Mléko v rendlíku začíná se zvyšující se teplotou nebezpečně ožívat, a já si nemůžu pomoct, aby mi pohled aspoň na okamžik neutekl na dva napjaté dětské obličeje. „Babičko, už!“ nevydrží Kačenka, když se hladina mléka začne definitivně vzdouvat.

Počkám ještě dvě dramatické vteřiny, abych zkrotila mléko na útěku sprškou dětské krupičky. Děti jásají, já míchám, tlumím teplotu na plotýnce a všichni se radujeme, že dnešní večerní kaše bude nejspíš právě tak dobrá, jako byla ta včerejší. A předvčerejší.

Je to tak – když mám u sebe vnoučata, jedním z rituálů je krupicová kaše coby druhá večeře před spaním. Děti ji milují – od chvíle, kdy sledují vzdouvající se hladinu horkého mléka, až do vyjídání prostředku talíře, kde je na kaši kalužka rozpuštěného másla. Rychle pochopily teplotní výhody vyjídání kaše spirálou zvenku dovnitř, takže talíře končí vzorně vyškrabané.

Musím se přiznat, že zatímco vaření kaše pro moje děti mi přišlo naprosto přirozené – sama jsem na kaších různého druhu vyrůstala – u vnoučat už váhám. Protisacharidová propaganda a snaha žít zdravě dělá své a já v duchu dětem zcela automaticky počítám skladbu živin. Oba vědí, že podmínkou mlsání (případné smetánky a kaše) je snědené „normální“ jídlo doprovázené čerstvou zeleninou, takže nám to funguje.

Jenže mě už kolikrát napadlo, jak nezdravě (tedy z tohoto úhlu pohledu) jsem vlastně vyrůstala já. Sacharid kam se podíváš! Masa bylo poměrně málo, což znamenalo převahu přílohy a přílohové zeleniny u masových jídel na jedné straně, a na druhé poměrně vysoký podíl bezmasých jídel, z nich nemalá část byla sladká. Žemlovka, kaše, ovocné knedlíky všeho druhu a nákypy byly naprosto běžnou součástí našeho jídelníčku – i pro dospělé.

Přemýšlím o tom, jak vyrostou děti, jejichž jídelníček je už od počátku jiný, čerstvá zelenina je k dispozici celý rok, sladké je hlídané – a to nejen mlsoty jako zmrzliny nebo bonbóny, ale právě i sladká jídla. U nás doma zcela zmizely z jídelníčku kompoty, téměř zmizely marmelády a sirupy. Sladké jídlo je výjimkou. Houska s medem nebo s marmeládou už dávno není běžnou svačinou. Děti vlastně jiný jídelníček neznají. Takže doufám, že budou opravdu zdravější, že nebudou mít problémy s váhou, jaké často mají předchozí generace.

Já už jsem v tomto ohledu ztracená. Bez aspoň minimálního množství chleba a brambor nefunguju (můj žaludek by třeba takovou keto dietu prostě nedal:)), a jak jdou roky, stále méně potřebuju maso – ani tu chuť na něj nemám. Doporučované luštěniny mi obvykle dělají ještě mnohem méně dobře než to maso… ani tudy pro mě cesta nevede.

Mám ráda čerstvou zeleninu, to ano, moc, a také jí spoustu sním. Jen nemohu žít jen na ní – vždy k ní musí být aspoň ten krajíček chleba se sýrem:)) Mám ráda ovoce, a pokud mám na zahradě to čerstvé, nejsem ochotná akceptovat pravidlo o malém množství ovoce jen v dopoledních hodinách – pokud ho mám, dám si.

Takže si někdy připadám jako Kája Mařík – brambory s tvarohem a hrnek mlíka, lívance na plotně pečené medem pokropené, krajíc chleba s dobrým máslem… a jsem spokojená. A je to zase tady – sacharidy kam se podívám! 😀 Nečekám, že bych se v tomto ohledu ještě dokázala změnit.

A tak se jen tak volně ptám – jíte doma sladké obilné kaše? Jak se vypořádáváte s požadavky zdravého stravování?

A jedna trochu praštěná: taky vás učili jíst krupicovou kaši stylem „vařila myšička“, tedy ukrajovat tenkou vrstvu kaše stále dokola po okraji až ke středu?  🙂