Vyjíždím na dálnici od benzínky, zařazuju se mezi kamiony a hlídám si mezeru k vjetí do levého pruhu. Ve chvíli, kdy mám volno, dávám blinkr a vyjíždím. Přesto než stačím zrychlit – a že moje auto zrychluje lehce – mám za sebou nalepenou velkou bílou dodávku, která na mě bliká a najíždí tak blízko, jak jí jen moje tažné zařízení dovolí.
Opravdu jsem nebyla pomalá, takže to znamená jediné – řidič vzadu vzal moji snahu vjet před něj jako osobní urážku, maximálně zrychlil a teď mám na krku magora. Jakmile to šlo, zařadila jsem se vpravo a nijak mě nepřekvapilo, že ten tak spěchající řidič najednou jede vedle mě a snaží se mě zatlačit do krajnice. Vzápětí se zařadil přede mě a zpomalil tak, že jsem musela podřadit.
Nakonec jsem ho rychle předjela a zařadila se zpátky do pravého pruhu za jiné auto tak, aby mi tam nemohl vjet. Chvíli potom vepředu otravoval jiné řidiče, až z dálnice odbočil a všichni kolem jsme si oddechli. Musela jsem – opět – přemýšlet, co k takovému jednání řidiče vede.
Udělala jsem si rychlý průzkum mezi známými a bez překvapení zjistila, že magoři jsou nejen běžní, ale že své agresivní chování stupňují. Už neohrožují řidiče jen na silnicích, ale jsou schopni na křižovatkách vybíhat ze svých aut a fyzicky napadat lidi, kteří je urazili už svou existencí. Vím zatím jen o jednom případu, kdy řidiči z okolních aut zablokovali vůz agresora a sami zavolali policii, takže se šílenec, mající navíc v autě ženu s dítětem, musel ze svého jednání zodpovídat.
Pořád přemýšlím, co je lepší. Zda agresivnímu šílenci okamžitě uhnout a minimalizovat tak nebezpečí. To ho ovšem utvrdí přesvědčení, že silnice jsou jeho oprávněné loviště. Nebo se nedat, fotit, volat policii a riskovat, že nejen dojdu úhony od magora, ale také ztratím čas a nervy v nejistém jednání s policisty. Pravda, kamera v autě pomůže, ale ztráta času a riziko úhony přetrvává.
Agresoři se spoléhají na pragmatismus prvního řešení. Co si o tom myslíte vy?
PS: Ještě mě napadá fenomén, který jsem si pro sebe nazvala „bába uhne“. Pokud se někdo snaží nacpat do kolony vozidel (nemluvím o normálním zipování), obvykle hledá slabý článek, aby dotyčný ztratil nervy a pustil ho. Klasicky když je volný odbočovací pruh, zatímco kolona čeká na semaforech na ten přímý (nebo naopak:)) a dotyčný si to urychlí volným pruhem, aby se před semafory nacpal do toho čekajícího.
No a já jsem zjistila, že starší ženu za volantem vidí jako jasný cíl – bába přece vždycky uhne. Musím říct, že jak ráda pustím řidiče třeba snažící se vyjet z boční ulice do souvislé kolony, tak v takovýchto případech reaguju jednoznačně – bába neuhne:)) Nevím, kde se to ve mně bere, ale neuhnu, i když je to sem tam málem plech na plech. Zatím mě nikdo nezastřelil 😛
Teď se obracím na ženy řidičky – stává se vám to také?
zážitek ne můj, ale mých kluků: cesta z UH do Pardubic, Ondra řídí svoji trojkovou Octávku. V Osové Bítýšce je vytroubil a předletěl blázen v kombíku, zatáčky-nezatáčky. Ondra zhodnotil, že zřejmě pospíchá na záchod 😀 no a kousek za Bitýškou ejhle,lány! v rozbláceném poli zapíchnuté auto a dotyčný pospíchal kolem něj skáče a lomí rukama.. a lomí nohama.. a buší do střechy 😛
To je konec, jaký si člověk u takových šílenců rád představí. Ovšem často to dopadne mnohem hůř – zabijí nevinné lidi 🙁
Ještě se sem přilípnu – je to už hodně dávno, tehdejší přítul se živil rozvozem zboží a já občas jela s ním. Vraceli jsme se odněkud s prázdným Berlingem, po dálnici, ne úplně pomalu. No a jeden v Audině se rozhodl, že nám ukáže jak se jezdí rychle… A jen čuměl – chlap profík, auto se silným motorem a bez zátěže, téměř prázdná dálnice… skončilo to o mnoho kilometrů později remízou, když audina sjížděla. Ale myslím, že to vydýchával dlouho. My to měli jako rozptýlení po celodenní šichtě.
Sama nejezdím dlouhé vzdálenosti, takže osobní zkušenosti nemám. Ale s manželem jsme samozřejmě dostkrát zažili netrpělivé řidiče 🙂 Vysloveně provokatéry jsme zažili před lety, když jsme 1.ledna jeli k manželově sestřenici na jih Floridy. Už na FL se vedle nás na levém pruhu zařadil pick-up se třemi muži, ještě z předešlého dne rozjařenými. Silnice byly skoro celou dlouhou cestu téměř prázdné (Nový rok). Tihle chlapíci se zřejmě nudili a rozhodli se nás na chvíli potrápit. Asi 3x s námi kličkovali. Předjeli nás a začali vybrzďovat, manžel uhnul vlevo, oni rychle před nás a zase brzdili. Manžel uhnul vpravo, zas nás předjeli, brzdili a celou tu dobu se na nás zubili. Jasně se nás snažili vyprovokovat, což se jim nedařilo. Policie nikde a my rozhodně nestáli o žádnou „road rage“. Tak manžel přestal kličkovat, netroubil a jen za nimi v klidu jel a brzdil, aby nenarazil. Když ti machři pochopili, že s námi si legraci neužijí, na první křižovatce na kterou jsme dojeli (oni před námi)to vzdali, odbočili a my si oddechli.
Jo, vždycky je to horší, pokud je s nimi na silnici člověk sám. Jednou jsem měla za sebou magora cestou z Hradce, byl fakt nepříjemný – a najednou jsem dojela k přejezdu a závory byly dole, takže stál přede mnou (chvíli předtím mě opět předjel). Byly jsme tam jediná dvě auta. To jsem už z auta volala Martinovi a říkala jsem si, že mi to třeba nějak pomůže:)) On nakonec skutečně vystoupil z auta a šel ke mně, ale to už šly šraňky nahoru a mně se podařilo ho objet a ujet.
Třeba o nic nešlo… ale třeba jo. Člověk nikdy neví.
Rozhodně pomáhá mít v autě psy – když vlčáčí holky vykouknou z kufru, tihle násilníčci obvykle upustí páru.
Mně se auto po rozjetí automaticky zamyká. Bydlení v sociálně vyloučené oblasti člověka poučí.
Jo, a něco jako píše Yga.
Jela jsem do Čeláku po staré poděbradské. V lese u Psár jsem dojela pár středního věku ve Favoritu. Bavili se, a jeli šedesát. Předjet se tam nedá, tak jsem se táhla za nimi. Když se konečně předjet dalo, tak jsem na to trošku šlápla. Pán se probudil a šlápl na to taky. To jsem měla ještě velké Polo, silnější, Favorit na mě neměl,ale pustit mě nechtěl. Tak jsem na to šlápla víc a vletěli jsme do Vestce oba. Možná to bylo vidět, že mi brání v předjetí, platili jsme oba. Ale já kupodivu dost málo.
Jo, takové taky miluju 😛 Možná to byl sedmdesátník! To jsou řidiči, kteří se v autě pohybují konstantní rychlostí +- 60-70 km/h. Mimo obec zrovna tak jako v obci.
Přiznám se, že jízda za někým takovým (60-70 km/h) po vytížené silnici první třídy (u mě klasicky pětatřicítka), budí ve mě ty nejhorší vlastnosti… 😛 Někdy si říkám, že pomalá jízda by se měla pokutovat i na těch silnicích první třídy, protože to jednoznačně generuje nebezpečné situace.
Jsem netrpělivá, ráda jezdím svižně a nebojím se předjíždět. Ale pochopení pro pomalíky mě naučila cesty, kdy jsem v nedělním odpoledním provozu z hor vezla domů synkova kamaráda, kterému se dělalo špatně v každé trochu rychleji projeté zatáčce 😀 nebo při vyšší rychlosti obecně. To jsem se raději ani nedívala co okolní řidiči. Od té doby se snažím svou netrpělivost krotit, i když souhlasím, že nebezpečné situace takto snadno vzniknou.
Představ si, že takhle jedeš na dlouhém úseku silnice 1. třídy, kde není možné kvůli provozu a stavu silnice prakticky předjíždět. Slušností by mělo být – třeba i pro pomalé náklaďáky nebo traktory, na vhodném místě zastavit a pustit kolonu před sebe – a pak se zase rozjet.
Na okreskách obvykle stačí nejet uprostřed…
Jojo, pouštěla jsem před sebe, kdykoliv to šlo. S očima zaraženýma někam pod volant 🙂
A 35 znám velmi dobře. Tudíž i místa, kde se musím nachystat na předjetí.
Tak to jsi ona pověstná bílá vrána! (inlove)
Kdepak, těm dvěma mohlo být kolem padesáti. Měla jsem trošku pocit, že pán to valí na dámu a nekouká kolem sebe. No a když ho chtěla předjet proboha ženská! tak se chtěl ukázat…
Zrovna dneska. Jela jsem z veteriny, vjela jsem do ulice, která sice byla celkem nedávno zrenovovaná a upravená, ale jaksi projektantovi uniklo, že tam jsou dva obchody, které je nutno zásobovat. Takže tam věčně stojí auta s blinkry. Když jsou to dodávky, dá se opatrně projet, ale když si tam stoupne náklaďák, je to smůla. Já měla svůj pruh volný, takže dvě auta proti mně projela, jela jsem hodně na krajnici, abychom se vešli. Dojela jsem k náklaďáku, a proti mě vyrazil těžký borec. No a přesně, já bába v malým Golfu mu přece musím uhnout. Nebylo kam, musela jsem couvat. On měl přece přednost, i když jel v protisměru.
Tečko, to jsou ty chvíle, kdy neuhnu. Vím, že riskuju… ale když mě někdo slušně požádá, nebo naznačí prosbu, klidně i couvám. Ale nikdy, pokud si to vynucuje.
Jednou to na mě takhle zkoušel jeden maník v Chorvatsku. Oč méně byl v právu, o to víc mě nutil couvat (poměrně daleko, on by byl couval sotva pět metrů). Měla jsem v autě psy, tak jsem se moc nebála, i udělala jsem blbou blondýnu. Nejdřív jsem vůbec nerozuměla. Pak jsem pomalu začala chápat. Pak jako zkoušela couvat, přičemž jsem v předstírané panice tu silničku (vedla do opuštěného údolí, nebyl na ní provoz) zcela zablokovala (měla jsem superba, kombík je dlouhej jak autobus). Dívala jsem se zcela bezmocně… Nakonec couvnul protože už evidentně spěchal. Zkusil na mě dokonce řvát zblízka, ale když mu Ari zavrčela odpověď, zase se vrátil do svého auta. Bez psů bych si to asi netroufla.
Byla jsem hnusná a nelitovala jsem toho.
OT – Alex zdraví:)) (h) Včera dostala tlakový kyslík (či jak se to říká) a dnes se cítí lépe, i když tvrdí, že má ruku rozřezanou pro všelijaká udělátka dost hrozným způsobem. Mluvily jsme spolu a zní opravdu trochu nadějněji. Její muž se drží stále stejně, což považuju za dobrou zprávu. Ajvinku má u sebe Alexina kamarádka a Darečka chodí krmit sousedka.
Konec hlášení:))
Ano, to jsou dobré zprávy. Navíc včera mi psala i s kapkou černého humoru, což též kvituju s radostí (h) (h) .
Jo, včera měla rozvernou náladu… jen bych to příště brala bez Dantova pekla 😛
Právě poslala smajlíka! To půjde – musí!!!
Díky za dobré zprávy!❤️
Uf, to vypadá nadějně, jen tak dál! (h) (h)
Děkuji Dede, a tak ať těch dobrých zpráv přibývá !!!
Dede, díky za zprávy, doufejme, že už bude jen lépe a lépe, oběma. Pokud budeš psát nebo volat, pozdravuj ji.
Dede, díky za zprávy, moc na ně oba myslím.
Teprve jsem objevila zprávu o Alex, díky za ni, pořád na ni myslím, aby se to už konečně zlomilo k lepšímu.
Zažil jsem jen jeden případ hodně dávno a ani jsem nebyl řidič. Jo, viděl jsem různé šílenosti, třeba nedávno borce co na dálnici předjížděl zprav odstavným pruhem, ale naštěstí tihle magoři se mi vyhýbají
Máš kliku:))
Mě taková silnice 35 baví 😀
No, nejsi ženská! 😛
Jo, zažila jsme to- řidič dodávky mě vytlačil skoro na svodidla. Visel přes místo spolujezdce a potěšeně sledoval, co to s tou ženskou bude dělat. No co, pokud za mnou nevalí rychle kamion, tak zpomalím. Jenže kamion za mnou rychle nepřibrzdí, že.
Jinak vysloveně hnusné předjíždění podobného druhu tady na JJM umí auta s polskou a pražskou SPZ.
S Poláky má hodně blbou příhodu Martin – jel v noci a najížděla na něj dodávka (plná Poláků, jedoucích patrně za prací). Nakonec do něj opravdu vrazili a měli s nimi co dělat dokonce i policajti. Nic moc.
Jo jo, stává se to – tuhle jsme se s takovým jedním předjížděli asi třikrát. Já mám nastavený tempomat a dojela jsem pomaleji jedoucí vozidlo, v dostatečné vzdálenosti předjela. Hocha to dojalo, šlápl stroji na krk a předjel mne. Ovšem pak se té rychlosti asi polekal a zase zpomalil na původní tempo – tak zase ho v dostatečné vzdálenosti předjedu a hoch zase mne a zpomalil – a to ještě jednou. Pak už jsem to nedala a zrychlila natolik, aby ho předjíždění přestalo bavit…
A přijet k tobě na doraz a pak vyblikávat (přitom přede mnou jedou stejně rychle jedoucí auta a vedle mne tři kamiony, že se nemám kam zařadit), to je asi místní kolorit…
A tak trochu něco jiného – březen, za kamna vlezem… anebo do lesa za zvířátky (chuckle)
https://yga.rajce.idnes.cz/2021_Brezen_1/
https://yga.rajce.idnes.cz/2021_Brezen_2/
„Hocha to dojalo, šlápl stroji na krk a předjel mne. Ovšem pak se té rychlosti asi polekal a zase zpomalil na původní tempo…“ Ygo, jak tohle znám! Kdyby si nevšiml, že ho předjela ženská, klidně by dál klímal za volantem, ale TOHLE si přece nemohl nechat líbit 😛
Ygo, bílá laň!!! Tys vyfotila bílou laň… co když je to někdo zakletej? (wasntme)
Je to místní Královnička… a že na těch fotkách vůbec není vidět, že tam s ní bylo i její stádo?! Já to poznala, až se dali všichni do pohybu.
Já si nevzpomínám, že bych se někdy v takovéhle situaci ocitla, naštěstí. Někteří agresivní hlupáci holt mají problém sami se sebou a jsou frustrovaní z vlastní nedostatečností. Ať už sociální, emoční, či materiálni a když situaci nedovedou vyřešit, uleví si na nás ostatních. Blbý je, že jich přibývá. Čteme o nich v novinách, vidíme to v televizi a můžeme jen doufat, že jich potkáme co nejmíň.
Uhnout, neuhnout? Záleží na míře agrese. Mě vzteklí lidé připadají směšní, tak bych to asi odmávla. Ale nevím, jestli by chápali, proč nejdu do konfliktu a nepovažovali to za svůj triumf. Z trpaslíka by se na chvilku stal heroj! Dopřát mu to, nedopřát? 🙂
To je právě ta otázka – uhnout neuhnout. Potíž je v tom, že pokaždé, když jim to projde, je to pro ně důkaz, že oni mohou.
Nic moc volba.
Máš bohužel pravdu, Dede. S těmi frajírky se roztrhl pytel. Jsou nebezpeční svého okolí (jak píše sharka, kdyby jen sobě, nevadilo by to). Pořiď si tu kameru, bude se možná hodit. Teď skoro nejezdím a bojím se, že by mě někdo takový rozhodil natolik, že bych zazmatkovala a udělala všechno ještě horší. Jako by to i bez nich nebylo v dopravě složité.
Z druhého konce: chodíme na procházku mezi zahrádky. Kdo ví jak, dokáže po těch cestičkách prokličkovat rychle a efektivně z hlavní ulice až k nemocnici. Zhusta to využívají řidiči sanitek, zvlášť když odhadnou, že oficiální hlavní tah bude ucpaný. Taková sanitka se neřítí s parádou, ale pokud si jí nevšimneš, jen tak zlehka omluvně kvikne. Uhneš, kývneš, oni kývnou, projedou a pohoda vládne všude kolem. U těch by se měli někteří učit jezdit.
oni mají psychotesty….měl by jimi procházet ob dva roky každej řidič…to by bylo,aby nebylo 😀
Je to otázka profesionality – a ta s sebou obvykle tu ohleduplnost nese.
Což mi připomněla dnešní příhodu – byla jsem se psima za poledne venku a protože středa je nakupovacím dnem, byli jsme v lese u nemocnice (poblíž je obchod, kam chodím). Zajela jsem kus od kraje lesa po vybetonované cestě a zastavila na straně. Když jsem se vrátila, uviděla jsem, že tam přímo v ústí cesty na silnici s bagrem opravují rygol, který tam vznikl, když začátkem zimy pokládali kabely. Chlapi s bagrem viděli, že budu potřebovat projet – co myslíte, že udělali? Jak do té doby stál bagr kolmo na rygol, tedy bylo kolem něj plno místa k projetí, najednou ho bylo potřeba dát takřka rovnoběžně s rygolem – aby byl s projetím problém.
Asi jsem měla prosit… ovšem měla jsem svého Sama (Subaru:)), tak jsem je objela i tak, s normálním autem by to ale nešlo. Jací milí chlapíci! 😛
PS: škoda, že jsem neviděla jejich výraz, když jsem jim frnkla:))
kameru a prostě ho nahlásit…a záznam předat…poznávací značka na něm bude čitelná…
když jedu ve firemním autě s polepy, tak to nikdo neřeší, jak jedu svým fordem, zkoušej to podobně jako na tebe… a já si říkám, ony ti ty boží mlejny jednoou namelou…hlavně, ať to odneseš jen ty a nikdo jinej…
Sharko, k těm božím mlýnům mám pěknou vzpomínku, takovou hřejivou. 😀
Jeli jsme takhle časně ráno s přívěsem, na kterém byly přivázané prázdné konve na mač. Začaly nějak poskakovat, tak jsem hodila blinkr, že sjedu do odstavného pruhu a něco s tím udělám. Řidiči za mnou se to nelíbilo a dal mi to klasonem patřičně najevo. Nu což, ať si troubí, trouba. Osolil to, my převázali a v pohodě za ním.
O kus dál jsme museli přibrzdit – v jízdním pruhu velká černá hromada hlíny nebo hnoje, kus od ní ten chlap vystoupený z auta a telefonoval. Jelikož ukazoval prostředník, vyhodnotili jsme to, že pomoc nepotřebuje.
V zrcátku jsem ještě zahlédla, jak se ta hromada hlíny naštvaně staví na nohy a otvírá malá očička a ukazuje ty zahnutý zuby nahoru… Další scénář tedy neznám, ale hádám, že ukázat divočákovi prostředník asi nestačilo. 😀
pro kance to byla výzva k boji 😉
a zatroubení úvodní bojový řev soupeře? 😀
(rofl)
Moc doufám, že ten divočák na cestě jen odpočíval 😛 a že ho ten debil nesrazil.
Sharko, máš naprostou pravdu v tom, že na autě záleží:))
Když jedu ve svém, mívám až na výjimky klid. Věčně zablácené SUV nikoho nějak extra neirituje. I když… tuhle jsem si dovolila předjet kochajícího se řidiče na silničkách mezi Miletínem a Zvičinou a měli byste vidět, co to s ním udělalo… Vlastně jsem mu nakonec musela ujet, protože je to tam opuštěné a nechtěla jsem dopustit, aby mě někde zastavil.
Ovšem když si sednu do Martinova auta, stane se ze mě lovná zvěř:)) Evidentně spousta chlapů má problém vydýchat babu v trojkovém superbu. A to jezdím slušně a svižně… Auto bohužel nemá stálé tažné zařízení jako Subaru, takže lepiči se na mě dokážou věšet opravdu zblízka. Navíc to ani nebývá obvyklý typ pirátů v BMW, ti se prostě řítí padni komu padni, ale většinou to jsou menší auta, staré oktávky nebo Fabie s polovičním výkonem, sem tam dodávky. Říkám jim čůráčkové, dámy prominou. Dost to sedí. Obvykle si v klidu jedou, dokud je nepředjedu:)) Když to se mnou Martin poprvé zažil (jako spolujezdec), jen žasl. A ano, v tomhle autě už kamera je.
Dámy prominou, technicky je to „tydýt“.
Patrně ano, technicky:)) Pro mě ho prostě mají malýho… 😛
Jak říká jedna moje neteř – takoví pi…čusi!
To se mi stalo kolikrát, že chlap nevydýchal, že ho předjela ženská, na autě nezáleželo… Když už mě to pak štvalo, tak jsem sjela a jela jinudy, nebo zastavila a nechala ho odjet. Nemám ráda tyhle pitomce, co jedou sedmdesát, ale běda jak je předjede ženská, to se jim splaší hormony a hned z nich jsou Širóni. Jsou to chudáci, co si takhle musí zvedat sebevědomí, nic víc.
Máš pravdu. Leč jsou otravní a občas i nebezpeční.
Mám stejnou zkušenost. Najezdím ročně cca 40 000 km, většinou Superb, občas pětkové BMW, co to dokáže s chlapama je někdy neuvěřitelné. A jednou jsem málem umřela smíchy při ukázkovém příkladu kompenzace: u chodníku málem smykem zastavilo obří BMW X6 se všemi možnými doplňky v chromu i nechromu a vystoupil z něj stylový muž…íček cca 160 cm. Nechci, aby to vypadalo jako výsměch komukoli menšího vzrůstu, ale tohle byla ďábelská kombinace. A ještě měla ta bestie na zadeli v chromu vyvedeno „Lucinka“…
😀 😀
Život umí překvapit:)) Mimochodem, řekla bych, že pokud řídíš BMW, otravují tě méně často než v Superbu – to auto je už prostě výš. Občas řídím Arteona a to je sporťák, ne autobus, jako Superb. Pronásledovatelů je méně, než kdykoliv jindy. Podle mojí teorie od určité kvality auta už tihle vnímají víc auto než řidiče:))