Předem upozorňuju – kdo nemáte olihně rád, nečtěte. Kdo máte, zkuste to. A protože poslední dobou v Lídlu občas mívají olihně chlazené, třeba se inspirujete a moje recepty vyzkoušíte. Jeden je superrychlý, druhý pracnější, ale moc dobrý.
Smažené olihně (2 porce) – španělský recept
Suroviny:
500 g malých olihní (pokud možno co nejmenších; větší překrájíme)
sůl, hladká mouka na obalení, olej na smažení
K podávání: citron, případně i majonéza nebo tatarská omáčka
Postup:
Olihně omyjeme a očistíme. Pokud jsou malé, necháme je vcelku, pokud jsou větší, rozkrájíme je na přiměřeně silná kolečka. Osušíme je papírovou utěrkou, osolíme a obalíme v mouce (nejlíp to jde protřepáváním v uzavíratelném plastovém sáčku; taky se u toho nenadělá tolik nepořádku), přebytečnou mouku oklepeme a obalené olihně rychle smažíme ve vyšší vrstvě rozpáleného, nejlépe slunečnicového oleje – stačí opravdu jen několik málo minut, než mouka zrůžoví.
Při delší době tepelné úpravy oliheň ztuhne, zgumovatí a není dobrá. Hotové olihně pomocí papírové utěrky zbavíme nadbytečného tuku a podáváme se čtvrtkou citronu, kterým si je ochutíme. Kdo má rád, může přidat i majonézu nebo tatarskou omáčku, největší jedlíci si přidají i např. hranolky, ale podle mé zkušenosti kousek bílého chleba nebo bagety úplně stačí.
PS: S touto úpravou olihní (maličkých, tzv. baby olihní, které celé měří nanejvýš 2-3 cm) jsem se seznámila před časem ve Španělsku (říká se jim tam chopitos, ale našla jsem i jiné názvy), zamilovala si je a hned po návratu domů jsem se sháněla po receptu; mám pocit, že i tady jsem se ptala. Nakonec mi pomohly různé španělské online kuchařky a YouTube, kde je návodů několik, a to včetně postupu čištění. Jeden z nich je zde, je tam pěkně vidět to čištění:
https://www.youtube.com/watch?v=yFRw2qtaCuw&ab_channel=mablancoc1
Plněné zapečené olihně (4 porce) – chorvatský recept
Suroviny:
500 g středně velkých olihní (tak kolem 10-12 cm; na osobu počítáme 2-3 kousky)
Na náplň:
1-2 lžíce olivového oleje
1 cibule
2 stroužky česneku
50 g pršutu nebo pancety
1 kávový šálek rýže
200 ml suchého bílého vína (lze nahradit vodou nebo vývarem)
sůl, pepř
1 lžička strouhané citronové kůry
sekaná zelená petrželka – hodně
Na omáčku:
1-2 lžíce olivového oleje
1 cibule
2 stroužky česneku
1 plechovka konzervovaných rajčat nebo cca 200 ml rajčatové passaty
sůl, pepř, sekaná zelená petrželka – hodně
několik (cca 10) černých oliv bez pecky – nejsou nutné
tymián nebo rozmarýn – nejsou nutné
Postup:
Olihně omyjeme a očistíme podle výše uvedeného návodu, chapadla odkrojíme a dáme stranou (použijeme je do náplně). Očištěné naplníme náplní (nejlíp pomoci nějakého trychtýře s větším průměrem, nebo pomocí trubičky z nástavce na masový mlýnek, určeného k plnění např. uzenin – ale je to opravdu piplačka). Naplněné olihně naskládáme do přiměřeně velkého pekáčku (pokud zbude náplň, můžeme ji lžicí rozdělit do pekáčku kolem olihní), zalijeme připravenou omáčkou, podle chuti přidáme pár větviček čerstvého tymiánu nebo rozmarýnu (toho stačí míň) a zhruba půl hodiny až 40 minut pečeme při teplotě 200 °C. Abychom byli styloví, podáváme s bílým chlebem nebo bagetou a ideálně i se sklenicí dobrého vína.
Příprava náplně:
Na olivovém oleji opečeme drobně pokrájený pršut nebo pancetu, po chvíli přidáme jemně pokrájenou cibuli, jemně pokrájený česnek a nadrobno pokrájená chapadla, chvíli opékáme a pak přidáme rýži, kterou taky mírně opečeme. Vše podlijeme bílým vínem a necháme ho za stálého míchání odpařit (kdo nemá víno rád, může je vynechat a nahradit vodou nebo vývarem). Podlijeme vodou a na mírném ohni za občasného promíchání dusíme zhruba 10-15 minut. Nakonec podle chuti osolíme a opepříme a přidáme strouhanou citronovou kůru a sekanou petrželku.
Příprava omáčky:
Na olivovém oleji opečeme jemně pokrájenou cibuli, po chvíli přidáme jemně pokrájený česnek, opékáme asi ½ minuty a přidáme jemně krájená rajčata z konzervy včetně nálevu nebo passatu (v létě můžeme použít čerstvá zralá rajčata, asi tak 5-6 ks, která si předem oloupeme), mírně podlijeme vodou a dusíme za občasného promíchání zhruba 10-15 minut. Nakonec podle chuti osolíme a opepříme a přidáme sekanou petrželku a olivy (buď v celku, nebo taky posekané). Komu by omáčka přišla moc kyselá, může přidat trochu cukru (asi 1 lžíci).
PS: Recept je pracný, ale věřte mi, všechny ta práce stojí za to.
PPS: Podobné jídlo si dáváme v Chorvatsku v naší oblíbené hospůdce Stella Maris. Olihně tam pečou v kamenné peci na pizzu a podávají je v malých keramických pekáčcích. Jíme, koukáme při tom na moře (terasa restaurace je asi 5 metrů od břehu) a je nám dobře. Dlouho (ale nijak důsledně) jsem hledala recept, a když MLP naposledy přinesl olihně, prohledala jsem chorvatské stránky s recepty a nakonec celkem rychle něco podobného našla, zde: https://www.jutarnji.hr/dobrahrana/recepti/jednostavne-i-brze-punjene-lignje-u-bogatom-umaku-od-rajcice-s-maslinama-15038777 – můj recept je taková česká varianta. Dobrou chuť a ten Jadran si k tomu holt domyslete.
Dede: Děkuju Aidě za recepty vonící mořem, dovolenou a dálkami! 🙂 Jsem tedy zvědavá, kam se letos podíváme, ale snažím se být optimista:))
Takže nabízím témata k diskuzi:)) Jednak – jíte rádi mořské plody? A potom – připravuje je někdo z vás doma? Jiné možnosti jsou nasnadě – jíme je v restauracích, ideálně u moře. Jak je to u vás?
Dál se snažím vyvolat vaše vzpomínky plné léta, vonícího koře a jídla: zkuste si vzpomenout, kdy jste si naposledy na něčem mořském opravdu pochutnali? Nevím jak vy, ale já toužím po létu a moři…:))
Ilustrační foto – mořské plody
Léto a moře… Ach!
Západ slunce a následuje… skvělá večeře:))
Mořský potvory nejíme, za to syn, ten se může utlouct. Doporučím mu, aby si recept přečetl. Onehdá nějak připravoval chobotnici, Lucka na to valila oči a malej se cpal 🙂 .
U nás bude tradiční vepřo pečený s kuřetem, zelí (kysaný Křimický, je skvělý) a knedlík. Tuhle klasiku míváme málokdy, ale dostala jsem na ni chuť.
Mořské plody mám ráda ale raději je nechávám na místních odbornících u moře. Několikrát jsem absolvovala večery s mořskými plody,raut a ochutnej co můžeš, vždycky to bylo moc prima. V Chorvatsku jsme kupovali malé čerstvé rybky,která nám vozil až pod nos rybář a na grilu byly senzační + vínečko. A jak mám teď už ty jarní chutě, tak si ke všemu griluji zeleninu a na ni naprdnu nějakej ten sos. 🙂
Já mořské plody, vyjma krevet né, můj muž ano. Tím pádem má dnes k večeři scampi, marinované v česnekovém oleji, krátce opečené na pánvi, jasmin rýži a chili saus.Tedy sweet chili, abych byla přesná. Já budu mít ledový salát s nasekanými vajíčky natvrdo a s kousky kuřecího stehna. To je maso, které semtam jím. Naplácám na to ravioli saus a upeču si bagetku. Jistit to bude Sarah Bernhard desertík (mandlový spodek, nastřikaný čokoládovy krém, přelitý hořkou čokoládou). Můj muž pro změnu zase nejí čokoládu, tak dostane creme brulee zmrzlinu.
Dotaz: mě je blbý pořád psát saus, to se v Česku snad neříká. Ale já nevím jak jinak. Omáčka to není, nálev, zálivka také ne a sos mi zní úplně blbě. Co je to tedy? Většinou je to polotekuté, nebo hustší konzistence a podává se to vedle jídla, nebo se to tím pokape. Tak co?
U nás sós,ale čo takto dip-je to moderne,vystihuje to čo to je a je to cool.
Dip ano, já bych ho ale psala dipp a ta dvě pp mi také s češtinou nešla dohromady. Ale jo, bude to asi dip.
Ale stejně – to čeština nebo slovenština nemá výraz pro namáčení jednoho jídla do druhého jídla? 🙂 Ha, co máčka? Rýže a scampi s máčkou, to by šlo!
Ty,jó ale máčka může být i rybka,prťavý žralok. :-)) Jinak my doma říkáme furt sos,někteří i soc.
Sos je vypek z masa, soc je zbytek z turka (kafe). Teda aspoň u nás.
este sa pridávam k jazykovednemu okienku.V detstve sme tomu hovorili máčalka.
a soc/logr/ z kávy neznášam,ale hnojím ním kvetinky
No jo no, chřest – já ho mám ráda, ale MLP odmítá (jak sám řekl, ani neví proč). Ale už je nalomený, minulý víkend nám dcera donesla nějaký salát z chřestu a moc mu chutnal, tak doufám, že se to letos zlomí a už konečně budeme chřest vařit. Přitom – sídlo jeho firmy se nachází v oblasti, kde se chřest pěstuje a většinou to vychází tak, že tam naráz mají chřest i jahody. Mívají tam prý takové improvizované restaurace v blízkosti míst, kde oboje roste, několikrát tam v tu dobu byl, do těch restaurací chodívali večeřet a moc si to pochvaloval. No, tak uvidíme.
Jejda, tohle patří pod Verenku, omlouvám se.
JanoBa – podle mého to omáčka je, jen holt studená. Slovo dip nemám ráda a zálivka je něco jiného.
Tyhle zmatky v názvosloví tady u nás podle mě vznikly někdy v 90. letech, kdy jsme nic ze světa neznali, všecko bylo nové a do časopisů o jídle psala děvčata, která zas tak moc neuměla vařit a taky zas tak moc neznala jazyky, bohužel se to postupně nějak zafixovalo.
Tieto „morské“jedlá jem s veľkou radosťou len pri mori,doma ma to neláka.Na dovolenke je to niečo iné,tam jem len ich regionálne jedlá.na rozdfiel ood mojej sestry,ktorá „krúti“len túto trojkombináciu:palacinky,gril.kura a rezne.Podľa nej tieto jedlá sú bezpečné a nedajú sa pokaziť.
Bod 2.-je sezona špargle/chrestuú,u nás sú veľké plantáze,tak sa denne objedám. na obed som mala špargľu posypanú struhankou,na večeru sa mi pečie špargľa so šunkou,poiata syrovou om,áčkou,zajtra bude ráno špargľa na vajíčkach,potom práca na zahrade,večer panenka plnená šunkou a špargľou.Mám jej veľa na ďalšie dni niečo vymyslím.
bod 3.Jogurt a nakladanie mäsa:skoro každé mäaso nakladám do maglajzu,ktorý volam skupina 5.To je jogurt,vajce,trochu majzeny,cesnak-trochu, korenie.Mäsko je fakt šťavnaté krehučké./samozrejme pred ponorením ho posolím.
Bože,dúfam,že v lete budem pozorovoť naživo tie krásne fotky mora,sedieť,jesť nejaké krevety,kalamare a popíjať crno vino.
Chřest mám ráda, ale mužstvo moc ne. Možná si koupím příští týden, až budu doma sama. Jo a nějak jsem nepřišla na chuť bílému, mám radši zelený (i když bílý je prý kvalitnější:))
Viz moje odpověď výš, ti mužští jsou všichni asi stejní, nebo co. 🙂
Zcela OT č.2: Co dneska vaříte a co budete vařit o víkendu?
Já dneska čočkovou polívku (ráno jsem ve spížce našla zapomenutého půl pytlíku čočky, tak jsem k ní přidala cibuli, česnek, mrkev, petržel, bramboru, řapíkatý celer, vše jemně pokrájené a opečené na směsi másla a olivového oleje, bobkový list a libeček – už mám vlastní na balkóně, už měří snad 30 cm, sůl, pepř, a už to bude hotové). Jako druhé chci dělat nějakou variantu na tohle: https://www.vareni.cz/recepty/kruti-piccata-s-citronovou-omackou/ – no uvidím. MLP, náš jediný nakupující, se totiž v poslední době nějak zafixoval na krůtí prsa (mně moc nechutnají, přijdou mi suchá), každý týden jich přinese aspoň kilo, tak pořád vymýšlím, co s nimi. No, uvidím. Zbytek asi naložím do nějaké marinády a o víkendu si to s dětma ugrilujeme na zahradě, asi na špízu (chodíme tam teď každý víkend a máme nový gril, který je třeba vyzkoušet).
Svíčkovou z jelena (už je naložená) a vývar z krůtích krků, neb „krutou“ prodejnu máme za rohem (v Židlochovicích).
Vývar z krůtích krků vaříme často a máme moc rádi (krky kupujeme tady u Steinhausera). Onehdy jsem z toho zkusila něco na způsob vietnamského „pho“ a taky to bylo moc dobré. A ta Tvoje svíčková – mňam!, hned bych si dala.
nalož je do podmáslí nebo jogurtu,nádherně nakřehnou a jsou šťavnatější….
Jo, ten zbytek už je v jogurtu, MLP mezitím dorazil domů a přinesl jogurtové zásoby, které skladuje v pracovní ledničce. Ještě tam přidám nějaké koření podle momentální inspirace. Jogurt na naložení používám často, např. normální řízky (v našem případě kuřecí stehenní) už jinak nedělám, i nějaké to maso na špíz je lepší, když se v tom jogurtu odleží (jen mě fakt štve to krůtí prsní maso, fakt ho nemám ráda – možná je to ale tím, že ho neumím dobře připravit, nevím).
Zcela OT č. 1: přispějte, prosím, na bohulibý projet (už jsem to dávala na Hadopasy): https://www.hithit.com/cs/project/9823/lymfom-city-sitkomiks-o-tanci-mezi-kapkami-toxickeho-deste
Tak já se přidám. Nejsem úplně milovník moře, ale ryb a mořských potvor, to zase ano. A když už jsme museli k moři, aby ty chudinky děti nemusely pořád jen do hor, tak jsme zamířili na sever. Máme otužilé děti, koupaly se v Baltu i v Kategattu 😀 No a na Rujáně jsme objevili báječný vynález – ryby v housce. V každém přístavu se našel aspoň jeden rybářský krámek s rybičkami, které nám na místě podle aktuální nabídky a našeho přání naládovali do ohromné rozkrojené housky spolu se salátem, cibulkou, majonézou. Mňam. Čtrnáct dní jsme neobědvali nic jiného (a fleky od majonézy na oblečení jsme si přivezli domů na památku) a někdy si to teď děláme i doma k večeři. Pak jsme zjistili, že se tyhle housky připravují i kolem jezer ve vnitrozemí Německa.
A jak byly udělaný ty rybičky?
Některé byly nakyselo a některé pečené.
to dělaj i v Bulharsku na plážích 😉
Přiznávám, nejsem milovník mořských potvor. Chobotnici nejím (hlavně proto, že mi smrdí rybinou víc, než ryby, a pak, ty její moudré oči!), škeble a mušle též ne (prostě mi nechutnají), ale miluju nade vše krevety! Naposledy jsem je jedla v hospůdce v Bilu – takový přílepek nad mořem, ale jak tam vaří! a pak výhled na západ slunka, tak to nemá chybu!! A pak další nezapomenutelná vzpomínka – jednou jsme na uvítanou dostali celou mísu krevet (Slavěnka byla vyhlášená kuchařka a tak nám vždy něco dobrého podstrčila) – jedli jsme je jenom tak, bez ničeho a kolem nás se na stole hromadily hromady růžových skořápek – to byly lukulské hody. Ještě teď se mi dojetím zamlžil zrak (chuckle) – potom jsme na ty zbylé chytali ryby!
Takže, jesmť-li u móře, tak si vždy dám krevety jenom tak „na žaru“ s hromadou petržele (v Dalmácií petržel dávají snad i do dortů), pražené rybičky (ale ty si tam i děláváme), smažené kroužky z chobotnic (tak přece jenom tu chobotnici jím!) a jakoukoli rybu – k tomu všemu jejich chleba „na utření prstů“ 😛 😛 – to jsou olizovací
Mňam, krevety. Ty jsme si v Chorvatsku vždycky kupovali u rybářů čerstvé za pár šupů a jedli podobným způsobem jako vy. Dobrota, veliká.
P. S. Když mluvíš o petrželi (taky ji všude dávám v množství víc než velkém) a že ji dávají do dortů – na Zelený čtvrtek jsi mechový (zelený) dort pekla? – tam se teda dává špenát, ale i tak. letos to bylo naprosté šílenství, pekl ho kde kdo (já ne), ve svém okolí jsem jich napočítala snad 30. Viz https://jentaksiupect.cz/mechovy-dort/
z brslice a kopriv ze zahrady 😛
No, to by byla buchta jedna radost. 🙂
krouzky jsou asi spis ze sepii nez z chobotnic… ale grilovana chapadla, to je basta!
v recku nam vysvetlili, ze se i cerstve chobotky davaji do mrazaku, aby zkrehly – jinak se totiz museji poradne omlatit o kameny
mi to ulitlo moc brzo – chtela jsem poznamenat, ze asi ne vsude maji v kuchyni poradnou drevenou palicku (rofl)
O tom mražení psala už kdysi Martha Elefteriadu, že pomáhá (když jsme byli v Řecku dvakrát na lodích, kolega, který chobotnice lovil, je poctivě omlacoval o skály, mrazničku jsme s sebou na těch Pálavách jaksi neměli).
Jo a jinak – ty kroužky jsou buď olihně nebo sépie (mezi lidmi se jim obecně obojím říká kalamáry, bez ohledu na výchozí živočišný druh), ale v Lídlu občas prodávají i ty chobotnice (jen chapadla, celé ne) nebo chapadla od takových těch hodně velikých olihní. Ale mívají to tam jen občas, my si toho poprvé všimli někdy letos v zimě, možná to tam měli i dřív, nevím.
P. S. Ty ryby v housce má rád MLP, hodně si jich užil, když jsme před časem byli na závodech v Hamburku, jedl to tam snad každý den, někdy i dvakrát.
mnam mnam to vypada bajecne. ted bych asi nejvic ocenila, kdyby mi to nekdo prinesl hotove 😀
(achjo, to neustale vymysleni a vareni a pokazde je aspon jeden u stolu, kdo neni spokojeny…)
u ‚naseho‘ more jsou specialitou malicke krevetky, tak do 1cm, silena prace s loupanim, proto jsou loupane tak drahe, ale chutove vyborne, davaji se do rajcat s majolkou nebo do bramborovych kroketek.
v oostende je la criée, trh, kde rybari rano prodavaji ulovky, minule jsem tak mela stesti na rybu ‚zeebar‘ (Dicentrarchus labrax – cesky snad Mořčák evropský?) a to byla lahudka, hlavne kvuli te cerstvosti.
a vzdy mne nahrne sliny do pusy kolegyne, byvala ucitelka na île d’oléron, ktere deti misto kytek a bonbonier nosily od tatinku rybaru jeste zive humry, langusty a podobne…. 😛
No jo, jak člověk žije u nějakého moře, dostávají tyhle dobroty úplně jiný rozměr… takový domáčtější, přece jen nejsou jen dovolenkovou lahůdkou:))
Mimochodem ty mrňavé krevetky se daly koupit v Norsku už vyloupané (v láku?:)) a já je milovala prostě kydnuté na list zeleného salátu, s majolkou a opečeným toastem. Mňam!
Ženské, vy mi děláte chutě. Jinak je zajímavé, že já osobně ryby moc nejím, ale mořské plody mám ráda moc (přitom mají mnohem intenzivnější takovou tu mořskou chuť než ryby), divné.
Tak mořské potvory mám ráda, ale obvykle čekám, až mi je někdo udělá, neboli chodím na ně k odborníkům. V přímořských státech jím všechno, polévky nevyjímajíc.
Doma jsem dělala jen krevety a jen v Norsku. Tam se daly běžně koupit čerstvé, předzpracované z rybářské lodi (tedy růžové). Pravda, byly celé, i s hlavičkama a nožičkama… ale JanaBa mě naučila co s nimi (skoro nic:)) a jedly se s moc dobrou majonézou a bílým pečivem. Ale nejlepší byly na lodi, když jsme se plavili večerním fjordem, moře bylo klidné jak rybník, přestavěná plachetnice dštila romantiku ve velkém (navzdory množství lidí) a číšníci byli rychlí:)) To bylo absolutně nezapomenutelné.
No a pak Barcelona! Když tam Marek studoval, byla jsem tam často, pak jsme si tam občas zaletěli jen proto, že se nám tam líbí – a skvěle se tam jí.
Když mě vzal jednou Marek do své oblíbené zašívárny (maličké bistro, sedělo se u stolů na chodníku) a já ho viděla, jak se nadšeně cpe smaženými rybičkami (takové mrňavé mrchy, jedlo se to komplet), on, který normálně pozřel rybu jen o Vánocích,. pochopila jsem, co je ten genius loci 😀
Jinak díky Aido nejen za recept, ale i za téma… Jak mi je dobře ve vzpomínkách na moře! (inlove)
No jo no, Barcelona, taky na ni moc vzpomínáme, a to jsme tam byli jen jednou (a Tvoje rady nám moc pomohly). Teď tomu vzpomínání moc hezky napomáhá nová knížka od Adama Gebriana, který tam před časem strávil pár měsíců jako doprovod manželky, která tam studovala. On mezitím hlídal jejich synka, chodili všude možně, on to fotil a vzniklo toto: https://www.kosmas.cz/knihy/286118/tri-mesice-v-barcelone/ – všem milovníkům Barcelony vřele doporučuju. Nejlepší je to číst s otevřeným notebookem opodál a vyhledávat si ta místa.
P. S. To Markovo oblíbené bistro je přibližně kde? Až se bude moct, Barcelona je (kromě Říma, samozřejmě) jedno z míst, kam určitě znovu pojedeme.
Oliheň jsem nikdy nejedla, chobotnice mne nenadchla. Nadchýňají mne různé škeble a mušle a hlavně krevety. Ani bych třeba nepoznala, zda je oliheň v pořádku či ne.
A omlouvám se, že tady dělám OT, ale nemáte někdo šikovný recept na daňka? Právě mám jednoho na cestě, chtěla jsem srnčí, ale holt se nezadařilo. Předem děkuji a přeji krásný slunečný den
Daňka jsem onehdy dělala, ale nevím, jak se zavděčím s receptem (podobně dělám většinu dušených mas): maso osolit, opepřit a okořenit oblíbeným kořením (např. dobromyslí, tymiánem apod.), přidat hodně (ale opravdu hodně) nahrubo pokrájené cibule, celé oloupané stroužky česneku překrojené napůl, pár mrkví překrájených na půlkolečka, několik pokrájených stonků řapíkatého celeru, přidat bobkový list, podlít vínem a vývarem tak, aby bylo maso potopené, na sporáku přivést k varu, pak přikrýt poklicí a péct v troubě při cca 150 °C 2-3 hodiny nebo do měkka. Hotové maso vyjmout (a nechat chvíli odpočnout zabalené do alobalu), omáčku (pokud je moc vodová) trochu vydusit a nechat ji, jak je, nebo ji 1) jemně pomačkat takovým tím mačkadlem na brambory, 2) rozmixovat tyčovým mixérem. Příloha: např. bramborové noky.
Taky je z daňka dobrá i smetanová omáčka (tj. omáčka ke svíčkové). Taky ji dělám v troubě a taky tak dlouho, jen vyměním koření – do „čajítka“ dám nové koření, celý pepř, jalovec a bobkový list a přidám hromadu (ale opravdu velikou) krájené kořenové zeleniny, kterou ke konci rozmixuju tyčovým mixérem, do rozmixované přidám smetanu a jen přivedu k varu. Příloha: u nás doma krupicové noky (knedlíčky), ale určitě by šly i normální knedlíky.
Ještě tu mám kdesi na papírku recept na steak z daňka, ale ten asi dělat nebudeš, že?
Už jsem to našla, je to recept od Renaty E., takže se jí nebudu plést do řemesla a nechám recept na ní.
Daňka dělám ráda na červeném víně (konečně, na víně vařím docela často) – zkaramelizovat obrovskou cibuli + nějaký ten česnek, pak rychle opéct kousky masa, zalít cca deckou červeného (nebo víc – jak kdo má rád) a pomalu dusit. Z koření dávám drcený kmín + nové koření + pepř (všechno to roztluču v hmoždíři spolu s hrubozrnnou solí) + bobkový list (celý). Dusím tak dlouho, dokud není maso zcela měkké a všecka tekutina vydušena – vyndám maso, zapráším moukou a doleju vodou či vývarem na vhodnou hustotu omáčky a provařím – vrátím maso a jest hotovo. Jako příloha jde prakticky cokoli – je-li omáčky více, tak těstoviny či knedlík, je-li to spíš jen maso, tak brambory. Rýži ze zjevných důvodů nedoporučuju (rofl) , ale kdo ji má rád, tak by šla taky.
na hříbkách a nebo na víně…guláš, medajlonky a i řízky, potřené česnekem a rozmarýnem, marinované v jogurtu…jde to podobně jako jehněčí…..
tak v Podgoře kotví stella maris….a ndalko mola j malá hospůdka, kde dělají skvělé mořské potvory..vždy jen jednoduše, aby vynikla jejich chuť… ještě jednou bych se tam chtěla podívat…..
Tahle Stella Maris je jinde, na ostrově Murter. Malinký kemp, o kterém skoro nikdo neví, i my sami jsme ho našli náhodou při procházce kolem břehu (tehdy jsme byli ubytovaní na jiném místě). Vleze se tam cca 30 stanů a pár obytných aut, takže je tam málo lidí. A hlavně, po desáté večer je tam absolutní klid, žádná hudba hrající nahlas nebo pokřikující rekreanti.
Tuto je to: http://autocamp-stellamaris.com/
A ta jejich restaurace je zde: http://autocamp-stellamaris.com/restaurant
Ach jo, jela bych tam hned.
proto ti píšu, že kotví…moje je loď 😀
Já vím. 🙂
Tak mě dneska nenadchneš, já jsme ty olihně v Lidlu koupila zkažené, takže jsem k nim definitivně ztratila důvěru.
no jo, ale za to může Lidl..ne ty olihně….škoda, že tam nemáte Diana fish…to je bezpečnější….
To je mi líto, škoda. Tak je zkus někdy na dovolené, až se zas bude moct někam jezdit.