HOST DEDENÍKU – Netopýr budečský: Novomanželé (9) aneb cesta k poznání

Jak dopadl lov brouků? Jak pokračuje ochočování mých okřídlených spolubydlících? Jak vzdělávat veřejnost, když veřejné akce zatím nelze konat, a online přednášky ani podcasty už lidé nechtějí ani vidět? Dozvíte se v tomto článku!

 

Cesta do hostivařských lesů dopadla… či spíš nedopadla.

Stezka údolím Botiče je celá vyasfaltovaná k velké radosti bruslařů a cyklistů. Ne tak mojí – mám radši měkký terén, na jakém bude jako bonus víc úkrytů pro brouky. Takže jdu po vedlejších stezkách. Prší, je mokro, místy se brodím potůčky vody.

Po pár kilometrech to vzdávám a volám kamarádce ze záchranné stanice, zda si můžu přijet pro krmení. Včetně cvrčků.

Krabičky s hmyzem dostanu v igelitové tašce, která putuje do batohu. Domů ji dovezu téměř v pořádku.

Téměř.

 

A sakra!

 

Kromě červů dostávám putovní Netopýří naučnou stezku.

Okamžitě mě napadne místo, kde ji instalovat. Hezká křižovatka jedné naučné a dvou turistických tras, místo, kam jsem chodila sbírat kaštany a kde se většině populace skvěle fotí selfíčka u skal a jedincům s obskurními zájmy vytlouká Pokémon GO gym. Chodím okolo několikrát týdně, takže můžu stezku průběžně kontrolovat a opravovat.

Instaluji v pondělí ráno. Zaznamenávám zeměpisné souřadnice začátku stezky – zde je odkaz. Hledám vhodné dostatečně široké stromy.

 

Začátek dobrodružství

 

Mobilní naučné stezky mají zpravidla podobu několika listů A4, které je třeba v dešti a větruvzdorné úpravě připevnit na vhodné stromy, ploty a jiné pevné objekty. Před Velikonocemi jsem pomáhala instalovat jednu tematickou pomocí tenkých složek na dokumenty a provázků nebo háčků. Netopýří stezka má zalaminované tabule. Protože ji budu instalovat v lese, vystačím si s připínáčky.

 

Tajemná  tajenka

 

Stezka začíná i končí kvízem s tajenkou. Kdo ji správně vyluští a zašle řešení na uvedenou adresu, získá poukázku na malý dárek na netopýřím stánku, který si může vyzvednout off-line na některé akci s netopýřím stánkem.

Stezka vede z kaštanové aleje pár set metrů dál po modré stezce. Zpátky se vracím v protisměru. V půlce potkávám teenagera, který zrovna čte šestou tabuli.

Lidi ke stezkám táhne nějaké kouzlo. Možná dávné instinkty lovců sběračů, které velí… přečíst v lese jakýkoli papír? To moc nesedí. Sama pozoruji, že na mě fungují áčtyřkové plochy s textem jako magnet.

 

Setkání dvou stezek

 

Stezku bych měla čas od času zkontrolovat. Jednou za tři dny. Nebo radši za dva. Nebo… se pro jistotu půjdu podívat hned druhý den ráno.

Dobře jsem udělala.

Sedm tabulí je v pořádku. Jedna stržená – připínáčky jsou ještě ve stromě a rohy potrhané. Další dvě tabule jsou stržené, zmuchlané a zahozené stranou. Dílo místních… ožralů, narkomanů, podivínů s nutkanou potřebou se projevit, všeho najednou? Nechci to vědět a ani je nechci potkat.

 

Bez komentáře

 

Spadlou tabuli připevňuji na strom, který je blíž ke stezce — na případného vandala pak bude vidět zdaleka a zeširoka. Pak dvakrát šplhám dolů strmým svahem, jednou rukou se držím nejbližší větve a druhou lovím zmuchlané tabule. Pověsit je zpátky nepůjde. Co teď?

Telefonuji o radu. Kdyby se nepovedlo tabule vyrovnat, mám přijet pro nové tabule. Zatímco volám, slyším další hovor. Volá mi šéf. Když už ho nám na drátě, zeptám se ho na rovnání zalaminovaných papírů. Můj šéf umí a ví leccos a možná… trefa.

 

Ještě jedna hádanka ze stezky v Ďáblicích

 

Zkouším přežehlit přes papír (ideální je piják, ale ten nemám). Laminování je zahřáté, ale stále ne rovné. Prokládám obě tabule papíry a zatížím je starším, rozměrným a těžkým notebookem.

 

Druhý den ráno vytahuji obě tabule. Překvapivě rovné! Ty drobné sklady se dají svést na instalaci na strom, jejichž kůre je málokdy hladká. Obě tabule je věším na jiné stromy než předtím. Tam snad místním podivínům vadit nebudou.

Další kontrola ve středu (pro jistotu). Vše na svém místě. V pátek taky. Hurá!

Jsem zvědavá, kolik řešení dorazí mailem.

 

Po modré či po žluté

Po páteční kontrole usedám k práci. Pod mikinu beru Juliána. Usazuje se. Po chvíli mu podávám zophobáka. Ještě chvíli se olizuje.

Když se začne vrtět, odkryju mu střechu ohrádky a rozepnu zip mikiny. Julián se přeskládá z odpočinkové pozice do vzletové, suverénně proecholokuje okolí, fofrem sleze o dva tři kroky a zbytek přeletí.

Přece nepůjde domů pěšky.

 

Copak to asi je

 

Večer si beru pod mikinu oba netopýry a dávám do lednice vychladit cvrčky.

Mariella brebentí. Julián se usadil.

Když podávám prvního cvrčka, Mariella přestane brebentit a chňapne. Beru cvrčka pro Juliána, který… jde naproti? Pokračuje dál? Chce odletět?

Druhého cvrčka dávám Marielle a Juliána zakryju cípem mikiny. Rychle mu vylovím dalšího hmyzáka. Chňapne. Zpod mikiny vyleze cvrček, který evidentně utekl Marielle. Julián mi leze na rameno a protahuje si křídla. Rychle čapnu cvrčka. Juliána můžu sebrat za chvíli, ale cvrček by mi taky mohl v ložnici cvrkat další tři týdny.

Cvrček končí v žaludku Marielle. Pak zavírám krabičku a jdu odchytit Juliána.

Má smůlu. Kdyby vydržel déle, dostal by taky dva.

 

Poznejte kdo je kdo

 

Další týden se chýlí ke konci. Netopýry stěhuji do boxu, plním pračku netopýřím prádlem, ohrádku vybavuji čistými fleecovými dekami. Netopýři jsou zalezlí v kapse, a tak je do ohrádky stěhuji i s ní.

Hodinu vůbec nevylezou ve. Ani když servíruji večeři.

Pak se ozve Mariellino vzteklé brebentění a následuje šustění křídel.

Julián útočí na misku a mizí ve svém obvyklém úkrytu na pravé postranici.

 

O den nebo dva později jdu uklidit boty do botníku. Podél vchodových dveří směrem od toalety leze… cvrček?

Odkud přišel? Kdy utekl? Co dělal na toaletě? Nevím.

Uhodnete, kam putoval?

 

 

Aktualizováno: 16.5.2021 — 11:22

39 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Netopýří naučná stezka je bezvadný nápad, tu bych si prošla ráda. Děti taky tyhle stezky milují, zvlášť když je možno soutěžit nebo rozluštit nějakou hádanku.
    Od domu to máme pár kroků na začátek okruhu městským lesem. Během koronavirových omezení se tam péčí místního Domu dětí několikrát vyměnily obrázky s hádankami nebo s úkoly vybízejícími děti ke cvičení. Hezký nápad to byl, jen já osobně jsem cvičení přepálila, když jsem tak usilovně předváděla vnukovi holubičku, (do Maji Plisecké chyběl už jen kousek!), až jsem si natáhla sval. To byla bolest! 😀
    Cvrček průzkumník pobavil! 🙂

    1. Hančo, neměla bych se smát, ale směju. A víš proč? Když jsme tančily s Kačenkou (ten balet ji pořád drží:)) taky jsem dělala holubičku! 😀 Ale asi ne s takovým nasazením jako ty 😛

  2. Jo včera večer jsem si na tebe vzpomněla – u nás netopýři běžní nejsou (nebo o nich nevím), ale jak jsme večer po západu slunce (obloha ale ještě byla světlá) seděli s Martinem na terase, objevil se několikrát netopýr. Lítal bravurně a tiše… a nebyl to žádný prťous. Nejdřív jsem myslela, že je to pták, ale tvar křídel byl jasný. Měla jsem z něho radost… 🙂

  3. Včera jsem na tebe myslela. Na zahradě jsem vyhazovala staré lino, co bylo na zemi, kde se kátroval kompost. To bylo brouků, to by měli netopýři hody 🙂 . Zasadili jsme rajčata, tymián, rozmarýn a libeček a dosadila jsem jahody, co mi vymrzly. Od rána střídavě leje a prší, tak nevím, jestli z toho nebude rýže :D. Snad všechno nespadne tady a něco doputuje i na Moravu 🙂

    1. Tak u nás zatím ani kapka, jsme v jakési proluce mezi dvěma kusy té fronty. A doufám, že to ještě vydrží, aby mohl jít Martin se psima ven. Já sice už obejdu dům, ale na psí vycházku si ještě počkám.
      U koho ještě prší? 🙂

  4. Taky ráda čtu cokoli kdekoli na cedulích v lese, naučné stezky miluju a popisující cedulky taktéž. Tuhle jsme šli stezkou, kde pro děti byly cedule s kytičkami, nějaká poznávačka a já konečně viděla, jak se jmenuje to, co tu roste. Jsem hrozná, kytky neznám, fakt děs běs.
    Ty máš cvrčky, já mám rejsky a když nechytí rejska, dovláčí aspoň v kožichu slimáka, ti naši zdatní lovci kočičí.
    Parádní článek, už jsem ti to napsala vpředu? Ne? Tak aspoň na závěr. Díky, zas super.
    A blbci, co je jejich největším hrdinstvím servaná cedule, jsou všude, bohužel.

      1. Oni je nejí, nosí je v kožichu, jak si lehají do trávy a lezou kam nemaj, pitomci. Kočky, ne slimáci. Vím, že ti tam patří, do těch stinných míst.

  5. Netopýrko, už jsem viděla na FB, ale s Tvým slovním podrobným doprovodem je to mnohem lepší. Râda čtu venku všechny cedule. Hlavně naučné. Některá povídání si i ofotím, abych se mohla v klidu vrátit k tématu. Čvrčci dnes cvrkají jako o závod. Zřejmě se chystá nějaká změna. Podle předpovědi se má ochladit, tak aby jim nezamrzl tipec

            1. Tady pršelo dopoledne, a teď se to už dvě hodiny tváří, že bude znova. Nevím, jestli jít ven cvičit nebo ne.

  6. Joooo, cvrčci…. To jsme kdysi na zahradě těsně před zimou omylem vykopali ještěrku, která se už uložila k zimnímu spánku. Tak nám nezbylo než ji vzít s sebou do Prahy a pokusit se ji udržet přes zimu. Po dohodě se ZOO (hluboký komunismus, internet na houbách a info o ještěrkách veškeré žádné) jsme se pokusili ji držet přes zimu aktivní, ale tím pádem musela jíst. V ZOO mi pro ni dávali cvrčky. Pravidelně jsem tam pro ně jezdila. Tak nám pak cvrkal záchod, kam se někteří muzikanti uklidili před sežráním. Pak už ZOO cvrčci došli, tam mi dali nějaké šváby. Ti sice neutekli, ale asi ještěrce neudělali dobře, nakonec těsně před vypuštěním na jaře zahynula. Udělala jsem, co jsem uměla, snažila jsem se, bylo mi 15 let. Snad bych to příště zvládla lépe.

    1. Konec zimy je kritické období pro hibernující zvířata, někdy prostě umírají z různých důvodů…

      Lepší záchod, než cvrkání za postelí! Brrrr

  7. Tak tedy, nerada to říkám, ale v lovu brouků fakt nevynikáš! Ještěže můžeš na nákup do Tesca nebo tak nějak:))) Naštěstí netopýři (stejně jako potom ty a tvoji sousedi) mají cvrčky 😛
    Ta naučná stezka je skvělej nápad – taky bych četla! Líbí se mi ta přenositelnost. Na jedno místě se to za chvíli očte (tedy místními), takže je možno poučovat i někde jinde 🙂
    Julián v podstatě si lebedící pod mikinou je neuvěřitelný úspěch! Když vezmu, že na začátku se uměl jen schovávat a létání taky moc nedal, je to pokrok jako hrom. Člověk by si mohl říct… no co, je to jen jeden netopýr, ale pro toho netopýra je to zásadní pozitivní životní změna! 🙂
    A ten cvrček? Inu, kam jinam si měl odskočit? (wasntme)

    1. Ještě že existují obchody, jinak bych umřela hladem 😀 na druhé straně, vyrostly mi česneky a saláty! Možná vyleze i mrkev…

      Stezku budu asi za dva týdny stěhovat do Ďáblic 🙂 Díky tomu získá stezka zdání exkluzivity 😀

      On celkem létal, ale jen když jsem spala 🙂

      Odskočil si, ale byl jaksi odnesen jinam 😀

  8. Pořád stejně zajímavé čtení! Díky za osvětu. A kam pospíchal cvrček? Nebudu originální, ale třeba si ucvrknul a hledal záchod, ne! I cvrček má močák. Teda. Asi.

  9. Stezky naučné oblibuji, aspoň se něco dozvím o okolí atd. I když mám dopředu něco načteno, v místním provedení je to lepší.Taky čtu všechno,co má písmenka ale na podcasty nemám nervy,většinou mne rozčílí již prvotní intonace sdílení,mám ráda klidněji podané věci. Jinak jako Sharka,nemám ráda píchání do stromů čehokoliv,raději zachytnout o halouzku nebo kůru a přivázat,či přilepit páskou. Ale je to jen názor, myslím,že připínáček stromu až tak nevadí, to spíše pily ničitelů. Díky za zprávy o správně dvojce a jejich soužití a stravovacích návycích, jen tak dál! (h)

    1. Mě většina podcastů rozčiluje. Opravdu poslouchám jen ty kvalitní, které někdo profesionálně zrešeršoval, napsal a čtou je profesionální herci, pro které je dobrý přednes pracovní nástroj. Většinou to ale na podcastových aplikacích vypadá jako na Fleru – 10% nenápadných profíků a 90% lidí bez soudnosti…

      Taky mě napadlo tabule proděravět a přivázat provázkem, ale ten jsem neměla ani neměla kde sehnat. Tak jsem použila, co mi spoluzáchranářky daly. Až bude stezka na jedno odpoledne na akci v komunitní zahradě, poputuje kolíčky na plot, to se mi líbí nejvíc.

  10. to,že nemám ráda zapichování čehokoli do kůry stromů je moje věc…ale neničila bych to..jen bych koumala jak to připevnit jinak…
    nějaký houslista mi ožil na lodžii..no,bude mít smolíka, kočky ho nakonec dostanou..

    1. Připínáček v kůře ještě snesu. Jenže občas vidím poměrně velké hřebíky, a tam mě to za ten strom už bolí.

    2. Pokud při chytání houslisty Tvoje kočky nic nezničí a nepovalí, tak t bude fajn. U nás se včera dostala pod stínítko stolní lampy nějaká moucha. To stínítko má svrchu takovou síťku, tak nedokázala odletět. Moureček se rozhodl, že se na ni dobude. Samozřejmě to skončilo povalenou lampou a mým velmi nespokojeným hlasitým projevem. Nechci psát řevem a nevhodným oslovením dotyčného pachatele, že. 🙂 Malej samozřejmě zdrhnul a pěkně v úkrytu si počkal, až to vyřeším, uklidím a až se zase bude moci jít přitulit, žouželka jeden. On nedokáže ani pořádně ztloustnout, prostě je neustále v pohybu, všechno ho zajímá, je to takovej náš aktivista.

  11. Miluju naučné stezky – jdu-li pěšky, zastavím se u každé a pokud tam není moc čtení (někdy jsou zahlcující), tak přečtu a hlavně prohlédnu obrázky a popisky. Takže tady bych se vyřádila…

    Jako vážně se ptáš, co dělal cvrček na Wécé?! I cvrček musí… (rofl) – jinak včera jsem slyšela letošní první cvrčky na louce, která teda byla spíš větrnou hůrkou, jak u nás fičelo. A večer na obloze rejdili netopýři – větr se utišil a byla přímo letní noc, tak si to užívali.

  12. Šel se podívat na netopýry v paneláku?
    Taky čtu všechno. A třeba na internetu mě neskutečně vytáčí podcasty a různá videa, protože já si to chci přečíst ve volné chvíli, zatímco kolegové v kanceláři na to zvědaví nejsou. A tak spoustu věcí, co by mě zajímaly, nevidím a neslyším. Ehm, videa v mejlu jsou pro mě peklo. Trávím u počítače hodiny a hodiny v práci, takže v soukromém mejlu má video šanci asi tři vteřiny, jestli mě zaujme. Snažím se tam prostě nebýt 🙂
    Pokud jde o ničení, myslím si, že často jde o frajeřinu nudících se puberťáků „ty v..e, to je ale p……a,“ a rozmáchle to servou.

    1. Kolegové nepoužívají sluchátka a posílají si videa?

      Dost často prý stezky ničí lidi, pro které je asi úspěch dne. Nechápu je a ani nechci.

  13. Uhodnu. On si myslel, že na to nejlepší místo na světě. Netopýři si to teď myslí taky. 😉
    Jinak propagace pomocí cedulek je super nápad, taky čtu všechno, na čem jsou písmenka – to prostě funguje. Ovšem strhávání a ničení čehokoliv opravdu nechápu.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN