Můj starší syn Petr už žije se svou ženou Zuzkou v domku blízko Plzně. Mladí si moc přáli pejska. I když Petr je duší kočičák, pejsky má také rád. Zuzka a její maminka Dana už měly dříve pejska, takže nějaká zkušenost tam byla. Protože je Zuzka na vozíku, tak uvažovali, které plemeno by pro ně bylo nejvhodnější. Nechtěli žádné velké, měli starost, aby s vozíkem zvládli i vodit pejska. Nemohli na nic přijít.
A tu mě napadlo zeptat se Matyldy na plemeno kavalírů. Sedla jsem k PC a napsala Matyldě e-mail s dotazem, zda by byl kavalír vhodný k hendikepovanému člověku. Matylda napsala, že ano. Také nás upozornila, že kavalír je teď velice populární plemeno a kupovat ho jen z chovné stanice.
První seznámení s Týnkou
Maminka Zuzky Dana začala hledat vhodného pejska. Byl to docela problém, ale nakonec se to zadařilo v chovné stanici Fraking Pchery. Byli se tam podívat a seznámit se s Týnkou a její maminkou a tatínkem. Pak museli počkat, než Týnka vyrostla, a mohla s nimi odejet domů. Když odjížděla do nového domova, byla krapet vystrašená, ale pak si dala hlavičku na Petrovu nohu a spokojeně usnula.
Týnka jede domů
Týnka spí
Týnka je moc přátelská a úžasná fenka. Mladí jsou z ní doslova unešení. Už spí s nimi občas i v posteli, i když má své pelíšky. Dokáže si i vylézt na vozík za Zuzkou. Kolem domu mají oplocenou zahradu, kam může Týnka vyběhnout, aniž by utekla. Chodí s ní na dlouhé procházky.
Týnka doma
Týnka na pelíšku
A já přestože jsem taky duší spíše kočičí, tak Týnku miluju. Je to moje chlupatá vnučka. Mladí když k nám přijedou na návštěvu, tak většinou Týnku vezmou sebou. Týnka miluje lidi i zvířata. I kočičky má ráda.
Týnka v mikině
Týnka v pelíšku
Seznámili jsme jí s naším kocourem Daníkem. Což o to, Týnka by se přátelila, ale Daník její nadšení nesdílel. Naježil se a začal syčet. Raději jsme ho dali do ložnice, aby měl klid a nestresoval se.
Týnka venku
Takže děkujeme Matyldě za skvělý tip.
Já a Týnka
Míšo, také se mi moc líbí role, kterou jsi krásné Týnce přidělila „chlupatá vnučka“. Je rozkošná (óó ta kukadla)a od první fotky se Zuzkou už hodně povyrostla. Ale kavalíři jsou menší plemena, což by třeba mohlo pomoci při seznamování s Daníkem. Tedy, když se spolu nebudou denně vídat, alespoň při každé další návštěvě se Daník nebude lekat, že ho Týnka „zase o kus přerostla“:) Spíše ale na spřátelení kočky a psa nemá psí veelikost žádný vliv, vlastní zkušenosti s tím nemám (bohužel s Trixie se to nepovedlo). Tak Petrovi,Zuzce a samozřejmě všem ostatní moc přeji radost s novou členkou domácnosti.
Plánujete jí také někdy vzít na chatu spolu s Daníkem?
Chlupatá vnučka, to je krásně řečeno! 🙂 A je opravdu kouzelná, ty oči! (inlove) Tak ať vám Týnka dělá jen samou radost! Věřím, že i kocourek si za čas zvykne – jestli se nepletu, je to ještě mlaďoch a tak je větší naděje, že se přizpůsobí.
Míšo, to je krásný štěndo! (h) A spolu vám to moc sluší. A tak přeju mladým, aby měli z Týnky jen a jen radost. A s kočičákem to chce asi opravdu čas, však oni se skamarádí, pomaloučku, polehoučku 😀 Tak si spolu hezky užívejte tu malou chlupatou radost, neb radostí není nikdy dost.
Gratuluji mladým k miloučké kamarádce! Mě dojmul ten důvěřivý pohled s otazníkem, když si kráska lehala na synkovo koleno. Ať z ní máte všichni radost!
Taky jsem četla z toho pohledu: Budeš mě mít rád, že?
Krásná holčička – a s babičkou jí to moc sluší.
Krásný pejsek, ať vám všem dělá jen radost. S kocourem se časem snesou v pohodě, tomu věřím.
Ta je krásná (h) !
Pes a kočka si na sebe zvyknou, ale možná u vás bude trošku problém, že pejsku míváte jen na návštěvu. Naše Čerťa, i když byla tak velká jako Darkovo hlava, svého času uhájila dvůr a chudák pes bydlel v domě a na schodech :D. Ale ona měla koťata, tak byla obzvlášť bojovná. Teď jsou kámoši, je krásné pozorovat, jak se vítají, když Čerťa přijde z venku, Darek mrská ocasem a kočka mu jde dát ducana. Spíš zlobí ona jeho, lochtá ho na tlapkách a loví mu ocas. A klidně usnou vedle sebe na Darkově pelíšku.
Mně říkal náš pan doktor, že záleží vždy na kočce, jak se bude chovat při seznámení se psem. Pes, zvlášť štěňata se přizpůsobí. Já bych ho neizolovala, štěně bych umravnila, aby mu dalo pokoj a kocoura nechala, aby z patřičné vzdálenosti sledoval. Že budou spávat v objetí, to nepředpokládám, ale budou se v klidu tolerovat.
Jo, taky jsem to tak dělala a dělám – kocour má vždy možnosti úniku, ale jinak ať si to vyřídí mezi sebou. Když přišla Brooke, tak žil dva měsíce metr nad zemí (rofl) , s Erníkem už nic neřešil a když Terka přivezla Frama, tak se šel na něj podívat se zdviženým ocáskem. Uvidíme, jak se snesou teď, když je už Fram větší než Brooke – to poznáme v pátek (chuckle) .
My jsme spíše měli starost, aby Týnku nesekl třeba do čumáku.
Já bych postupovala tak, jak říká Alex. I štěně se musí naučit povel, kdy má něco nechat na pokoji (moji psi mají „nechej“, když chci neotravovali třeba starého psa nebo psa, který se jich viditelně bojí).
Míšo, to je úžasné!!! Mám radost, že mladí mají radost. A výběr kavalíra, to bylo velmi dobré rozhodnutí. V domově pro seniory s diagnózou Alzheimer, mají kavalíry jako canisterapeutické psy, a mají i své kočky, které se pohybují po celém zařízení. Mám tam tetu.
Je krásná a mladí si určitě s ní užijí hodně radostí (h) .
Jinak i já dělám „babičku“ psům. A tuhle si Jeník posteskl „Jiní se chlubí, kolik mají vnoučat a já tak možu akorát říct, kolik máme koní!“ (rofl) .
😀 A psů!
Však on se Jeník taky jednou dočká vnoučete dvounohého, i když to možná nejdřív bude nezvyk! (inlove)
Milá Míšo, tohle se tak hezky čte! Naprosto chápu touhu mladých po pejskovi a třeskutá roztomilost kavalírů jen umocňuje jejich dobrou povahu. Věřím, že jste s Týnkou šťastní, je to nádherná fenečka:))
Eh, řekla bych, že pracuje na úkolu, pro který je vyšlechtěna (inlove)
Asi bych venku radši nezapomínala na ten mnohem starší důvod, proč byli malí španělé šlechtěni – když se podívám na Matyldiny zabahněné gaučáky šťastně prohánějící zajíce… 😀
Díky, Míšo, za představení moc krásné pejsky!
To jsem ráda, že se zadařilo a máte z Týnky jen radost! S kočičákem nezoufej- Kačka chodí s Pralinkou na návštěvy k rodičům svého přítele a ti mají kocoura. Ze začátku taky nejásal, ale dneska si spolu už hrají. Theo je útulkový frajer, doma si musel pomalu zvyknout, ale viditelně si jde zvyknout na kdeco. My si v útulku talentovaně vybíráme oprsklíky, takže naše kočky to mají se psy vyřízené nejpozději během dvou dnů 🙂