Stojím za kuchyňským oknem a sleduju rej na ptačím krmítku. Tedy vlastně krmítkách, protože od podzimu získala restaurace Na šeříku nové prostory. Moderní, účelné, doporučené českými ornitology, jak se psalo na obalu. Krmení v něm zůstává suché, dávkuje se postupně a nemůže si ho zabrat žádný uzurpátor. Copak si o něčem takovém myslí ptáci?

Naše ptactvo nebeské žije v krajině, kde je pořád ještě dost zdrojů potravy. U nás pod horami sice také máme poměrně velká pole, ale třeba proti Polabí je jich mnohem méně, zatímco všelijakých divoce zarostlých roklí a remízků tu máme naopak podstatně víc. Vedle zahrad tu jsou kolem vesnic i sady, silnice lemují prastaré ovocné stromy, kolem jsou (pořád ještě) živé smíšené lesy. Tady zatím není ptákům příliš ouvej.

Což znamená v otázce krmení jednu dost podstatnou věc – ptáci nejsou na pomoc úplně odkázaní, takže jsou velmi opatrní a vybíraví v tom, kde si dovolí se najíst. Pokud je fotím, musím přes okno z kuchyně a mé pohyby musí být velmi opatrné a pomalé. Jinak se ozve frr a ptáci jsou pryč – jako když střelí do vrabců:))

Takže vraťme se do podzimu, kdy jsem si umínila, že ptačí restauraci rozšířím. Netrpělivě jsem čekala, až se objeví krmítka v nabídce obchodů – je to silně sezónní zboží, pokud jste si nevšimli. Pokud jde o vzhled, bylo mi to dost jedno, ale trvala jsem na jednom – musí se snadno čistit. Tedy musí se z něj dát snadno vysypat nepořádek, který tam ptáci nechávají. U toho mého starého to šlo až poté, co z něj upadl jeden z ozdobných plůtků lemující prostor pro zrní.

A tady jsem narazila – nenašla jsem jediné, které by tomuto požadavku vyhovělo! A rozebírat nové krmítko se mi nechtělo. Při asi třetí návštěvě stejného obchodu mi najednou prodavačka povídá: „Nechcete se mrknout i na ta plastová? Máme jich tu víc druhů…“ No… nechtělo se mi, ale protože dřevostavby nevyhovovaly, mrkla jsem. A objevila ufo.

Krytý zásobník na zrní, snadné dosypávání shora, bezproblémové čištění. A jak hlásal nápis na balení – doporučovala ho Česká ornitologická společnost! „Ptákologové snad vědí, co dělají, ne?“ napadlo mě, když jsem si četla ono doporučení. Navíc tam prý není prostor pro ptačí bitky, žádný nenechavec nemůže slunečnici zasednout ostatním a v klidu tu může zobat víc ptáků najednou. Není vhodné pro velké ptáky… Co chtít víc?

Takže jsem koupila jedno ufo s hezkou červenou střechou a jakmile se ochladilo, nabídla ptákům obvyklé menu. No dobrá, nejdřív jsem si říkala, že si ptáci musejí ufo okouknout. Je to nové, může to být hrozba, ne? Jenže dny plynuly a nic. Fajn, ještě není taková zima, řekla jsem si optimisticky. Kolem Vánoc jsem už zahlédla pár odvážných sýkorek, jak ufo zkoumají a sem tam si i zobly. Musely však přijít opravdu silné mrazy – a dojít zrní na starém krmítku – aby byl na ufu vůbec nějaký provoz!

Teď, na samém konci sezóny, mohu konstatovat, že ptáci se nového krmítka nebojí, ale prostě se jim vůbec nelíbí. Pokud není zbytí, tak z něj jedí, ale nadšení v tom není žádné. Druhově tam nejvíc chodí sýkorky a vrabci – třeba stehlíka jsem tam zahlédla naprosto výjimečně. Na tom starém se shlukují, perou, vždy se najde nenasyta (nejčastěji to jsou zvonci nebo hýlové), který si sedne dovnitř na slunečnici, rozvážně se cpe a nikoho jiného tam nepustí. Je tam živo a vyzobáno je obvykle velice rychle. Naopak třeba čížci přilétají v hejnech a jedí jen na zemi, málo chodí na jakékoliv krmítko – to jen k dokreslení krmné situace:))

V jednom případě však nové krmítko ptáky opravdu potěšilo. Když jsme tu měli zkraje února skoro třídenní vichřici, zjistila jsem, že ufo slouží jako posypová základna. Z houpajícího se krmítka postupně vypadávalo zrní na zem a ptáci – nejen čížci – ho tam radostně konzumovali. Hm. To jim ho tam můžu sypat rovnou, že jo. Zkrátka, tohle krmítko není do větru:))

Ještě poznámka k lojovým koulím. Nakupování není tuhle sezónu úplně nejjednodušší, ale přesto jsem se snažila, aby ptáci měli dostatek a výběr i co do lojových koulí. Ukázalo se, že v tomto případě jsou ptačí strávníci ještě mnohem konzervativnější, než při výběru krmítka – když něco nechtěli, tak to nechtěli. Takže jsem úplně zbytečně vyhodila peníze za lojové válečky – měla to být lahůdka s ořechy… Nesedli na to za celou zimu. Jen jedna výjimečně se ukázavší červenka ho chvilku studovala, než si šla zobnout na kouli:))

Pokud šlo o lojové koule, ptáci mě poučili, že jedlé jsou ty v žluté síťce, zatímco ty se zelenou si můžu nechat, těch se nedotknou. Takže jsem celou zimu jezdila kupovat slunečnici do Bílé Třemešné (mají bezva balení po 5 kg) a koule do Dvora Králové, protože v Třemešné mají jen válečky a koule v zelené síťce… Jak u blbejch, ale co by člověk pro ty opeřence neudělal, že jo.

A poznámka na závěr. Když jsem si stěžovala Markovi, že ptáci remcají nad krmítkem vědecky navrženým a schváleným ornitology, jen se zasmál a pravil, že ptáci jsou ptáci a ne ornitologové, takže se nemám divit. Ok, už se nedivím:))

A tak se ptám – jsou i vaši ptáci tak strašně konzervativní? Máte zkušenosti s použitím jiných než tradičních „domečkových“ krmítek? Jakých a jaké? A také jsou vaši ptačí strávníci vybíraví pokud jde o lojové koule?

A ještě jednu trošku od vedle: Jak se k novinkám staví vaše domácí ptactvo – andulky, kanáři a ti ostatní?