorů (inlove)

  3. „Vozit kamení nemá smysl, proto se používal mimo jiné jemný čínský porcelán.“ Au 😀

  4. No páni, porcelán jako balast,k neuvěření.Mám ráda čaje a ráda je ochutnávám. Zato jsem pod domácí kuratelou kontroly množství, které mám doma. Moc bych chtěla zažít čajový obřad a být poučena ale chtěla bych k tomu určité soukromí. Porcelán mám doma různý,čínský nemám,i když za totáče jsme byli vděčni i za ten čínský komerční. Přátelské soupravy mám dvě, jednu anglickou a jednu českou z kvalitní porcelánky, dárek od Louk. Kyblík dobrého čaje si dělám hlavně v zimě a když je dost chladno, což je asi z hlediska obřadů špatně ale jak říkám, nemám v tomto oboru žádnou zkušenost. A jinak se moc a moc budu těšit na report o těch úžasných končinách níže zmíněných, kam se už nepodívám. Škoda těch totáčových let,kdy nás přes mříže krmili volovinami jak Jeníčka a Mařenku, ti dva aspoň utekli. 🙂

  5. (blush)
    Ještě že se u nás nekamenuje za gurmetské prohřešky, protože by na mne letěly horniny jak z tábora kafařů, tak z tábora čajíčkářů. V horkém počasí mám nejraději Kohoutí pramen, a to tak zvaně odražený. Kávu nebo lahůdky typu caro či melta si dávám ve chladnějším počasí – slaboučké, oslazené a s mlékem. A čaj může být jakýkoliv, černý, zelený, bylinkový, hlavně že zažene žízeň.
    Velice mě ale zaujalo povídání o porcelánu. Mám tento materiál ráda.

    1. MaRi – já myslím, že těch opravdových gurmetů v oblasti čaje a kávy zas tolik není a kdož jsi bez viny, hoď kamenem, že jo (rofl) .

  6. Já tedy čajová nejsem, a když už, tak dobrý černý čaj, ale s mlékem a bez cukru. MLP je víc čajový, ale nejradši má Roibos, což vlastně čaj není 🙂 . Čaj (černý) s citronem a medem užívám jako medicínu při nachlazení, různé bylinkové ani náhodou (fšechno je petržel 😀 ) Kávu ráda, ale turka nemůžu, nedělá mi dobře na žaludek, takže z frenchpresu a s mlékem, bez cukru. Nebo instantní a taky s mlékem a bez cukru. My vlastně všechno pijeme s mlékem a mléko mám ráda v jakékoliv podobě, studené, teplé, kyselé… asi bych potřebovala doma krávu 😀

    1. Jo a jedině z porcelánu, ze skla nikdy, to absolutně neladí mému oku (vypadá jak voda z nádobí , dámy prominou 🙂 ) a kameninu vlastně nemám.

  7. Zajímavý článek. Od svatby máme doma čínský „rýžový“ jídelní a čajový servis, který slouží dodnes. V porcelánu zapečená zrnka rýže prosvítají a modrý dekor stále zdobí. Přežívá dokonce i myčku. Je to bytelné nádobí. 🙂

    1. Rýžový porcelán jsem si strašně přála. Jenže v té době „letěl“ cibulák, takže jsem jednou dostala nabídku, že k Vánocům dostanu čajový servis. A když jsem vybalila cibulák. Nebyla jsem zrovna nadšená a přiznám se, že ani nevím, kde skončil, doma ho nemáme. Co mě mrzí, byly krásné porcelánové hrnky s motivem švestek, také už starožitnost. Ty jsem dostala od ex tchýně, ale zůstaly na chalupě, o kterou jsem rozvodem přišla. Jinak piju čaje ovocné nebo černé listové, kafe vůbec a čaj s mlékem nemůžu, ten mi nedělá dobře. O té historii činského porcelánu aka zátěže jsem věděla, bylo to logické. Čajové klipry bývaly nejrychlejší lodě, pokud si pamatuju z knížek, právě proto, aby se čaj nezkazil… Parádní článek.

  8. Nádherný článek! Díky! Tak to je bomba, ta čísla co se dovozu čaje týká, to je ohromující, a že byl porcelán něco jako výplň lodí to je velká zajímavost.

  9. Zajímavý článek.
    Já jsem spíše kávomil a pravověrný turkař. Na milost vezmu jen silné italské Ristretto.
    Čaj mám ráda Earl Gray a v zimě vezmu na milost i ovocný.
    A piju ho ráda z porcelánu.

  10. Já osobně čajomil nejsem, ale mí synové ano. Absolutní
    Přesto mi tento článek přinesl mnoho zajímavého poučení, i o těch ouškách.
    S radostí svým čajíčkům přepošlu, ať se poučí u šálku svého oblíbeného.
    Moc děkuji za příjemný den.

  11. Jo ještě něco – moc se mi líbila ta poznámka o původu oušek na čajových šálcích 🙂

  12. Tak o porcelánové „vycpávce“ jsem neměla tušení! Ale porcelán miluju – určitě mám mnohem víc krásných kousků než stíhám používat 🙂 Akorát mám většinou porcelán anglický – aneb náš pobyt v Anglii a nákupy jak nových krásných věcí, tak úlovky z blešáků, viz moje domečkové konvičky:))
    Přitom na čaj mě moc neužije. Zelený mi celkem chutná, ale ty lepší mi (kupodivu) umějí zacvičit s krevním tlakem (a to jsem nízkotlaká:)), takže se jim spíš vyhýbám. Černý mám ráda – ale jen s citrónem:)) Na to by se dalo říct, že v takovém případě je úplně jedno, jaký je ten čaj, ale věřte, že není 🙂 Musí to být dobrý silný černý čaj 😛
    Pokud však bez něčeho nemohu být, je to kafe… 😀

    1. Vím, že jsem v čajové společnosti barbar, ale čaj nepiju, neb mi nedělá dobře éhm na zažívání. Černý čaj mohu pít pouze s mlékem, protože samotný ho používám jako účinné stavidlo při rychlých příhodách břišních. Dobrý sypaný černý čaj si tu a tam dám, ale „s mlékem, prosím a bez cukru“. Piju bilinné čaje a hodně, střídám je, protože bylinky jsou vlastně drogy. Všechno i kávu bez cukru. Ten mi jaksi naruší chuť a aroma.

  13. Mým šálkem čaje je dobrý kafe, pokud možno klasický český turek nebo káva z frenčpresu, ale Jeník je čajový. Bývaly doby, kdy jsme byli zavaleni různými druhy čaje sypaného, dnes už bere na milost i sáčky lepší provenience.

    Já, když už si dám čaj, tak černý, pokud možno ochucený (miluju čaj z Mauritia s vanilkou a kokosem, bohužel zásoby už docházejí) a se smetanou. Ano, jsem barbar 😉

    Jinak o čaji vím ještě to, že byl svého času tak drahou komoditou, že v domácnostech byl pod zámkem.

  14. Tak to by mě neneapadlo, že se porcelán používal jako vycpávka 🙂 Tenkostěnný šálek z čínského porcelánu mám jeden. Bývaly dva, ale kdeže ty loňské šálky jsou.
    Navíc, přiznejme si to, čaj mám nejradši bylinkový. Ráno si sice dám černý, ale když je to ucházející English Breakfast, stačí mi to. Takže fajnšmekr nejsem, jen na ty bylinky- a tam mám ráda čaje ze Sonnentoru a z Květomluvy od Fryzelků. Když už nějaký obecně považovaný za normální, tak stejný jako kapitán Picard- Earl Grey, horký.

  15. A ještě jedna věc mě (nejen u čajů) baví. Hledání drobných souvislostí. Díky tomu, že jeden z mých oblíbených čajů je Earl Gray vím, kdo byl hrabě Gray a co je bergamnot 🙂

  16. Bývaly doby, kdy jsem po chuti rozeznal hned několik čajů a jako člen Japonské čajové společnosti jsem byl pozván na Hrad na čajový obřad, kde nám vařil čaj mistr Sóšicu Sen XV. Zlatá devadesátí léta. V češtině mu u nás vyšla kniha Cesta čaje, mysl čaje. Rád se tím chlubím, ale ten japonský čajový obřad byl na mě dlouhý a nejvíc mi chutnaly k obřadu podávané čajové sladkosti. Jenže pak jsem konvertoval ke kávě. Přesto si ze svého čajového období (a následných cest po světě, kdy jsem pil čaj na plantážích cejlonských, darjeelinských i bangladešských) odnesl jednu zkušenost. Český pytlíkový čaj nebrat. A pokud jo, tak s rumem.

    1. No teda, Topi, to je úžasné! Určitě máš spoustu zážitků z cest (a taky fotek) – poděl se s námi o ně. My tohle milujeme!

    2. Čajový obřad začil můj muž, když jsme žili na Taiwanu a byl nadšen. Takže když jsme tam dostali darem komplet servis jejich čajové keramiky (ty malé šálečky, dvě konvičky, nádoba na suchý čaj, dřevěné kleště na čaj, speciální ručníček:)) včetně dvou plechovek úžasného čaje. No a když nám ten čaj došel, už jsme další nekoupili… bez toho prostředí už nás to neoslovovalo…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN