Bylo to pár dní po Vánocích, když mi můj mladší syn poslal sérii fotek, dokumentující precizní přípravu chilli noc carne včetně velmi lákavě vypadajícího výsledku. Komentář potom pravil: „Použil jsem tu kuchařku od tebe a musím říct, že je navzdory tomu sexistickému názvu výborná!“
Musela jsem se smát. Oběma synům jsem dala pod stromeček kuchařskou knihu nazvanou „Hovory s řezníkem“ z edice Kuchařka pro dceru. Přiznám se, že jsem nad oním podtitulem nijak nepřemýšlela, už proto, že vím, jak ten název vznikl. Konec konců, co je dobré pro dceru by mělo fungovat i pro syny, ne?
Knihy z edice „Kuchařka pro dceru“ mám ráda z jednoho podstatného důvodu: kromě obvyklých receptů tam jsou podrobně popsány základní kuchařské principy a postupy, na kterých potom ony recepty vznikají. Jak si nikdy nezapamatuju přesná množství surovin, logicky a dobře vysvětlené principy přípravy různých jídel mi v hlavě uváznou mnohem snáz.
„Hovory s řezníkem“ jsem si koupila i pro sebe, už někdy v září, a musím se přiznat, že s výjimkou rychlé konzultace nad pečením svatoštěpánské husy jsem podle ní ještě nic neuvařila. Přesto ji považuju za báječné čtení. Ostatně… jako každou pěkně napsanou kuchařku. Nad takovou knihou se totiž nádherně sní!
Čtu pomalu, pozorně, a velmi poctivě si představuju vše, co po mě onen manuál chce. V duchu vybírám všechny potřebné potraviny, čistím a krájím zeleninu, ovoce i maso, míchám, šlehám, opékám, smažím, peču a griluju. Jako bych cítila všechny podstatné vůně… Ach… Zkrátka propadnu kulinárnímu snění.
Je to pro mě ideální způsob vaření pro všední den. Kuchyň zůstává čistá, můj příjem kalorií nevyskakuje do ostudných výšin, a konec konců, dobrý chleba s tvarohovým sýrem a čerstvou zeleninou je také úžasná pochoutka!
Napsáno pro ČRo Hradec Králové, 2021
Že spousta z vás umí skvěle vařit, o tom nepochybuju. Dnes se však ptám jinak… umíte kulinárně snít? O čem sníte nejradši? A co si potom obvykle dáte k jídlu? 😀
Vždycky sním nad pěknou fotkou jídla, a proto mám ráda kuchařky s hezkými fotkami 🙂
Nebo dobře natočené video… Ta se mi objevují na FB od Skinny taste, protože jsem na to kdysi někde klikla. Obvykle je v tom na mě moc sýra, ale dívám se moc ráda – dokonce i na ty pitomý zapékaný kapustičky:))
Myslím,že nejradši jsem měla Kuchařku naší vesnice,kde byla taková obyčejná jídla. Florentýniny kuchařky jsem letos rozdávala velkým holkàm v rodině. Byly spokojené.
Tobě to aspoň fungovalo, pokud šlo pohlaví… byť u tebe to asi byly kromě kuchařky pro dceru i kuchařky pro neteře, ne? 🙂
Jasně, Kačka dostala Vánoční kuchařku pro dceru a neteřky dostaly Snídani u Florentýny a Večeři u Florentýny. A líbily se.
tu Vesnickou mám a taky podle ní vařím ráda..ale teď jsem objevila takovou – vaříme ze 4 surovin a ta mne nadchla…
Tu neznám, ale mám ráda různé brožované knížečky krajových jídel, které znám od babičky (byť se zdravou výživou nemají nic společného a všechno je hlavně z brambor 🙂 )
Nevím, jestli přímo kulinárně sním, ale představivost (tedy i ta chuťová)zafunguje u čtení každého recpetu :). Ovšem to je výsledek letitého vaření, v začátcích manželství jsem spíše spoléhala na chuťové vzpomínky z domova „jak že to chutanlo u maminky, u tatínka (on také vařil)“. Podobně jak níže píše Hanča. Prostě jak jsem začala vice a pak hodně vařit a péci, naučila jsem si jídla představit a jejich chuť cítit „na jazyku“. Ovšem jsou pak někdy recepty, které mě překvapí – buď jsou chutnější, než jsem čekala, nebo zase naopak.
Kuchařek mám také hromadu,občas mě to chytne a znovu je pročítám a „v duchu vařím“. Ale přiznávám, že když něco rychle potřebuji ohledně vaření najít, použiji internet, než hledat v kuchařské knize. Takže to není tak dávno, co jsem asi deset kuchařek dala do krabice k manželovým knihám, které on vyřadil a jel darovat naší knihovně (dělá to dost pravidelně). Věděla jsem, že už mi tu jen zabírají místo, vracet se k nim nebudu.
“ Prostě jak jsem začala vice a pak hodně vařit a péci, naučila jsem si jídla představit a jejich chuť cítit „na jazyku“.“ Maričko, to je právě ono – o čem píšu:))
Já mám potíž v tom, že jak jsem byla celý život hodně mlsná, poslední dobou je mi celkem jedno, co budu jíst – hlavně, aby to nedalo moc práce:)) Chuť mívám na takové ty úplně nejjednodušší věci, takže výsledkem je, že o těch složitějších si ráda přečtu a pak si dám ty erteple z kastrolku:))
dělám to podobně, ale nosím knihy do školy, kde je volná knihovnička a občas něco zas od tama donesu domů….
Ani nebudu říkat, kolik mám kuchařek, sama jsem to zjistila před Vánoci, když mi spadla police s nimi, normálně se vytáhly hmoždinky ze zdi…tak jsem je protřídila a zakázala si je kupovat, bohužel jsem dostala další dvě pod stromeček…Mezinárodní kuchařku jsem dostala k osmnáctinám s věnováním od babičky, výborné to kuchařky, ta byla moje první. A pak už to jelo…Ráda sním nad obrázky jídel, které krásně vypadají, hlavně načančané dorty a dezerty. Sladké nemám nijak zvlášť ráda, peču když zkouším nové recepty a výsledky nosím do práce (se slovy že Pražáci sežerou všechno)…Teď ujíždím na asijské kuchyni, poslední úlovky Indie a Vietnam…Teď už je to legrace, ingredience není problém sehnat, ale mám tam kuchařku ze 70.let, jak vařit českou čínu 100x jinak a to je tragédie, kam se hrabe Babica…tam není pravá ani sojovka. Některé kuchařky v průběhu času doznaly značné úhony, samej flek, a ty jsou nejoblíbenější. A to ještě odebírám Apetit, mám všechny čísla od začátku, duben 2004. Tam čekám pád police v nejbližší době:)
Minko, teď jsi mě rozesmála! Pokud bych měřila množství knížek podle popadaných regálů, jednoznačně vedeš 😀
Jsi další člověk (vedle Matyldy), kterému mohu závidět, že mu sladké nic neříká. A tvoji kolegové mají prostě kliku:))
Tak to můžeš závidět i mně 😀 . Nejlepší ze zákusků je čabajka! Peču, když mají přijet mladí, pekla jsem vánoční cukroví, které bych nemusela ani ochutnat, kdyby mi to nebylo blbý, když už jsem se s tím tak patlala. MLP sladký moc rád, ale má cukrovku, takže ho nesmí. No ale občas mě ukecá :-), ví, že může jen trošku, takže přebytky putují do mrazáku, když to jde, nebo malejm sousedkám 🙂
Ok, řadím si tě do seznamu! 😀 (inlove)
A tak já se přiznám, že mě osobně povětšinou jídlo zdržuje od jiných činností, takže abych snila nad kuchařkami, to se mi stát nemůže. 😛 Rodině uvařím ráda a ráda vidím, když jim chutná, vařím s vnoučaty, to zas jo, ale ke snění mám jiná témata. (chuckle)
Jediné, nad čím se dokážu zasnít, jsou jídla mého dětství – babiččiny škubánky s mákem, dědův císařský trhanec a jeho nedělní dorty, bramborový salát druhé babičky, maminčiny smažené šišky! Achach, to byly dobroty, ty ale v žádné kuchařce nenajdu!
Ach ano, Hančo, takové snění znám také. Navíc jako dítě jsem byla hubená a talíř nudlí s mákem od babičky byla mana nebeská 😀
napiš svoji kuchařku….
Jak jsem už na sebe prozradila, romantická jsem minimálně a snění? Tak to bych zabrousila jinam. Vaření mě nebaví, ale Kuchařky čtu ráda, zvláště se pozdržím v sekci dezerty, dorty a koláče. Zírám na fotografie… sakviš, že by to bylo to snění? Musím se někde pozeptat! 🙂
Chichi, snění nad dorty mi jde úplně snadno, a nikdy je nepeču. Tuším včera dávala Tora na FB fotku úchvatného dortu s mascarpone, lemon curd a ovocem. Zírala jsem na obrázek a snila – mít TO doma, tak toho určitě sním víc, než mi je zdrávo. No… naštěstí to byl jen obrázek, že jo:))
Taky nejsem romantik, ani náhodou, ale vaření (a čtení o něm) mě vážně baví.
Snění o jídle je fajn, mně se vždycky zjeví jídla mých babiček a když je dělám, tak neskončím, dokud neodpovídá těm chutím, které si pamatuji.Vařit jsem se naučila sama, hlavně podle kuchařky s názvem Mezinárodní kuchařka (Juliana A. Fialová), vy dané v roce 1967,je tam všechno a taky je bezvadně přehledná. Jsou tam jídla nejen česká ale i jiná evropská,dokonce i USA. Hlavně typická jídla. Ještě teď po ní občas sáhnu,kuchařek mám dost ale tu zajímavou ,níže avizovanou bych také ještě uvítala.
Tu Mezinárodní mám, nějaké další vydání někdy z 80. let, bohužel je tam řada tiskových chyb. Ale za mlada jsem si v ní čítávala a snila často, hlavně o všelijakých těch moučnících, které tady tehdy nebyly k dispozici.
Zcela OT, dnes máme s MLP 30 let, co jsme se brali. Ani se tomu nechce věřit. Přesně za týden se synek poprvní v břiše pohnul. 🙂 Vlastně si to pamatuju jen kvůli němu, že už bude tak starý.
MLP prý dneska přinese nějaké bublinky a kytku a prý si uděláme tatarák, tak uvidím. Já mám pro něj objednanou knížku, ale bohužel zatím nepřišla.
Hezké výročí. Tak ještě dalších třicet, proč ne! Příjemný večer přeji.
Děkujeme. MLP je teda ještě pryč, ale brzy dorazí, takže mu to vyřídím.
Tatarák už mám mezitím hotový, kdyby někoho zajímal náš domácí recept? Předem nachystané maso osolit, opepřit a okořenit trochou pálivé papriky. Přidat fialovou cibuli nakrájenou hodně na jemno, hodně na jemno nakrájenou (nebo nastrouhanou) kyselou okurku, na jemno posekané kapary a lžičku francouzské hořčice. Toť vše. Dobrou chuť.
Jo, ještě tam patří přiměřené množství olivového oleje, zapomněla jsem, omlouvám se. Zkuste a uvidíte, jestli vám bude chutnat, je opravdu jiný, než ten tradiční český.
to znám z Belgie, je moc dobrej…. a s malou obměnou jsem ho jedla i ve Francii…
Blahopřeju Aido, tato výročí jsou obvykle zatraceně zasloužená:)) Tak ať vám to spolu klape ještě hodně dlouho! (inlove)
Tak dokud to zdravotně vydržíme, tak už to asi bude nafurt, myslím. Máme se čím dál tím víc raději a navíc – MLP je můj nejlepší kamarád a vůbec nejlíp si popovídám právě s ním. Koho by to tenkrát toho 10. prosince 1987 na letišti Šereměťjevo napadlo, že (to jsme se viděli prvně).
Taky blahopřeju – hezky si to výročí oslavte, stojí to za to… hmm, my měli výročí předloni (rofl) a vloni měla Terka třicet – stárne nám, holka, stárne… (rofl)
Jo a Aries dala na FB odkaz na tuhle knihu – třeba vás zaujme (mě tedy zaujala:))
https://www.databazeknih.cz/knihy/afrodita-6806
Ale to vypadá pěkně, Isabellu Allende mám jako autorku velmi ráda, díky za odkaz, pohledám.
A už jsem si to mezitím objednala (klasicky na Trhu knih), tak uvidím.
No jéje, jasně že umím ! Máme sbírku kuchařek, nejdřív „sbíral“ MLP, pak to chytlo i mně. Základ tvoří kuchařky po mamce, my jsme pak kupovali různé cizokrajné – např. namátkově Židovská kuchařka, Středomořská kuchyně. Ráda si v nich čtu i když podle nich moc nevařím, jen občas něco a ještě modifikované na zdejší možnosti. Ale mám jednu miniknížečku 100 a 1 domácích polévek, tak na té je opravdu vidět, že byla a je hojně používaná.
Mám doma taky sbírku kuchařek, od tradičních po Zvířetnickou, ale poslední roky je prostě snazší hledat na internetu, pokud potřebuju něco konkrétního. Takže mi kuchařky zbyly vlastně hlavně na občasné čtení:))
No, já bych na netu moc nehledala, leda tak od ověřených autorek. Kolikrát to vypadá krásně a výsledek není nic moc. V Tvém případě byych se asi držela té Florentýny, to jsou takové ty základní recepty.
No jejda, kulinární snění, to je moje. Tento víkend jsem celý prosnila s knihou Lahůdky od Jadranu od Dušana Karpatského a hned si jeden recept vyzkoušela (však jsem o tom psala u článku o netopýrech). Jestli ji neznáte, vřele doporučuju!
Kuchařky v podstatě sbírám, mám jich opravdu hodně, takže jsem si na ně už vyhlásila stop-stav a kupuju už jen nějaké speciality (viz ta poslední, tu jsem sháněla opravdu dlouho, je vyprodaná). Ovšem nejlíp se mi sní s Knihou o židovském jídle (The Book of Jewish Food) od Claudie Roden, mám ji v originále. Je to napůl kuchařka, napůl vyprávění s různými exkurzy do historie, pěkně se to čte a ještě líp se to představuje.
Ještě pro vysvětlení. V pátek jsem psala o „Jugoslávské kuchyni“, dneska o „Lahůdkách od Jadranu“. Je to stejná kniha, jen ta starší vyšla v roce 1987, druhá o 15 let později, přepracovaná a doplněná o tehdy aktuální reálie a u nás nově dostupné suroviny, recepty jsou stejné. Koupila jsem obě verze, tu starší si nechám, tu novější jsem dala dceři (je tam i řada makedonských receptů, tak aby si to mohli doma uvařit a ne pořád volat mamince co a jak – takhle nám dceřin přítel „na dálku“ vařil večeři na „badnik“, tj. makedonskou štědrovečerní večeři, prý spolu telefonovali půl dne).
Jo a aby v tom byl jó zmatek, ještě vyšla jedna přechodná verze téhle kuchařky, je z roku 1994 a jmenuje se „Nostalgická kuchařka“. Tak a už dost o Karpatském, i když byl senzační. Viz: https://cs.wikipedia.org/wiki/Du%C5%A1an_Karpatsk%C3%BD – určitě jste ho znali/y, i když o tom ani nevíte.
Aido – dívala jsem se na tu kuchařku (mají ji v Megaknihách) – když já ti nevím, já moc nemiluju mořské plody, chobotnici nejím ze zásady (ty její oči!) a blitva mi nesmí přes obrubu talíře. Ale za to jsem tam zahlídla knížku Pomazánky – tak to je moje parketa! Ač teda taky mám přísný stop stav knížek (až včil po stěhování zjišťuju, jaké kvantum jich mám), tak nad touto knížkou se vážně zamýšlím… nad pomazánkami se dovedu zasnít (rofl) !
YGO, můžu Tě ujistit, že mořské plody včetně chobotnice, stejně jako blitva jsou tam jen okrajově. Vedou recepty úplně jiné, množí se to tam škvarky, máslem, kajmakem a jinými tuky, ale opravdu. 🙂
Nejvíc mě dorazila slovinská „zaseka“: to se umele 500 g vařeného uzeného bůčku a 500 g škvarků, urovná se do nádoby, zalije se to 500 g škvařeného vepřového sádla a promíchá. Podle potřeby se to přidává do různých slovinských jídel, nebo jen tak maže na chleba. Kdo chce, může si přidat i umletou cibuli, klobásu nebo pečené maso, píše pan karpatský v tom receptu.
konečně normální jídlo 😀
Že jo! Já si vlastně uvědomuju, že i dalmátská kuchyně je spíš o prasatech a ovcích než o rybách a plžích! (rofl) To jenom zpovykaní turisté chtějí ty mořské plody, domácí si dá radši telecí – ono to kupodivu vyjde levněji!
🙂
no jo, ono to bude tím, že lidi, co nemaj moře, prostě chtějí ty mořský potvory, že by mohli dostat normální jídlo,to mnohdy netušej… pamatuju si příhodu z Bretaně – vy jíte normální maso? Proč, když máte moře? Bretonci i já jsme se dobře bavili… bylo těžké vysvětlit starším manželům, že i rybář si zajde k řezníkovi, byť má ryby „zadarmo“ …
Já snít o jídle neumím, zato Bimbo se umí na jídlo těšit. Ale opravdu jsou jídla, která mi navozují příjemné vzpomínky. Nikdo neupeče kuře jako moje nymburská teta. Protože ho měla na Clubkách v kastrole a co pět minut do něj nakoukla, tu přidala oříšek másla, tu obrátila… Výsledek byl fantastický, ale za celé dopoledne nic jiného neudělala. Babiččiny mraky do polévky také neudělám stejně, i když jsem je pod jejím dohledem dělala mnohokrát. A tátovy chlupaté knedlíky taky nikdo neumí.
snít umím, dokonce i ta chuť se dá vyvolat, podle ingrediencí…jednou bych si chtěla zavařit s Nigelou Lawson a s Valentinem Warnerem a pozvat ho na naše Díkůvzdání , aby viděl,co dokážu pro dav uvařit a na čem…. a vrchol by bylo ochutnat něco od Hestona Blumenthala…
i když králičí bílý polívce od mojí maminky, se nic nevyrovná….(h)
Sharko, ty by sis povídala i s Magdalenou Dobromilou! (inlove)
Mimochodem máš nějaké dotazy dole pod netopýry… 🙂
no, asi jo..ale Magdalena promine, já bych si chtěla povídat s Anuší Kejřovou..když víš, co dokázala nacpat do jídel a ještě to velebit…to by Magdalena šílela…přitom to byla kuchařka skvělá, jen nevím,jestli šetřila čas nebo za tím byl sponzoring….
Myslím, že to druhé.
Jasně, že umím kulinárně snít, čímž se opět vracím do dětství. Protože to nejlepší jídlo, které se mi nikdy neomrzelo, byly čerstvě uvařené erteple z kotla (pro prasátka a další drůbež), oloupané, nakrájené na kostičky a na sádle opíkaný v černým kastrolku na šporheltě a dlabané na násypách se stařečkem žičků z hliníku (rofl) – myslím, že to je tá pravá mana nebeská, protože tohle budu jíst zase až na nebesách – kotel néni, prase néni, stařeček nejsú, násypy prodané a černý kastrólek s hliníkovú žičkú vzal čas. A ani ty erteple už nejsou co bývaly 😉 .
Ale jinak ti rozumím Dede – taky si ráda čtu v kuchařkách, zvláště v těch výpravných, které útočí i na zrakové čivy. Přiznávám, že ze všeho nejraději si čtu o dortech (protože je už drahně let nepeču)
Ygo, o těchto tvých erteplích už jsi psala a je to poezie, kterou miluju:))
Jestli umím kulinárně snít ?
Ale ano umím.
Miluju italskou pastu.
A tak sním o spaghetti carbonara nebo v jiné variantě jako spaghetti all´ amatriciana nebo spaghetti pepe e cacio.
A k tomu toskánské víno Chianti.
A mám štěstí, že můj muž mi můj kulinářský sen splní. Uvaří je bezvadně. Umí to skvěle.
Míšo, pokud jde o italská jídla, tak občas sním o pizze, kterou jsme měli s Martinem v Sieně, kousek od náměstí (jak nám poradil jeden místní:)) Už je to hodně dávno, to u nás ještě moc nebyla k dostání mozzarella a já tam měla pizzu se špenátem a mozzarellou. Dnes… normální. pro mě tehdy to byl úžasný objev, navíc byla čerstvá a tak skvělá, jak ji Italové umějí (hlavně, když si ji dělají pro sebe a ne pro turisty:)) Dodnes o ní umím snít! (zatímco jím brambory na loupačku:))
Já sním o pizze, kterou mi udělají v mé oblíbené pizzerii a hned po vytažení z pece šoupnou na stůl…
Druh je mi jedno 🙂
Přiznám se k barbarství – miluju pizzu Hawai (blush)
Pokud je navíc čerstvá a dobře udělaná… Ach! 🙂
No a pak tu s mozzarellou 🙂
tak ještě ten kuřecí plátek s broskví, Dede a je vymalováno ! 😀
já mám ráda grilovanej ananas, ale samotnej 😀 , teda rum k němu není špatnej….
No nazdar – tož Havaj ani plátek s broskví do sebe nenarvu… vždyť já ani svíčkovou s brusinkami nesnesu (citron nevadí)
jo,takhle miluju suchej pizza chleba, jen rozmarýn, oliváč a sůl…nebo k tomu v oleji naloženej grilovanej lilek a velký bílý fazole…
Tady bychom se shodly 😛 (to je olizovací:))
Pravda, možná bych poslední dobou vynechala ty fazole 8)
Jo a kuřecí plátek s broskví a sýrem tak nějak nemusím:)) Není to pro mě zdaleka tak nejedlé jako třeba špenát… A kdybych měla hlad a někdo mi to dal na stůl, neprotestovala bych. Ale z jídelního lístku bych si to nevybrala:))
já nějak to maso s ovocem nemusim, ale jablka pečený v huse mi nevaděj 😀
😀
Já ráda dám jablka k pečenému vepřovému… s cibulí, a klidně i s celerem. Nebo kombinace cibule, celer a sušené švestky. Taky dobré – tedy pro mě:))
Hm, pizza se špenátem a mozazrellou je moje nejoblíbenější v místní pizzerce Za komínem. Hawaii ráda nemám, ještě tak Quatro formaggi, pokud není moc slaná.
Tak já ty čtyři druhy sýra mám asi nejradši – a klidně může být slanější! A jak špenát nemám ráda, na pizze miluju
Sýrové se vyhýbám kvůli soli. Skoro vždy je na mě moc slaná, škoda.