Už je půlka března a u nás pod horama byl jen jeden jediný den, kdy jsem vklouzla do jarních botek a vyrazila do města! A to jen proto, že jsem jela zrovna nahrávat dolů, do mírnější a přívětivější časti Polabí – tedy do Hradce Králové. U nás v lese stále ještě najdete sníh led a já si říkám – jak dlouho ještě budu zcela a kompletně na kličky? 😀
Zima je pro mě kromě jiného období náročného šněrování. V této době střídám vysoké zimní šněrovací boty s vysokými horskými botami, které jsou ještě šněrovatější než ty zimní. Vzhledem k zavřeným obchodům jsem si nekoupila levné sněhule, do kterých bych mohla bezstarostně hupnout aspoň na chození kolem domu, takže ať jdu, kam jdu, byť by to bylo jen se psima na protější louky, šněruju.
Zimní boty
Copak ty zimní jdou snáz. Jednak je na nich o jedno utažení méně a jednak mají silné tkaničky, které zavázané dobře drží. Zato ty horské si užívám – troje utažení plus středový knoflík (což je vlastně čtvrté utažení) a tenké tkaničky, u kterých musím výslednou kličku uvázat ještě na uzel, pokud si nechci ty boty šněrovat ještě i cestou.
Horské boty
Řeknete si – ta nadělá se šněrováním! Jenže já takto šněruju od nástupu bahna, tedy někdy od října a jak to podle předpovědí vypadá, do dubna s tím nepřestanu! A nevím jak vy, ale já jdu ven minimálně třikrát denně. Což je dohromady tolik šněrování a odšněrování, že to jednomu leze krkem a těší se na sandály!
Důvod pro mnohá šněrování 1 – Berry:))
Těšení se na jaro a na nízké boty má však taky svoji kličku – zase budu mít od bot odřené nohy! A je úplně jedno, že si letos určitě žádné jarní botky nekoupím. Jakmile si jednou moje nohy odvyknou na tlak nízkých bot, kůže na zadní straně pat zjemní. Takže víte, jak také poznám, že je jaro tady?
Nejenže budu mít méně šněrování, ale také aspoň týden zalepené paty:))
Důvod pro mnohá šněrování 2 – Ari:))
Takže se dnes ptám – taky tak šněrujete nebo máte přívětivější obuv? Znáte boty se středovým šněrovacím knoflíkem? To je skvělá věc na poctivé utažení bot, ale holt je to jedno utažení navíc 🙂
A pak ještě jedna zvědavá – taky se vám na jaře v polobotkách odírají paty? Nebo je jen příležitostná nehoda u nových bot?
Mě veeelmi pomáhá silikonová tyčinka proti puchýřům – vypadá to jako bezbarvá “rtěnka”, natře se to na příslušné ohrožené místo (nebo už i trochu “načaté”)a tím, že silikon sníží tření, zabrání vzniku/zhoršení puchýře. Používám od Compeed (ale jsou i jiné firmy) a funguje jak u nových bot tak i starých nošených po pauze. Prodávají drogerie i lékárny. Vřele doporučuji.
Jj, na Compeed jsem taky chtěla dát tip, taky ho používám a mám s ním dobré zkušenosti. Případně si to inkriminované místo ještě navíc preventivně oblepím jejich náplastí a pak už se snad nemůže nic stát.
Z 99.9% tu chodím v teniskách a to i v zimních měsících (jen do nich teplejší ponožky).Parádnější boty (bez šněrování) obouvám jen opravdu vyjímečně. U tenisek na ranní procházku tkaničky vždy rovnám a utahuji, chci, aby mi v nich noha při chůzi seděla fest. Druhé na běžné nošení mimo dům mám trvale „předšněrované“, takže jen pomocí dlouhé obouvací lžíce nazouvám a bez rozšněrování zase vyzuji 🙂 No a pak mám ještě další tenisky, co jsou ty původně čisté a hezké, které ale už takové nejsou a staly se z nich tenisky na zahradní práce, na procházky apod.
Nevím, co je a jak se používá „středový knoflík“ ale asi moderní obdoba proužku, který mám já „na jazyku“ tenisek a jistě všechny znáte. Jím obě tkaničky křížem protáhnu a považuji ho za skvělou věc. Jazyk boty tím drží ve středu, neklouže do stran.
Kdysi jsem měla zimní kožené kotníčkové boty, které se šněrovaly na hacky jako ty Dedeniny horské (jako brusle 🙂 ). To jsem měla ráda, bylo to rychle, byla jsem raz-dva obutá. Když jsme z Evropy odjížděli, maminka je ráda podědila (měly jsme stejné číslo) a ještě dlouho jí sloužily.
Středový knoflík j k tomu, aby se o něj jednou navíc utáhly tkaničky 🙂 Fakt to funguje:))
Předšněrované nosí boty i Petra (viz dole)
Mně se to nikdy nedařilo, buď se dostanu do boty nebo je nemám pořádně zavázané 🙂
To jsou ale hezké botičky, ty s květinovým ornamentem! Líbily by se mi a ani by nemusely být šněrovací! (chuckle)
Já mám sněhule pod kolena, které mi popraskaly, takže jsou k použití tak maximálně na zahradu. Dále trekingové kotníkové Merrelly, o kterých jsem zjistila, že na povrchu i jen lehce umrzlém brutálně kloužou. Takže celou zimu chodím do přírody v zimních botách podobných těm tvým. Ale – mají sice tkaničky, avšak stabilně zašněrované, dotahují se jen v případě potřeby a pak se zafixují očkem, jinak mají na boku zip. Jsou teplé, pohodlné, krásně jsem do nich umístila ortopedickou vložku. Teď ale jasně vidím, co jim schází – ta kytička! 🙂
Ty kytičky byly skvělej bonus 😛 Vlítla jsem na poslední chvíli do Sportissima než to zase zavřeli a hledala jakékoliv zimní boty, kterým by šla vyndat stélka, protože mám ortopedické. A nedopadlo to špatně… Ty boty jsou fajn. 🙂
I když se píše blbě, už se píše! To je dobrá zpráva, jen tak dál! Palec nahoru!
Mělo bejt pod Alex.
Šiš, ženské, ani nevíte, jak ráda si už čtu o vašich botkách. Moje zimní boty jsou uloženy čtvrtý týden totálně zabahněné někde na dvorku, nebyl kyslík a síla je vyčistit. Jenom je vyšoupnout ven. Doufám, že je Dareček neodvlekl někam daleko, on je rád vláčí za tkaničky. Ale všechno má svůj čas. Páček, blbě se mi píše.
Super zpráva, držím palce dál!!!
Alex, nazdááááár! To je krása, číst, jak píšeš o botách. Myslím na vás oba a modlím se furt.
Anonym je baty, koukám z okna na Babí lom, ještě vypadá docela zimovatě podle vršků stromů.
Baty moc ti děkuji za VELKOU podporu. Vím o ní, Dede mne informovala. O sv. Anně jsi měla naprostou pravdu!!!
Alex – zdar a sílu!! (h) (h)
Pozdravuj Jeníka, Erníka a Zikiho. Domnívám se, že Zikiho prohnala nějaká místní kočka, on si musel to nové prostředí obhájit a halt to trvalo dýl. ALE ZVLÁDL TO! Teď už to bude dobré.
Zvládl to a vy to zvládnete taky !!!! Ani nevíš, jak ráda tě tady čtu (h) (h) (h)
(h) (h) (y) (y)
Bláto z bot neuteče, neboj, ono tam na tebe počká 😀
Ahoooj! Moc ráda tě vidím. (h) Slušně vychované boty přijdou samy na zavolání. 😀
Ahoj Alex, ráda Tě vidím. Oba moc zdravím, držte se!
Alex, zdravíme vás oba!
Alex, jste frajeři (h) (y) !
Milá Alex, když už došlo na starosti o špinavé botky, tak je fakt líp! Hodně sil vám i vašemu Jiřímu.
To je bezvadná zpráva, Alex – čteš, píšeš, i ten kyslík a síla se pomalu vrací! Jen tak dál, držím palce vám oběma! (y) (h)
Alex, vítej !!!! Moc na vás oba stále myslím a přeji abyste se co nejdříve mohli zcela uzdravení vrátit k Ajvince a Darečkovi !!!! To bude radosti ze shledání !!!!
Juch Alex píše! Tak pokračuj:)) (inlove)
Trochu tady v tom plavu. Čtu trekovky, trailerky, softčelky, turistické, horské, sněhule a to mi určité něco ještě uteklo. Boty takhle pojmenované nemám. Na zimu mám boty s hrotama, ty samé bez hrotů, trochu tvrdé, ale v pohodě, pak jedny měkké, ale klouzací. S těmi už jsem se párkrát ocitla na zemi, všechny boty jsou šněrovací. Na parádu mám jedny na zip s podpadkem. Jsou dobré, ale chodím v nich trochu toporně, protože víc chodím “na psa”, než na parádu. Vůbec, lodičky už moc neovládám a nechápu, jak jsem v nich za mlada mohla honit tramvaj a většinou dohonila.
Na tu přívětivější část roku mám různé nízké, ale nejradši mám jedny hm, čínské. Nebyly tak drahé jako ty ostatní, ale jsou měkké na došlápnutí, chodidlo přímo obejmou, nikde netlačí, prostě boty sen! Vůbec mi nevadí, že mají jásavou fialovorůžovou barvu, ale vadí mi, že už si je nemůžu koupit. Byla to nějaká serie, kterou Norové dali na trh jistě omylem a protože je nemůžou prodávat draho, už nebudou. Pitomci!
Na vyběhnutí z domu mám takový ty plastový (zas nevím jméno 🙂 ), protože ty v zimě nekloužou. Na zimu jsou s beránkem, v létě bez.
Páni, kolik toho jeden popíše na téma boty! 🙂
Klouzací boty bez milosti vyhazuju. Takhle jsem uchodila v létě ty svoje trekové (pevné nízké) a jak jsme byli v Alpách, párkrát jsem uklouzla, jednou fakt blbě. Takže jsme šli do prvního horského střediska (Dolomity) do prodejny sportovních potřeb a koupili boty. Jsou to Solomony, bezva botky, dokonce bych řekla, že za lepší cenu než u nás. Jen jsou světlé, což znamená, že budou brzy nevypratelné. No co už, hlavně, že je mám 😛
Celou zimu nosím ven kotníkové trekovky. Teď mám značku Salomon a pohoda, už je mám asi tři roky. Trekovky odkládám až rozpadlé do popelnice. Jinak nosím běžecké botasky nižší kvality, protože stejně musím vydrbat stélku a dát do nich ortopedickou. Tak se ani moc nesnažím, stačí když jsou pohodlné a lehké (obvykle z Lidlu). Za rok na místním terénu smetu podrážku úplně na hladko a kupuju další, abych se v mokru nezabila. Pokud jde o lodičky jsem VELMI vybíravá a musím je zkusit, už nefunguje ani to, že dobrá firma dělá jen dobré boty. Včera jsem jedny téměř nové lodičky za poměrně dost peněz odložila do pytle na charitu, protože působily něco na způsob středověkého mučení a náplasti jsme měla skoro kol dokol. Koupila jsem je nerozvážně a podle toho to dopadlo.
Já už klasické lodičky zrušila úplně – ty poslední jsem na sobě měla jen jednou a pak je darovala naší Dance – zatím co já si připadala jak ve španělských botkách, ona je prý jak v peříčku. Na ten jeden ples v roce, co tancuju, jsem si koupila lehké páskové na kramflíčku – sice to není úplně košér, ale za to mne nebolí nohy (a bonus navíc – nemusím mít punčocháče)!
OT – hlášení o Alex (inlove)
Dnes je to hezké hlášení! Tak jednak z Alex vytáhli nějaké hadičky a už je nevrátili, protože pan doktor se rozhodl, si to Alex zaslouží:)) Kyslík má pořád, ale jen na 10 % a celkově dostala velkou pochvalu!
Jiří se nehorší, což je momentálně dobrá zpráva. Zvládl pár komplikací a bojuje dál.
A to nejlepší – včera sestřičky odpojili Alex od hadiček a zavezli ji k Jiřímu, takže se po týdnu mohli vidět (h) Alex z toho byla úplně vedle… a kromě toho štěstí ještě zvládla dýchat čtvrt hodiny bez kyslíku!
Ještě to není u konce, ale vyhlídky jsou podstatně lepší než před týdnem. Alex moc zdraví! 🙂
Díky za opravdu dobré zprávy! Jupííí…
Já si včera říkala, že se to musí obrátit k dobrému, protože se nám po osmi dnech vrátil Zikmund – ztratil se v tu sobotu, co odvezli Alex s Jurou do špitálu. (h)
Osm dní??? Tos musela být na prášky… Jak je na tom Ziki?
To jsem byla! Už jsem nevěřila, že se vrátí – pustila jsem v noci Erníka na dvůr, za chvíli jsem slyšela nějaké škrabkání a myslela, že už chce jít domů – otevřu dvérca a přes práh nakráčí Zikmund se vztyčeným ocáskem, jako by se nechumelilo. Nevěřila jsem svým očím…
Tak je vyhublý (ale on nikdy nebyl žádný tlouštík – Sharka mne dokonce podezřívá, že ho nekrmím (rofl) ), přinesl si pár klíštat a taky myslím a nějakou tu blechu (hnedle ráno všichni tři dostali spot) a trochu ho zlobí jedno oko – má ho lehce přivřené, ale nic mu zněj neteče, ani mi nepřipadá, že by ho měl nějak poraněné, tak uvidíme. Jinak včera jenom jedl, spal a lísal se (chuckle) .
Tak jsem zvědavá, jestli bude chtít v brzké době opět vyrazit na dvorek. Teď v Poštorné totiž ven skoro nechodí – je to na něj asi příliš rozlehlé – proto nechápeme, co ho popadlo, že naráz vzal roha – navíc to bylo v noci (vyběl zároveň se psy, ale už se nevrátil, jindy jen postává u dveří).
No to bych byla na prášky ! Mně bohatě stačilo, že se na podzim, zima byla, lilo jak z konve, pak teda přestalo lejt, jen pršelo, Čerťa neukázala celý odpoledne a večer, i když jsem ji volala – ona v 99% přijde. Pak už večer jsme chodili jak cvoci po vsi a číčali a nic. Už jsem ji obrečela a zrovna jsem psala synovi, že se ztratila, když jsem zahlédla koutkem oka jak se rozsvítilo světlo venku, je na fotobuňku. Tak jsem vystartovala a kočka vletěla dovnitř jak blesk. Byla suchá a smrděla uhlím, tak si myslím, že byla někde omylem zavřená. Pak asi 3 dny odmítala jít i jen ke dveřím 😀
no Ygo, to sis asi užila, dobře si pamatuju ty nervy s Čendou. Tak hlavně, že je doma a snad to nebude opakovat…
No já měla přece malou naději, protože Čenda to měl za devět! (h)
Znám to, znám… nervy na pochodu a třikrát obejitá půlka dědiny a nic. Někdy se darebáci vrátí a někdy holt ne…
Jestli jste se přestěhovali, nevydal se do starého domova?
Téééda YGo !!! Osm dnů strachu a nervy, co jste jistě zažili! Dovedu si představit, jak vám to dalo zabrat – osm hóódně dlouhých dnů!!! Tak jsem moc ráda, že Zikmund v pořádku našel cestu zpět domů a jak píšeš, zřejmě nezraněn, což je skvělá zpráva navíc. Co pejsci – hledali ho, projevili radost, když ho zase uviděli?
Je pravda, že jsem jeden večer nervy ztratila a brečela jsem jako najatá plačka. Pak jsem už nedoufala, takže když nakráčel jako pán tak jsem to zprvu ani nemohla pochopit – i Jeník byl z toho paf (a možná, že více, než já – protože on to byl, kdo ho v noci pustil).
Naši psi ho jen očichali, on očichal je a bylo – nejsou zas až takoví přátele jako u Matyldy, spíš tak nějak vedle sebe žijí.
Taky já mám na to speciál psy a kočkopsa Adélu, kterou kocour nechtěl, tak je to docela výjimečné 🙂
Super! Ale pořád ještě palce nepouštím. (h) (h)
Díky za dobré zprávy při pondělku. Je úžasné, že na oddělení myslí i na to, že člověku pomůže se navzájem vidět.
Moc přeji Alex, aby už byla v pořádku, a u Jiřího, aby se to začalo obracet k lepšímu.
Skvělé zprávy, tak jen tak dál (h)
Dede, palce pořád držím a nepouštím, pro oba… Díky za lepší zprávy, mám radost.
zejtra zase nachumelí…a botky užiješ…leší na kličku než ty levný hrůzy,ničí se v nich noha…
Zase nachumelí… 😛 kde ten sníh byl v prosinci??? U nás je zima pořád, tráva sotva ukazuje špičky, v lese jsou pořád ještě zbytky starého sněhu a na některých cestách led. prostě skoro noc co noc mrzne a někdy hodně.
Já chci teplo! 😀
Zimní boty vlastním asi troje, nosím jedny – takové jako farmářky vevnitř s kožíškem, tmavě modré, šněrovací. Mají podrážku tzv. traktory, tak se ani nesmekají, pokud není vysloveně led. Pak mám nízké -kousek nad kotník, kozačky na zip, který se blbě zapíná a navíc se v nich můžu přerazit. Tak ty nenosím a nevím, proč jsem je ještě nevyhodila. A pak opatruju kotníkové „kozačky“ na zip, s podpatkem, ve kterých je zima, jsou na přeražení, ale měla jsem je do práce, když jsem šla za dámu, tak kdybych ještě někdy šla za dámu, tak abych měla v čem 😀 . Jinak už jsem vytáhla moje milované červené kožené kecky, jediné boty, které mi nikdy neodřely paty. Až mi spadnou z nohou, tak nevím, v čem budu chodit. Všechny ostatní boty, které jsem měla vyšláplé a v pohodě, tak po zimě, při prvním obutí jsem rovnou preventivně lepila náplasti, natož nové boty. Byly i takové, které jsem měla jednou a tak jsem si zřídila paty, špičky, celou nohu 😀 , že letěly rovnou do popelnice.
Jé, ty taky preventivně lepíš! 😀 To jsem ráda, že v tom nejsem sama 😛 Jsem si říkala, že jsem divná, když mě na jaře umějí nějakou dobu dřít i vychozené boty…
V zimě jsem užila sněhule, které fungují i na blátě. Oba zase Mařka už žádné obří výlety nedělá a těch pět kiláků ve dvou dávkách v nich dám.
Odřená pata mi evokuje zážitek ze čtvrťáku, to jsme byli na posledním výletě v NDR. A já se rozhodla propašovat nádherné Salamandr lodičky, které měly naprosto stejnou barvu jako má oblíbená blůza. Tak děsivě odřené paty jsem nikdy neměla a celý dlouhý život mi ty lodičky na jaře vždycky amputovaly kus nohy i přes olepení. Ale vydržely asi patnáct let a patnáct jar jsem je musela vždycky přesvědčit, že jsou boty a mají sloužit a né zdobit botník
Inko, jedny takové úžasné lodičky taky mám – i po nespočítám kolika letech, co je vlastním, pořád vypadají jako nové! 😀
Pevně utažená bota? Co je to?
V kotníkových botách jsem nechodila celé roky. Ať jsem si koupila jaké chtěla, vždycky mě někde hryzaly, rozčilovaly nebo dokonce dřely. tak jsem je posílala dál. Když se nenašel zájemce, šly do popelnice. Ale nevzdávám to. Jsem rozhodnutá se naučit chodit ve šněrovacích kotníkových botách. Třeba nás ještě někdy pustí ven.
Horší je, že nemám ty ostatní boty. Trailové, které používám jako turistické jsou ve stavu, kdy by měly postoupit na pozici zahradní-pracovní. O civilních, městských ani nemluvím.
Ještě že existují gumové pantofle 😀
Ha, trailové jsem výhodně koupila loni v létě v Alpách, protože se mi cestou prakticky rozpadly ty, co jsem měla – takže tam mám vystaráno:))
Koupit ty vysoké je umění a obvykle jsou hodně drahé. Ale když se povedou… Nejlepší byly jedny německé, které jsem koupila v Norsku. V aktivní službě vydržely šest let (pravda, poslední rok už do nich teklo:)) a jako zahradní pak dovršily desítku:)) Od té doby jsem tak dobré neměla, ale špatné nebyly ani ty ostatní. Tyhle jsou taky z Německa a začínám v nich 4. sezónu. Pravda, při velkém mokru nebo mokrém sněhu už prosáknou vodou, ale na chůzi jsou pořád nejlepší jaké mám. Ty budu těžko nahrazovat!
Jinak Martin si už včera v zoufalství objednal boty do práce přes internet… prostě už musel. Uvidíme, jak to dopadne. No a jeho horské drží pohromadě už jen silou vůle (taky je má už spoustu let), ale tyhle boty si člověk přes net koupit prostě nemůže…
na radu kamaráda, jsem si objednala armádní kotníkové, kožené,černé..až přijdou, poreferuju,moje milované zimní kožené, odešly do lovišť po 10 letech…
Nemám tak sofistikované botky (kór s tím knoflíkem), ale jedny softčelky a jedny jakoby zimní tenisky mám šněrovací – naštěstí je mám na háčky, takže to šněrování není tak hrozné. Navíc v našich krajích chodím dvě třetiny zimy v nízkých trekovkách, do kterých lezu už zašněrovaných přes lžíci. A večer, kdy venčím kolem baráku, jednoduše šupnu (většinou na boso) do takových kožešinových válenenk (dědictví po mamce – sama bych si je nekoupila), na to šontání po ulici, když je tma a nikde nikdo, to stačí (rofl) .
Ale na jaro se těším též kvůli tomu, že opustím těžké boty a ponožky a budu chodit v šupákách – či-li bosobotách – nebo v sandálech.
Ygo, ve vašem kraji bych nejspíš chodila obutá stejně (ty válenky jsem mívala – právě pro to hupsnutí:))
Akorát to chození na boso nebo v sandálech mi v lese (kde jsem denně) nejde – jehličí a chrastíčko (suché větvičky jehličnanů:)) z našich pěšinek se mi za takových okolností okamžitě nastěhují do bot a chodit se s tím fakt nedá – tedy aspoň já to nedokážu:))
Mně se tam stěhuje hlavně písek, takže si po deseti metrech připadám jak na pláži (rofl) . No ale já si dokážu bordel naházet i do kozaček po kolena, takže jsem si už za těch pět a padesát roků zvykla a pokud tam nemám jó ostrý šutr, vysýpám až když přijdu domů…
Do kozaček? :O
Jsi prostě expert! 😀
To jsem ráda, že nejsem sama, kdo má kamínky i v kozačkách 😀
Nohám to až tak nevadí, ale punčochy to většinou nepřežijí.
Chodím v běžeckých. Celoročně. I ve sněhu. A nemyslím tím pražské tři centimetry (i když letos se Praha vytáhla).
Neznám šněrování a – pokud bota sedne – tak ani otlaky či odřeniny. Horší když bota nesedne, jedny mi vytrvale odíraly patu (jednu!), tak jsem je unosila na krátkých venčeních. Teď jsem musela koupit přes net a jsou tvrdší než jsem čekala a po celodence mě bolí pata, zezadu „uvnitř“. Vyzkoušeno 2x s dostatečnou pauzou a potřetí to zkoušet nebudu. Takže zoufale potřebuju další boty!
Petro, ono „neznám šněrování“ mě kapku zmátlo… jaké tedy nosíš boty? ty, která nachozené kilometry počítáš spíš v desítkách než v jednotkách? 🙂
Jinak nesedící boty taky znám – takhle jsem musela dát pryč minulé zimní boty, protože (až na nich nebylo nic znát) se v nich „propadaly paty“. Prostě ta výstuž po patou asi nebyla v pořádku. Prvních pár metrů o tom člověk ani nevěděl, ale potom se v tom nedalo chodit, protože pata byla vlastně mírně pod úrovní špičky. No co s takovýma, že jo…
Zavážu poprvé a nerozvazuji, obouvám lžící – zavázané.
Výhoda běžeckých bot je, že tu nohu opravdu většinou hýčkají, takže ani ty delší kilometry nejsou problém. Trekovky jsem vždycky dva roky bolestivě rozcházela a když už se konečně s nohou skamarádily, tak se rozpadly. U běžeckých se mi podařilo, že jsem odesílala zánovní botky na reklamaci a bylo úterý, v pátek ráno trek a já neměla v čem jít. I zakoupila jsem nové botky a ten trek v nich opravdu odešla – bez puchýřů a otlaků. V nových trekovkách bych umřela nejpozději po dvaceti kilometrech.
Jo tak. Tak to jo! 🙂