„Babičko, já mám v polívce kořeny…“ ozvalo se stísněně od stolečku, kde právě obědvala moje tří a půlletá vnučka Kačenka. „Co jí může v té rajské plavat?“ blesklo mi hlavou, když jsem k ní šla. A ejhle, ony to byly kuličky nového koření! Vylovila jsem je a holčička se spokojeně pustila do jídla – kořeny byly pryč.
Musím říct, že se bavím. Malé děti objevující taje rodného jazyka s ním někdy dokážou úžasné věci a já jsem jazykohravá od přírody. Kačenka se už většinou domluví velmi dobře, i když její r a ř chce ještě práci. Nebojácně pěstuje svoji češtinu a pokud někde škobrtne, dokáže si vypomoct. Potom je na dospělých, aby si její výroky přebrali.
Na podzim jsme šly jako obvykle se psy lesem, když Kačenka najednou zbystřila, ukázala prstíkem mezi stromy a nadšeně pravila: „Babičko, taky jsme minule našly tu bábovku!“ Na okamžik jsem byla zmatená – co to mohlo být? Potom jsem si vzpomněla: „Jo, myslíš tu houbu, babku?“ Kačenka šťastně přikývla a vyběhla z cesty do borůvčí. Co kdyby tam ještě nějaká ta bábovka… eh… babka byla!
Největší a nejdelší nedorozumění nám však způsobil rampouch. Kačenka se mě opakovaně ptala, kdy Berry – naše fenka německého ovčáka – bude mít rampouch. Znovu a znovu jsem jí vysvětlovala, co to rampouchy jsou, jak vznikají, a že není moc pravděpodobné, že by se objevily v Berryině kožichu. Dítě se na mě dívalo s poněkud rezignovanou trpělivostí. Tohle jako má být vševědoucí babička???
Nakonec jsme si porozuměly. Nakládala jsem zrovna psy do auta, což znamená, že jsem musela vytáhnout a použít nástupní rampu. Berry má poměrně velké ortopedické problémy, nesmí skákat. Kačenka se najednou rozzářila, ukázala na rampu a s uspokojením konstatovala: „Tak vidíš, že má Berry rampouch!“
Přiznám se, že jsem to neustála, a rozesmála se. Ovšem Kačenka je velkorysá, odpustila mi to. S babičkami musí mít člověk trpělivost…:))
Napsáno pro ČRo Hradec Králové, 2021
A tak se ptám – jaká jazyková škobrtnutí vaše nebo vašich dětí vešla do rodinné historie? 🙂
Podávam správu o zdrav.stave:celý čas som bezpríznaková!!Som veľmi šťastná,trošku som viac unavená/alebo lenivá/ teplotu nemám,kašle naďalej-už 30 rokov,čuch mám,menej jem.Ale neschudla som.Zajtra idem k závodnému,ukončiť to,od pondelka by som išla robiť,kolegovia už fakt nevládzu.Viem,že toto je apolitické združenie,ale nedá mi povedať opár slov.Nerozumiem,prečo obv.lerkári nedostali príkay zakúpiť si Ti-weaky a vykonaváať návštevnú službu,vypisovať recepty,dávať rady.všade chodíme mzý-záchranka,recepty nemáme,pacientov prevážame do nemocníc,po nezbytom vyšetrení,napísaní liekov veľká časť ide domov,mnohí sú preventívne hospitaliizovaní v covidáriách/neviem posúdiť,či sa tam nakazia veľkou náložou/Myslela som,že núdzový stav umožňuje nariadiť takúto prácu.Vypadá to veľmi zle.Z UPV sa nedarí pacientov odopnúť a mrú.Včeraq zomrela kolegyňa z CT nemala ešte 50.Dajte sa očkovať a dávajte na seba pozor.
Tie decké brepty sú kuzelné,rada počúvam,ke´d moji malí brňáci na moju počesť začnú hovoriť slovensky.napr.chápem,u teba musí byť dipiclína-vy ste taký národ.
Verenko, díkybohu, že je to máš takhle, on je to fakt hnus. Myslím, že už každý z nás zná někoho, kdo na to umřel 🙁 Drž se!
K těm doktorům – dřív i chodili domů, ale teď se hlavně telefonuje, jak jsem slyšela. Sama se snažím k doktorovi nechodit a zatím se mi to daří. E-recepty jsou bezvadnej vynález.
Musím s tebou dede nesúhlasiť!! E recepty sú vonkajším prejavom totálneho úpadku zdravotníctva a porušením postupu lege artis. Generácie lekárov sa učia v propedeutike postupy vyšetrovania.Prvý je :aspekcia.To jest pohľad na pacienta celého a vyzlečeného/to sú tie vtpy,že babičke stačí keď vyplazí jazyk a mladá sa musí vyzliecť/Napadá ma spústa príkladov zlej liečby,keď si lekár pacienta celho neprezrel a dopadlo to fatálne.Teray si sám ordinuje lieky/berie ich dlhodobo,nesledujú sa ich vedľ.účinky,no je to zlé.
Myslela jsem u léků, které beru pořád.
Jinak máš pravdu – pokud by mě opravdu prohlédli před třemi lety v San Franciscu, přišli by na to, že mám pásový opar (měla jsem ho na zádech, neviděla jsem si tam:)). Přišli na to až za tři dny ve špitálu v Monterey a já si za tu dobu zkusila jak pes (a stylově si prohlédla San Francisco pod vlivem drog:))
Och, Verenko, máš pravdu. Poslední rok jsem si u praktika naordinovala všechno, co jsem chtěla 🙂 Ještě že mě dneska prohlédli na preventivce na gynekologii! Ultrazvuk zatím nezvládám 🙂
Co ultrazvuk, ten by se u nás v práci nějaký našel, ale já se neohnu natolik, abych se na příslušné partie okem podívala. 😀
(rofl) JJ!
Ďakujem za super správu Verenka, držte sa 🙂
Verenko – držím palce i nadále. Tak si buď lenivá, hlavně aby ses jinak cítila dobře a nasbírala hodně sil. Však je budeš potřebovat… (h)
Verenko, odpočívej a sbírej síly. To vypadá, že až se zase vrhneš do práce, nebudeš vědět, kam dřív. 🙁
Jako 4letá jsem jednou vzala telefon:
„Tady Apinka Apina Apinová. Tady nikdo není! Maminka je v Americe, bratr je tam s ní, tatínek je v práci a babička spí na židli!“
Konec telefonátu. Položila jsem sluchátko.
Samozřejmě jsem se představila jménem zdrobnělým i správným a naše známá měla co vyprávět. Ještě že to nebyl zloděj.
A jestlipak víte, co je to „kádukudáka“? Pro změnu výraz mého bratra v asi 2-3 letech.
Slepice? 😀
Karkulka?
Ani jedno. Je to čokoláda!
🙂
Já bez „čevrené“ zástěrky ani ránu. Moje nejmladší sestra začínala hrát na piano. Na otázku jaké jsou to tóny (paní učitelka chtěla vědět jestli hluboké a nebo vysoké) dostala ale odpověď že bručavé a pisklavé.
Synek začal hovořit a už se tenkrát zřejmě chystal do Švédska. „Ch“ bylo u něho „š“. Jezdili jsme na šatu a nebo k šrudimské babičce. Kachna se proměnila na kašnu a tak dále a tak dále.
V útlém věku básnil. Byl s tetou Věrou v Zologické zahradè a obdivoval tam hady. Doma začal malovat a při tom si říkal : „Teď udělám čáru nad obočí husté, hadi nejsou dlouhé, ale tlusté.
Tady když jsme bydleli na venkově (Småland) psával dopisy panu Askenazymu, jehož knížky miloval. Tak mu třeba sdělil, že bude sám spisovatelem, že to není nebezpečné. Jo kdyby býval věděl!
Také mu vyprávěl jak šli s tátou do Alvesty „prodlužovací sratkou“ vypadlo mu písmenko, byla to prodlužovací zkratka. Zřejmě s tátou v lese bloudili.
Jednou jsme ho nějak rozzlobili. Rozlobeně si to dupal nahoru po schodech do svého pokojíku a při tom prohlašoval : „Vy nerozumite malým chlapcům! A pak se u nás říkalo, že nerozumíme malým chlapcům a velkým psům.
„Teď udělám čáru nad obočí husté, hadi nejsou dlouhé, ale tlusté.“ (rofl) Velká kočko, to je kouzelné!
Jinak marek rád zaměňoval t místo k… takže byla točka točička a tůň toníček. Je zajímavé, že se to vztahovalo jen na k na začátku slova, jinde mu nevadilo:))
ano ano, moje sestra neměla ráda „klustý maso“ 🙂
Ale možná sestra jen mluvila cizí řečí, tak říkajíc moravštinou, protože u nás bylo maso vždycky klustý (a lidi byly též klustí a ještě na to byli pyšní (rofl) ).
Člověk na Hané byl i klosté (rofl)
😀 😀 To zní skoro vznešeně!
Skoro jako d´Este (rofl)
Jo, klustý máme u nás taky a měli jsme tamínky (kamínky).
Jéje, to bylo příhod ! U nás zásadně nechumelí, ale jehulí. To jsme byli na zimní dovče na Medlově, synovi byly cca 4 roky a v Mostě teda moc sněhu neužil. Ráno jsme vstávali, mladej odhrnul záclonu před balkonem a fascinovaně pravil mamí tam tam tam jehulí !!! Přes noc napadlo ta 10 cm sněhu a padal a padal…
Pořád máme místo antilopy antipolu. Marku řekni anti – anti. Řekli lopata – lopata. Řekni anilopata – antilopata. Řekni antilopa – antipola. A bylo.
A kouzelná byla malá Andulka, když opravovala tátu, kterej jí říkal -hele Ani, tady leze bjouk. Tati nežíká se bjouk, ale blouk. A šli jsme do kolen oba.
… to není brouk, to je lezouk!
(rofl)
Od dětí si na nic nevzpomínán.
Ale já prý říkala místo parašutista – pasatušista.
U nás stále používáme několik synových dětských přesmyček: meňurka, kepuč, mirenálka, peženěnka… Znám partu, která spolu takto hovořila zcela záměrně v plynulých větách, byla to sranda je poslouchat, ale byl to náročný simultánní překlad z češtiny do češtiny.
Tak kepuč byl u nás taky a pak ještě-Jdeme za babičkou na aterál (pracoviště se jmenovalo Areál drobného zvířectva).
Haháá, u nás bývaly škabetky s kepučem 😀
Ještě pro upřesnění – u syna se takhle projevovala pravo-levá nevyhraněnost. Dodnes je mu jedno, jestli používá levou nebo pravou, kromě psaní, tam ze zvyku používá odkoukanou pravou. Ve škole to taková legrace nebyla, čeština byl boj, protože tyhle přesmyčky používal i při psaní. Základku i střední přežil to v pohodě, teď na vysoké používá hojně aut.opravy.
Pardon – Zabukistka
To je zajímavé, Marek, který je autorem mnoha kouzelných paslov, je taky pravolevý – šikovný na obě ruce:))
To můj manžel je také levopravý, nebo obráceně? Za nás se zásadně přeučovalo, ještě za naší Jany se toto ve škole praktikovalo.
Tak takhle přesně to mám s mými letitými kámoškami. Jeden/a se nestačí někdy divit, páč to máme zažité a jakmile se sejdeme automaticky to začne nabíhat. 🙂
Nejlepší jazykový hlavolam jsem zažila s mým tehdy asi tří- čtyřletým synem. Vezla jsem ho na kole a jeli jsme kolem autobusu, který patřil JZD – doba to byla hluboko za komančů. No a můj znalý syn pravil: „Maminko, to je ten autobus, co vozí jezedáci, že jo?“ Já na to: „Ano, ale neříká se, že vozí jezedáci, ale jezedáky.“ Můj syn se zamyslel, a protože dveře autobusu byly na druhé straně vozidla, kam jsme neviděli, se zeptal: A kudy do něj ty jezedáky lezou?“
No a vysvětlete tomu dítěti, že se neříká jezedáky, ale jezedáci… Jo, kde ty doby jsou. Stocha, papák…
(rofl) (rofl)
U nás přišla dcera z kina se slovy „byl tam tupír“, šlo o upíra.
Ovšem krásné přeřeky měl známý, Angličan, který uměl skvěle česky (obdivuju). Např: „upadl, vstal a oklepal ze sebe prachy“, nebo „používali tam paštiku na podlahu“.
Jinak manžel jako malý udivil dědečka, když říkal „já ty holuby vyžením“ (vyženu.) Tehdy netušil, že vyžení psy a ty už nevyžene.
Tak tupíra bych taky nezapomněla! (rofl)
A vyženění holubi nemají chybu:))
Ano, některé hlášky opravdu vydrží. U nás to byl lehopard (leopard), dlouhá léta jsme jej používali….
Naše známá má manžela američana, bydlí v Praze a ten místo párátka říkal pařátky a tak to u nás někdy také říkáme.
My jsme zase hledávali na stromech nosorožce. Synek si jako malý udělal takovou asociaci na choroše. Choroš-hroch-nosorožec.Taky se ujalo klepsisklo-plexisklo.No, máme toho víc a jak to tak občas použiju někde,mimo okruh obeznámených,tak vypadám jako debil. 🙂
A teď jsem si vzpomněla – už roky k psaní používáme ficky (rofl) .
Nosorožec na stromě! 😀 To je určitě nezapomenutelná představa:))
Jinak z takových převzatých dětských slov se u nás doma používá křilba (přilba), kledníky (knedlíky) a pokud se někdo snaží podvádět při člobrdu, tak jednoznačně pixluje! 😀
Mo, někdy se ty perly stanou rodinným stříbrem- my už léta máme místo minerálky melálku a chodíme do Bohážu (Bauhausu). Toť perly dětí. Moje babička zas vařila rizeto, k televizi vedl gábl a pozůstalým posílala gondolaci 🙂 Vždycky, když dotyčnou věc v papírnictví nebo v trafice vidím, tak v duchu vyplouvám do Benátek 🙂
Gábl jest snad normální, co jiného?! (rofl)
Tak to teda né milá Ygo, gábl může být třeba tlačenka a nebo taky USbéčko nebo šňůra k ledničce. (chuckle)
No to teda jó – říkám něco jiného?! Gábl je jakákoli elektrická šňůra, prodlužovačka či kabel a navíc je to i jakékoli jídlo. Jest to všestranně použitelné slovo. Například věta „Vytahni ten gábl z elektriky a jde se na gábl.“ je zcela pochopitelná
Jj, dneska už jsem po gáblu a ostatní gábly fungají. (rofl)
Fundají??? A to je co? 😀
fungají – fungují 🙂
Jo tak! 😀
(rofl)
Matyldo, myslím, že gondolaci nezapomenu… ty se obvykle nekupují v době příjemna, takže se každý malý úsměv počítá:))
🙂 naše milá babi nejradši gondolovala z balgónu 🙂 a při jízdě autem chtěla sedět vpředu, že bude aligátor …
To je typická kladenská mluva. Balgón, grém, Gablovka… Žila jsem na Kladně třicet let 😀
no nevím 🙂
Babi v Kladně nikdy nebyla. Vyrostla v HK a pak žila 60 let na Liptově
A chápání textu písniček, to by bylo na knihu. Hluboko v dospělosti občas objevuju skutečný text dlouho poslouchané písničky 😀
můj poslední záchvěv z písňového textu : Jsi zvuk, když padnou mi na rety… no a já pořád proč ten Klus zpívá o pádech MINARETŮ … no jo,co nadělám…
Moje maminka jako malá.Písnička Beskyde,Beskyde.
Kdo je ten okibača?
Jo, to já si u písně Oranžový expres dlouho myslela, že v textu „…šmátrám po láhvi tokaje“ se jedná o správně použitý přechodník…
No, vidíš! V Lipníku n/B fungovala valašská kapela s názvem Okibača (4 děvčata) a já pořád dumala,kde vzali ten název a fakt mi to došlo až teď. 🙂
Jo, a kdo nebo co je trivol? 🙂
Myslíš toho, co ho Jano pásol?
u hája?
Toho. 🙂
Asi podobné zvíře jako měkoň. viz „Už měkoně vyvádějí, už měkoně sedlají „
Pro mě byla/ byly záhada „čípisy“ něco folkového to bylo, doteď nevím, co to mělo vlastně znamenat:))
A v Zelených pláních zpíval Zich … čpí podkoní…, čemuž jsem i uvěřila (rofl)
Furt lepší než když „… kováři nechce stát …“
(rofl) – tož včil sem si cvrkla do trikotýnu
Toho kdo je tvůj ČÍ TY SI a kdo nám připomíná! To nám babička říkala, že to jsou indiánské sandále 😀 😀
Jo tak je to, zapomněla jsem:))
Například já jsem v dětství myslel, že existují nějaké kávusy, které Karel gott osladí…
opravuji: Karel Gott
Jinak rodinné stříbro: Já su Mánika Míchova, Ïbice čive – písklavě se představovala naše Maruška i s adresou, takto sotva roční robátko (Já jsem Mánička Michnova, Vrbice tři sta dva) – to děcko by se neztratilo, teda kdyby už umělo chodit! (rofl)
😀 😀
Mně se líbí, že byla Mánička… to není zrovna nejužívanější tvar jména Marie. Ale jedné mojí tetě se říkalo Manka:))
Mánička byla do patnácti let – pak se vzbouřila a od té doby je z ní Maruška. Zajímavé, že mamka byla vždycky Máňa, ale jak se přejmenovala ségra, tak i z ní se stala Maruška – teda aspoň taťka jí jinak už neřekl. Ovšem pro ostatní svět (jako Vrbice a Kobylí) byla až do smrti Máňa – ale prý lepší než Mařa či Mařena.
Moje babička (Marie) měla kamarádku, která až do smrti byla Mánička. Babička byla Máňa, u lidí, kteří ji poznali už jako dospělou, Mařenka. Další Marie byla Maru.
Paní Radokové, manželce režiséra Alfréda Radoka, se říkalo paní Manka.
Mojí mamince (Marie) říkal tatínek Aťko nebo Atinko. Kde se to vzalo nevím, ostatní jí říkali Mařenko nebo Máňo
To já jsem si kdysi ve škole myslela, že existuje opera Blodek v studni. Až po hoooodně dlouhých letech, jako dávno dospělá, jsem zjistila, že ten chudák Blodek byl skladatel 😀
Teda, nejde ani o přeřek, ale je to čerstvé, tak se musím podělit: Včera jsem byla si pohrát s prasynovci. Matěj toho moc nenamluví, za to o rok starší Sam své hubě zadarmo jíst nedává. Když jsem se loučila, tak mi důležitě radil „A dávej pozor na upíry!“ „Ale Sami, upíři přece nejsou, to jsou netopýři!“ snažila se to usměrnit babička Danka (sestra) Sam se zasmál, pak zvedl prstík a s velice vážným obličejem vysvětlil. „Jasně, jsou to netopýři, kteří se přemění na upíry a Batmana! Batman se mnou spává v posteli a to se vůbec nebojím! Ale když odletí někoho zachraňovat, tak se bojím a musím zavolat maminku!“ Následovala vážná diskuse o tom, jak to udělat, aby Batman zůstal celou noc a tím pádem nemusela maminka spát vedle Samíkové postele na zemi (rofl) . Já toho kluka miluju!
Jinak přeřeky mi dělá mobil. Předevčírem jsme v barelu na dvoře pálili nějaké dokumenty a přihodili jsme k tomu odstrojený stromeček – fotku hořící fagule jsem poslala Terce se správou Pálíme stromeček. Ovšem mobilu se to nezdálo a napsal Balíme stromeček. Na to mi Terka odepsala „Ještěže mi tak nebalíte dárky!“
Ach ty mobily (chuckle)
Psala jsem si na silvestra s kamarádkou přes Messenger. Zeptala jsem se na její maminku, jestli jsou spolu (bydlí v sousedících bytech). A odpověď: Ne, říkala, že je papaláš. Oprava: že je ospalá.
(rofl) – tak to je bezva! Inu, člověk se aspoň zasměje
(rofl)
Samík by si rozuměl s naší Kačenkou 😀 Tohle je logika, která je jí blízká:))
Vot těchnika: Mobil mi tuhle napovídal. Místo „Co potřebujete?“ mi nabízel „Co otravujete?“ Taktak, že jsem to neodklepla. 😀
Prostě mobil ví své!
Zrovna jsem na to sice myslela, ale… ONI UŽ ČTOU MYŠLENKY!!! :O
😀
Dcera říkala komputáče=punčocháče.A připomnělo mi to vzpomínku jedné známé. Jako malá se přistěhovala odněkud z Ostravska do Šumperka. „Ve školce mi řekli, obleč si punčocháče. Brečela jsem, že nevím co to je. U nás to byly štrample.“
ABe, to mě zaujalo – jak vlastně může být malé dítě zmatené, když přijde na nářečí 🙂
Co dítě.Moje maminka pocházející od Brna, přivdala se na Hanou. A když na ni babička začala po hanácku, tak nevěděla která bije. Na švagrově svatbě se potkaly dvě babičky a jedna jen hanácky a druhá po prajzsky-no tak si moc nepopovídaly.
u nás to byly nemucháčky. A občas byly špivaný.
Jo jo, špivaný byly věci i u nás:))