HOST DEDENÍKU – Klokanice: Jak je důležité mít svého veterináře

Jak známo, koňák do stáje doleze i po čtyřech nadopovaný léky proti bolesti, aniž by ho napadlo zajít si k doktorovi, ale jakmile se mu zdá, že jeho chlupatý miláček malinko kulhá, má nějaké bebinko nebo kašlík, veterinář je u něj hned.

 

 

 

Máme to štěstí, že naše veterinářka má své koně ve stejné stáji jako my, takže můžeme, jakože nenápadně, v rámci hovorů u kafe, prohodit něco jako „a nezdá se ti, že trochu spadl (=zhubl) na zadku?“ – „kulhá na pravou přední“ – „až půjdeš kolem, mohla bys kouknout, co to má za bouličku na břiše“, případně si pomoc zavolají sami koně: „Kdo to tam tak hrozně kašle?!“ Opravdu se ji snažíme nezneužívat a jsme si vědomi toho, o kolik to máme snazší, než kdyby k nám veterinář musel vždycky extra zajet.

 

 

Co mě ale tentokrát vedlo k napsání článku, je letošní epidemie herpesviru, který po loňské sezoně komplikované koronavirem opět maří plány, a navíc přidal obavy o zdraví koní.

(Prosím, nechápejte tento článek tak, že snižuji vážnost pandemie koronaviru, že nevnímám dopady na zdraví lidí a nešťastné lidské osudy. Neustále v těchto dnech myslím na Alex a jejího muže. Tohle je jen hloupá shoda událostí.)

Začátkem roku se evropská jezdecká špička přesouvá na jih Evropy, do Itálie, Španělska a Portugalska, kde se konají první závody. A když už se koně stěhují na takové vzdálenosti, tak se samozřejmě nejedná o víkendové závody, ale koně i jezdci zůstávají na místě celé týdny. A nejedná se o žádné malé počty koní, v jednom středisku jich vystřídá několik set. Jsou ustájení ve velkých stanech nebo ohromných stájích, jeden vedle druhého, hlava na hlavě.

 

 

Letos 20. února se ve španělském jezdeckém centru ve Valencii objevila nákaza herpesvirem, který vyvolává „onemocnění respiračního traktu, aborty a neurologické příznaky“. Hlášena byla u 11 koní, ještě tentýž den u dvacítky. O tři dny později jich bylo již šedesát, další týden přes osmdesát, někteří z nich museli být přemístěni na okolní kliniky. Ukázalo se, že se jedná o neurologickou formu, takže nejtěžší případy byly umístěny do závěsných sítí, které koně pomáhají udržet na nohou – nemocný kůň nemůže ležet.

Situace na místě musela být zoufalá, zpočátku tam byli jen dva veterináři, kteří pečovali až o 150 koní, nemocné koně nebylo kde izolovat. Některé koně se nepodařilo zachránit.  Jezdci sami rozebírali boxy a snažili se stavět „izolace“. Vypukla panika, někteří účastníci se svými koňmi odjeli dřív, než zasáhla FEI, mezinárodní jezdecká federace, která dala celé středisko do karantény, takže se nakažení koně posléze objevili i ve Francii, Německu, Belgii a Švédsku.

 

 

Poté, co se nákaza objevila v nedalekých jezdeckých centrech v Olivě a Vejeru, FEI zrušila všechny mezinárodní jezdecké akce v Evropě a doporučila zrušit i ty národní. Probíhající soutěže se mohly dokončit v izolaci. Všichni vracející se koně museli po návratu do svých domovských stájí do karantény.

Trvalo týden, než se situaci podařilo jakž takž zorganizovat, dopravit na místo další boxy z okolních zemí, ale třeba i ze Švýcarska, povolat veterináře, specialisty na dezinfekci, zavést izolaci, jak nemocných koní, tak jejich ošetřovatelů, a zajistit bezpečný odjezd pro zdravé. Francouzská jezdecká federace zřídila tranzitní ustájení pro koně, ale například někteří naši jezdci se o tom dozvěděli až cestou, takže celou trasu ze Španělska absolvovali jen s jednou zastávkou – a kůň si při transportu nehoví v sedačce.

 

 

V současné době organizátoři ruší závody už i dubnové a očkuje se, v tomto případě očkovací látka již existuje, ale proskočily zvěsti, že jí není dostatek. Naše Státní veterinární správa vyhlásila, že veškerých svodů koní, tj. i závodů se budou moci účastnit jen plně očkovaní koně nebo koně s provedeným testem.

A teď se dostávám k tomu, proč je tak důležité mít svého veterináře. Protože naše báječná prozíravá veterinářka všechny naše koně naočkovala při nedávném ojedinělém výskytu už loni, takže jsme stihli i přeočkování. A údajně jsme jen jedna z mála stájí.

A s nadsázkou se mi chce říct: škoda, že postup při zvládání pandemie neřídili veterináři 🙂

 

 

Ilustrační fotky jsou z Národního Hřebčína Kladruby 🙂

 

Poznámka:

Koňský herpesvirus 1 (EHV-1) je patogen způsobující respiratorní, reprodukční, ale i nervové onemocnění koní. Pro herpesviry je charakteristická latentní infekce, to znamená, že jednou nakažené zvíře zůstává infikováno celý život. Virus může migrovat do nervových ganglií a tam se ukrýt před imunitním systémem. Poté může dojít i k vymizení protilátek.

Při psaní článku jsem čerpala z oficiálního dokumentu Mezinárodní jezdecké federace https://inside.fei.org/fei/ehv-1/timeline.

V tomto oboru jsem naprostý laik, takže se omlouvám za popis tak, jak jsem ho pochopila já. Za případné odborné komentáře v diskusi předem děkuji.

 

Kůň v závěsné síti – foto z archivu Koňské záchranky

 

Dede: Děkuju za zajímavý a poučný článek! Téma diskuze je dnes obtížné – kdo má z nás vlastně nějaké zkušenosti s karanténou, pokud nemyslím tu, ve které právě žijeme? I když… na závody nechodí jen koně, ale i psi, existují výstavy psí i kočičí včetně těch umisťovacích, dále svody a bonitace čistokrevných psů. Na všech hromadných akcích  může vzniknout takový problém, ne? A to jsem málem zapomněla na ptáky a ptačí chřipku. Možná se nakonec přece jen sejdou nějaké zážitky a zkušenosti s karanténou, která není covidová 🙂

Aktualizováno: 21.3.2021 — 18:00

34 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. S karanténou jsem měla zkušenosti už dávno, v českých chovech potkanů se totiž asi před deseti lety objevil agresivní respirační virus. Ne každý reagoval zodpovědně – od ježdění na výstavy s nemocnými zvířaty, přes odmítání mít zvířata vedle roznašečů až po jednoduše neježdění na výstavy a srazy, nepouštění si návštěv domů a dezinfekce oblečení a sprchy i po návštěvě zverimexu.

    Připraví vás to pak na lidské epidemie :-/

  2. Díky za zajímavý článek, tentokrát ne zrovna humorný, ale velmi potřebný. Je dobře, že máte prozíravou paní veterinářku. Takoví lidé jsou k nezaplacení.

  3. Jak velkou máš pravdu, Klokanice, ohledně „vlastního“ veterináře! Bohužel, Terka o toho svého přišla – doktor Šimoník předminulý týden podlehl covidu – dobrý člověk a dobrý veterinář! Když si vloni Finiga v kolotoči roztrhla nohu, byl na místě během půl hodiny a nožku zašil tak dobře, že už není ani poznat, kde to bylo – navíc za velmi dobrou cenu (což se taky počítá). Poslední únorovou sobotu ještě naočkoval koně proti herpesviru (ano, ještě před katastrofou ve Valencii) a slíbil, že do měsíce naočkuje Frama proti tetanu… dnes má pohřeb.

    Teď má Makfi problém s nohama – zničehož nic mu otékají a zase splaskávají – a zkušený doktor by byl velmi potřeba (ano, vet byla povolána)! No nic, v sobotu pojedou na sono a uvidí se, co a jak.

    1. Ach, to mně moc mrzí, škoda každého dobrého člověka. Tu ztrátu Terce nezávidím, snad najde profesioální náhradu. U dostiháků se cení zvlášť! Dobrých koňských veterinářů v terénu je jako šafránu.v Brně díky fakultě je to lepší.

    2. Bohužel, také jsem četla. Je mi to líto.
      Byla jsem zvědavá, Ygo, jestli budeš mít nějaké info z dostihového světa, zdá se mi, že se dostihy pořád běhají. Možná jsou dostihoví majitelé uvědomělejší. Nás opravdu překvapilo, že naočkováno neměla ani „evropská liga“.
      Držím palce, aby to s Makfim nebylo nic vážnějšího.

      1. Ano, v cizině se běhá – Francie, Itálie… A druhou dubnovou neděli Bratislava. U nás je začátek sezóny ve hvězdách…

  4. Tedy Klokanice, to nebylo veselé čtení, naštěstí už to vypadá na dobrý konec. Fakt je, že pořád mi naskakovaly otázky zodpovědnosti, nadhozené už tou první větou – koňák doleze i po čtyřech – jakpak je to v tomto případě s předběžnou opatrností? Když už si někdo takto odveze koně z ohniska nákazy (to chápu, i když diskutovat by se o tom dalo až až), má tolik rozumu, aby si ho doma dal určitým způsobem do karantény, anebo automaticky předpokládá, že jeho zvíře to přece nemohlo chytit a pustí ho vesele mezi ostatní? Bojím se, že lidská pandemie tento aspekt velmi podcenila. Čest a sláva vaší prozíravé veterinářce!

    Jinak, abych končila veseleji, máš nádhernou fotodokumentaci – jak jsem ráno proloupla oko a uviděla tři bělouše, řekla jsem si – aha, Lotrek s kamarády, jenže na další fotce už byl ten nezaměnitelný profil a Lotrek myslím není kladrubák – tak jsem změnila názor, že Klokanice asi úžasně zbohatla :), ale na další fotce už mi bylo jasné, že tolik zbohatnou nemohla, takže loupe perníček v cizí stáji. 😀 Ale trvalo mi to! 😀

    1. Děkuji za pochvalu mých amatérských fotek, to byl výlet do Kladrub asi před dvěma lety. Pro kladrubáky mám slabost, byli v té první stáji, kde jsme začínali, tam ale černí.
      Pokud vím, tak všichni, kdo z ohniska odjeli, byli zablokovaní v databázi, takže se ani nemohli nikam přihlásit na další závody. Ale ty byly pak stejně šmahem zrušené. Jak to dělali ve svých domovských stájích, kdo ví.

      1. Tak to je rychlé a rozumné řešení, zablokovat. A ty fotky máš taky krásné – my se do Kladrub chtěli vypravit taky, naposled, když jsme jeli tak skoro okolo (přes Pardubice), jenže teď je to na houby. 🙁 Tak jsem si užila aspoň fotky.

    2. JJ, stále mi leží v hlavě ta zodpovědnost. U nakažlivých nemocí je to jasné. Druhá stránka věci je, že někdy sedáme na koně, i když jsme oslabeni (virem) nebo naopak posilněni (devil). Ale ze zkušenosti, možná nejhorší důsledky má přemrštěné, neopodstatněné sebevědomí. Jako za volantem. Ale paradoxně u koní i strach, protože kůň ho cítí.

      1. Díky za zamyšlení, Klokanice. Máš pravdu, že nejhorší je to neopodstatněné přehnané sebevědomí – nejen v kontaktu se zvířaty, ale i zařízeními (nejčastější poslední slova: Vím, co dělám!). Ano, koně cítí emoce a reagují podle nich.

  5. Chudáci koníci a chudáci chovatelé. A ptačí chřipka je taky pěkné svinstvo , zrovna včera jsem mluvila s paní tady na vsi, oni mají od holubů přes slepice, různé druhy kachen a husí, papoušky od andulek po ary až k pštrosům – pár nandu jim chodí po velikánské zahradě, snad všechno, co má peří a dá se chovat. Ta je strachy bez sebe, protože je všechny doma pochopitelně nezavře a nakazit se můžou kdykoliv.
    A dobrý veterinář je poklad, zlatem vyvažovat.

    1. Teda takový opeřený chov, to si vůbec nedovedu představit, jak se nějaké nákaze zvenčí dá zabránit.

      1. Je to těžké- pokud se v okolí vyskytne ptačí chřipka u divokých ptáků, tak to musíš pozavírat někam pod střechu a hlídat, aby divocí ptáci nenas…. do krmiva a do vody. Nic jiného. Abys to nenatahala do kurníku na botách, na oblečení, ve vlasech. Prostě spíš doufat.

            1. Pozdě, ale přece – všechno nej ! Hlavně, že jsem si odpo říkala, že ti musím popřát, když jsem přála synovo skorotchyni, taky se jmenuje Matylda 😀

      2. No nedá…. navíc tady v blízkém okolí je hodně rybníků a rybníčků, spousta volavek, labutí, různých kachen…
        Tak jen aby se jim to vyhnulo, to by asi nepřežili 🙁

  6. Hm, mám divný pocit, protože tenhle článek jsme na dnešek naplánovaly a jak jsem ráno pustila Radiožurnál, tak první, co jsem slyšela, byla zpráva o vybíjení chovů kachen taky u nás v kraji – a jak se ukázalo, není jediný. Tentokrát ptačí chřipka… Tak mě hned napadlo, že je to bohužel víc než k tématu!
    Však Matylda už má určitě tohle zprávu na stole, líhně jsou zranitelné taky.
    Jinak článek mě zaujal – netušila jsem, jaký může být herpesvirus u koní svinstvo. I když… správněji je u to „u koní“, protože jinak o něm vím, samozřejmě.
    A máš moc hezké fotky! 🙂

    1. Ehm ano, vím o tom- vybíjejí rodičovské chovy pro líheň, tedy ty kachny, co snáší násadová vejce. Takže české kachny nebudou- nějakou dobu- protože to prý byla největší česká líheň, ostatní jsou mnohem menší. A asi se tam úplně nedodržovala pravidla, když si to zatáhli i do dalších chovů. Jenže kachny musí být u vody, tak možná nemají tak stritní pravidla jako my u slepic.

      1. tam nic nezmůžeš, dovlečou to vodní divocí ptáci…. podobně u nás v Ronově.. stačí jedna nakažená divoká kačena a byl průšvih na světě….

  7. I u zvířat jsou epidemie (epizootie). Ještě si pamatuju hrůzu objevení psího parvoviru, kdy z ničehho nic hynuly celé vrhy štěňat. Nedávno se objevil nový virus v okolí Osla v Norsku, ale povedlo se to izolovat. Viry (ani některé bakterie) se nevyhýbají ničemu živému.
    Zákaz akcí je otrava. Pro lidi i zvířata je to zábava a zřetelně jim to chybí.
    Covid je nebývalý rozsahem. Nevím, zda má u zvířat obdoby, pochybuji, přece jen zvířata necestují a nestýkají se tak masově. Princip se stejný, etický dopad u lidí o mnoho horší. Jinak svinstvo je vše. Posílám palcodržení Alex a jejímu manželovi

    1. Evo, máš naprosto úžasný článek na Zvířetníku! Četla jsem to jedním dechem, bavila se (královská svatba, Ája aportující novorozence narozeného na sněhu – na to si pamatuju! a štěněčí příhody) a zároveň se znovu a znovu ujišťovala o tom, jak strašně nezodpovědní jsou lidé, kteří prostě nějak připustí fenu „protože musí mít aspoň jednou štěňata“ nebo protože „štěňátka jsou tááák loztomiloučká“.
      Já bych se bála o fenu a vlastně i o ta štěňata… protože ty nároky na chovatele, aby to dopadlo dobře, jsou obrovské.
      A teď si představím množírny a skáče mi nůž do ruky… (devil)
      Proč vlastně nemám flety? 🙂 Od tebe bych brala štěně kdykoliv! (inlove)

      1. Dede, jenže ty chceš ty uši špičatý 🙂 Dobře si to pamatuji. Až přešaltuješ na plácačky, tak si vezmeš štěně od EvyŽ. 🙂 🙂 🙂

    2. Evi, moc dobře si také pamatuji na první parvovirovou katastrofu. Bylo to něco neskutečného. Jeden pan profesor z brněnské veteriny, chovatel, mi vyděšeně vykládal, že večer vrh ukládal v pořádku na noc a ráno bylo po štěňatech. To byl úplný začátek. Díky za myšlenky na mě. Mě se dnes podařilo konečně uklidit od bobků zahradu, ale je neskutečné jakou dřinu jsem na hovínka musela vynaložit. Už odpočívám a uvědoměle dýchám….

  8. Milá Alex, jsem moc ráda, že tě tu po ránu vždy vidím a doufám, že tvůj manžel už bude také brzy fit. Ale teď zase Jenny, kéž by ji to nepostihlo moc silně!
    Jinak známe to všichni, tu bezmoc, když nám onemocní zvířecí miláček, a my nemůžeme skoro nic. Naší veterinářce jsme darovali poukaz na masáž a degustační menu na doma, ať taky jednou rozmazluje sebe (inlove)

  9. No tedy Klokanice!!! Děkuju za článek a věř mi, že odpovídám se staženým žaludkem a rozklepaným prstem. Vůbec si tu situaci nedovedu představit, když jsem prožila tu hrůzu člověčí. Pozdravuj vaší paní doktorku, je to profesionálka na svém místě!!!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN