Jak pokračuje chočení? Kolikrát se Julián proletěl o bytě bez mého svolení? A jak kvalitně krmit netopýra v zajetí?

Beru Juliána pod mikinu, sedám si k počítači. Duben měsíc drabble.

Najednou zvoní zvonek. Přijel kurýr s jídlem. Jedu dolů výtahem a uvědomím si, že mi štěbetá mikina. Pán se tváří zaraženě. Nadzvednu cíp mikiny, ukazuji netopýra. Julián s nadáváním zaleze dál pod mikinu. Pak je chvíli spokojený. Když uklízím jídlo do lednice, zahlédnu jeho hlavičku. Vykoukl ze stojáčku!

Než to stihnu domyslet, Julián odlétá, protože už má soustavně se hýbajícího člověka plné drápky.

O dva dny později přebírám další jídlo. Kurýrovi prý vnoučata nechtěla věřit, že jedna zákaznice nosí pod mikinou netopýra.

Jedno téma na DMD je Řasa. Řasy, řasy… má netopýr řasy?

Vytahuji podřimující najezenou Mariellu a snažím se zaostřit na její víčko. Má řasy? Nevidím žádné dlouhé chlupy, jako mají někteří hlodavci. Marielle je naštvaná.

V příručce si přečtu, že netopýr má jednu velkou řasu. Kožní. Tvoří létací blánu. Pro nás natvrdlé se tomu říká křídla.

Tak tohle jsem nečekala.

Mariella

Čas krmení. Dávám do ohrádky misku s červy a misku s čistou vodou. Mariella kupodivu spí v úkrytu. Pro jistotu ji kontroluji, jestli není nemocná. Julián přilétne, uloví si z misky červe, popoletí, zavěsí se na postranici a zbaští kořist. Dívám se na něj zblízka skrz záclonu, která tvoří střechu jejich bejváku. Julián se bystře rozhlíží a echolokuje. Vidí mě, nevidí mě? Půjde se schovat?

Kdepak, letí útočit na misku.

Záclona zůstává poodkrytá. Julián se nepokusí uletět. Zavírám ji jen pro jistotu, kdyby se Mariella rozhodla vyrazit na výlet. Hendikepovaný netopýr se může vážně poranit, pokud ve snaze létat spadne z výšky a zrovna má plný žaludek. Mariella se zatím pokusila jen o jeden výlet; už tedy ví, že se z ohrádky dá uniknout.

Netopýři snášení manupulaci a lidi vůbec velmi různě. Existují nejen divocí nemazlíci a ochočení mazlíci, ale také divocí mazlíci jako pipouška, nebo ochočení nemazlíci jako Julián.

Kdopak to je

Omatlávání a okukování se však netopýr u lidí nevyhne bez ohledu na zdravotní stav a případný hendikep. Prohlídku provádím jednou týdně. Hledám  drobné ranky, případně kontroluji, zda se v pořádku hojí. Opatrně rozložím křídla, zda jsou stále pružná a nezasychají. Prohlížím prsty, hledám případné otoky nebo odřeniny (zejména u Marielly, která má jen jedno křídlo). Prohlížím a hladím srst, kontroluji, zda netopýr nemá podezřelé výtoky z tělních otvorů (vyprazdňování odpadní nádrže nepočítám). Pokud je netopýr hubený, dám na kuchyňskou váhu misku a kus fleecu, váhu vynuluji, netopýra zabalím do fleecu a vložím do mísy.

Zbytek zdravotní kontroly zahrnuje obtěžování netopýrů jen minimálně. Je třeba zkontrolovat, zda trus vypadá jak má (má být suchý a vypadat jako oteklý kmín). Pokud jej netopýr nevypustil v rámci odhazování zátěže na člověka po vytažení z úkrytu, obvykle kontroluji ubikaci v rámci úklidu. Nakonec je třeba zjistit, zda netopýr visí vysoko a v úkrytu, aktivuje po probuzení aktivuje, normálně jí a pije a čistí se.

Zavřená ohrádka

Protože už jsem tak jako tak manipulovala s dekou, kterou mají jako podestýlku, rovnou ji vyklepu nebo vyměním za čistou, případně vyluxuji bobky z ohrádky.

Je ráno a pracuji. Vezmu si z ohrádky Juliána. Šup s ním pod mikinu. Po chvíli si dávám pauzu, vstávám od práce a protahuji se. Julián začne nadávat. Zase si sednu a snažím se ho moc nerušit zbytečnými pohyby. Nakouknu pod mikinu. Julián se kupodivu nejde schovat. Jen začne nadávat, když se ho pokusím pohladit. Povede se mi s ním dokonce navštívit koupelnu a ohřát kávu v mikrovlnce.

Jak ho uložit zpátky do ohrádky bez pronásledování po bytě s fleecem v ruce?

Sehnu se k ohrádce, sundám pár kolíčků, nadzvednu záclonu. Rozepnu mikinu. Julián visí. Sehnu se těsně k postranici ohrádky. Julián přeběhne dovnitř a popoletí do úkrytu.

Mládě netopýra velkého

Středa. Relativně klidnější den; žádná výuka ani doučování, zato jeden tříhodinový online seminář. Beru si jako společnost Mariellu pod mikinu. Věším ji na levé rameno. Slyším zpod mikiny zívání, mlaskání a další spokojené zvuky. Najednou vnímám pohyb. Že by chtěla pryč?

Nadzvednu mikinu. Mariella je stočená do klubíčka a hlavu má schovanou mezi křídly, jako když spí zachumlaná v dece.

Miláček.

Všechny vás sežeru

Netopýři velcí se živí brouky. Nejradši mají střevlíky.

Protože brouky nikdo nechová, je třeba je nalovit. Brouci však vylézají ven jen v noci, kdy lidé moc dobře nevidí. Ve dne jsou zalezlí v úkrytech. Lov tak probíhá ne se sítí na motýly, ale za soustavného zvedání kamenů, větví a kousků kůry v lesích a lesoparcích.

První pokud proběhl v blízkém lesíku se spoustou krásných skal a vletů pro netopýry do prostor, kde netopýři už dávno nebydlí. Takže by v okolí mohli být po ráno nevylovení brouci. Teoreticky. Zvedám šutry. Žížaly, housenky, slimáci a jiná žoužel. V parku se najednou objeví policejní auto, vystoupí dvě policisté se zavíracím kbelíkem a vydají se parkem a podél plotu kolem přilehlého stadionu. Hledám dál a doufám, že se nebudou vyptávat, co lovím já. Oni jsou na použité injekční stříkačky. Budou mít patrně větší úspěch než já, ale nezávidím jim to.

Další víkend vyrážím do lesů kolem Staré Boleslavi. Obracím kameny a kůru, nacházím občas nějakou žížalu, jinak nic. Že by bylo na brouky ještě brzy?

Třetí pokus proběhne během velkého pochodu Divokou Šárkou, Houslemi a přes Babu zpátky Šárkou. Pod asi patnáctým otočeným kamenem najdu malého rychlého broučka. Po dvacátém kameni odpískávám tento pokus. Brouci ještě jednou.

Nyní je čtvrtý víkend a zase balím do batohu krabičky na brouky, tentokrát se chytám do hostivařského parku. Držte mi palce, abych něco ulovila.

Ale pro jistotu jsem s krmením objednala i cvrčky.