HOST DEDENÍKU – Alex: Hlídací kocour

Když nás oba, mě i manžela zároveň skolil covid a my byli bleskově a náhle pod houkačkou odvezeni do nemocnice, začal se odehrávat scénář, který mne ani v těch nejhorších snech nenapadl, že oba zároveň zmizíme z domu. Obě zvířata, fenka Ajvi a kocour Darek byli najednou bezprizorní. Dům byl v karanténě, nastěhovat se do něj nedalo.

 

Ajvi během jednoho dne skončila u mé kamarádky Evy a tím i u své životní kamarádky černé střeďačky, kníračky Waiki. V prostředí a u rodiny, kterou od štěněte důvěrně znala. Na venkově, u lesů, které jsme týden, co týden všechny čtyři společně procházely. Dobře.

Ale co Dareček? Bláhově jsem si myslela, že když kočka bude dostávat pravidelný přísun potravy a vody, bude mít přístup do domu, bude spokojený. Přístup do domu zajišťovala dvoje kočičí dvířka, která už asi přede dvěma lety vyrobil milující páneček. Ano, zničil dvoje dveře, z garáže do zádveří a ze zádveří dál do domu tím, že v nich vyřezal otvory a do nich vsadil lehké, kočičí lítačky.

Sklepní okýnko do garáže, které je poslední roky normálně uzavřené, sousedka, která se o Darečka pilně starala, nechala znovu obnovit, tím že vyňali polykarbonové půlokénko a nechali otevřený otvor akorát tak pro kočku. Sousedka měla za sebou už dvě očkování, takže hrdinně do domu docházela, krmila kocoura a dům pilně větrala. Byl začátek března. Dobře.

Po dvou týdnech hrůzy na covidovém stacionáři ve FN sv. Anna, kdy jsem nevěděla, jestli umřeme nebo ne, jsem díky sestřičkám a lékařům za jejich urputného a profesionálního boje, covid porazila a ocitla jsem se doma. Za další týden i manžel.

 

 

Komíhala jsem se na slaboučkých nožkách, každý pohyb mě stál spoustu síly a dechu. Plíce dýchaly bez podpory kyslíku teprve dva dny. Dareček byl u mě jako přilepený od prvního okamžiku, co jsem přistála doma a vysípala jsem schodiště do patra. Když jsem si odpočala, odkomíhala jsem se dolů do technického podlaží a garáže a najednou jsem zjistila, že kocour, který mě doprovázel, syčí, ježí se, vrčí jako velká kočka, až z něj šel strach.

V prvních okamžicích, soustředěná na dýchání jsem nevěděla co se děje. Sedla jsem si odpočala a Darečka jsem pozorovala. Chvílemi se díval na mne, chvílemi nakukoval pod auto, za motorky a při tom vydával zvuky, které jsem u něj nikdy neslyšela. Pomalu mne vedl k otevřenému sklepnímu okýnku a stres, který z něj přímo vibroval, jsem cítila celým svým tělem. A potom jsem to pochopila!

On musel celých těch dlouhých čtrnáct dní bránit dům před cizími kočkami, spíše kocoury, kteří mu do domu drze lezli, kradli žrádlo, hřáli se v jeho pelíšku na schodišti, (sousedka duchapřítomně pozavírala dveře do pokojů), předávali mu úspěšně blechy (to bylo první, co jsem udělala, koupila v lékárně odblešovadlo), rvali se s ním, schodiště bylo plné různobarevných kočičích chlupů.

Před jeho očima jsem hned okýnko zatarasila, co mi síly stačily. Darek mne kriticky sledoval… a bingo! Uklidnil se, přestal stresovat, vrčet a splaskl. Zjistila jsem co ho tak trápilo!

Pár dní, ale stejně do technického podlaží nechodil. Stále spal, ležel u mne a spal, šel se ven krátce vyvenčit a zase spal. Byl za ty dva týdny naprosto vyčerpaný, hlad neměl, ale musel hlídat a to jednoho kocourka skolí, do paniččiny – postele…

 

Dede: Alex, děkuju moc za článek a vidíš… mě by nenapadlo, jaké potíže může chudák kocour sám doma mít!  Máte někdo podobnou zkušenost? A ptám se ještě jednou a trochu jinak: máte nouzový plán pro případ, že vás najednou něco skolí?

Aktualizováno: 11.5.2021 — 11:53

65 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Milá Alex, Dareček přímo dojímá svojí starostlivostí! Chudinka malej, jak jsem četla, že měl vstup do domu skrz okýnko a pak další dvířeka, říkala jsem si, jak je to skvělé, že sice bude sám, ale doma. No a ono to „sám“ tak úplně neplatilo, když jsi našla v dome cizí chlupy a musel bojovat o misku :((( Tak po tvém návratu si možná myslel, že teď navíc musí chránit nejen tebe ale podvědomě možná i „tvoji misku“! To naježení a zvuky kocoura úplně vidím a slyším. Takhle se umí předvedly i naše kočky u přesměrované agrees a to člověku fakt naskakuje husí kůže. Tak moc ráda čtu, že jste to v pořádku zvládli nejen vy dva, ale i Alvi a Dareček a moc přeji, abyste se brzy oba cítili jako dříve. Zdravotní personal v nemocnici si opravdu zaslouží dík, jak vidět, postarali se tam o vás skvěle. A dík zamozřejmě i tvé kamarádce, sousedce atd. které Ajvi a Darečkovi pomohli zvládnout šok, když jim najednou „bez varovní“ zmizeli obě milované osoby !!!

    Jeden z důvodů, proč neplánujeme zaplnit místo pro Trixie. I kdybychom to byli udělali, vybrali bycho si stejnou rasu, jako byla Trixie!!!. A takovému psu by se nouzový náhradní domov velmi špatně hledal (navíc, když už by nebylo už štěně). Útulky jsou takových psů přeplněné, většinou končí uspánímel. O kočky by se postarala buď švagrová, nebo kamarádka (možná dvě), obě ví, kde je v nouzi ukrytý klíč od domu. Ale najít náhradní domov psu už by bylo horší. Kdyby se situace s „postaráním“ změnila (jako u JanyBa), tak my to máme už v závěti, že ten, kdo bude ochotný „převzít zvířata“ až na dožití, dostane je s domem 🙂 (a musíme doufat, že by se o to právník postural, aby dozily v dome).

  2. Alex, to musel být pro Darečka zážitek!!! Vlastně vůbec nebyl připravený na to, že mu zčistajasna zmizíte. TO musel být strašný šok a nakonec vyčerpání z hlídání. Ale dům uhlídal a hlavně, že jste všichni v pořádku.

    Já to s hlídáním kočiček teď budu mít také složitější. Přece jen, člověk občas musí na služebku na pár dní nebo chce na dovolenou (tedy v normálních nekovidových časech, které se snad jednoho dne vrátí). Ještě donedávna mi vypomohla máma, ale to už nebude. Tak to budu muset nějak řešit.

      1. Před časem jsem se zmínila na Hadech. Bohužel ta strašná hydra v ní jí nedovolila dál žít. Říká se, že 91 let je hezký věk, a to také je, ale její hlava by tu byla do 150 let a možná i déle, což je mi velmi líto. A ještě horší je, že si to musela prožít až do úplného konce.

  3. Alex, máš velmi statečného kocoura. No, hodí se do rodiny 🙂 .
    Jsem ráda, že se lepšíte – i když pomaloučku. Tahle ohavnost se rozdýchává dlouho… ale vy se snažíte, tak věřím v zlepšení (h)!

  4. Statečnej Darek, musel mu spadnout kámen ze srdce, když jste se mu postupně všichni vrátili domů! (h) Nenapadlo by mě, že cizí kočky by mohly drze okupovat nejen pozemek, ale dokonce i dům.
    Vzpomněla jsem si dnes na tebe, Alex, když jsem se dostala do debaty o očkování a covidu s příznivci různých konspiračních teorií a zastánci názoru, že vše je jen nafouknutá bublina a očkování způsob, jak si vybraní jedinci namažou kapsy atd. atd. Musela jsem rozhovor utnout, nedalo se to vydržet. Bylo to, jako kdybychom žili každý na jiné planetě.

  5. Alex, máte kocoura obranáře, hrdinu! Místo medaile mu slibte, že už nikdy nebudete nemocní! A já to vám i jemu přeju z plna srdce!

  6. Zajistit zvířata, hm. Když už jsem nechtěla koupit štěně, moje dvě přítelkyně mě přemlouvaly, neblázni, fakt neblázni, my se postaráme, zajistíme, neboj! Ta dvě hodná děvčata byla Dáša a Marta. Dáša je v krásném domě v Česku, Marta si koupila krásný dům v Turecku. Mne a zvířata nechaly v Norsku. Co s nimi?

    Ale se mnou je potíž. Zvířata by mohla k Margaretě. Na zvířata je zvyklá, měla najednou i tři psy a pár koček. Teď má kočky dvě a Orlanda vránu. Ale… ač milovaná, nezdá se mi plně zodpovědná. Pánžto nikdo se nepostará o zvířata jako já! 🙂 A takovým lidem není nikdo dobrý! Tak holt musím zvířata přežít, ať se děje co se děje! Snad se to dá s někým? usmlouvat! 🙂

  7. Chudák Darek, dovedu si představit, jak mu bylo, to je teda reakce! Musel být šťastný jak blecha, že jste zas doma. No, blecha… pardon :D, prostě šťastný moc. Doufám, že budete časem vy dva – a všichni ostatní tady, kteří to prodělali a mají problémy – v naprostém pořádku. Já jen doufám, že už ty šílenosti přejdou, že očkování bude fungovat a vrátíme se k normálnímu životu.

    1. Dnes jsem byla dopoledne u svého praktika pro potvrzení k řidičáku, že jsem způsobilá řídit auto. A ten mi řekl, že zatím 60% populace je ochotno se nechat očkovat. Sice to vidí optimisticky do budoucna, protože lidé budou chtít cestovat a dojde jim, že bez očkování ani ťuk. Stále to nemůžu pochopit, že v 21. století to mezi lidmi takhle funguje.

      1. Hmm – tuhle na FB byla nějaká diskuse k očkování a musela jsem se smát, když jsem četla příspěvky jisté paní, která tvrdila, že všichni očkovaní do čtyř let zemřou… fakt nevím, jestli to byl troll, jestli si dělala srandu anebo to myslela vážně (rofl)

        1. Obávám se, YGO, že to myslela vážně. Slýchám tyhle mudrlanty, a že jsou mezi nimi i lidé akademicky vzdělaní. Pro ty by platilo jedinné. Ležet dva týdny na covidové jednotce s tlakovým kyslíkem v nose, uvázaný dvacetčtyři hodin na hadičkách a káblících k přístrojům, nevědět, jestli tu realitu přežiju nebo ne. Jak by mohli, hned by mazali na očkování.

      2. My staré kosti se už moc nemáme o co bát, ale co když to bude mít vliv na plodnost? Co když riziko trombózy výrazně stoupá při souběhu očkování a hormonální antikoncepce? Šla bys na očkování, kdyby jsi byla zdravá dvacítka? Jasně že Covid je taky riziko, ale vždycky je šance, že ho nechytíš…
        Ale oni nás stejně „dobrovolně“ donutěj. V pátek jsme se o tom v práci bavily a v sobotu mne náš slavný ministr citoval – přestanou proplácet testy. Přičemž bez testu či očkování za chvíli nebudeš smět nikam. Ono vlastně bez testu nesmíš nikam už teď.

        1. Moje dcera je zdravá třicítka a očkovat se nechat chce. Protože má dvě malý děti a představa, že ji to sklátí jako některé její vrstevníky, ji děsí. Samozřejmě, že je tam riziko – ale to je u každého očkování. A vždycky bylo. Já nikoho do očkování nepřemlouvám, je to každého věc, ale na druhou stranu je skupina lidí, kteří by se očkovat nechali, ale ze zdravotních důvodů nemohou – a ti to pak odnesou nejvíc, pokud se neproočkovanou populací prožene další vlna. A vliv na plodnost, to myslíš vážně? ži tom všem, co je ve vodě, v tom co jíme? Toho se nebojíš? Ono beztak za pár let přijde zas něco jiného, tahle planeta si časem s lidmi poradí. Na druhou stranu, za to, jak se k ní chováme, si asi nic jiného nezasloužíme, bohužel.

          1. No já se o plodnost fakt nebojím 😀
            Bojí se toho kolegyně pokud by mělo dojít i na mladé a tedy na její dceru. Napsala jsem tam dvacítku – třicítka s dětma už má to rozhodování jiné.

            1. Dcera je třicítka, děti ještě nemá a očkovat se bude! Ovšem o tom, že očkování má vliv na plodnost, o tom jsem ještě neslyšela – asi nový poznatek.

        2. Nejsem dvacítka, ale taky mám holt už ty staré kosti, ale ta dvacítka nechce nějaký normální život? Nechodí na žádné jiné očkování? Já za loňský rok dala vakcínu proti chřipce (placenou) a něco předtím i proti encefalitidě. Tohle do budoucna bude právě jako ty chřipkové vakcíny nebo nějaké jiné. Občas to chce třeba i vakcínu proti tetanu a cestovatelé třeba do Afriky holt mají celý seznam očkování…
          Když se to nepotlačí i u mladých, kteří s tím lítají po světě a kolikrát o Covidu ani nevědí, tak to bude pořád pěkný průšvih, protože to budou roznášet pořád dál. Kromě toho může přijít nějaká opravdu smrtelná mutace, taková, která sejme i mlaďochy, nejen staré a řekněme ty ve středním věku, na kterou ty vakcíny budou krátké a čím více to lidi budou roznášet, tak tím více to riziko bude stoupat. Vakcinace co největšího počtu lidí je asi momentálně jediná rozumná cesta, alespoň tak to vidím. Ale to dvacítkám asi nelze vysvětlit.

  8. Milá Alex – vůbec se Darkovi nedivím, že se tě nechtěl pustit, určitě by ti byl stále v patách i bez těch kočičích patálií (h) . Byl určitě rád, že se konečně život vrací do starých kolejí, panička se vrátila.

    Jinak je mi ho, chudáčka, líto. To měl opravdu perné dny – nejenom že mu pánečci z ničehož nic zmizeli, ale ještě mu po jeho výsostném území trajdaly cizí kočky a Ajvíí nikde! (h)

    1. Ajvi si ho hlídá i přes plot. Když se pere poblíž našeho plotu, ke kočičímu jekotu se přidá i Ajvi štěkotem a až se kočky rozejdou, tak se Darek hrdě vrátí s Ajvi v patách. „To jsme jim to, paničko nandali, viděla jsi, že?“, říká jeho hrdě vztyčený ocas třikrát větší, podobný velikostí kominické štětce.

  9. Ach Alex! (h) Kdybych na tom byla tak jako vy,měla jsem připravenu pomoc od Páji,bývala by si přijela pro obě psice. Kočindy jsou domácí, od jakživa asi..?! To už se nikdy nedozvíme.Takže první dny by sousedka Drahuška a pak doufám,že dohoda se Sharkou platí stále, že by nám také pomohla. Motala jsem se po dobu léčby sice doma ale věci kolem, mne totálně dorazily. MLP na tom byl o něco lépe,takže dvakrát dopol. vyvenčil a já musela odpoledne do auta o odjela k rybníku,tam jsem se zhroutila na lavku a psice nechala kroužit po louce,pak jsem se dohroutila doma.Sousedka nakupovala,takže se to nakonec povedlo ustát. Jsem po různých vyšetřeních,moje další kamarádka starající se,skončila v nemocnici, těsně před embolkou,měla štěstí, to mne vyděsilo,takže jsem zahájila pouť po různých zdrav.kontrolách. Zdráva se bohužel necítím, dosud jsem bývala u lékaře jen v krajní nouzi. Jediné, co si přeji,dochovat zvířata a vídat se s rodinou. Chúďa moje vnoučecí maturuje,tak fungám jako duševní podpora v tom školským bonaku. Alex, zotavujte se,myslím na Vás stále,Dareček je statečný kocour,co se mu v té jeho paličce asi odehrávalo?! Bránil domov! A díky Evě,že moc zdravím ,Ajvinka byla v dobrých rukou (h) Taky děkuji znovu a znovu Vám všem za podporu. (h)

    1. Jenny, děláš to dobře a je jedno, že je to nepohodlné. Když se nebudeš snažit sama, nikdo ti nepomůže.
      Letošní maturanti jsou fakt chudáci, budu tví vnučce držet palce! 🙂

    2. Jenny, vím jak ti je. Jsou chvíle, kdy tělo nemůže situaci zvládnout a já honem hledám, kde bych aspoň na sednutí spočinula, vydýchala a teprve potom pokračovala. Doma to jde, venku také, posedávám na podprdelníku složeném v baťůžku, ale nejhorší jsou ty obrovské obchody.

  10. on to nemusí být nutně covid… my o víkendu přišli o spolupracovníka (44)..kejchnul a nikdy nezjištěná výduť v hlavě rupla…3 děcka, hypotéka, manželka a jeho rodiče…králíci,pole, slepice, 6 ovcí…a včil co?

    1. Tak ono můžeš být zdravá jak chceš a stačí když ti někdo blbě nedá přednost… Až takhle už se to řešit nedá, to by nikdo strachy nemohl mít zvěř ani děti.

      1. to máš pravdu..jen se na to lidi nijak nepřipravěj,že to může přijít..furt to odkládaj…a jim to pak je jedno a doma pohroma….

        1. Jo, ty hle věci se snadno stanou a člověk se nedokáže pojistit proti všemu – to by už nemohl ani žít. Chudák chlap. A chudáci v jeho rodině…

    2. Na aneurysma v mozku zemřel ve dvaadvaceti letech manžel mé bývalé spolužačky. Ona těhotná. Výdutě jsou zákeřné svinstvo. Náš první chovatel kníračů vykrvácel do břicha z výdutě. Byl to sice pán už v letech, ale stejně …..

  11. Dareček je statečný kocour. Bylo to jistě pro něj těžké, ale dal to kluk jeden. Navíc je moc krásnej.
    Alex tobě i manželovi stálé zdraví a ať se dostanete, co nejdříve do kondice.

    U nás by se o Daníka postaral starší syn Petr v kooperaci s mladším Pavlem. Jen nevím, jak by dal Daník natrvalo Týnku. Ona by si s ním hrála, ale kočičák to vidí jinak. Syčí a schovává se.

    Doufám, že Daníkovi vydržíme ještě dlouhá léta, hlavně manžel. Kočičák je na něm závislák, těžko by to bez něj dával.

  12. Kdyby se stalo něco s námi oběma naráz, tak to jistí Marek, ale byl by to záhul. Museli by se přestěhovat sem, protože kočku nikam stěhovat nelze, natož do paneláku (7.patro) a psa více méně taky ne, protože není zvyklej na městskej provoz, v bytě by mu to nevadilo, stejně je s námi doma, ale venku by byl jak zběsilej a Lucka se svými 50 kg i s postelí by ho nezvládla, navíc s Matějem. Tak musíme vydržet 🙂 . Je mu 9 a kousek a je to naprosto jasně náš poslední pes. Čertině je cca 7-8 a tu by adoptovali sousedi, teda ona spíš by adoptovala je, znají se, nechá se pohladit.
    Jinak Čerťa je kočka bojovná, hlídá naše i sousedovo před cizími kočkami a celkem s úspěchem – stačí, když udělá velkou černou ježatou syčící kouli. Je kastrovaná, tak sem kocouři moc nelezou a kočky jsou před ní na pozoru – zvlášť, když má za zadkem Darka 😀

    1. Jo jo, vypadá to, že každé kočce chodící ven by se hodil psí parťák 😀 Čistě jako záloha pro případ potíží:))

  13. Tohle je moje noční můra. S hodným Barouškem by vyšel kdokoliv, takže i když jsem na něj byla sama, mohla si ho v případě průšvihu vzít maminka, v úplné nouzi klidně náhodný kolemjdoucí. Spratek Atomovej je v podstatě totéž – když si náhradní majitel pohlídá všechno sežratelné.
    S Vaškem se mi prostě nic stát nesmělo a nesmí. S vědomím, že radši budu půl dne ležet se zlomenou nohou a čekat až přijede páník, než aby se tenhle pes dostal znovu do útulku. To by neustál. Jenže svěřit ho někomu jinak než jen k vyvenčení, to by byla taky až poslední možnost. Prostě to není bezpečný domácí mazlíček, i když se tak naprostou většinu času tváří. Zuby má pořád a řešit kromě vlastní nemoci ještě to, že mi pes někoho ohlodal… Navíc pes, kterej se moc nesnese s jinými, takže ho těžko pohlídá někdo kdo už psa má.

    1. U nás na štěstí jsou zvířata naprosto bezkonfliktní, kdyby sousedka neměla Lucinku, kočičku, tak by Darek bydlel u ní. S Luckou to halt nešlo, Darek ji zlobí.

  14. Dareček si oddechnul..vím, jak bejvala vyřízená Céca, když jsem na víkend odjela a ona hlídala před všema svůj balkon..přijela jsem , ona se nacpala a odpadla..ležela jak hadrová panenka a spala klidně 20 hodin…a to jsem byla pryč jen přes víkend…
    Jsem ráda, že to dal Dareček a hlavně, že jste to dali Vy dva!!!!!!!

  15. U nás to naštěstí dopadlo bez nemocničního pobytu. Postihlo nás to všechny tři najednou. Pesanům muselo stačit když se proběhli kolem baráku. Oni se stejně nechtěli od nás hnout. My nemáme nikoho kdo by se postaral, vždycky to je na Janě ale tentokrát na tom byla i Jana blbě. Jen sousedka nabízela venčení ale to jsme měli zase strach aby od nás něco nechytila. Není to legrace a nemohu přejít to, že spousta lidí to zlehčuje.

    1. My jsme taky byli nemocní zároveň, Kačka za hranicemi a Kuba nemohl přijet, protože zrovna se u nich nějak míhal tatínek jejho přítelkyně, který má špatné zdraví, tak nebylo možno ho ohrozit. Nákupy donesla kamarádka a zvěř jsme zpacifikovali sami, tedy já, protože Mušketýrovi bylo mnohem hůř. Já jsem chořela dost tiše, on u toho hrozně kašlal 🙂

  16. nouzový plán mám od chvíle, co odešla Karolína a bylo potřeba zajistit její kočky a nenechat je v útulku..to bych si neodpustila…a podobně to mám pořešené u sebe..kdo by si vzal Norisku a televízi? Aby se nebála, kdo by si vzal obě želvice a Majolenku s kocourem a sveřepou Pidikočku, Čečen by uchmatla teta Irena, a ke komu by šla moje moudrá Pitinka? A co Cecilka? no , pěkně pohromadě a ve svým a k nim někoho,kdo tam bude bydlet a dožije s nimi…myslíte, že takovej magor není? Je…a já jsem klidná….

    1. Sharko, nepochybuju o tom, že to máš zařízené. Karolína a svým způsobem i Beda… to bylo hodně velké varování. Navíc oběma jsi pomáhala. (h)

      1. o tu pomoc Dede nejde.. jen kdyby si ostatní přestali myslet, že Ve blízcí postarají..ono to vždycky nějak dopadne..jen těch vykopnutejch bytovejch a domácích koček ven, znám nějak hodně..a nechtěnejch psů bohužel taky…

        1. Dokud se sbírají kočky po ulicích a vytahují psi z útulků, tak je vždycky lepší sebrat a doufat, než nesebrat, protože „co kdyby se mi něco“. Ano, může nastat problém, ale to by sis opravdu nesměla pořídit nikdy nic, protože za těch 10-15 let se ti může situace 4x otočit někam úplně jinam a zadní vrátka zabouchnout.

  17. Asi bych moc nejásala nad představou, že se mi v domě odehrávaly děje jak z NO-GO zóny. Darek je frajer, že to zvládl. U nás je dost na tom, co se po nocích děje v okolních zahradách. Oriáš přichází pokousaný, ale plný seběvědomí.
    Kdyby se u nás něco stalo, postaral by se Kuba, Kačka je v zahraničí, což je v současné době skoro jako na jiné planetě. Ale nepochybuju, že by to společně vyřešili.

    1. Tak to máš dobré. Když ještě žili mí rodiče, to bylohej. Vždy se nastěhovali (na dovolenou,) hlídali psa i kočku a starali se o dům a my mohli trajdat. Teď už nemáme nikoho schopného, aby se postaral.

  18. Tak jsem to, Alex, četla s velmi smíšenými pocity – článek je sepsaný hezky a optimisticky jak jen to šlo, ale tak nějak jsem se musela zamyslet, co bych dělala, kdybychom odpadli nějak jako rodina. Což o to, andulku by zvládli i kluci, o tom nic, ale kdo by se postaral o ně? No, naštěstí už jsou věkem tak nějak na hraně toho, že by mohli fungovat i částečně samostatně. Radši nedomýšlet.

    Alex, kocour je opravdu bojovník, to zase čest a sláva Darkovi. Ale že je ho kusanec. Opatrujte se a hlavně hodně zdraví přeji.

    1. Ano, jak píše nahoře Sharka, je potřeba se zamýšlet coby-kdyby. Na to co bylo okolo Karolíny, nezapomenu. Nás tentokrát opravdu podržela Eva, mnozí ji znáte z Podmitrova. Nejenom Ajvi, která u nich byla na prázdninách (a to se Eva stará o tatínka-parkinsonik), ale i o mne. První den mi pomohla se vykoupat, seděla jsem na plastové stoličce ve sprcháči a nebyla pořádně schopná pohybu, funěla jsem jako sentinel. Dala mi najíst uložila mne a odjela. Druhý den bylo to stejné repete, jenom to bylo kvůli dlouhým vlasům, které mi umyla a rozčesala a usušila. To blaho!!! Přes měsíc neumytá hlava a z toho polovina v nemocnici a léky v kapačkách, kortikoidy do žilního portu, do břicha hepariny. Další strážní andělé byli sousedé. Když jsem přistála doma, tak ke mně chodili s výslužkami všech možných pochutin, jako do Betléma k jezulátku (h) . To eprve člověk pochopí jak funguje lidská soudržnost. Snažím se jim to vracet, jak jen to jde.

      1. Alex, to je úžasná podpora a Eva i sousedi jsou skvělí. (h)
        No… a napadlo tě, že jsou tak skvělí, protože to jde oběma směry? Že se staráš i ty, když je potřeba? (inlove) Takhle to má fungovat a je skvělé, že u tebe a v tvém okolí i funguje:))

        1. Já myslím, že Alex je strážný anděl všech okolo… a kdo by chtěl přijít o andělíčka strážníčka?! (h) Tak si ji musí hýčkat… (angel)

  19. Tedy, milá Alex, chudák Darek, to si dal! Ale dům statečně uhájil, byť ho to zřejmě hodně stálo. když má v domě vás a za zády Ajvi, jde to rozhodně snáz! 🙂
    Na něco podobného si pamatuju, když bydlely kočky s Andym v Praze a my se psy už byli v Norsku. Naši tehdy vzali kočky k nám domů, aby si holky zase užily sluníčka a zahrady. A Čita, která chodila ven, byla najednou pořád nějak dobitá – a konec si při útěku před kocourem na plotě zahákla tlapku. To už jsem tam byla, takže jsem ji vzala na veterinu a byla to ta poslední kapka, kdy jsem holkám začala hledat nový domov – a Jenny, drahá Jenny, jim ho dala. Když byli doma psi, byla kočka v pohodě, nikdo se ji neodvážil pronásledovat za plot… Nazgúlové byli moc hodní psi, ale honit jejich kočku? Ani omylem!
    Jinak k té druhé otázce – u nás je pojistkou Marek. I proto, pokud bude čas na dalšího pejska, budu to konzultovat s ním.

    1. Ten fenomén, moje kočky nebude nikdo honit, ten jsem zažila u všech tří předchozích kníraček. Ani jedna nedovolila vstup na naši zahradu cizí kočce, to byl potom Velký Kravál. Ajvi kočku i prožene okolo celého domu, ke kočičí díře v plotu a ještě dlouho jí spílá.

    2. Dede, však i ony mi přinesly hodně lásky a radosti,pořád na ně vzpomínám. Bylo moc pěkné, jak se holky měly rády navzájem,pořád v objetí. (h) (h)

    1. Netopýrko, manžel přijel týden po mně domů, Velikonoce jsme byli už spolu, doma. Dýchání se lepší, i když to bude zřejmě ještě dlouho trvat, než se dostanu na kondici před covidem, u manžela to tak dobré nevidím. Honím ho na pomalé procházky, kde musí, aby se dostal k lesu vydýchat kopeček, potom už je okolo lesa na rovině. V červnu máme kontrolu na plicním a uvidíme, k čemu se pídr dopracuje, Moc si od toho neslibuji, mám už zkušenosti s ambulantními odbornými lékaři. Ale covid jednotka doporučila u těžkých nás, pacientů lázně.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN