HOST DEDENÍKU – Netopýr budečský: Novomanželé (8)

Jak pokračuje chočení? Kolikrát se Julián proletěl o bytě bez mého svolení? A jak kvalitně krmit netopýra v zajetí?

 

 

Beru Juliána pod mikinu, sedám si k počítači. Duben měsíc drabble.

Najednou zvoní zvonek. Přijel kurýr s jídlem. Jedu dolů výtahem a uvědomím si, že mi štěbetá mikina. Pán se tváří zaraženě. Nadzvednu cíp mikiny, ukazuji netopýra. Julián s nadáváním zaleze dál pod mikinu. Pak je chvíli spokojený. Když uklízím jídlo do lednice, zahlédnu jeho hlavičku. Vykoukl ze stojáčku!

Než to stihnu domyslet, Julián odlétá, protože už má soustavně se hýbajícího člověka plné drápky.

O dva dny později přebírám další jídlo. Kurýrovi prý vnoučata nechtěla věřit, že jedna zákaznice nosí pod mikinou netopýra.

Jedno téma na DMD je Řasa. Řasy, řasy… má netopýr řasy?

Vytahuji podřimující najezenou Mariellu a snažím se zaostřit na její víčko. Má řasy? Nevidím žádné dlouhé chlupy, jako mají někteří hlodavci. Marielle je naštvaná.

V příručce si přečtu, že netopýr má jednu velkou řasu. Kožní. Tvoří létací blánu. Pro nás natvrdlé se tomu říká křídla.

Tak tohle jsem nečekala.

 

Mariella

 

Čas krmení. Dávám do ohrádky misku s červy a misku s čistou vodou. Mariella kupodivu spí v úkrytu. Pro jistotu ji kontroluji, jestli není nemocná. Julián přilétne, uloví si z misky červe, popoletí, zavěsí se na postranici a zbaští kořist. Dívám se na něj zblízka skrz záclonu, která tvoří střechu jejich bejváku. Julián se bystře rozhlíží a echolokuje. Vidí mě, nevidí mě? Půjde se schovat?

Kdepak, letí útočit na misku.

Záclona zůstává poodkrytá. Julián se nepokusí uletět. Zavírám ji jen pro jistotu, kdyby se Mariella rozhodla vyrazit na výlet. Hendikepovaný netopýr se může vážně poranit, pokud ve snaze létat spadne z výšky a zrovna má plný žaludek. Mariella se zatím pokusila jen o jeden výlet; už tedy ví, že se z ohrádky dá uniknout.

Netopýři snášení manupulaci a lidi vůbec velmi různě. Existují nejen divocí nemazlíci a ochočení mazlíci, ale také divocí mazlíci jako pipouška, nebo ochočení nemazlíci jako Julián.

 

Kdopak to je

 

Omatlávání a okukování se však netopýr u lidí nevyhne bez ohledu na zdravotní stav a případný hendikep. Prohlídku provádím jednou týdně. Hledám  drobné ranky, případně kontroluji, zda se v pořádku hojí. Opatrně rozložím křídla, zda jsou stále pružná a nezasychají. Prohlížím prsty, hledám případné otoky nebo odřeniny (zejména u Marielly, která má jen jedno křídlo). Prohlížím a hladím srst, kontroluji, zda netopýr nemá podezřelé výtoky z tělních otvorů (vyprazdňování odpadní nádrže nepočítám). Pokud je netopýr hubený, dám na kuchyňskou váhu misku a kus fleecu, váhu vynuluji, netopýra zabalím do fleecu a vložím do mísy.

Zbytek zdravotní kontroly zahrnuje obtěžování netopýrů jen minimálně. Je třeba zkontrolovat, zda trus vypadá jak má (má být suchý a vypadat jako oteklý kmín). Pokud jej netopýr nevypustil v rámci odhazování zátěže na člověka po vytažení z úkrytu, obvykle kontroluji ubikaci v rámci úklidu. Nakonec je třeba zjistit, zda netopýr visí vysoko a v úkrytu, aktivuje po probuzení aktivuje, normálně jí a pije a čistí se.

 

Zavřená ohrádka

 

Protože už jsem tak jako tak manipulovala s dekou, kterou mají jako podestýlku, rovnou ji vyklepu nebo vyměním za čistou, případně vyluxuji bobky z ohrádky.

Je ráno a pracuji. Vezmu si z ohrádky Juliána. Šup s ním pod mikinu. Po chvíli si dávám pauzu, vstávám od práce a protahuji se. Julián začne nadávat. Zase si sednu a snažím se ho moc nerušit zbytečnými pohyby. Nakouknu pod mikinu. Julián se kupodivu nejde schovat. Jen začne nadávat, když se ho pokusím pohladit. Povede se mi s ním dokonce navštívit koupelnu a ohřát kávu v mikrovlnce.

Jak ho uložit zpátky do ohrádky bez pronásledování po bytě s fleecem v ruce?

Sehnu se k ohrádce, sundám pár kolíčků, nadzvednu záclonu. Rozepnu mikinu. Julián visí. Sehnu se těsně k postranici ohrádky. Julián přeběhne dovnitř a popoletí do úkrytu.

 

Mládě netopýra velkého

 

Středa. Relativně klidnější den; žádná výuka ani doučování, zato jeden tříhodinový online seminář. Beru si jako společnost Mariellu pod mikinu. Věším ji na levé rameno. Slyším zpod mikiny zívání, mlaskání a další spokojené zvuky. Najednou vnímám pohyb. Že by chtěla pryč?

Nadzvednu mikinu. Mariella je stočená do klubíčka a hlavu má schovanou mezi křídly, jako když spí zachumlaná v dece.

Miláček.

 

Všechny vás sežeru

 

Netopýři velcí se živí brouky. Nejradši mají střevlíky.

Protože brouky nikdo nechová, je třeba je nalovit. Brouci však vylézají ven jen v noci, kdy lidé moc dobře nevidí. Ve dne jsou zalezlí v úkrytech. Lov tak probíhá ne se sítí na motýly, ale za soustavného zvedání kamenů, větví a kousků kůry v lesích a lesoparcích.

První pokud proběhl v blízkém lesíku se spoustou krásných skal a vletů pro netopýry do prostor, kde netopýři už dávno nebydlí. Takže by v okolí mohli být po ráno nevylovení brouci. Teoreticky. Zvedám šutry. Žížaly, housenky, slimáci a jiná žoužel. V parku se najednou objeví policejní auto, vystoupí dvě policisté se zavíracím kbelíkem a vydají se parkem a podél plotu kolem přilehlého stadionu. Hledám dál a doufám, že se nebudou vyptávat, co lovím já. Oni jsou na použité injekční stříkačky. Budou mít patrně větší úspěch než já, ale nezávidím jim to.

Další víkend vyrážím do lesů kolem Staré Boleslavi. Obracím kameny a kůru, nacházím občas nějakou žížalu, jinak nic. Že by bylo na brouky ještě brzy?

Třetí pokus proběhne během velkého pochodu Divokou Šárkou, Houslemi a přes Babu zpátky Šárkou. Pod asi patnáctým otočeným kamenem najdu malého rychlého broučka. Po dvacátém kameni odpískávám tento pokus. Brouci ještě jednou.

Nyní je čtvrtý víkend a zase balím do batohu krabičky na brouky, tentokrát se chytám do hostivařského parku. Držte mi palce, abych něco ulovila.

Ale pro jistotu jsem s krmením objednala i cvrčky.

 

 

Aktualizováno: 2.5.2021 — 16:35

54 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Netopýrko, zase se povídání krásně četlo 🙂 Na fotce vypadá Mariella taková droboučká, ale zubiska ukázat umí, to ano:)

    Sympatizuji s hledáním broučků. Já zase na zahradě hledám pod kameny slimáky pro želvy, abych je nekrmila jen kočičím masem a občas míchanými vajíčky, ale poctivou přírodní stravou. Někdy se mi poštěstí, že pod kamenem najdu rovnou hlouček slimáků, jindy zvednu všechny kameny (a že jich tu je hodně) a nenajdu ani jednoho. Dokud jsem neosázela celý záhon, chodila jsem tam vyrýpávat žížaly, ale ani to nebylo vždy úspěšné. Ráda si přečtu o dalších lovících pokusech.

    A jestlipak jsi kurýrovi dovolila udělat si fotečku jako důkaz pro vnoučata ? 🙂

    1. Ona má 35 g, když je vykrmená na zimu 🙂
      Slimáků jsem potkala hromady! Rybének taky! Ale masožravý brouk ani jeden :-/ ještěže mám cvrčky
      Kurýr vytáhl mobil, ale fotky si nedělal, ukazoval mi svoje mazlíčky 🙂

  2. Netopýrko, dostala jsem se k pecku až nyní, ale na tabletu jsem četla hned ráno. Tak si myslím, že budeš mít doma nastálo 2 ks netopýrů coby domácí mazlíčky. S lovem brouků to tak trochu znám. Kdysi jsem měla doma na přezimování mládě ježka, bylo to v listopadu. Cpal se škrabaným syrovým hovězím, ale když se trochu oteplilo, chodila jsem na žížaly a další žoužel, aby dostával to, co má dostat do těla. Nakonec jsem ho vykrmila do patřičné váhy a mazal do jednoho vinného sklepa zazimovat na nožce měl uvázanou stužku s mým jménem. V jarních měsících jsem si pro něj jela a našla ho ještě v polospánku jako vychrtlinku. Opět nastala výkrmna až jsem ho slavnostně, už čilého, šla jednoho dne vypustit na kraj lesa pod hromadu roští.

    1. Jůůů. Netopýry označené nemám, takže netuším, zda na jaře nekrmím tytéž jako na podzim. Mnozí ovšem vypadají, že už jsou na lidskou péči zvyklí

  3. Tak dnes to opět stojí za to! Kurýr a netopýr,křehká oblíbenkyně Mariella, Julián rebel, sběr brouků, páni to je nážez! Díky! Jo a ještě hláška,ve smyslu, že je jako někdo asi napůl netopýr, tak o tom budu ještě přemýšlet. (h)
    O sbírání brouků se mi ještě občas zdá,když jsem kdysi vypláchla doma v koupelně takový ten dřevěný bydlík s ďurkama,který jsem si pořídila do zahrádky a vzala ho vyčistit neb mi učitelka biologie z gymplu, řekla, že tam nic vevnitř nebude ale bylo, plná koupelna. :-)) Jediné o co jsem přišla, byla důvěra v naše školství. (chuckle)

    1. Auuu, jenny, ona to tenkrát asi žádná legrace nebyla, ale takto jako příhoda po letech to nemá chybu, zvláště s tou pointou!!!

      Jinak ke sběru brouků apod. – kluci teď dostali jako projekt udělat fotosbírku přírodnin. Naštěstí foto, takže se mi doma nebudou hromadit špendlíky a na nic cosi, ale stejně. Zatím to vypadá, že 1) nejlepší by byly horniny, protože na tebe počkají libovolně dlouho
      2) ale asi to opravdu budou kytky, protože ty se fotí dobře, nikam neutíkají 3) určitě to nebudou živí tvorové, protože buď máš velkou spotřebu mrkve, anebo zrní, anebo jsou to zákeřníci, kteří ti zapózují a ve chvíli, kdy mačkáš spoušť, zdrhnou ze záběru. Přičemž platí úměra, že čím menší potvora a čím více nohou, tím hůř se fotí. Jak já vás chápu, Jenny a Netopýrko…. 😀

  4. Zvaž domluvu s příslušníkama, když sbíraj pichny, mohli by sbírat do druhýho kyblíku brouky … 😉

  5. Ahoj Netopýrko, ráda slyším – teda čtu – nové zprávy z domova, je vidět, že osazenstvo se už parádně aklimatizovalo a jen teda ten lov brouků vázne, tam se obsluha bude muset víc snažit, takhle by to teda nešlo. Teda ale není to jednoduchá služba, zlatý kočky :D.
    Parádní čtení.

    1. Obsluha dělá, co může. Jak dopadl nedělní lov, se dozvíte v dalším článku 🙂
      To jo, kočky si brouka uloví samy 😀

  6. Další zajímavé netopýří povídání. Vím, že kožní řasu mají poletuchy, ale tak nějak mne nenapadlo, že i netopýři. A teď mi to došlo – ta křídla, co mají draci, to bude asi taky kožní řasa (to je pro Dede – schválně, jestli to najdeš v nějaké příručce (rofl) ).

    Jinak mne tak nějak blaží, že virtuálně znám člověka, co je napůl netopýr…

  7. netopýrko, dělá mi trvalou radost číst, jak se dvěma nějakým způsobem handicapovaným tvorům ohromně změnil život, když se dostali k tobě a tedy k sobě:))
    S tím, že nemají šanci na život venku, je pro ně zásadní, jak se cítí u člověka, který se o ně stará. Cožpak Mariella, to je zjevně chytrý a přizpůsobivý tvoreček, ale truhlík Julián samých strachem ze života nic neměl. A teď je z něj ženatý pán a ejhle, jak se mu rozšiřují obzory! 😀
    Ocenila jsem popis tvých zdravotních prohlídek… jak si oba vedou?
    No a naprosto mě dostala výprava na brouky! 😀 Pravda, zatím se úspěch nedostavil, ale už jen ta představa, jak se snažíš:))

    1. Netopýři spí 21 hodin denně, takže Julián je jako jiné plaché zvíře – život začíná, když člověk zhasne a jde spát 🙂 Ale teď už docela často poletuje, i když jsem těsně u ohrádky. Co mu zbývá, jinak by Mariella snědla všechno jídlo

    2. Vede se jim dobře, močové měchýře mají evidentně funkční, a nikde žádný odřený bimbas z přemíry aktivity 😀

      1. 😀 No jo, co je ženatej by si Julián dokázal uhnat takovéto… delikátní… zranění! (rofl)

  8. Ahoj Netopýrko,
    děkuji za moc pěkné a optimistické povídání ke vstávání.
    Co se těch dodávek čehokoliv do domu týká, jsou oni pánové (či dámy) dost zocelení – vzpomínám si na jednu historku, kdy byl dotyčný poněkud otřesen, a to hned dvakrát: jednou, když ho přišel ke dveřím bytu v paneláku místo psa uvítat miniponík, a podruhé, když všechno vyložil a zjistil, že v krabici s věcmi k autu spokojeně celou jízdu spí jeho vlastní kočka. 😀 Ale netopýr, to je asi novum. 😀
    A díky za připomenutí mého oblíbeného drabblíku – to byla asi nejelegantnější cesta, jak z toho tématu vybruslit: http://sosaci.net/node/48151.
    Přeji všem hezký den, stálé zdraví a brzké očkování. 🙂

    1. Ano, tenhle drabblík jsem měla hned v oblíbených 😀
      JJ, moc se mi líbí tvůj pozdrav! (inlove)

      1. Rádo se stalo, Dede. Ono už to vypadá nadějně i pro mladé a štíhlé.:) (P.S. 3x hurá, očkují VŠ učitele – takže BVV mohu jen doporučit.)

        1. Na základě pochvalných hlasů moravských sester jsem Martinovi doporučila BVV a krásně to fungovalo 🙂 Pravda, jel v pondělí z Doubravice do Rožnova přes Brno, ale stálo to za to. Byl očkovaný skoro okamžitě poté, co se mohl přihlásit 🙂

          1. U nás už protlačili i ty neakademické, kteří se podílejí na výuce. Má to logiku, jestli vše půjde dobře, tak za 14 dní začínají praktika, to je tak nejvyšší čas obdržet píchanec.
            Třeba bude u vás taky líp, držím palec.

    2. Děkuji za hezký pozdrav!
      Drabble se tehdy prakticky napsalo samo 😀 Nejdříve jsem prohledala netopýra, pak příručku, a pak jsem si připadala jako blbec 😀 Teď zvažuji, co do autorského výběru, a tohle je v tom nejužším 🙂
      Kurýr má doma pávy, takže na neobvyklá zvířátka by měla být rodina zvyklá 😀

    3. Jo ještě k tomu miniponíkovi – oni to jsou kouzelní tvorové, o to nic, ale zajímalo by mě, jak je učí čistotnosti 😛

        1. Zrovna včera jsem si četla, že Schwarcenegger má doma poníka i oslíka (čímž je mi velmi sympatický), kteří s nimi žijí v domě – tak asi to nějak naučit jde…

              1. Copak oslince a poničince… Ale když Takovej tvor čůrá… To už je nějaká kaluž! Na parketách… 8)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN