Zasekla jsem se. Prostě jsem netušila, jak to vyřešit. Věděla jsem, co se stane předtím i potom. Ale tahle scéna z právě psaného příběhu prostě v mé hlavě nebyla, ať jsem se snažila jakkoliv.
V této době čekání a marného přemýšlení jsem si vyjela autem na nákup. Pouštěla jsem si písničky, když najednou… najednou… Sevřela jsem volant. Bubny bily v tempu vzrušeného srdce, vysilujícího běhu, naléhavého bušení kopyt koně v trysku. Koně?
Pustila jsem písničku znovu. Najednou jsem věděla, kam běží ten kůň, koho nese na hřbetě… a komu jde o život. Těžce hledaná scéna se mi rodila před očima, poctivě upřenýma na silnici. Pouštím písničku znovu… a znovu. Zastavím na náměstí v Miletíně, a ještě chvíli nevidoucíma očima zírám na Erbenův pomník. Tak to tedy bylo!
Byla jsem jak omráčená a jen těžko jsem si vzpomínala, proč v tom Miletíně vlastně jsem. Kouzlo však pokračovalo. Až do večera jsem měla mysl podivně otevřenou. Nejenže jsem hledanou scénu viděla, ale měla jsem dojem, že prožívám i emoce všech zúčastněných. Řeknu vám, ještěže se to nestává častěji! Je to úžasný, ale poměrně vysilující způsob tvorby:))
Obvykle, pokud jde třeba o fejetony, je to podstatně nudnější. Když máte nápad, píšete. Když ho nemáte, nepíšete. Když nemáte nápad a musíte odevzdat text, je to průšvih. Bez nápadu se to totiž u počítače nevysedí. Jak se blíží termín a roste zoufalství, přemítáte, proč vlastně děláte tak pitomou práci. Třeba na zpracování hromady faktur nepotřebujete náladu… tam stačí jen kafe a pevná vůle mít to za sebou.
Nicméně mozek někde vzadu deadline pozná, takže vás nakonec zachrání. Více či méně elegantně, ale na poslední chvíli vás v tom nenechá. Vy si oddechnete a slíbíte si, že příště začnete dřív. Jenže, znáte to. Buď nápad máte, nebo nemáte… 🙂
Napsáno pro ČRo Hradec Králové, 2021
PS: Koho by zajímala ta písnička, tady je 🙂
A tak se dnes ptám – také vám hudba podporuje fantazii? 🙂
Jo, Dede, to úplně chápu, jak jsi se musela super cítit. Já mám vždycky pocit, že se najednou otevřou ty správné dveře, za kterými to bylo schované a šup, je to tady.
Dveře jsou taky fajn. 🙂 Tohle bylo něco jako průvan 8)
Dede, to vypadá, že se ti odblokoval nějaký zaseknutý problém. Že by se Brandy a Alžběta zase pohnuly? To se moc těším, co z toho povstane!
Hudbu používám tu a tam pro lepší soustředění (klasická), pro zpestření (vylepšuji si nudu a rutinu 🙂 ) a taky pro dobíjení energie, když už jsem poloscíplá. Ale geniální nápad se mi s hudbou ještě nedostavil. 😀
Jo, konečně celý řetěz událostí začíná dostávat smysl 🙂
Pro mě je hudba absolutně zásadní. Často mi zní v hlavě i když je kolem ticho. Přitom nemám ani dar její tvorby ani interpretace. 🙂
Obdivuji všechny zdejší autorky (a není jich tu málo), které umí vymyslet povídku (krátkou, dlouhou), napsat celou knihu(y) nebo divadelní představení (někdy opakovaně). Tedy umět si v hlavě představit a dotáhnout do konce poutavý děj se všemi okolními postavami, situacemi. Toho nejsem vůbec schopná! Ještě tak svedu napsat krátký článek a to musím mít živou předlohu (třeba naše zvířata, přírodu), kde vlastně jen popíšu na co koukám, co se stalo :). Jen tak si příběh vycucat z palce – to nesvedu ani za nic. Takže podobný „problém“ cos Dede měla u mne nehrozí, nanejvíš mě někdy dodatečně napadne změnit slovo, větu v článku. Nevím, jestli hádám správně, kam asi pádící kůň patří, každopádně věřím, že ten pocit „uvolnění zaseknuté mysli“, musel být osvobozující.
Máš pravdu Maričko, ulevilo se mi, protože neexistence té scény (tedy, že nevím, co a jak se vlastně stalo) mi už v ději začínala vadit. Je jedno, jak přesně ji potom napíšu, prostě teď jde dějová linka tak nějak logicky a aspoň z mého pohledu správně. 🙂
Jinak každý máme něco, že jo. Já třeba tvé články čtu moc ráda! (inlove)
Při mojí práci – programování – občas ne a ne naskočit nápad, jak vyřešit daný problém. Trápím se s tím několik dní. Někdy to „vysedím“, ale někdy zázračné, elegantní řešení naskočí v polospánku nebo při nějaké mechanické činnosti. Zapisovat naštěstí nemusím, většinou už se nevypaří, ale mám neodbytné nutkání jít hned vyzkoušet, jestli to bude fungovat.
Písnička je super! Už vím, co si nechám zahrát, až pojedu parkur s naší turbokobylou 😀
A jsem zvědavá na povídku s cválajícím koněm 🙂
Tu písničku mám od Andyho, v té době jsem ani nevěděla, kdo ji vlastně zpívá. 🙂
Vysezení jsou zkoušela mnohokrát, ale skončilo to akorát tím, že co jsem nepsala jsem vzápětí zase smazala 🙂 A jak stoupala frustrace, mizela kreativita 8)
Je prima, že ti nápady v hlavě zůstávají! 🙂
Obvykle mně funguje kombinace určité hudby a pohyb venku, nebo nějaká jiná fyzická činnost. Pak vždycky doufám, že se nápad nevypaří z hlavy, než ho stihnu zapsat 🙂
Jo máš pravdu, na hodně toho přijdu když jdu chodit jako chodit (s NW hůlkama:)) Na psích vycházkách mě toho napadá míň, přece jen se věnuju psům 🙂
Hůlky nebo ne – mně se líp soustředí, když nehlídám nic. Včetně netopýří stezky, která na rozdíl od psisek nikam nezdrhá 😀
Chodím na psychoterapii a řešíme tam rodinné konstelace.
V rámci toho jsem podstoupila regresi.
Mám podobný zážitek.
Viděla jsem v duchu scénu, kde vystupovala moje praprababička. Byl to začátek minulého století.
Bylo to tak živé a opravdové.
Zajímavý zážitek.
Míšo, o tomhle jsem zatím jen slyšela a nevím, jestli bych sebrala odvahu to absolvovat. Muselo to být divné a zároveň fascinující, řekla bych (inlove)
Vzpomínám si, jak jsem měla v knize přeložit několik trpasličích písní (veršovaných, že). Jela jsme v trolejbusu a najednou, mi to došlo- na daný text mi naskočila písnička v češtině odpovídajícího rytmu, a pak jsem v trolejbusu tak zuřivě psala, že narvaný troleják jen zíral 🙂
Nedivím se, žes psala! Tyhle věci se z hlavy strašně snadno ztrácejí a jen těžko znovu hledají 🙂
Ale jsi fakt dobrá, verše jsou mimo moje možnosti i v češtině 🙂
Teď se tomu říká flow. Literatura zná polibek múzy.
Mozek dostal zadání, odpovědnost přidá naléhavost, podvědomí zapne kombinatoriku bez omezení.
Jinak popis mi vybavil píseň Valdemara Matušky: Osedlám si vítr místo koně… .
Moc pěkná, za volant skoro nebezpečná
Díky za komentář 🙂
Ona na mě hudba takhle často působí, ale tohle bylo hodně výjimečné. A ta scéna mi utíkala celé měsíce.
Víš, že jsem tuhle písničku od Waldy neznala? 🙂