Abych to objasnila – žijí s námi žáby. Živé a plyšové. Živé letos vylezly a už zase zalezly, protože je jim zima. Ale jak se zahřejí mělčiny v jezírku od sluníčka, vyhřívají se i žáby a večer bohužel courají po trávníku. Psice jim věnují plno pozornosti, protože se to hýbe! Už jsem jim párkrát musela zabavit vyděšenou žábu a hodit ji zpátky do jezírka.
Taky s námi v domě žije žabák. Plyšový. Píská a šustí. Vanilka ho dostala do štěněčí výbavičky. Je to nejlepší žabák pod sluncem, protože bez něj nemůže spát. Pokud ho nenajde v nohách naší postele, prošmejdí večer dům, aby ho našla, a láskyplně uloží ke spánku. Před usnutím s ním ještě párkrát zapíská, asi aby bylo jasno, že žabák je na místě a svět v pořádku.
Karamelka si o žabákovi myslí svoje a nechává jí ho na pokoji. Zato míček! Po našem domě se pohybuje proměnlivé množství míčků menších než tenisák. Jelikož byla zima dlouhá a občas pršelo vodorovně, místo dlouhé procházky jsem házela večer míčkem. Aspoň půl hodiny. Dost by mě zajímalo, kolik majitelů gaučáků má tyhle povinnosti?
Nicméně se už oteplilo na žhavých třináct stupňů, kdy jsem i já ochotna podnikat dlouhé procházky, byť fučí severák. My dáme pět kilometrů, psice aspoň osm. Ale potom padnou a na ten zatracený míček na celý jeden den zapomenou!
Jaké hračky jsou populární u vašich chlupáčů? 🙂
Matyldo, hezký článek a parádní fotky! Tedy Vanilka má packy vskutku štřapatá, pomalu jako „rousy“ u Clydesdalského koně. Stříháš jim někdy?
Ani jedna z našich koček si sama nehraje. Když jim nějakou hračku (no spíše věc – špunt, kuličku apod) předhodím, ze zvědavosti do toho pinknou, chvilku třeba i honí, ale po minutě, dvou je to přestane bavit. Ke hraní je musím vyprovokovat s nějakým provázkem, nebo pírkem, to je baví docela dlouho, hru vždy zakončím já 🙂
Trixie měla ráda měkké hračky, kterými se mohla „mlátit“ – tedy hlavně hadry, nebo nohaté plyšáky. Pískacích hraček se vysloveně bála, vždy se lekla, že hračce ublížila či co. Jakmile do ní kousla a hračka pískla, okamžitě ji pustila a vypadala vylekaná. Takže když se mi líbila hračka a měla pískadlo, musela jsem ho doma nejprve vyndat a teprve pak Trixie hračku nabídnout. Tyhle hračky držela v puse a hlavou kmitala ze strany na stranu, takže jí kusy hadru či končetiny plyšáku mlátily do tváře. Nejmilejší byla chobotnice, asi 10cm „vajíčko“ se 4 dlouhými chapadly. Právě že chapadla jsou tak dlouhá, skoro jí při hraní obtočily hlavu a to měla nejraději. Teď chobotnicí občas vyprovokuji ke hře kočky, ale i to je baví jen chvilku.
Maričko, už jsme jí tlapky přistřihla. Ale bleskem to dorůstá 🙂 stříhám je i Karamelce, pak netahají domů tolik písku a hlíny.
Na žabákovi to není vidět, ale taky má dlouhé nohy. Ten by se Trixie líbil…
Já tlapy kavalírům nikdy nepřistřihl – vždycky mne fascinovaly ty jejich velké tlapy a obzvlášť, když byly chlupaté jak uprchlá ovce …
No jo,jenže tvoji psi nejspíš nelítají v oranici a po polňačkách.
Denis má stádo plyšáků – dostává každé Vánoce jednoho a hodně mu jich vydrželo, poněvadž není ničitel. Když má světlou chvilku a soustředí se, dokáže na povel přinést toho správného. 🙂 A zajímavé je to, že ten nejnovější je vždy okamžitě nejmilejší, až teprve po čase, když se ho dostatečně nabaží, klesne nový plyšoun co do oblíbenosti na úroveň ostatních. Poslední zvaný Méďa je taky šustivý a pískací zároveň. Žabák vypadá hezky, ten by se líbil! 🙂
Jo, žabák je bezva!
Rocco (BT, 6 let 3 měsíce) je divný a nehraje si vůbec – mám pocit, že si s ním asi nehráli (ke mně přišel coby dvouapůlletý). A Sony (BH, 12 let 4 měsíce) si už taky přestal hrát, kdy chtěl, abych mu cvrnkal nebo házel malý lehoučký míček (asi kočičí, 3 cm průměr) – a asi mu chudákovi je už celkem dost blbě – loni v květnu mu močové kameny ucpaly pindíka, následovalo vybrání kamenů z močového měchýře (bezva péče o zacévkovaného psa) – v listopadu navzdory dietě kameny znovu a opět totéž – teď kameny v močáku zase – už jsem na AAvetu (MVDr. Najman) domluvený na „menší“ operaci – srdce má Sony jen tak tak, při ultrazvuku se našel nádor na slezině, takže zítra: kameny z močáku, odstranění sleziny, kastrace (má sice jen jedno varle) kvůli vytvoření místa pro permanentní uretrostomii co nejblíže močáku, kde je močová trubice nejširší a kameny by se v ní tedy neměly zaseknout – horor, horor … Nevím, jestli to pro něj nebude už jen zbytečné trápení, ale člověk je srab a nedokáže ho „poslat“ za kámoši přes Duhový most …
Tak to držím palce, ať všechno dobře dopadne a Sony tady s vámi ještě nějaký čas bude!
Myslím, že je těžké zvolit tu správnou variantu…
Držím palce, aby byl psík v co nejlepší kondici… a nezávidím. Nakonec to se psy řešíme všichni a takřka nikdy to není snadné.
Tak Sony se už domů nevrátil 🙁 …
Pralinka oblibuje hračky textilní všeho druhu.:-) Pravda, nesmí to mít vykousatelné části například oči nebo pískátko. Z plyšáků miluje IKEA krysy poděděné po holkách od mamky, ale na vánoce dostala jednu zbrusu novou a jen její.:-) Ale největší terno udělám pokud koupím malé uzlíčky. To z nich spokojeně tahá ty nitě. Časem je uzlíček už neuzlíčkový a je potřeba vyměnit za nový. Akorát se ten čas blíží. Míčky rozhodně nejsou taková zábava, tedy pokud se nehoní s Karamelkou nebo Vanilkou. Takže doma máme jeden a to stačí. 🙂
Uzlíčky u nás nejedou vůbec! Věci na tahání jsou daleko lepší ty, co někde ukradnou a rozkládají je na prvočinitele…
Moji koliaci měli míčky tenisáky a pak se objevily ty na šňůře. Tak nebylo procházky bez míčku. Jeden z ních si dokonce obrousil o tenisák zuby. Plyšáci nic moc.
Puf bývalý bezdomovec ke mně přišel sedmiletý a nikdy si s ničím nehrál. Nevěděla jsem jak ho naučit si hrát. Nevím jestli si hrál když byl štěně. Vlci si prý hrají do dvou let, pak už ne. Puf žil asi podobně, šlo jen o přežití.
Jo a kočky běhaly venku a tam se zabavily bez kupovaných hraček. Ale kocour Puňťa měl kočkovitého plyšaka, kterého stále znásilňoval. A to i po kastraci. Zadní část plyšáka měla „srst“ úplně sedřenou.
Naše kočky taky běhají venku, tam se zabaví dost 🙂
Lara preferuje hračky interaktivní 😀
V jejím podání jsou to takové, na kterých visí z jedné strany ona a z druhé kdokoli, kdo má ruce a dokáže udržet víc než dvacet zmítajících se kilogramů. A nebo s tou hračkou aspoň dostatečně daleko hodit.
Vedou lítací talíře, dva, protože přes to, že se o ně přetahovat nesmí, pokaždé to zkouší. Ale když se napřáhnu k hodu tím druhým, obvykle ten první pustí. Hned v závěsu jsou gumová kola, která krásně utíkají, ale dají se doběhnout, chytit a pak zbytek procházky nutit kohokoli s rukama, aby oslintaný a zabahněný kruh držel a táhl za sebou psa se zataženou ruční brzdou. Je to dřina. Když kruh pustím, Lara mě oběhne a zkouší mi narvat oslintané kolo do druhé ruky… A tak pořád dokola 😀
Míčky jsou taky fajn, ale zkuste se přetahovat o tenisák 😀
Co se plyšáků týče, od doby, kdy je přestala hryzat jsou jediní správní oblíbenci naše kočky. Dají se krásně prohánět po celé zahradě, teda když se jim chce. Občas se jim nechce a potom Laru proplesknou. Co se dá dělat. Žádný plyšák není dokonaly 😀
Ehm, to je důcod, proč mám kavalíry 🙂
No ale zase bleskově podá věc upadlou na zem.
😛
Například kdyby dáma upustila rukavičku nebo kapesníček …
Teda, pokud by dáma měla v druhé ručce řizek 😀
Naše kočka Tlapa si hraje jen někdy, protože když ráno přijde domů, tak spí, zmožena noční aktivitou – spaním na půdě. Pokud si hraje, tak nejčastěji s lístečky a šiškami, ale vždycky se dá vyprovokovat k lovení proutku nebo větvičky, zvlášť, když proutek „vyleze“ zpod lavičky nebo zpod větve. Doma má ráda gumičky: když někde najde gumičku, hraje si s ní, dokud ji nerozhryzne. Tuhle jsem měla na zemi rozloženou krabičku s nějakými drobnostmi, gumičku odloženou na víčku. Zahlédla jsem, jak si s gumičkou opodál hraje, a po chvíli už byla gumička zpátky na víčku. Rozhryznutá 😀
A zapomněla jsem na velké chlupatce. Lotrek si hraje při čištění a kování nejraději tak, že na co dosáhne, to shodí na zem (rofl)
Není on tak trochu kočka? (wasntme) 😀
😀
Kočka je spíš kobylka Novela – ve stylu, já jsem střed vesmíru, kolem mě kmitají páníčci.
Tak takové hračky naše kočky taky můžou 🙂
Holky se sladkými jmény jsou moc hezké vzorky svého plemena!
Už jsem někde psala. Je to ježek! Ježek jediný na světě (asi ano, nemohu nového nikde najít), mnohokrát vykuchaný, znovu nacpaný, zašívaný, hodně hnusný a… milovaný. Košík plný daleko krásnějších plyšáků a různých vychytávek – nezájem. Venku se nese míček, doma se spokojeně spí s uslintancem v hubě. Také se nosí na ukázku a obdiv návštěvám. Ty jaksi nemají moc pochopení a tu mokrou a špinavou nádheru, jim předváděnou, odmítají. Dokonce ječí a poskalují!
Když nedostanu koupit ježka, který má asi 22 cm délky, zemře se žalem. Menšího má, nechce! 🙂
No, musíš se víc snažit a víc shánět 🙂
Darek nemá svoje plyšáky, ale to nevadí, protože si přivlastňuje plyšáky dětí. Nic jim neudělá, jen si je odnese, položí si na něj hlavu a občas u toho namáhavého hlídání usne 🙂 . Poslední objev je gumová kachnička do vany, tu hlídá obzvlášť pečlivě 😀
Jako malej, zvlášť když přezuboval, o plyšáky moc nestál, s nadšením hryzal do jakéhokoliv dřeva, zkusil i nohu od židle, než mu to bylo zakázáno. A kupodivu zákaz akceptoval.
A zapomněla jsem na Čerťu, to by si nezasloužila 🙂 . Koupený myši na provázku se bojí, ale hraje fotbal se vším, co shodí ze stolku, největší oblíbenci jsou propisky a tužky všeho druhu. Pod kanapem je jich vždycky celá sbírka.
Gumovou kachničku jsem našla tenhle víkend ve skříni, ale zatím nic…
Všichni naši kočičáci měli rádi Ikeácké myši.
Zajímavé je, že jenom ty šedé.
Hnědé a bílé tak oblíbené nebyli.
Daník má tu šedivou myš už hodně oslintanou a já mu jí, dle mínění mého muže, nesmím vyprat. Prý by se mu už nelíbila. Když někam odejdeme, tak při příchodu máme tuto myš u dveří. Asi dárek.
Synova kavalírka Týnka má ráda uzly všeho druhu, tak je od nás dostává.
Buď ráda, že je to dárek z Ikei. To my míváme dárky z venku a zejména od potůčku -hryzce 🙂
No, kocour si občas hraje s tou krysou- myši z Ikea nemáme…
Jenka žižlá,co ji přijde pod tlamču,mlaská u toho, což mne občas čílí. Conča jí nic nekrade,hračky ji nijak zvlášť nezajímají. Výjimku tvoří žižlací kost. Spokojená je jen když ji Jenka honí. Ovšem moc ráda kuchá plyšáky do placata a nemaže se s tím. 🙂 Kočindy mají k dispozici různé kuličky,malé balonky,pírka,nejraději shazují všechno co je na stole na zem a pak vědecky pozorují, co to udělá. Damík se naučil (teda já ho naučila) schovávat se pod spuštěnou deku z gauče a pod ní loví moje nohy. Taky miluje,když ho houpu, chytnu pod předníma tlapkama. On visí a já houpu,pak následuje hod na křeslo,na tenhle úkon chodí jak pejsek a pořád vyžaduje. 🙂
No teda, to si nedovedu představit, co by naše Tlapa řekla na houpání za přední nohy! To by mi asi neprošlo 😀
Jsem opatrná,držím v podpaždí,jemně. 🙂
Ty jsi na svoje kočky tak hodná 😀
Jo a ještě mu k tomu říkám básničku“houpy,houpy, kočka snědla kroupy“. 🙂
Zapomněla jsem Ti pochválit fotky,moc jim to sluší,děvčátkům chlupatým. (h)
U nás zásadně míčky na šňůřce, které se dají za šňůrku chytit a vláčet za sebou nebo mlátit hlavou ze strany na stranu jako zakusovanou krysou, až dotyčný míček mlátí dotyčného psa po těle, inu knírač…normální míčky ji vůbec neberou, a že jich máme…plyšáci musí pískat, jinak nezájem. A kočky jsou u nás chudáci, mají malé hopiky nebo jiné malé potvory na hraní, ale můžou si hrát bez nebezpečí pouze v noci v hale, to jim to Terina nezabaví, protože chrápe…
Kočky jsou v noci venku, při jejich hraní by nikdo v domě nespal…
Pokud jde o moji současnou psí dvojku, tak Berry plyšáky milovala a neničila. Hlodala dřevo, kosti a jiné hlodadla, plyšáky opatrovala.
No a pak přišla Ari… která je ničič. Tedy nemyslím, že by apriori chtěla věci ničit, ale s její razancí a vášnivým zaujetím to tak prostě dopadne. No a když se pak začnou holky o plyšáky přetahovat… to nevydrží ani ikeácká krysa. Popravdě, co přestaly být krysy, přestali jsme mít doma i plyšáky, psům zůstaly venkovní míčky všech druhů a tahací lana. Když vezmu taková ta vhodná na uvázání parníků, vydrží! 😀
Takže máme zahradu plnou psích artefaktů (nezničitelné míčky přece jen nějakou dobu vydrží, zato tenisák rozlousknou v momentě, kdy ho vezmou do huby) a je dojemné sledovat, jak se v nich Ari snaží orientovat a pamatovat si, kde co nechala. Jak je hledá.
Drama ovšem nastává ve chvíli, kdy letí kolem plotu, štěká s míčkem v hubě (fakt!) a pak u zadní brány se rozhodne nemluvit s plnou pusou a míček jí po svahu uteče pod bránou na cestu… Kolikrát já je už lovila za cestou zpod sousedova živého plotu! 😀
Na zahradě se tu a tam povalují míčky a plyšáci- obzvlášť chcíplá ikeácka krysa je masakr i pro oko sousedovo 🙂 Na Vánoce jsme dostali nové krysy- když před Vánoci na chvíli otevřeli Ikeu, ukázalo se, že je zase mají! Ale jen šedivé, tedy na zběžný pohled z dálky o to horší 🙂
Paráda, dík za info, jak otevřou, běžím pro ně! Budu mít do zásoby jako dárky pro kamarády pejskaře…
Matyldo, musím říct, že mě fotky tvých holek udělaly vysloveně radost – a že ji potřebuju, páč mě ta blbá noha zase týrá.
Vanilka se žabákem vypadá, jako by tě podezírala, že mu při focení kradeš duši… nebo něco podobného. že jsi to ty, tak ho nechá vyfotit, ale radši by ho měla bezpečně v tlamce! 😀
A pokud jde o tvoje hyperaktivní gaučáky… Inu, co si vychováváš, to máš! 😀 Řekla bych, že jsou to prostě šťastní malí psi. (inlove) Pokud s nimi někdo zachází jako s plyšovou hračkou, nejspíš jim jiného než gaučování nezbývá. 😛
Večer ho nemohla najít v ložnici- tak zacvakaly drápky na schodech, něco dole zašustilo a nahoru doletěla spokojená psice, která si vlekla žabáka 🙂
😀 ta představa, jak ho vleče po schodech… až do vaší postele 😛
Kam taky jinam….
Kachny plyšové. Jednu zdědila Ajvi po Klérce, druhou dostala k některým Vánocům. Už nekvákají, jenom sípají. Jsou celé, ale naprosto olysalé, protože jsou láskyplně oblizovány.
Plyšové kachny jsou oblíbené a taky máme starší kusy. Asi budu muset sehnat kachnu- a žabáka 🙂
krysy z ikey a jejich menší kámošky myšky a golfový míčky a hopíky a peříčka, hodně peříček a rychloutahovací umělohnotná eletrikářská svorka..a pak blikací míček a červený laser…
jejich velikej plyšák, jsem já….
Dareček hračky nemůže vlastnit, neb jsou mu hned zkonfiskovány Ajvinkou a podle materiálu – rozžužlané…
Kočky u nás stejně jako u Alex hračky nemají, protože jim je psi bleskově seberou.
Je to zvláštní, ale Majda jako štěndo žádné hračky neměla a už si prostě hrát neměla, když jsme si ji vzali. Ne, že by doma nic neměla. Několik oblíbenců vyhrabala vždy když !porodila! a oslintaného vybrance nám mrskla do postele. Toť vše
Tak já mám psy od štěněte a hrají si vždycky, jen časem obměňují hračky 🙂