Doba koronavirová přinesla doslova hurikán změn do našich životů, a jednou z těch nejvýznamnějších je, že se firmy musely naučit, že práce z domova se dělat dá a že to produktivitu zaměstnanců nijak podstatně neovlivňuje (u nás ve firmě náš do té doby skeptický CEO zjistil, že se produktivita dokonce zvýšila, pročež poslal spoustu lidí, včetně mě, na práci z domova permanentně). Jenže co to je, práce z domova?
Práce z domova totiž nemusí nutně znamenat práce z adresy, kde člověk bydlí. Dokonce to nemusí znamenat ani – považte – práci od příbuzných, ke kterým se najednou jet, protože není potřeba plýtvat drahocennou dovolenou, a děti se tak dostanou k prarodičům, i když bydlí daleko. Nemusí to znamenat ani práci z na měsíc, dva, tři pronajatého domku někde daleko; když člověk zjistí, že ke své práci potřebuje jen počítač a připojení na internet, hned se otvírá spousta dříve netušených možností.
Osobně jsem si udělal kancelář ze svého auta. Pořídil jsem si na telefon tarif s neomezenými daty, takže kdekoliv je aspoň 3G/H+ připojení, o 4G/LTE ani nemluvě, mohu celkem v pohodě pracovat. Počítač se dá napojit na Bluetooth hands-free sadu v autě, takže když pak jsem na videokonferenci, mám k tomu zvuk lepší než v libovolné zasedačce. A hlavně: najednou může člověk obhospodařovat rozvrh dětí, aniž by se snažil něco šíleným způsobem stíhat! Když třeba vím, že musím syna vyzvednout ze školy ve čtyři, a od tří do čtyř mám videokonferenci, zaparkuji před školou o hodinu dřív, vyřídím si konferenční hovor a pak to k synovi mám… dvacet vteřin. On pak nastoupí a pak, když mám ještě něco pracovního k vyřízení přes telefon, můžu to udělat už za jízdy po cestě domů.
Teď, o prázdninách, není problém se svojí mobilní kanceláří zaparkovat před hřištěm, kam vypustím syna, ať si jde hrát s klukama fotbal – a pracovat. Od ženy jsem dostal k Vánocům powerbanku k notebooku, která vystačí na pět nabíjecích cyklů počítače, takže mi nikdy nedojde elektřina. Díky koronaviru se tak v roce 2020 konečně vracíme zpět k módu známému v předindustriální éře: kdy rodiče přes den pracovali a děti se mohly hemžit okolo, aniž bylo potřeba složitě řešit jejich vyzvedávání nebo odkládání někam a spěchání na konkrétní hodinu a minutu. Vzhledem k tomu, jak pomalé tempo očkování u nás bylo nasazeno, různá karanténní opatření nás ještě budou provázet dlouho; dost dlouho na to, aby se i firmy, které tu možnost mají, ale byly dosud skeptické, na práci z domu zařídily.
A ta mobilní kancelář samozřejmě není zdaleka jenom pro mě – když jsme na podzim měli distanční výuku, která se v synově případě kromě standardní školy týká i polské školy, kam chodí jednou týdně a jednou za měsíc i v sobotu, mohl být „ve škole“… na parkovišti nákupního centra Karstadt v Drážďanech.
Uvidíme, kam až s tímhle „osvobozením od geografické lokalizace“ dojdeme, ale při tom všem chaosu, který kolem nás vládne, to je aspoň jedna věc, na kterou se někteří z nás mohou těšit.
Dede: Změnila doba koronavirová nějakým způsobem i vaši práci? 🙂
Pracuju doma už dvacet let, takže pro mě se nic nemění
U některých profesí to jde, u některých částečně a u některých vůbec. Tak to zkrátka je. My už jsme naštěstí důchodci, ale ani jeden z nás by na HO nemohl, ten druh práce – to nejde. Např. já – přestupky prostě on-line projednávat nejdou. Syn pracuje částečně z domu, ale stejně musí do provozu, takže HO tak 1/3, řekla bych. Ale když to jde, je to výhoda, řekla bych, ale zase by mi chyběl kontakt s kolegy….za normální situace by to mělo být založené na dohodě, ne povinné, ale co já už, to musí vědět ti, kterých se to týká 🙂
Těžko pošleš na HO manuální pracovníky a ti musí do zaměstnání jinak by asi padla ekonomika. Stát z něčeho musí čerpat. Nelze dát pracovníkovi stroj nebo linku domů. Do bytu to asi nepůjde. 🙂
Maruško, nejde to u velké spousty zaměstnání! Ono i tam, kde to jde to nemusí být ideální – pokud se snažíš pracovat, zatímco si doma malé děti bujaře oslavují, že nemusí do školy, hned bys to té práce běžela! 😀
Ale v tomto případě je fajn, že se to dělá tam, kde to jde. Už jen kolik lidí „zbytečně“ nepopojíždí sem a tam! 🙂
Já jsem to nemyslela nijak zle, jen že bychom jim to také rádi /a sobě, abychom nemuseli vstávat v pět/ dopřáli. Bez těch druhých by se zase ta práce neprodala a vyrábělo by se na hromadu. Jedno souvisí s druhým. Zase tito zaměstnanci mají problém kam s dětmi když jsou školy zavřené a peníze jsou potřeba.
Stary for o potapeci, co po navratu z prace skocil do studny a zustal tam hodinu. On si nosil fusky domu.
At se rok 2021 vydari lip nez 2020!
O jéje, náramně se toho změnilo! Home office od března, protože to je při mé práci naštěstí snadné. A ke všemu jsem nastěhovaná na chalupě. Pamatuji se, jak jsem v půli března takřka v panice prchala z domova na chalupu s obavou, že když neodjedu ještě ten večer, zůstanu kvůli zákazu vycházení uvězněná doma. Tak horké to naštěstí nebylo, ale ten divný pocit z prázdných ulic a prázdné dálnice mě mrazí ještě teď.
Přes léto pak jeden až dva dny týdně v kanceláři, ale od října už zase pěkně zpátky na chalupě. Kupodivu ale žádnou změnu nezaznamenala moje zahrádka, na tu teda víc času nemám. Naopak se mi zdá, jako bych práci věnovala víc času než při docházení do kanceláře. Ale myslím, že ještě bude dost dlouhá doba na to, to vyladit |-(
Velmi změnila. Dělám v Praze v bance,bydlím daleko za Prahou, dojíždím městskou dvě hodiny tam, dvě zpátky. Banka je italská, takže jsme to měli od ledna z první ruky a opatření byla a jsou přísnější než jinde. U nás žádné rozvolnění nebylo, pořád od jara jedeme jako v pátém stupni. Jako centrála jsme měli kliku, že už loni jsme byli připravení na stěhování do Smart office, že jsme vyměnili pevné PC na noťasy, pevné linky za mobily, takže nařízený HO byl technicky v pohodě. Měli jsme nařízenou maximální obsazenost budov, začínali jsme na 50% a teď už několik měsíců jedeme 10%. Půjčili nám domů klávesnice, monitory, teď i židle, takže tohle je v pohodě a budou nám snad i něco přidávat jako příplatek na HO. Pro mě to prakticky vychází že na centrálu jedu 6x do měsíce, zbytek doma. Ušetřím spoustu času dojížděním, už si nekupuju lítačku, takže si můžu dovolit jet do práce autem a to je jen půl hodinky. Jediné co mi chybí je ten sociální kontakt, jsme rozdělení na skupiny abychom se nepotkali, takže některé kolegy jsem neviděla od března. A je to takové smutné, opuštěné prázdné stoly, žádné srandičky, žádné společně kafe a obědy, to skypove porady nenahradí…
Já jsem pracovala z domu na jaře (od půlky března do začátku května) a teď znovu od konce října doteď. Maximálně mi to vyhovuje a myslím, že toho i víc udělám (nejvíc toho udělám po večerech), navíc „ušetřím“ dlouhé přejezdy přes celé město. Jenže mám práci, která prostě z domu dělat jde, překládat lze odkudkoliv, i ty slovníky mám doma stejné jako v práci; obsah pracovního PC mám stažený na flešce. Takže za mě OK, ale chápu, že je řada povolání, která prostě z domu dělat nejde.
Nojo, kancelář může být v autě, i jich asi dost je a jak píše Ri, je to i dost slyšet :), ale laborku si domů nevezmu, takže jezdím normálně stále stejně do práce, běžnou pražskou dopravou. Vlastně se pro mne tolik nezměnilo – procházky, výlety, jen v komorní sestavě pokračují, ale chybí mi větší společné „strakaté“ akce, hraní deskových her…
V době předkoronavirové jsem pracovala asi tak z poloviny doma a z poloviny u klienta. Poté, co se nám tu rozjel covid, jsem si home office z opatrnosti uložila sama. Zjistila jsem tak, že podíl práce z domu se dá lehce zvýšit, ale ta zbývající činnost je daleko rychleji a efektivněji proveditelná na konkrétním pracovišti formou přímé spolupráce. Nehledě na to, že pracovní kolektivy – zejména když se povedou – mají taky něco do sebe. Už opravdu vyhlížím návrat normálních časů!
Kdybych už dávno neměla home office, klidně bych ho dnes mohla mít:))
Musím říct, že je to něco, co bych kdysi brala všemi deseti. Když si vzpomenu na tu hrůzu, když malé děti zakašlaly, když začaly mít oči lesklé horečkou a já věděla, že je to zase průšvih, že budu muset k doktorovi pro ošetřovačku (obvykle velmi dlouhé čekání s nemocným dítětem mezi ostatními nemocnými dětmi) a pak tichá zuřivost na straně zaměstnavatele, které jsem se nedivila… jen jsem s tím nemohla nic dělat.
Neříkám, že dělat něco z domu s nemocným dítětem je zázrak, ale přece jen to není absence ze dne na den.
Osobně bych (po mnoha letech práce doma) radši někam do práce chodila:)) tedy, pokud by to neznamenalo příšerné dojížděni (zažila jsem svůj díl) a příšerné prostředí.
Jinak pro mě se nezměnilo nic, jen pomalu ale jistě obrůstám mechem a kapradím. Do rádia mám vsup přísně regulován a divadlo leží ladem už skoro rok. No co už.
Jak já se těším na to očkování! 😛
Home office je možná jen pro „honáky bajtů“ (jak to kdysi půvabně označil L. Zajíček), což nejsem. Takže – nezměnila.
Tak to by bylo na sáhodlouhé rozepisování. Home office mám tak napůl, protože laboratoře si domů nevezmeme, výuku ano (děs běs: učte v tomhle stavu praktika 🙁 ). Mně na jaře takto hodně zachránil mobil – zaplaťpánbůh, že jsem ho koupila koncem února, to muselo být nějaké vnuknutí. Díky němu a mobilnímu internetu se dalo leccos vyřídit i z procházky, když se vyskytl okamžitý úkol (další díky za cloudová úložiště). Teď už jsme lépe vybavení technicky a víc toho umíme, než na jaře, ale stejně – nad živý kontakt se studenty prostě není. 🙁
Pro mne je ta doba všech možných propojení a jejich užití úžasná. Zatím fyzicky zvládám ledaco ale využít vymožeností zařídit vše,včetně banky atd. po nettu a mobilu je vynikající. Už jenom třeba ty e-recepty,pokud chci jen prášky obvyklé,téměř nikam nemusím.I můj osobní vesnický lékař se v tom od začátku orientuje skvěle,na rozdíl od ostatních brblalů. Osobně obdivuji, jak se zvládla distanční výuka i když sociální kontakt dětem a studentům chybí ale zas bude lépe. Škoda, že se s ohledem na věk nedožiji další vzdálenější budoucnosti, moc by mne to všechno zajímalo. Jen lituji, že nemohu létat vlastní silou a případně se teleportovat. 🙂 Díky za článek!
Velmi mírně, řekl bych, že je k home office větší benevolence, ale chodí se obvykle do práce dál. Něco jako trvalý home office u nás nehrozí
Změnila a podstatně. Během posledního roku takřka přestaly existovat akce, na kterých se prodávaly řemeslné výrobky. Takže jsem se na jaře vrátila k šicímu stroji, a na podzim začala pracovat v expedici e-shopu s látkami. Momentálně tedy perníkářkou jen asi tak na pětinový pracovní úvazek. 🙂
Ty děláš v e-shopu s látkami? To by pro mě bylo peklo, chtěla bych je všechny 🙂
Naštěstí se mi nelíbí úplně všechny, ale to víš, že už jich mám několik nasysleno. 🙂
Hihihi, jenom je potřeba nezapomínat při takové mobilní telekonferenci, že většina aut má reproduktory ve dveřích a přijímaná část hovoru je slyšet zvenku. Často hlasitěji a zřetelněji, než se uvnitř auta zdá 😉
Jinak mám takový napůl homeoffice.
Ri, dobrá připomínka! 🙂
Nezměnila.
Pracuji v nemocnici, sice jako nezdravotník v kanceláři, kóduji zdravotní výkony pro zdravotní pojišťovny.
A je jasné, že si chorobopisy nemůžeme brát domů a vzdálené připojení na nemocniční Winmedicalc by asi také nešlo.
Tak chodím do práce pořád.
Asi mě to i vyhovuje.
Doma bych měla problém se na práci cele soustředit.
Nezměnila. Jen v době karantény jsem měla home office, ale mnou připravené dokumenty stejně někdo musel v kanceláři vytisknout a předat řidičům, kteří vezli vylíhnutá kuřata na farmy. Na mé práci asi není co změnit, jen mi jí asi přibylo, jak je potřeba zaskakovat v provozu za chybějící lidi.