Určitě jste už někdy, někde slyšeli názory, že je čeština příliš zastaralý jazyk, že je genderově nevyvážená, dokonce i urážlivá, ba až diskriminující. Ale je to pravda? Nemyslím si. Pokud jde o projev, dozajista existují formy projevu, které jsou bez diskuse, objektivně špatné (příklad: popírání šoa), ovšem je tu celá řada aspektů jazyka a mezilidské komunikace, kde o tom, jestli je něco urážlivého nebo ne či inkluzivního nebo ne, rozhoduje nikoliv objektivní pravda, ale čistě jen ochota posluchače či čtenáře se urazit nebo ne.

Progresivní proud, včetně politiky identit, woke aktivismu a tak dále, má tendenci podporovat pouze jeden výklad, který je právě definovaný na straně příjemce a není nutně univerzálně platný. Dám příklad dvou jevů: generické maskulinum* a genderová binarita českého jazyka.

Asi jste si všimli, že obojí je progresivním proudem zhusta kritizováno jako údajně misogynní nebo transfobní a misgenderující a volá se tu – naprosto vážně – po zavedení genderově neutrálního rodu, a fakt si nedělám legraci, pomocí koncovky -e, čili tak, jak mluví pan premiér. Včele letěle, potkale motýle, které si sedle na hladine Bečve a tam je sežrale rybe. Jenže opravdu jsou generické maskulinum a binarita češtiny takový problém?

Progresivní hnutí tvrdí, že je generické maskulinum diskriminující, protože nedává ženám možnost být vidět jako ženy. Tomu odpovídá dikce například některých autorů v Deníku N, kteří poměrně často píšou věci typu „v tomto covidáriu pracuji dlouhé směny lékaři a lékařky, kteří zachraňují mnohé pacienty a pacientky“, ve snaze bránit se generickému maskulinu a nechat ženy být vidět. Pominu, že se mi to esteticky nelíbí (to je ostatně subjektivní) a podívám se na podstatu argumentu, který to ospravedlňuje.

Jenže co když je to naopak? Nemůžeme říct třeba, že existence generického maskulina je něco, co nám brání určit pohlaví kohokoliv? Pokud někdo použije generické maskulinum, funguje to na obě strany: navíc, neexistuje způsob, jak vyjádřit, že někde byli jen muži. U žen ano: koncovka -y v příčestí minulém znamená, že tam byly pouze ženy (plus děti dejme tomu). Není to v takovém případě diskriminace mužů? Osobně si myslím, že to není diskriminace nikoho – čeština je jazyk bohatý a je možné vyjádřit spoustu významů širším kontextem tak, aby bylo zcela přesně jasné, oč jde. Jak muži, tak ženy mají dobrý důvod se cítit uražení existencí generického maskulina, pokud nechápou jeho smysl a neumějí ho používat.

S tímto tématem souvisí i celá diskuse okolo genderově neutrálních forem: přijmeme-li generické maskulinum za to, co to je, tedy způsob neutrálního vyjádření rodu, můžeme ho ve všech příčestích minulých a adjektkvech směle používat; zbude nám jen starost o samo zájmeno, které ovšem mužeme kdykoliv nahradit konkrétním křestním jménem dotyčného (hint: generické maskulinum). Tohle je schopné pokrýt i lidi zcela nebinární.

Slyšel jsem třeba argument, jaká je čeština třeba nepraktická pro genderfluidní lidi, protože jim nutí rod – jenže je to opravdu tak? Nebo je to spíš snaha některých lidí vidět útlak i tam, kde není? Tohle je zrovna věc, na kterou se dá, jako u domnělé „neinkluzivity“ generického maskulina, koukat jako na něco, co je opět „utlačující“ jen v očích někoho, kdo to za utlačující považovat chce. Co takhle pohled: „vysoká binarita češtiny spočívající ve všudypřítomnosti genderově binárních adjektiv a příčestí minulých dává dotyčnému možnost naopak zvýraznit svou identitu v téměř každé větě způsobem, jakým to třeba angličtina nedokáže“? Protože kdo nějakou genderovou identitu má, ať je mužská nebo ženská, má díky češtině možnost bez ohledu na pohlaví přisouzené při narození ji skoro každou větou podtrhnout. A to je docela fajn, ne?

Jinak pokud jde o samotnou binaritu, je to opět otázkou toho, jak se moc kdo chce urážet, nebo s okolím koexistovat. Case in point: ministr bez portfeje vlády Čínské republiky (Taiwan) Audrey Tang, který je nebinární, říká anglicky mluvícím (protože mandarínská čínština docela genderově neutrální je) „říkejte mi jakým rodem chcete“, což podtrhuje, že na něm nezáleží. Elegantní řešení hodné někoho, kdo se nějak narodil, ale není SJW a chce se světem otevřeně koexistovat a ne s ním válčit. Ostatně válčit proti svým spoluobčanům v zemi, jejíž naprostá většina území je okupována jedním z nejhorších totalitních režimů, jaký kdy na světě byl, a který soustavně hrozí, že si vezme i ten zbytek, není zrovna fajn nápad.

Co z toho plyne? Že to, jak inkluzivní nám bude připadat jazyk, který používáme, záleží jen na nás, nemusíme kvůli tomu jazyk uměle měnit a někomu nutit naprosto nepřirozené formy.

Sečteno a podtrženo, uražený se češtinou opravdu nemusí cítit nikdo, a už vůbec ne natolik, aby se kvůli tomu vynucovaly absurdní neologismy. Čeština je jazyk bohatý a chce to jen trochu kreativity.

* Generické maskulinum: Název osoby v mužském rodě, který je míněn jako neutrální z hlediska rodu biologického, neboť mluvčí biologický rod nezná, nebo ho v daném kontextu považuje za méně důležitý než jiné sociální charakteristiky. G.m. // nepříznakové maskulinum // zobecňující maskulinum se používá zvláště při přičleňování ženy či muže n. skupiny osob k určité profesní, statusové, funkční n. jiné skupině:

Naším průvodcem a tlumočníkem bude paní X

Eva je dobrý psycholog

Pracovala jsem jako vedoucí ekonom

Mezi horolezci nebyli žádní Češi

Generické používání maskulina vychází z toho, že se maskulinum při označení určité sociální skupiny chápe jako člen neutrální, základní. Generičnost maskulina se odvozuje z toho, že maskulinum je základním, nepříznakovým označením dané sociální skupiny z hlediska lexikálního, slovotvorného i frekvenčního, tj. že jde o slovotvorně neodvozené označení, které je do dotvoření označení pro ženy jediným označením dané sociální n. jiné skupiny, jež vykazuje větší četnost v textech a bývá osvojováno dříve než příznakový, ženský člen příslušné genderové dvojice. Kromě názvů osob se takto používají také některá zájmena: Každý to ví; Jeden z nás to musí udělat apod.