Duben je nejen měsícem proměnlivého počasí, ale i měsícem drabble. Vysvětlím. Drabble je literární útvar, který může mít libovolnou formu, ale vždy má přesně sto slov. Ani víc, ani méně, prostě sto.
Na internetu potom najdete stránky, které se jmenují Společnost pro osvětu spisovatelů, jejichž cílem je burcovat psavce, aby překonávali sami sebe. No a Duben měsíc drabble pak znamená, že řídící duše celého projektu vymyslí třicet různých, více či méně šílených témat, na která pak desítky neméně trhlých lidí píšou drabble.
Aby to nebylo tak jednoduché, každý tvoří své minipříběhy v rámci nějakého fandomu. Fandom je literární svět, který si autor buď sám vymýšlí (což je můj případ), nebo využívá známé literární světy jiných autorů. Populární je třeba Harry Potter nebo Hvězdné války. Jedním z fandomů je i realita – to pro ty, kterým to vyhovuje:))
Každý ke své sérii přistupuje jinak. Někteří podle různých témat skáčou mezi fandomy, jiní se drží toho svého, a někteří se snaží – řekla bych skoro navzdory tématům – rozvíjet ve svém fandomu dokonce i ucelenou dějovou linku!
Co je ale hlavní, je ten gejzír kreativity a umanutosti, který vás drží celý měsíc doslova v myšlenkovém trysku. Jen máte hotovo, už čeká další úkol. Jen pro představu. Mezi normální témata bych letos zařadila třeba Staré mistryně, Jako vejce vejci nebo Čekatel optimista. Mezi těmi trhlými zatím jednoznačně vede Antikoncepce pro veverku nebo Zdivočelý mullet. Víte, co je to mullet? Účes, který proslavil Jaromír Jágr:))
Věřte, že mezi stovkami publikovaných prací se najdou opravdové perly, takže pokud člověk zrovna nepíše, obvykle se snaží číst. A tak zdravím všechny své spolupsavce, a tímto veřejně vzdávám hold tvůrkyním, které za Společností pro osvětu spisovatelů stojí. S nimi je duben nezapomenutelný, ať si už v reálném světě počasí dělá cokoliv.
Napsáno pro ČRo Hradec Králové, 2021
Ano, jede nás v tom opět dost – já si dala půl měsíce dokonce ve dvou fandomech:)) Počítám, že letošní Literární léto na Dedeníku bude zábavné a plné prima čtení.
A dodala bych jednu věc – na takovém místě, jako jsou třeba stránky DMD zjistíte, jak je důležité, aby psalo hodně lidí:)) Všichni, kdo rádi čteme, máme různý vkus, vyhledáváme jiné druhy textů. Tak, jako nikdo nenapíše to co já, já nenapíšu věci, které prostě s nesouzní s tím, co mám v duši a v hlavě. Přesto si takové věci chci číst – i kdyby jen proto, abych viděla svět jinýma očima. Pokud máme být spokojení, musí tak texty psát skutečně široká škála lidí, s nejrůznějšími zkušenostmi a názory. A je to právě DMD, které díky společným tématům nabídne den co den šanci vidět tutéž věc z mnoha, často překvapivých pohledů.
Dnes tak pro vás mám dvě pozvánky do diskuze. Jednak říkám – pokud máte jen trochu času, koukněte na stránky DMD, budete se bavit! 🙂
A za druhé se ptám: jak se vyvíjely vaše čtecí preference? Čtete v zásadě pořád ten samý typ literatury nebo skáčete mezi tématy a formami? Kterou knížku (knížky) berete do ruky, když je vám ouvej? 🙂
Dubnem prostě začíná snesitelnější část roku 🙂 Je strašně fajn zase potkat lidi, o kterých člověk třeba rok neslyšel. A nepřestávám obdivovat, co všechno někteří dokážou do toho omezeného prostoru sta slov dostat.
Na zmíněné stránky jsem nakoukla na doporučení 🙂 předevčírem a začetla jsem se tak, že jsem se nemohla odtrhnout. Klobouk dolů před fantazií a pílí zúčastněných!
Pokud jde o můj čtenářský vkus, mám dlouhodobě ráda životopisy. Kdysi jsem hodně četla detektivky – samozřejmě celého Dicka Francise, edici 3x, Eda Mc Baina, Dashiella Hammetta, Raymonda Chandlera, nedávno jsem zkusila Elis Peters a bratra Cadfaela. Současných severských detektivek se bojím, ty nečtu. Pokud jde o českou literaturu, tam mám ráda několik ženských autorek – Legátovou, Tučkovou, Mornštajnovou. Že bych knihu nedočetla, to se mi stalo výjimečně, před mnoha lety. Byl to Lustig a jeho Kamarádi, bohužel si na to dodnes vzpomínám.
Na DMD se vyskytuji hned pod třemi identitami, jedna je beletristická, jedna vědeck(o)/technick(o)/historická a jedna netopýří 🙂 Ovšem dokončit challenge jsem dokázala vždy jen pod tou služebně nejstarší, protože píšu seriál a tím to mám trochu zjednodušené a taky trochu ztížené.
Tradičně mě po dvou týdnech přepadla slavná krysa třetího týdně, ve které se autoři plouží mezi písmenky jako zombie a na komentáře už nemají kapacitu. Takže obdivuji všechny, co stíhají číst a dokonce i dát o sobě autorovi vědět. Poslední týden jsem splácala netopýří drabblata jen proto, že mě postrčila Dede (někdy rovnou námětem:-).
Držím palce všem, kteří se s krysou potýkají taky a přeji jim zdárné dokončení challenge!
Jen neboj, budu do tebe šťouchat dál! 😀
Děkuji, hlavně mě tady nenapraš 😀
😀
Myslím, že se to bude hodit k této diskusi, anglicky, když tak Google translator, stojí za to https://snyder.substack.com/p/the-horizontal-magic-of-books
Momentálně se snažím číst,jen se nemohu soustředit a myšlenky mi lítají hlavou nějak chaoticky. Dost často se vracím k mým oblíbeným knihám,většinou jsou to životopisy.Dicka Francise jsem z detektivek měla taky asi nejraději,jako Alimo. Teď se vracívám k filosofovi Niccolòvi Machiavellimu,je to 15. století a on už tenkrát věděl jak to všechno funguje,byl politologem,myslím nedoceněným a příliš povrchně v kontextu let hodnoceným,dle věcí vytržených z kontextu.
Na drabble se těším,díky našim pisatelkám ale přečtu něco až později.
Machiavelliho máme doma, četla jsem ho (máš pravdu, je skvělej) a pak jsme udělali tu chybu (nebo skvělou věc?), že jsme ho dali číst klukům:)) Na oba hluboce zapůsobil a oba si z něj hodně vzali 8)
Čtu pořád, akorát si víc vybírám. Jak jsem milovala velká a složitá dramata, poslední dobou na ně nemám nervy. Dostala jsem se do fáze, kdy bych nejradši četla detektivky, kde by nikdo neumřel 😀
Pokud se potřebuju potěšit, funguje mi Bratr Cadfael… Vidění světa Edith Pargeterové (Elis Petters) mi vyhovuje a mám ho ráda. Z novějších autorů mám ráda Bena Aaronoviche a Patricii Briggs – jejich série nezklamou.
Když mě před šesti lety vzal kamarád na „takový zajímavý workshop“ jen se kouknout, netušila jsem, že propadnu dubnománii drabblení.
Ne, netroufám si na jakýkoliv fandom dle předlohy knihy, filmu či serialu. Obdivuji každého, kdo dokáže tvořit nové a navazující příběhy – smekám před Vami, dámy.
Celý měsíc ťukám do klaves své vzpomínky i vzpomínky svých blízkých, zážitky dnešní i minulé.
A když dopíšu, snažím se číst a pak v květnu dočítat. Načerpat si na celý rok.
No a knihy – nevybírám si. Jakákoliv dobře napsaná. Ale teď vede pan Pratchett a Tořiny kočičí povidky
Co to bylo za workshop, že tam doporučovali DMD? 🙂
To byly děvčata na Starconu 🙂
Měly tam svůj vstup v programu 🙂
Aha 🙂 za SOS?
Pratchett je nesmrtelnej 🙂 Četla jsem všechno tolikrát, že si ho už nosím v hlavě… a často si z něj pro sebe cituju, protože ty knihy nějak žijou se mnou.
Já ti nevím – jak tak čtu fakt všecko, ten Pratchett se mi zdá takový… miluju jeho tři čarodějky a Smrtě, ostatní hrdinové mne nechávají chladnou.
Za to můj oblíbence Kendrigern (Morressy) – toho můžu číst vždycky. Uznávaný odeklínač, který svého klienta vždy zachrání, i kdyby za ním musel vyrazit za hory a doly – a jak on to nenávidí!!
Já čtu všechno ve velkém množství, protože čtu rychle. Poslední dobou nejradši detektivky – vede Dick Francis, ale opravdu přečtu cokoliv, ačkoliv se plánovitě vyhýbám knihám o válce- myslím 1. a 2. světové. To je pro mne až příliš blízká realita. Knihy čtu proto, abych relaxovala a ne se v noci budila hrůzou 🙂 . Na rozdíl od Ygy mě nevadí ani ságy o x dílech, ani tlustý bichle, naopak, ty vyhledávám.
Jediná kniha, kterou jsem nebyla schopna dočíst – opakovaně, protože mě to opravo nebavilo, byly Lišky na vinici a nikdy jsem neměla odvahu číst Sofiinu volbu.
Lišky na vinici mě náhodou bavily, já jsem se strašně nudila u čehokoli od Victora Huga.
Sofiinu volbu jsem přečetla a doteď toho lituju.
Sofiinu volbu jsem četla, když jsem byla poprvé těhotná. To byla vážně velká chyba. Podruhé už jsem vybírala knihy nenáročné a veskrze pozitivní.
Zapomněla jsem se podepsat. Nejsem Anonym, jsem Katty.
Ani nevím, jestli se moje čtecí preference vyvíjí – spíš mám dojem, že ne. Stále miluju dobrou detektivku (dobrá detektivka je ta, která je i vtipná a děj se netočí jen kolem vyřešení kriminálního činu – zrovna mám rozečtenou úžasnou bichlu Mnoho strak věští vraždu od A. Horowitze).
Když je mi ouvej, sahám po Woodehouseovi a jemu podobných (miluju anglický humor). Po čem nesáhnu nikdy, tak to je sága, protože to nikdy nejsem schopna dočíst – Kristinu Vavřincovou jsem zavrhla po druhém dílu.
A jinak jsi o DMD napsala moc hezky a těším se na prázdniny, kde očekávám skvosty 😉
Za anglický humor – byť jiného typu – bych přidala i Gerarda Durrela a Jamese Herriota 🙂 O mé rodině a jiné zvířeně je moje stálé potěšení:))
No jistě, ti jsou nesmrtelní. A víš, že Herriota (za to snad celého) jsem přečetla až vloni, kdy mi ho Terka nasoukala do čtečky? a bavila jsem se převelice.
Durellovy črty ze života na Korfu jsou prostě jedinečné – vždy jsem litovala matku, kterak ji nejstarší Larry vždy doběhl a pak jí dával za vinu, když se něco pokazilo (rofl) a přála jsem si, aby mu to aspoň jednou vrátila 😉 .
Trošku jiný typ humoru je Roald Dahl, ale určitě ne horší! A tak bychom mohli pokračovat pořád dál a dál – samosebou JKJ a jeho nesmrtelní Tři muži – hmm, koukám, že jsem staromilec.
Pokud jdi staromilec, asi jsem taky 😛
Já taky. 😀
Taktéž. 🙂
Ano, já taky, i to jsou moje šálky kávy (čaj moc nemusím 😀 )
Hm, já jsem v poslední době přestala číst. Nějak mě to přestalo naplňovat- mě, která jsme četla pět knížek za týden! Obávám se, že je to nemožností jakéhokoli aktivnějšího odpočinku.
Postihlo mě to taky, a vím proč… začala jsem pracovat s texty a psát rozsáhlou vědeckou práci, takže už pak psaný text nemůžu ani vidět. Snažím se to dohnat audioknihami, které poslouchám na procházkách a při cvičení. Poslední dobou ale čtu hlavně odbornou literaturu a sem tam nějaký steampunk komiks. Mívala jsem oblíbené klasicky „nevysoké“ žánry jako je detektivka, sci-fi nebo horor, ale jakmile jsem se začala pokoušet je psát, už to čtení nikdy nebylo zase ono.
Čím víc píšu, tím míň čtu. Ale DMD se číst snažím.
Dnes je téma „Síly v pozadí“ a nepřejte si vědět, co mě napadá! 😀
Asi to, co mne (rofl) – to bude dneska asi zajímavé čtení 😉
Sím, už mám napsáno. A zvládla jsem to bez pozadí, ačkoliv jsem se musela hooodně krotit – ten prvotní impuls, co člověka napadne, tam taky byl. 😀
Já taky! A moje síly dokonce nejsou temné:)) Ovšem ten původní nápad mám v hlavě dál. Možná to skončí u Hlasu hubnutí (můj čerstvý fandom:))
Mám i druhé – a opět není temné! 😀 😀
Jsem si říkala, jestli jsem jediná, kdo má naprosto nevhodná asociace. Evidentě ne! 😀
Milá Dede, moc krásně jsi o DMD napsala! A doporučuji všem tam zajít a počíst si – Dede je tam jako Dede. 😀
Jinak při čtení v poslední době inklinuji k věcem nedepresivním a ke kratším formám. V dubnu nečtu, protože píši. 😀
Chichi, já mám pocit, že v dubnu nečtu, protože píšu a čtu – drabble! 😀
JJ je tam jako Mila_JJ, najdete Toru, Regi, KattyV, Aries a pod nickem Kolma Puši je tam taky jedna z tradičních zdejších čtenářek:))
Tak to jsi napsala přesněji – v dubnu taky čtu drabble, takže nestíhám knížky. Jinak je tam ještě řada dalších slavných jmen, třeba HCHO.
Ano, Kolmu Puši mohu jen doporučit.