Před časem na mě na facebooku vyjukl recept ze stránky Skinny Taste, ukazující přípravu Lasagna soup, neboli lasagnové polévky. Nemusela jsem být ani moc hladová, abych usoudila – jo! To je ono! To zkusím!

I udělala jsem doma nejdřív inventuru zásob. Plechovku s drcenými rajčaty mám po ruce vždycky, protlak taky. Cibule, česnek, strouhaný parmazán… Ale jo. To dám. Nějak. Však si zbytek dokoupím. Jak si ráda zaskočím do Coopu na náměstí v Miletíně – přívětivá prodejnička s přívětivou obsluhou – narazila jsem tentokrát na limity vesnického nakupování. Lasagne? Ricotta? Ale kde! Usoudila jsem, že extra široké „Babiččiny nudle“ lasagne snadno nahradí, místo ricotty jsem vzala zakysanou smetanu. A doma začala vařit.

Pravda, neunavovala jsem se opětovným hledáním receptu; měla jsem dojem, že si ho pamatuju dostatečně dobře. Že mám představu, čeho chci dosáhnout a tu naplním. Teprve později jsem zjistila, že vařím v nejlepším případě „na motivy“ onoho receptu! Ne, že by mi to nějak vadilo – člověk pracuje s tím, co má. Jak ve spíži, tak v paměti. Chuťová představivost rozhodně pomáhá. Takže co jsem s tím provedla?

Začala jsem nadrobno nakrájenými kuřecími prsními řízky (třemi), které jsem osolila a opepřila. Nakrájela jsem si cibuli a po chvilce přemýšlení i pórek. Potom jsem zaváhala… byla tam ještě nějaká další zelenina mimo rajčat? Nevěděla jsem, ale v lednici jsem měla mrkev, kousek celeru a jednu petržel, takže podle hesla „přiměřeně, přiměřeně“ jsem očistila a nakrájela i tuto zeleninu. Polévku jsem dělala do třílitrového hrnce, takže jsem k plechovce drcených rajčat vzala pro jistotu i protlak.

No a pak jsem v hrnci opekla na oleji to kuřecí maso s cibulí (na česnek jsem zapomněla, zato přidala trochu sladké papriky:)), k tomu jsem přidala mrkev, celer a petržel a zalila horkou vodou (tak do půlky hrnku). Když to bublalo, přidala jsem rajčata, protlak, nové koření a bobkový list. Dosolila jsem to a nechala tu bublat, zatímco jsem přemítala, jak to ještě asi dokořením (ne, recept jsem nehledala:)) Lasagne… tedy něco italského? Mám tymián, bazalku i oregano… ale… nekoupila jsem tuhle něco zajímavého? A jo! Italské koření na stejky! Fakt dobré. Stejků ale moc nedělám, takže šup s tím do polévky.

Pak už jsem ji nechala, ať si spokojeně bublá a voní, přičemž jsem v duchu řešila dilema – dát ty nudle uvařit do polévky nebo je udělat zvlášť? Obojí má něco do sebe. Pak jsem se rozhodla, že nechci, aby mi těstoviny vypily polévku, stejně jako je nechci mít rozvařené. Takže jsem je uvařila zvlášť. Nakonec jsem dala do polévky ten pórek (chtěla jsem, aby nebyl úplně rozvařený) a přemýšlela o zelené petrželi – mám mraženou. Pak jsem se rozhodla, že ji tam nechci. Nakonec jsem do polévky dala ty nudle a všechno nechala prohřát.

Vznikla hustá polévka vonící tak, že se mi skutečně sbíhaly sliny. Matně jsem si vzpomněla na parmazán a zakysanku, abych usoudila, že dobrého pomálu, nejdřív to ochutnám tak, jak to je. Ochutnala, nadchla se… a nic do polévky nepřidala. To nechám jako možnost pro nějakou slavnostnější příležitost. Musím říct, že jsem většinu obsahu toho třílitrového hrnce snědla sama (postupně!:)) Martin přijel domů tak akorát, aby jednu porci ochutnal – a polévku ocenil. V podstatě mi vždy posloužila jako hlavní jídlo.

Takže mám v repertoáru novou polévku, na kterou se už zase těším.

PS: Teprve, když jsem pro vás hledala ten recept, jsem zjistila, jak moc jsem si vymýšlela! 😀

A tak se dnes ptám: znáte tuhle nebo podobnou polévku? Také vás inspirují nové recepty, abyste pak vařili jejich… domácí variace?:)) Co jste takhle zkoušeli naposledy?

Přiznám se, že já se snažím držet se přesně receptů jen u pečení sladkého, jinak pravidelně někam ulétnu:))