Začátek února poznamenala velká obleva. Nejenže teploty vystoupily neslušně vysoko, ale ještě i pršelo. Naléhavě hledím do různých předpovědí počasí a doufám, že se vrátí sníh a mráz. Únor ještě není jarní měsíc!

Přesto jsem vůči tomu oteplení trošku snášenlivější, než jsem byla v prosinci. Protože leden se tady u nás pod horami nakonec povedl. Postupně napadlo poměrně dost sněhu, užili jsme si chumelenice i mráz, zářivě modrou oblohu nad zasněženou krajinou, i takové to hezké zimní teplo, kdy pod paprsky stále silnějšího sluníčka sníh kolem poledne měkne a voní jako jindy ne.

Bořila jsem se v prašanu, klouzala na ledu, dýchala jsem mrazivý vzduch za jasných měsíčních nocí. Dívala se na potok neklidně šeptající pod ledem, obdivovala zamrzlé záclony na splavech, poslouchala divoce hučící vodu pocházející z dočasného tání. Přikládala jsem do rozpálených kamen a sušila boty i psy. Mohu tak už jen za leden říct, že zima otiskla v mé duši svoji pečeť.

Patřím k zemi se čtyřmi výrazně odlišnými ročními obdobími. Mám je zapsaná ve svých kostech, ve svých základních biorytmech. Potřebuju pocítit jejich specifické rysy, aby mé pračlověčí já mohlo mít pocit, že je svět v pořádku. Každé roční období má svoji charakteristickou pečeť a pokud se stane, že něco podstatného některý rok chybí, cítím to. Je to cosi jako prázdnota… dluh.

Typicky se to stalo loni, kdy zima prostě nebyla, pro mě pokračoval nekonečný podzim. Jak moc mi chyběl sníh a mráz! Když náhodou mrzlo, nebo jsem za sněhem ujela do hor, ožila jsem. Chyběla pečeť zimy… Tentýž pocit ztráty zažívám, pokud je jaro moc horké nebo moc studené, pokud léto proprší nebo panuje neustálá výheň. Něco ve mě tím trpí. A je těžké to ignorovat.

Letošní zima však už stačila pečeť v mé duši otisknout, takže ať už únor dopadne jakkoliv, vím, že se budu moct naplno radovat z příchodu jara. Pro mě už pořádná zima byla:))

Napsáno pro ČRo Hradec Králové

Tak tohle jsem psala pro rádio minulé úterý, kdy byla obleva jak hrom a vyhlídky na další dny nejisté. Teď mám pocit, že jsem ty mrazy přivolala! 🙂

A tak se ptám – také cítíte něco jako potřebu prožít roční období tím „správným“ způsobem? Musím uznat, že ani v naší malé zemi nebude existovat jeden „správný“ způsob – lidé na horách nebo pod nimi mají cítí roční období jinak, než lidé v nížinách, o ÚJM (úplném jihu Moravy:)) nemluvíc! 🙂

A druhá otázka – jak moc zrovna mrzne u vás? Máte sníh nebo vám hrozí ledovka? Teplotní rozhraní jsou strašně záludná věc, vůbec v zimě…:))