„Nestrkej mi sem ten čumák, budeš od hlíny! Já nechci v záhoně ten míček a rozhodně ti ho nebudu teď házet!“ Ano, i tak zní některé z mých obvyklých litanií, protože Ari je fenka od přirozenosti dychtivá. Někdy s tou bílou psí hlavou neustále lezoucí do mého zorného pole ztrácím trpělivost, ale většinou se snažím mít pochopení. Protože dychtivost je ztělesněním svěžího myšlení a já sama někdy mívám pocit, že by mi neškodilo mít jí víc.

Být dychtivý, toužit poznat víc a lépe, život skutečně žít… to je úžasná vlastnost. Domnívám se, že ji dostane do vínku každý, jen ne vždy člověku dostatečně dlouho vydrží. Škoda, že osobám starším a vůbec usazeným, leze dychtivost především dětí a mladých lidí často na nervy. Ach ano, pochopit se to dá, ale třeba před dětmi by se ti starší a údajně moudřejší opravdu měli ovládnout.

Nesahej na to! Nemluv pořád!“ Nebo o něco horší: „Kdo je na tebe zvědavej? Pusť to, ty nemehlo, udělám to sama!“ Zákazy, výsměch, nevšímavost, to vše dusí přirozenou dětskou dychtivost. Děti se pak obávají ptát, nechtějí zkoušet nové věci. Co kdyby se to nepovedlo? A přestávají být upřímné – kdo by stál o výsměch?

Šťastní jsou potom ti, kdo si dychtivost nenechali vzít a dokázali ji přenést do dospělého života. Protože dychtivost se obvykle pojí s optimismem a touhou poznávat, což je koření, které je v životě zatraceně potřeba. Potíž je v tom, že život sám, byť žitý dobře a s odvahou, zcela přirozeně tu prvotní čistou dychtivost eroduje. A nejsou to jen zkušenosti, které člověku přece jen odstraňují většinu záhad běžného života, ale i jistá otupělost, plynoucí z únavy a často i z navyklého pocitu bezmoci.

A právě proto je třeba si dychtivost kapku pěstovat. Od jistého věku to už nemůže být ta dětská, nekomplikovaná, ale pořád ještě může být hravá, hnaná zvědavostí a nadějí, že život vždycky může mít pro člověka schované i příjemné překvapení.

A tak vám přeju, aby vás co chvíli potkalo něco, co vzbudí vaši zvědavost a donutí vás myslet rychleji, nadšeněji a aspoň maličko novým způsobem:)

PS: Jak jste na tom třeba tento týden? Těšili jste se na něco, radovali jste se z něčeho, co vám povedlo? Nebo plánujete vyzkoušet něco nového? Mohou to být i úplné maličkosti, ale stejně mají tu moc člověka na moment rozsvítit. A že to letos s tou nekončící zimou (a další i věcmi, které sem teď nechci tahat) opravdu potřebujeme!