HOST DEDENÍKU – Netopýr budečský: Jak to dělají (2) aneb jak čůrat s handicapem?

Díky loňské exkluzivní reportáži již víte, že si netopýr nečůrá na hlavu, neboť se umí zavěsit na palce křídel. Zůstane tak zcela čistý, což nelze říct o všem, co se nachází v nejbližším okolí balistické křivky. Včetně ostatních netopýrů.

 

 

 

Ale co když má jen jedno křídlo?

Neviditelný terč

 

Netopýři se někdy nonšalantně zavěšují na jednu nohu. Pro jejich prsty u nohou je stočení do pěsti klidová poloha. Zavěsit se na jedno křídlo ale taková legrace není. A tak si netopýr musí pomoci jinak.

Častý postup používaný hendikepy a lenochy je vzpírání. Netopýr se pouze nadzvedne, aby si nepočůral bříško.

 

Vzpěrač

 

Verze pro polospící nebo extrémně líné netopýry předpokládá předchozí visení na vhodném savém materiálu. Když se namíří správně, materiál zafunguje jako plena.

 

Proč se otáčet?

 

Třetí možností je nenápadná úleva na člověka, kterou výmluvně popisuje přiložený obrázek. Nevýhodou je nutnost čekat, až člověk dostane omatlávací náladu, ale Rebeka a Mariella tento postup velmi doporučují.

 

Hlavně nenápadně!

 

Dede: A ještě nějaký ten vtip na závěr:))

Víte, co nejhoršího se může stát netopýrovi, když spí? Že dostane průjem 😛

A téma k dnešní diskuzi? Někdy je to „v případě potřeby“ fakt těžké – jeden neví, co všechno se mu může přihodit. Viz nápověda od Pavla Kantorka…:))

 

Pavel Kantorek

 

Aktualizováno: 8.4.2021 — 16:01

98 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Holky, my jsme měli na vánoce takovou dobrotku : víno medovou hrušku, nevím už od koho jsme ji dostali ale v obchodě normálně není. Objednávaly jste některá víno přes inter ? Bylo na příděl-2 cm do skleničky. 🙂

    1. O tom jsem nikdy neslyšela, ale zní to dobře 🙂
      Jsem zvědavá, jestli někdo bude vědět.
      A ne, neobjednávala jsem víno přes net. Hlavně proto, že ho skoro nepijeme. Ale nevidím důvod proti – když víš co chceš 🙂

      1. Neslyšela, ale víno spíš kupuju v obchodě sem tam, ne že bych objednávala do zásoby. 🙂

    2. Přes internet ne, vždycky k někomu zajdu 🙂 ale já bydlím v takové lokalitě. A medovou hrušku jsme si našla- a mně by asi nechutnala, bude to sladké. Ani slámové víno mi moc nechutnalo.

      1. Já stejně jako Matylda – už máme známého dodavatele. Večer písnem SMS a na druhý den dodávka až na stůl. Slámové víno nebrat – za hříšný peníz dvě deci sirupu! Brrrr. Ale já na sladká vína vůbec nejsem, ač je to nyní veliký trend, takže to je jenom můj osobní pohled na věc. Jinak u nás se víno pije často – a je fakt, že nejvíc ho zkonzumuju já (rofl) – a taky s ním ráda vařím.

        1. To nebylo na pití, spíš jako mls. Na suchý nejsem vůbec, mám ráda bublinky, tak jednou dvakrát do roka, ale tohle mi chutnalo.

    3. O medové hrušce jsem ještě neslyšela, ale víno přes internet jsem už objednávala, teď nedávno – na Vánoce a na Silvestra. Ale bylo to na základě doporučení jedné paní, která vínu opravdu rozumí, a taky trochu jako pomoc té paní vinařce (vloni nebo předloni ovdověla, má malé děti a na všecko zůstala sama). Můžu jen doporučit, vesměs nám všechno chutnalo (máme teda rádi suchá vína): http://www.cacik.cz/ (Tora se asi teď směje, že? Taky sis objednala?)

      1. šmarjá já to našla až teď, hele Aido, ne 🙂 já nejsem v té grupě, co objednávala a které se paní divila, kde se tam ty objednávky tak najednou vzaly 🙂

  2. Netopýrko, to je moc pěkné úsměvné povídání. Koukám, že obětavost pro blaho netopyří svěřenkyně nezná meze, co je počůrané rameno proti spokojené netopýří dámě s jedním křídlem 🙂

    Vtípeky od Kantůrka a Dede jsou povedené, neznala jsem je 🙂

    1. Tričko si převleču, ona kožíšek ne! Takže je jasné, co je lepší možnost! A když ona je tak spokojená, že jí ani nechci začít žádat o odnos do ohrádky… (h)

  3. Chápu netopýry a jejich čůrací potřeby i s těmi fígly.Jsou obdivuhodní,jak se se vším, teda téměř, vyrovnají.Pro nás lidi,příroda prostě skýtá mnohé překvapení a to i při účelném vylučování tekutin. Taky někdy venku přemýšlím, kde se zavěsit. A ten Kantorkův vtip je mi hodně blízký.:-)

    1. Já se zavěšuju pravidelně – když nemám hole, potřebuji se něčeho chytit při protahování zad 🙂

      No a horší než zavěšování je hledání klidného místa v lese, kde nikoho neoslním svým zadkem 😀

      1. Zrovna dnes jsem si za tímto účelem udupávala hluboký sníh mezi dvěma dvěma mladými smrčky – naštěstí k nám koronaturistika nedorazila, stále je to celkem bezpečné 😀

        1. Tady stačí zaběhnout mimo turistické stezky, ale vždycky jako na potvoru k vám doletí zvuk nějakého blížícího se člověka, takže fofrem schováváte oslnivě bělostné části těla… 😀

    1. Tady taky. Zrovna peru povlečení a mám otevřenou lodžii a dveře na ni, je tady příjemně. Hodinku po obědě se chystám na venkovní fitness tady na sídlišti. Asi tam bude plno 😀

    2. Tady taky nádherně svítí slunce a kupodivu je pořád ještě bílo. Zítra do toho má pršet, takže to asi nevydrží. Ale je fakt, že jsme měli nejvíc sněhu snad za posledních pět let… 🙂
      K těm fotkám – Erník je ostříhaný nebo má mokrem spláclé chlupy? 🙂

      1. Není ostříhán, ale čerstvě vykoupán. Stříhání potřebuje jako prase drbání, ale zatím není možno…

  4. Detaily z netopýřího života jsou nesmírně zajímavé 🙂 Já jsem o ručkování uvažovala taky při bolavých zádech, ale i asi před dvanácti lety, kdy mě bratr přinutil jet na lyže, což neumím a špatně snáším. Ty bolavé nohy a kyčle byly otřesné 🙂

      1. To bude odkaz na Alex, jak pravila, že v přírodě ručkuje po stromech, aby šla do dřepu a pak do vzporu – aspoň doufám (rofl)

  5. Je úžasné, že hendikepovaná zvířata si poradí s problémy. Jó příroda, ta dokáže věci. Jenom kdyby jí do toho nekecal člověk.

    1. Někdy do toho člověk umí zasáhnout správným způsobem – Mariella by v přírodě nepřežila, a Julián by neměl ani šanci se narodit. Bohužel jen v menšině zásahů :-/

  6. Jo a ještě k těm handicapům – pozice netopýrů snažících se nahradit chybějící křídlo mi připomněly mé vlastní potíže v době akutního housera. Vyhovět volání přírody bylo sakra obtížné a chtělo to inovativní myšlení! 😛

  7. Další z netopýřích povídání je plné překvapivých objevů! 😀
    Popravdě celé to povídání ve mě budí jeden pocit – že je to dar od jinak škodících lidí, že tito netopýři přežijí. V přírodě by tento problém dlouho neřešili, že… takže díky, že tu pro ně jste! (inlove)

    1. V přírodě ne, to by nepřežila. Teď žije takový druhý život, a snad je spokojená, pokud se věci dějí, když na ně má náladu 🙂

  8. Na FB jsem ve skupině Přátel vtipů Pavla Kantorka a tenhle vtípek je velmi oblíbený. Tenhle má ještě jeden – seriálový – ke si chlapík stěžuje doktorovi, co se mu stalo (ano, spadl na něj hýzl), což vyslechne lékař s kamennou tváří, pak se omluví, zajde do ordinace a zavřenými dveřmi se láme smíchy (chuckle) . Tak to jenom k vtípku.

    Tak vyměšování s jedním křidýlkem je opravdu zapeklité a je dobré, že si Mariellka dokázala poradit – ono chodit… teda viset… s počůraným bříškem je trošku eklhaft a navíc to studí.

    A teď jsem si vzpomněla – kdysi dávno se vedla zde (nebo na Zvířetníku nebo Hadopasech) odborná debata o takové vyfikundaci pro dífky, by nemusely v přírodě dřepat – čurokap se to jmenuje (rofl) . Vzpomínáte si na to někdo?

      1. No jo, něco takového (rofl) . Tenkrát bylo kolem toho velké haló a dost jsme se nasmály. Já jsem si na to vzpomněla proto, že by se Marielle hodil – s čurokapem by čurala do prostoru (chuckle) .

    1. Znám to jako LadyP 😀 Dokonce se mně to na jednom výměnném bazaru dostalo do ruky při třízení donesených věcí, a uvažovala jsem, že si to odnesu jen za účelem vyděšení kolegů v práci, a pak to zase přinesu na další bazar 😀

    2. jo, vedla jsem tu dišputaci s Bedou..a pak jí ho koupila k vánocům…Bedulka se mi, když už byla ve špitále přiznala, že to doma zkusila, ale venku nebo jinde, že by jí to bylo žinantní…protože měla nervy, že si počurá nohu a gatě…

          1. novej to holky horolezky, chválej si to…Beda to venku nepoužila, jen to prubla doma.. měla omyvatelnej, fialovej….

            1. Fialovej chci, s tyrkysovou kapsou 😀 asi to přece jen zkusím 😀 a bude další záchodové téma! (Pokud tedy Mariella nevynalezla další postup, jak znečistit mě a ne sebe)

    3. Já osobně o pořízení čurokapu vážně uvažuji!!! Mám problémy v přírodě, už si nedokážu dřepnout a co je naprosto neřešitelné … vstát! To fakt není sranda. Válet se s holým zadkem v mokrém mechu nebo ve sněhu…..Ještě donedávna jsem to řešila čelem k mladému stromku, po němž jsem ručkovala dolů a potom zpět nahoru, ale ad1) dlouho trvá najít vhodný terén + stromek a soukromí, zvlášť v době koronaturistiky. Ad2) už mi dělá problémy i tohle gymnastické cvičení. Výletů do přírody se nemíním vzdát! To potom postačí kmen silného stromu a je po problému!

      1. To já do dřepu jdu ale vstát!!!! to jde opravdu jen čelem ke stromku ale kam pak vystrčit pozadí ? Já se fakt tou zrakvenou nohou neopřu.

          1. To já mám jen nepřekonatelnou utkvělou představu, že si počůrám boty 😛 ale to přijde

            1. Pod heslem Rozmazlujeme se v přírodě jsme kdysi měli/y na zahradě židli kdysi tonetku, které čas odnesl (a trochu se tomu dopomohlo) kruhový sedák. To bylo pohodlíčko, a ještě to bylo mobilní!

              No, já už taky zjistila, že potřebuji mladý stromek, abych si dřepla. :O Anebo sibiřskou toaletu – tu tvoří klacky tři: Jeden zarazíš do země a držíš se ho, druhým odháníš vlky a třetí je náhradní díl.

              1. Už jsem si představovala, jak ty tři klacky podpírají zadek, protože tři body definují rovinu 😀

              2. JJ, to je moc dobrý nápad. No, mladá hlava 🙂 Asi by mi stačily dva klacky, jeden na držení a jeden na koronaturisty aby z toho neměli atrkci jak se válí bába po lese.

          1. ano, když byla možná příprava, když nebyl čas , tak se člověk soustředil na dvě věci – nepocikat si oděv a ruce a nepořezat se 😀

        1. No ne, teď vážně – k té upravené petce. Kdysi dávno už existovala přenosná noční nádoba pro ženy, která měla jméno podle jednoho pana faráře (do háje, ta paměť, no, už nevím). Ten prý měl ohnivá, krásná, nadšená (další superlativy si každý doplní) kázání, která ale byla neuvěřitelně dlouhá, a navíc to v kostele táhlo od podlahy. Jak tam pobývaly a většinou i stály dámy ve vyztužených spodničkách, měly tu a tam potřebu… a tak vždy kývly na služku, která hbitě uchopila nádobu a zanořila se do krajkoví… 😀 A tak pan farář obohatil francouzská označení oněch míst… 😀

          1. váza- kdo neměl na sobě krinolínu nebo podobnej vehement a hromadu spodniček, tak nepochopí—vysoký nočník, opravdu ve tvaru vázy- džbánu…v rohu sálu byl paravan a za ním občas nějaká dáma…a pak někdo,kdo to chodil vylejvat…..

    4. K obrázku od Kantorka – myslím, že mu ve skupině na FB říkají „na pos*aného i hajzl spadne“ 😀

    1. Ten kaloň si nabírá vodu, aby ji pak slízal z bříška… tedy, to je oficiální vysvětlení 😀

    2. Sharko, ten tvůj bůček na víně mi voní až sem! 🙂 Nemám bůček, nemám víno, ale mám představivost:))
      Tvoje mlsání fakt stojí za to…

      1. Taky jsem se na to ráno dívala a mám na Šárku dva dotazy.
        1) ten bůček, není to vlastně „rijet“, – čili rilletes, my to tak nějak podobně s Michalem/Hugem vaříváme, včetně vína, resp. on to vaří, my jen okouníme kolem
        2) v některé poslední fotogalerii jsi nad sporákem na Beaveru měla obal, na kterém bylo velkými písmeny napsáno KUNA. Co to je? Je to rum? Už jsem se včera nějak tak orientačně dívala a nějaký rum pod tímhle názvem jsem našla (důvod: dceřina přezdívka je Kuna, byl by to tip na dárek, ani ne tak kvůli obsahu, ale právě kvůli tomu obalu)

        1. Tak mě napadá, nemáte někdo recept na něco se šampaňským? Červené a bílé uvařit umím 🙂

          1. Šampaňské můžeš k jakémukoliv receptu, vaříš a popíjíš. Jak to dopadne, to je podle množství vypitého.

            1. Přesně tak. 🙂
              My dneska chystáme „rybí marinádu“ (chorvatský recept na jakési vlastně jakoby pečenáče z mořských ryb v pikantním nálevu), do receptu přijde i nějaké víno, tak ten zbytek ochutnáváme.
              Tento týden jsem si totiž konečně koupila přes Trh knih „Jugoslávskou kuchyni“ od pana Karpatského, tak chceme vyzkoušet nějaké recepty.

                  1. Jak Dalmácii miluju, tak jejich pěvecké sbory mne za sérdce nevzaly… ba bych řekla, že spíš naopak (rofl) .

                    1. Však říkám „guilty pleasure“, česky asi opruz, který někdo dobrovolně sleduje s pobavením, nevím. Ty klapy jsou fakt hrozné.
                      No, už máme dovařeno, teď to necháme naložit, má to stát tak týden, uvidíme. Stejně ryby nejím, tak to sní MLP s dceřiným chlapcem.

                  1. Je. 🙂
                    Když jsem měla kulatiny, sestra mi dala láhev toho opravdového, bylo to fajn. S tím bych asi nevařila.

                    1. To ne! Tohle bylo ostatně nealkoholické, takže jsem ho stejně celé zmlsala 😀

        2. aido, jo….je to takové rilletes – bůček na víně… jenže trhaný se to blbě maže na chleba a padá to..tak proto mletej nebo jen přikrajovanej….
          KUNA – to je pozůstatek po rumu , když měl Hugo narozeniny…ani nevim, od koho ho dostal, ale měl na stole tehdy skoro celej rumovej svět..chlapci si tyhle dražší dobroty, objednávaj na internetu…. můžu nafotit z blízka a zeptat se…

          1. To budeš hodná, já jeden našla, ale stojí víc jak 600,- a nevím, jestli se mi do toho kvůli legraci chce tolik vrážet. Ale asi jo, sranda musí být.

              1. Ano, myslím, že rum může. Doteď vzpomíná na oslavu svých osmnáctin v Kabinetu múz, kam jsme ji vzali a kde se tehdy specializovali hlavně na rumy. Myslím, že jsme tam za ten večer nechali asi 3 tisíce. 🙂

                1. už jsem našim rumologům napsala…tak Ti dám vědět,ale levnej nebyl…vím, že dostal ještě jeden a ten měl na lahvi znak želvy, o tu flašku se tam málem poprali indoši..kvůlivá tý želvě…a pak ty vyrpvnaný lahve, to bylo snad víc jak metrová řada….

Napsat komentář: Jindřich Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN