Na tuhle masopustní dobrotu je právě ten správný čas. Venku je zima a nevlídno, ještě stále se brzy stmívá, případně je šero celý den. Na obvyklý nákupní seznam přibylo sádlo na škvaření.
Stačilo by mi ho jen kilo, ale v Kauflandu balení sádla pod dvě kila nejde. Takže jsem postála u sporáku a ve dvou várkách vyškvařila skoro dva litry sádla a přes půl kila škvarků. Pár lžic jsme jich snědli ještě za tepla, takový ještě teplý osolený škvareček náramně dobře zahání trudnomyslnost.
Škvarky
Zbylé škvarky měly namířeno do škvarkových placek. Pekla jsem jen ze čtvrt kila mouky, proto jsem místo dvou žloutků z receptu použila jedno celé vejce.
250 g hladká mouka
150-180 g škvarků, polovina posekaných, polovina umletých
125 ml vlažné mléko
lžička cukru
čtvrt kostky droždí
2 žloutky nebo jedno vejce
větší lžíce zchladlého rozpuštěného sádla
necelá lžička soli do těsta (asi dvě třetiny lžičky)
rozšlehané vejce na potření – ideální je zbyteček po obalování řízků 🙂
na posyp hrubší sůl, sezamové semínko, kmín nebo cokoliv jiného máte rádi
Škvarkové placky
Původní recept žádá polovinu škvarků posekat na drobné kostičky a polovinu umlet na masovém mlýnku. Masový mlýnek jsem s tím nešpinila, škvarky jsem rozšmelcovala v sekáčku na ořechy, který se mnohem lépe myje. Položku „umleté škvarky“ ale doporučuji nevynechat, i kdybyste škvarky měli rozmatlat na pastu vidličkou, mají v těstě svou funkci.
Do mléka s cukrem rozdrobíme droždí a necháme chvíli vzejít. Sůl důkladně promísíme s moukou, přidáme mléko s droždím, žloutky nebo vejce a sádlo. Vymícháme hladké těsto. Přidáme obě skupenství škvarků a znovu vypracujeme. Posypeme moukou a necháme kynout.
Ve fázi kynutí můžete s těstem čarovat podle toho, jak moc spěcháte. Těsto může kynout v pokojové teplotě a když nabyde na dvojnásobek, šup s ním do trouby. Také ho ale v této chvíli můžete vařečkou „srazit“, tj. vyženete z něj vzduch a necháte dokynout podruhé. Nebo ho po sražení můžete dát dokynout do ledničky, případně večer zadělat a celé kynutí nechat do rána na ledničku. Někdy si to kouzlo s ledničkou zkuste!
Škvarkové placky – detail
Další postup záleží na tom, jaký tvar placek preferujete, každopádně vyválené těsto by mělo mít tloušťku cca 1 cm. Tradičně se na plackách nožem lehce nakrojí čtvercová mřížka, ale můžete je také propíchat vidličkou. Zabráníte tím vzniku baculatých buchtiček, placky zůstanou plackami. Z uvedeného množství bude placek na jeden plech.
Povrch potřeme rozšlehaným vajíčkem a lehce posypeme hrubou solí a preferovanými semínky. Soli se nebojte, těsto samotné je slané jen tak tak.
Pečeme v troubě předehřáté na 170 stupňů cca 25 minut dozlatova.
Dobrou chuť!
RenataE
Dede: Děkuju Renatě, já bych vám takový recept nabídnout nemohla… věřili byste, že jsem nikdy sádlo neškvařila? Ono se u nás doma vlastně nepoužívá. (Ok, vím, že jsem divná, ale i takoví lidé jsou na světě:))
A zajímá mě, jestli vy si doma sádlo škvaříte, co děláte se škvarky a ještě… jsou recepty (kromě těchto placek), kde se prostě bez vepřového sádla případně škvarků neobejdete? 🙂
Tyjo Renáto, to bych si nechala líbit!
Jinak sádlo neškvařím, kupuju hotové na farmářských trzích, škvarky taky. Mám ráda takové drobné křupavé škvarky. Sádlo přidávám k vaření občas, ne vždycky, některé pokrmy jsou s ním prostě lepší. Dlouho jsem vařila „zdravě“, ale k sádlu v kuchyni jsem se zase vrátila.
Jinak si zde dovolím povzdech z této hodně divné doby, ve které žijeme, ale také proto, že dnes na mně dopadl splín z toho, že začínají odcházet mí současníci a to je moc smutné. V úterý odešla moje kamarádka, bojovala s hnusnou nemocí. Ach jo.
Dřív jsem sádlo občas škvařila sama, teď už to nedělám. Ne že bychom ho doma vůbec neměli, MLP někdy přinese sádlo se škvarky od řezníka. Zrovna nedávno jsem přidávala pár škvarečků do své varianty halušek se zelím (místo halušek jsem použila gnocchi, které jsem opekla na anglické slanině spolu s pórkem) a hezky ten pokrm pozvedly! 🙂 Recept na škvarkové placky si nechám do zálohy, až tu bude více lidí a holky budou mít potřebu něco upéct.
Ještě si vzpomínám na pokrm, který se bez sádla prostě neobejde – a sice kakaové sádlové rohlíčky, jedno z mých nejoblíbenějších druhů cukroví! Díky sádlu je velmi křehké a na jazyku se přímo rozplývá!
Ty sádlové rohlíčky dělá jedna moje kamarádka. Když je přinese na zkoušku divadla, vždy jí je sníme jako první 🙂
Tedy Hančo, ty mi děláš chutě! Škvarkové placky jsem dělávala ale teď už ne, s ohledem na žlučník, něco vynechat prostě musím. 🙂 Dík, za oživení receptů v mé paměti. Jo a gnocchi mám moc ráda,takže naplánováno.
Žlučník by určitě jednu nebo dvě placky pobral, jasně že ne ještě teplé a sníst jich talíř. A TLP by si taky dal, ne? Nechci tě navádět k nepravostem 😀 , ale já je upeču, pár jich sníme a zbytek po dvou v pytlíku zamrazím. Víš jak přijdou k chuti třeba po měsíci nebo i víc? Stačí vyndat z pytlíku a vrazit do mikrošky :D, jsou jak čerstvé.
Na škvarky se zrovna chystám, asi příští týden. Ukrutně mě nebaví u toho stát, vždycky škvařím ze dvou tři kil sádla a vydrží mi celý rok. Nesmažím na něm, ale občas máznu na domácí chleba s cibulí nebo pórkem a přidávám do těsta při pečení a do perníčků. Několikrát jsem to škvařila v domácí pekárně, to bylo bez práce, bohužel pekárna odešla do věčných lovišť, tak zkusím pomalý hrnec přes noc, prý to taky jde. Ale tento víkend bude domácí sulc, čtyři nožičky, malé koleno a půlka vepřové hlavy a spousta spousta zeleniny. Kupovaný nemusím, ale občas v zimě, když může chladnout venku, pekáč udělám. A ze škvarků kromě pomazanky děláme tzv.bramborovou buchtu,recept babičky z Vysočiny. Do pekáče, nejlépe se zbytky omastku po nějaké pečínce, ideální králík na česneku, se dá směs nastrouhaných vařených brambor od včerejška, vajíčko, mouka krupice, škvarky v celku, sůl, pepř, česnek,prdopeč, okořenit jako na bramborák majorankou,rozetře se do pekáče a dá se péct do růžova. Pak to má křupavou kůrčičku, vevnitř vláčné, teplé i studené paráda, přitom jídlo chudých. Ovšem při dnešní ceně kvalitních škvarků to dávno není pravda…jednou jsme se pěkně spálily, v Lysé na výstavě měli stánek údajně maďarští trhovci s klobasami, salámy, a taky měli krásně vypadající škvarky, prý z mangalice. Snad za 60 kaček 10 deka. Koupila jsem ze zvědavosti, ochutnala až doma a letělo to všechno, bylo to cítit chemií, jako dezinfekcí či čo, možná pořádně nevyplachli hrnec před škvařením. Jsou tam každý rok a nikdy už jsem neměla odvahu si od nich cokoliv koupit…
Minko, sádlo škvařím zásadně v troubě. Psala sem o tom nedávno na NP (myslím). Nakrájené, trochu podlité v nepřikrytém kastrolu vrazím do trouby na 110 – 120 st. Tak za půl hodiny jednou promíchám a další dvě hodiny si ho nevšímám. Pak odebírám vyškvařené sádlo. Pokud chceš být vzorná hospodyňka, můžeš zbytek doškvařit tradičním způsobem 😀
Já už roky škvařím sádlo v troubě, ale přikryté (v dušáku) psala jsem na Hadech. Podlévám jen nepatrně, dělám na horním i dolním ohřevu. Jen konečná úprava probíhá v odkrytém pekáčku. Žádné drbání kolem vařiče, popř. kuchyně.
já taky v troubě pomalu a mňam
Minko, ta vaše bramborová buchta zní dobře – víš, že jsem o ničem podobném ještě neslyšela? 🙂
Jinak sulc si dělá taťka – umí ho, akorát je v Praze jediný, kdo ho jí, takže ho má vždycky na dlouho:))
To jsme dva…proto ho taky dělám jenom v zimě, když ho můžu nechat v chladu venku, jinak by mi měsíc zabíral celou polici v lednici… A děkuju za tipy na škvarky z trouby, vyzkouším.
neznáš to jako BÁC nebo BÁČ?
Znám, zkusila jsem.podle receptu a je to trochu něco jinýho…A recept na báč je myslím ze západních Čech. Tam babička v životě nebyla 🙂
i pomalej hrnec je dobrej….
Zcela OT – na našem území je ten významné teplotní rozhraní – na jih od něj prší, ne sever od něj sněží (ale možná bude taky pršet!)
U nás celý den sněží, už jsme dvakrát odhazovali komplet všechno kolem domu a že je toho sněhu dost. Pořád trochu mrzne. Jestli do tohohle naprší, tak potěš pánbu, budou padat stromy…
Jak je zrovna u vás? 🙂
+5 , drobounce prší, všechno taje. Jestli to nad ránem zmrzne, tak potěš koště.
Přesně, jak jsem předpovídala. Zmrzlo to, a teď sněží, takže to zmrzlý není pod novým sněhem vidět. Je to na zabití, jak já už chci jaro !!!!
No, u nás do sněhu napršelo, takže ho to spláclo. další hromady sněhu sjely ze střechy – už máme kolem domu pěknou hradbu:))
No a odpoledne začalo mrznout, takže zítra bude klouzačka i u nás:))
Nejen stromy, my též, my též…
U nás je sněhu hodně, i když časem odtává, pak zase přimrzne a včera padal celý den. Nad ránem jsem v polospánku zaregistrovala silné poryvy větru a v lese pak spoustu nejen popadaných větví, ale i polámaných nebo padlých stromů. Hned jsem pak běžela na zahradu sestřást sníh z našich dřevin, zvlášť rozložitým cypřiškům se hodně ulevilo!
Renato, to vypadá chutně. Jen u mne je problem se škrarkami. Pracně si je vyškvařím z odřezků vepřového a tu hrstičku, co jich z toho je slupneme s manželem ještě za tepla (manžel škvarky vůbec neznal, teď je miluje). A teď budu mít dilem,a jestli se nějaké pokusím uškudlit na jiné použití. Výber mezi Sumjstram od YGy nebo těmito plackami ? 🙂
Čistou troche bílého sádla, kterou z odřezků vyškvařím, pečlivě schovávám a dělám na ní dušené zelí a přidávám do vánočních perníčků. Na nic jiného sádla nepoužívám. Namazat na chleba mi už od dětství nechutnalo, bylo mi to moc mastné. Ač naši vozívali domácí, krásné voňavé od venkovského přibuzenstva. Moje teta rozemleté škvarky míchala se sádlem, jako pomazánku na chleba a pekla z toho vánoční pracny (tam mastnota cítit nebyla a byly úžasně křehoučké, mňam!)
Myslím, že v tom minimnožství je lepší je sníst. Ono se to nezdá, ale těch 150-180 g škvarků do placek je docela velká hromádka.
Já jsem Ramu měla kdysi dávno ráda, mazala jsem si ji na chleba. Bylo to těsně po revoluci, kdy ji občas někdo přivezl z Rakouska nebo Německa. Byla to nová chuť.
Teď už dlouhá léta používám jen máslo, sádlo a různé druhy oleje.
Jenže Rama z Německa bylo něco jiného, než se pak začalo prodávat tady. Také jsme si ji vozili a dokonce vždy pár krabiček šoupli do mrazáku. Přežívaly bez úhony.
Ano, to je pravda. Měla víc tuku a byla tedy chutnější.
Jenže loni mi kamarádka přivezla dvakrát Ramu z Něměcka a už to taky není ono. Namazat na chleba jen v nouzi. Raděj chleba s máslem nebo pomazánkovým než Ramu. Buď jsme si odvykli anebo už se i v němcích pokazili.
Ramu jsem jednu dobu chvíli používala, pak se mi znechutila. A teď mažu na chleba nejčastěji žervé. Kupuju ho v kilovém kyblíčku v Makru. Trochu posolím a s rajčetem nemá chybu, mňam.
jak Trikatel začal dělat Ramu v NelahozevSi, tak Stála za prt…u Němců je pořád v pořádku a chuťově výborná…
Až půjdu z práce, tak škvarky už u řezníka nebudou… asi budu muset počkat na důchod nebo tak 🙂 Ale kdybych náhodou natrefila, tak bych to zkusila.
U nás doma se víc používalo sádlo než máslo, neb babička koupila špek a vyškvařila (uměla to, byla z venkova a děda taky). Říkala, že máslo se u nich nejedlo, protože to maminka vozili na trh prodat. Pokud měli vajíčka, tak nějak nastavovaná- bylo jich šest dětí a tolik vajec neměli. No a moje maminka taky vždycky měla hrnec sádla… takže podle zvyku 🙂 Kdysi jsme byla uvědomnělá a používala ramu, vařila sojové maso a tak- no a pak nás to přešlo. Ta rama asi poté, co omylem zůstala víc jak půl roku v lednici a nezměnila ani barvu ani nic…
Zcela OT – právě mi z Trhu knih přišla ta paní Allende, už se na ni moc těším. A moc děkuju za tip na tuhle knížku, sama bych na ni asi nepřišla.
Vypadají moc hezky ty placičky. Já mám po mamince recept s prdopečem, dělám je tak. Jsou křehoučké a moc dobré.
Sádlo si taky škvařím, jen trochu, na přímou spotřebu. Na vaření si kupuju, máme tu dodávky od vyhlášeného řezníka. Škvarky moc nemačkám, krásně se dají rozetřít na chleba a navíc se o ně dělím s paní sousedkou, která by za ně dala duši. Nevím, proč si taky sama nedělá, ale klidně se rozdělím.
Období Ramy a podobných nechutností mě zcela minulo. Ze zvědavosti jsem zakoupila, ochutnala a tím to končilo. Hodně vařím na sádle, něco na másle, ale smažím na oleji. Smažené na sádle mi sice chutná, ale když cokoli zbyde a vychladne, už to sádlo z toho moc cítím a to už mi nejede.
Teď jsem objevila recept na škvarkové preclíčky, je to sice s droždím, ale těsto se nenechává kynout, škvarky mám, tak bych je chtěla zkusit.
Škvarky mám ráda, děláme si domácí, ale tohle neznám – vyzkouším…
A co se týká tuků – období Ramové bylo velmi krátké: koupila jsem, ochutnala a vyhodila. Tuky používám stejně, jak tomu bylo u nás v dobách mládí: máslo při vaření jen na zjemnění, základ bešamelu a zásmažky; jinak jen na namazání (musí být pod tvarůžkama stejně jako pod marmeládou). Olej slunečnicový velmi málo, hlavně do buchet; sádlo na vše ostatní.
Pokud se škvarků, tuků a jiných „nezdravostí“ nepřejídám, tak si myslím, že je to tak v pořádku.
Když už škvarkové recepisy, tak bych měla též jeden. Je to na slané cukroví, má variace na jihočeské zeláky. vezmu sádlo, nasekané škvarky, kysané zelí, kmín, sůl a špaldovou mouku. Udělám těsto, hodně vyválím a buď skleničkou nebo rádlem udělám nějaké tvary. Peču do zlatova.
drží ti těsto pohromadě a dá se vyválet, mě připadá, že se samotná špaldovka trochu trhá
Těsto mi drží pohromadě svázané tím zelím a sádlem. Docela se s tím dá pracovat, jen ty poměry nedám, dělám to odoka. Podel toho, kolik mám škvarků, kolik mi zbylo zelí, jak moc je mokré….. \a klidně můžeš použít pšeničnou hladkou, nemusí to být špaldová. S tou špaldovou je to o kousek chutnější
špaldovou bych asi trochu ubrala a dala bych třetinu hladké. Špaldovku používám taky, chutná po oříškách.
Tohle mě moc láká, zeláky mi chutnají. Zkusím.
Sádlo si vždycky škvaříme sami, kupované škvařené mi prostě nechutná. Takže jsou i škvarky. Dělávám pravidelně škvarkovou pomazánku, až na ty výjimky, když dělám škvarkové placky. Recept mám prakticky stejný jako Renáta, jen je dělám menší kulaté – vykrajované skleničkou-velkou. Ale takhle to je zajímavé, určitě s tím není takové patlání 😀 , to určitě příště vyzkouším. Sádlo i máslo doma používám běžně, občas peču s Herou nebo mix Hera-máslo. Na chleba mám ráda sádlo s cibulí, na chleba s máslem patří jemné plátky česneku. Na trošce oleje smažím lívance nebo palačinky, vepřové řízky na sádle a kuřecí na přepuštěném másle -ghí, když ho teda mám, to je pochoutka. Jinak přijde na řadu ten olej.
Jo a Ramu jsem koupila jednou, kdysi, ochutnali jsme a vyhodili 😀
Tvar placek – přesně tak, není s tím takového patlání a jsou tak akorát velké.
Ještě ke spotřebě sádla – do svých pětadvaceti (kdy jsem bydlela doma) jsem nic jiného, než sádlo, nepoužívala – na vaření, smažení, mazání na chleba – jen na kuře mamka „srala putru“ jak pravívali stařeček (rofl) . Po odstěhování do vlastního jsem přešla na olej a Heru, abych posléze přešla samovolně na máslo (kdy bylo pomalu levnější než ta Hera) a nyní se pokorně vracím k sádlu. Pravda, už ho ani zdaleka nespotřebuju tolik, co za mlada, střídám s máslem i oleji, ale přece jenom…
Jo, ono se na člověku podepíše, v čem vyrůstal:)) Zajímalo by mě, jak to cítí mladí lidé, kteří doma vyrůstali na rostlinných tucích, jako je třeba Rama 🙂
Ramu jsem míval ajako harant, když ji vozil sestřenčin muž,co byl šífák – z Německa. Ta byla dobrá..no pravda, měli jsme ji 2 x do roka, šl ahned natřít ráno na rohlík ke kakau,tak jsem jí měla ráda, máslo se krájelo,drolilo a padalo do kakaa.. po revoluci,když se tu prodával ata dovozová,jsem ji občas koupila..no a tu vyráběnou tady- no Trikatel hadr (Křidýlko nebo stehýnko), takž eod tý doby nee..ale pak mi ji zase dovezl kámoš z Německa a světe div se, chuť dobrá..no jo, bodejť ne…koukla jsem na složení té prodávané tady..hm..tak tu nebrat!
U mě je to podobné – když jsem bydlela s máti (do podobného věku), používaly jsme sádlo (jo, tu špatně zašitou jizvu na levém prostředníčku pořád mám – to jsem tehdy dělala ražniči a do takové té plastové krabičky, ve které se tenkrát sádlo prodávalo, jsem holt víc zakrojila; šil mi to tenkrát spolužák z gymplu, oba jsme tehdy byli asi ve třeťáku na VŠ). Když jsem se vdala, jako mladá uvědomělá žena (hihi) jsem používala všelijaké ty margaríny a slunečnicový olej, o olivovém jsem tehdy nevěděla. Potom, po řadě let, jsme nějak samospádem přešli na máslo, olivový olej a i ten slunečnicový, ten ovšem používám více méně jen na smažení a do některých salátů.
Tohle patří pod Ygu, Dede, omlouvám se.
Ygo, co to pravívali stařeček, že mamka dávala na kuře? Přelož, já umím jen norsky a jakžtakž anglicky! 🙂
Máslo – die Butter
Správně – máslo bylo vždycky putra, kterou stařeček ze srdce nenáviděli! Proto se musela přidávat tajně – což šlo velice těžko, protože stařeček seděli v kuchyni na legátce, jež byla na strategickém místě u dveří, odkud měli přehled jak o kuchyni, tak o dvoře a nic jim neuniklo. Vaření s něma bývala dobrá bojovka…
Jéé – dneska se jeden v placatých jídlech (u sousedou Nelina smaží plněné palačinky).
Už delší dobou nad škvarkovými plackami přemýšlím. Zatím škvarky používám jen ve škvarkové pomazánce (jsem pomazánková a škvarková patří mezi ty lepší!) anebo v šumajstru (jak jsem psala recept onehdy před dvěma týdny na Zvířetníku). Jinak škvarky ještě do bramborových knedlíků, ale s těma se nerada paplám (rofl) . Takže díky za recepis, určitě vyzkouším.
Jinak sádlo moc neškvařím, ale narazím-li u řezníka na čerstvé škvarky, nelením a hrst až dvě zakoupím. Pravda, musí to být řezník, u kterého jsem si jista chutí a kvalitou (Jeník jednou zakoupil půl kila! škvarků, které byly spálené na… na škvarek! Fuj – šel je vrátit a řezník ještě dělal udiveného, že se mu nelíbí!).
A poznámka: včera se k nám nastěhovala Bětuše! Krásný balíček voněl úplně vánočně (chuckle) a mám z ní radost – akorát že jí cestou upadl podstavec. Nevadí
Víš co, to je u mě ten problém – řezník, u kterého si jsem jistá chutí a kvalitou. 🙂 Takového tu neznám! (blush)
Je tu slušné řeznictví, ale až takovou důvěru v něj nemám:))
To je ale rychlost 🙂 Podstaveček lze přilepit bílkem, případně lepící gumou.
Před víkendem bych vám chtěla naladit mysl… Tatínek asi sádlo škvařil, ale nějak jsem se doma k tomu nikdy nedostala. Když jsem nastoupila do JZD, mohli jsme za slušný peníz odkoupit prase. Pro nás zootechniky prasečí zootechnik měl speciální kousky. Kamarád byl řezník, první zabijačku jsme dělali u nich, sádlo škvařila jeho žena. Až asi čtvrté škvaření zbylo na nás, to už jsme bydleli v paneláku, takže sádlo z půlky prasete v malé kuchyni… pobrala jsem informace a jala se konat. Všechno bylo fajn, až na tu konečnou tečku, což v mém případě bylo cezení. Prosím, věřte mi, opravdu jsem vzala velký umělohmotný cedník a v mžiku vyrobila tenisovou raketu a mírně opařené nohy. Z toho lina jsem to dostávala několik týdnů
😀
Inko! Šiš, ta chvilka nemyšlení tě fakt přišla draho:))
A máš (i tak:)) sádlo a škvarky ráda?
Hele, nešílím po tom, ale neodmítám. Nemá to nic dokupy s tou mojí zkušeností z mládí.
Když si to udělám samodomo tak se můžu užrat /tak dvakrát třikrát do roka/ ale vždycky to umelu nacpu do kelímků a pak jedu… Jinak škvarky nekupuju ani u našeho vyhlášeného řezníka, jen vyškvařené sádlo (na bramboráky, vepř. řízky a pod)
hele, takhle kámoška vyráběla kdysi, hranolky – pozvala si budoucího manžela na večeři..a napadlo jí,udělat si takovej friťák – do kastrolu olej a do cedniku (nemaje tu mřížku na potápění do oleje) hranolky z brambor…no a cednik byl plastovej…
ale nakonec si ji vzal 😀
Inko, mám podobný zážitek, naštěstí jen jako divák. To se škvařilo sádlo u tety a ta na cezení vzala taktéž umělohmotný cedník řkouc, že přes něj běžně cedí vřelou polévku. Držela cezan nad kýblem a moje maminka (mimochodem obě zkušené hospodyně krátce po padesátce) lila. Od škopku, kde jsem myla nádobí, jsem viděla jejich údiv, když do kýblu začaly padat oškvarky a z cezanu visely krápníky. V okamžiku letěl cezan za šporák, kýbl pod umyvadlo a málem letěla i facka, neboť její benjamínek ve věku kol 18 let pronesl: Mamo, ty čím jsi starší… a pod přísným pohledem matičky dodal: … tím máš víc roků.
(rofl)
MaRi, synek měl pud sebezáchovy a rychlé myšlení:)))
nepečeš bůček, kachnu..husu? sádlo jíš aniž to víš.. neděláš nic na špeku?
škvarkáče dělávám na Beaveru, zmizej ihned, pokud na ně zachráním škvarky…jinak mi je sežpapaj jen tak a zalejou je pivem…naposledy jem tam škvařila kančí sádlo a byly úžasný….
Renáta vaří, tak to už je jí líp….to je dobře….
Sharko, samozřejmě ho v mase občas jím 🙂 Minule jsem si domácí dokonce koupila a pořád ho skoro netknuté mám:)) A od štěpánské husy mám i husí sádlo…
Na špeku toho dělám málo maličko, ale občas si kupuju anglickou slaninu, pokud je libová:))
Jen jsem ho nikdy neškvařila! 😛
Takže také nikdy nemám škvarky – a nějak jsem zatím nezacítila touhu si je koupit (i kdyby bylo kde, jakože v mém okolí není).
Jo ještě dodám – zato máslo spotřebovávám, to jo:))
Prostě mi to nechutná, tak je to jednoduché – takže si na to nezvykli ani kluci:))
My taky sádlo nepoužíváme, spíš to máslo, jako Ty. Ale včera jsem (v dobrém řeznictví) nějaké škvarky koupila, takže možná zbude i na tyhle placky, úplně na ně mám chuť.
Víš co, on je to hodně zvyk – já jsem třeba netušila, dokud jsem nenapsala článek o topinkách pečených na kamnech, že si je někdo může mazat sádlem! 🙂 U nás doma, včetně babičky na horách, to bylo vždycky máslo:))
Možná to má důvod i v tom, že tam v horském údolí ještě nějak uživili kravku (kozy líp), ale jak říkával taťka, kdepak prase! To by tam neuživili 😛
No vidíš, Dede, a u nás se jedly topinky pečené na kamnech vždycky suché – mám-li to brát podle této logiky, tak kraj bohatý, ale lidé chudí – uživili vždycky jenom česnek. 😀
(S taťkou ovšem souhlasím – nejjednodušší je uživit slepice a králíky, jenže z toho prvního jsou vajíčka, která se dají jako jedna z mála věcí prodat, tak je na ně embargo – na vejce i na nosnice, a to druhé bývá dost vysportované, navzdory stravě.)