Kruh podivných postav kolem mě vířil v divokém tanci, i když jsem neslyšela žádnou hudbu. Barvy se míhaly, kostýmy byly opravdu podivné. Vypadalo to jako moderní scéna z Kouzelné flétny. Najednou se přede mnou zastavila dvojice – muž a žena, kteří byli oblečeni v zelenobílém a zaujali mě především naprosto příšernými hučkami, které měli na hlavách. Podívali se na mě, načež žena s úšklebkem pravila: „No, co se divíš? Jsme přece nejošklivější měsíc!“

No… a pak jsem se probudila. V hlavě mi doznívala hudba, kterou jsem vlastně neslyšela a já jsem najednou věděla, že ta dvojice představovala únor. Hm, to je divné – já přece únor jako nejošklivější měsíc nevidím! Navíc, bílá a zelená… v únoru! No dobrá, ta bílá je jasná, správně je únor zimní měsíc a bílá je barva sněhu. Ale zelená? I když… ta zelená byla taková spíš šedozelená – něco jako khaki smíchaná s hodně tmavozelenou. Že by jehličnany?

Chvilku jsem o tom snu rozespale uvažovala a pak mě napadlo: jak bych oblékla měsíce já? Upozorňuju, že byly tři ráno, jasnou myšlenku v této noční době ode mne nemůžete čekat. Nápad mě zaujal, stejně jsem už byla beznadějně vzhůru. Takže jsem se napila a začala uvažovat nad tím, jak bych oblékla „můj“ měsíc – tedy prosinec.

Eh, nespočetla bych, kolikrát jsem v duchu vyčetla našim, že mě museli přivést na svět uprostřed té nejošklivější části roku. Mít narozeniny prvního prosince znamená se prodrat studeným, tmavým ale ještě jakž takž barevným listopadem, aby následoval ještě studenější a tmavší prosinec. Byly doby, kdy už v prosinci býval sníh a občas přece jen mrzlo, přestože s tím nakonec obvykle stihla zatočit pravidelná vánoční obleva. Bohužel poslední roky je to měsíc deště, teplot mezi nulou a pěti stupni, tedy měsíc prohlubujícího se bahna.

Je fakt, že občas umí hezkou noc a na konci přijdou Vánoce. Z mého pohledu to ovšem věci extra nevylepší. Jedinou útěchu mám v barevných světýlkách, které poslední roky rozsvěcím na své narozeniny a zhasínám po Třech Králích. Zkrátka, s mými preferencemi jsem se nemohla narodit hůř:)) Mám aspoň zajímavé znamení – my Střelci jsme specificky střelení, to mi vyhovuje. Tak jo, prosinec jsem shrnula – teď… jak ho obléknout?

Prví nápad přišel okamžitě a věděla jsem, že je to ono. Můj prosinec totiž nosí skotský pléd! Vlněná hřejivá látka, tartan v zemitých barvách, protože prosinec barvami opravdu nehýří. Přidala bych bílou halenu nebo blůzu, za sníh. Na horách už bývá. To by byl základ. Za ty hluboké noci bych mu navlékla něco temně modrého – svetr, kabátec, jupku:)) A někam aspoň malou červenou stužku! To za ty Vánoce. Eh… Vánoce? Dáma prosinec by pak měla ve vlasech zlatou hvězdičku! Pánové by si s ní mohli spínat plášť:))

A tak mám pro vás dnes hru, když už pořádně nikam nesmíme. Pojďte si obléct svůj narozeninový měsíc. Jakkoliv!

Jak byste oblékli ženu a muže? Zasněte se, představte si teplo, barvy a vůně vašeho měsíce a přetlumočte to do oblečení…:)) Jsem na vaše nápady opravdu zvědavá, fantazii se meze nekladou.

Jinak máme otevřenou diskuzi pro vaše podivné sny! 🙂

Pro ilustraci jsem použila veřejně dostupné fotky ze seriálu Outlander, protože dobře vystihují, co jsem měla pro prosinec na mysli. 🙂 Pokud najdete obrázky ilustrující vaši představu, dejte odkaz do komentářů! Ale pozor, jen po jednom, aby to nežral antispam.

Typický vesnický prosinec bez sněhu:))

Prosinec nahlížený o něco optimističtěji… bez bahna:))

Prosinec městský, úhledný:))