Řepa! Rudá, kulatá, lákavá, křupavá… Ten pocit, když půlka vašeho bytu vypadá jako po blízkém setkání jater a mixéru, u kterého chybělo víčko… Pokud papriky, rajčata a okurky pro vás nejsou dostatečně rozmanitou nabídkou zeleniny, tento článek je pro vás!
Řepu miluju. Nejradši bych ji s láskou vypěstovala, ale zatím se musím spokojit s koketně se červenajícími regály v obchodech. A tak jsem tento týden koupila dvě kila řepy a dala se do práce.
Řepa je docela náročná na skladování, zato může vydržet až do jara. Doporučuje se odkroutit listy a bulvy rozmístit do tmavého chladného sklepa s rozestupy 5-6 cm, ideálně usadit do bedýnky s pískem. Pokud je to mimo vaše prostorové a jiné možnosti nebo nemáte příliš důvěru v dosavadní skladování řepy někde u obchodníka, je namístě zvěčnit řepu jinak.
Zpracovat zeleninu, aby dlouho vydržela, je možné mnoha způsoby – sušením, zamražením, fermentací, zavařením… Poslední slovo vám patrně probudilo dávno zapomenutý reflex zkroucení úst nad podivnými zavařeninami v různých jídelnách. Kdepak! Takhle řepu zneuctít nehodláme!
Budeme zapékat jáhly s řepou a vyrábět řepné pyré podle receptu Romana Vaňka. A protože je to vařené časově náročné, část řepy spotřebujeme na svačinu a večeři. A protože jsem profík, který se letos nepropracovával několika kily řepy najednou poprvé, sepisuji pro vás praktický postup.
0) Dvanáct hodin před vařením namočte cizrnu (pokud máte problémy s trávením luštěniny, namáčejte 24 hodin a občas vyměňte vodu). Doporučuje se 150 g, které by měly po uvaření vážit 250 g. Mně po uvaření vážily 350 g, takže doporučuji se s přesným vážením vůbec neobtěžovat.
1) Nejlepší úprava řepy je upečení. Připravte si více řepy, než potřebujete na doporučené recepty. Nemějte obavy, nic nezbude. Nepoškozené bulvy očistěte, zakápněte olivovým olejem, lehce osolte a uzavřené (víkem na pekáček, alobalem, zabalením do alobalu…) vložte do trouby rozpálené na 200 °C. Jednu nebo dvě větší řepy nechte stranou mezi zeleninou připravenou k upečení na večeři.
2) Podle velikost bulv máte 2-3 hodiny na přípravu ostatních přísad. Nakrájejte sýr na carpaccio. Nakrájejte zeleninu na pečení a mezitím ji odložte v pekáčku stranou. Třikrát spařte, lehce povařte a nechte dojít jáhly. Nakrájejte hrušky. Uvařte cizrnu. Průběžně kontrolujte měkkost řepy. Menší bulvy se pečou asi hodinu, velké i dvě hodiny. Poté budou potřebovat čas na vychladnutí.
3) Nyní je načase zjistit, na které přísady jste zapomněli (případně které sežrala domácí zvířena a dětena), a poslat pro ně člena rodiny, která vám momentálně nejvíc leze na nervy. Zapečené jáhly se bez brusinek obejdou. Carpaccio se dá vyrobit z listového salátu, slaného sýra a řepy a zalít jednoduchou vinaigrette z olivového oleje, trošky citronové šťávy a soli (doporučuji našlehat placatou metličkou). Zelenina na opečení může být jakákoliv. Čím barevnější, tím lépe! Hodí se jako příloha k lecčemu, a dá se taky skladovat nakrájená a pokapaná olejem v lednici a kdykoli opéct.
4) Jakmile řepy vychladnou, je načase je oloupat a nakrájet. Máte-li ještě k dispozici šikovné členy rodiny, kterým se nebojíte svěřit do rukou nůž. Tomu, který vám nejvíce leze na nervy, dejte ty nejmenší bulvy. Nejrychlejší člen rodiny nakrájí řepy na plátky, aby pak všichni mohli během práce ujídat připravené carpaccio a předhánět se, kdo nejvíc vypadá jako masový vrah.
5) Odvažte řepu na zapečenou jáhlovou pochoutku a pokračujte dál podle receptu. Pokud jste vynásobili množství přísad číslem větším než tři, budete potřebovat silného trpělivého míchače.
6) Když je úspěšně smícháno, rozložte vzniklé těsto na pekáček. Doporučuji 2-3 cm vrstvu, při v receptu uvedených časech se krásně propeče, je na povrchu křupavá a uvnitř měkká.
7) Zvažte cizrnu. Zvažte, jak velkou její část použijete na pyré. Pyré se dá nejen natírat na chleba, ale také vložit do misky a vybírat kousky zeleniny jako hummus. Zbyla vám cizrna? Nevadí, dejte ji do misky, zakápněje olejem smíchaným se solí nebo třeba i s kari kořením a dejte na chvilku zapéct do trouby. Vzniknout vám křupavé kuličky na chroupání u televize, dle vaší chuti a bez dietních výčitek!
8) Pokud máte stejně „přesný“ odhad jako já, patrně nemáte dostatek vody z cizrny. Můžete naředit obyčejnou vodou. Protože máte řepu už nakrájenou, stačí všechno jen smíchat v míse a po částech namixovat. (Mixér se pěkně zahřát a moje svaly taky, ale proti zpracování kaštanů to byl čajíček.) Hotovo! Pokud někomu nebude na večeři stačit pečená zelenina, může si ji namáčet v pyré a dát mi vědět, jak chutnalo.
8a) Vyrobila jsem poměrně hodně pyré a protože většina jeho složek se dobře mrazí, riskla jsem to i s řepnou složkou. Asi tři deci jsem nechala v lednici na očích pro průběžně ujídání.
9) Nyní máte hotové pyré, snězené carpaccio, jáhly s řepou se pečou v troubě a zelenina trpělivě čeká na řadě. Teoreticky byste měli chvilku na oddech a hrnek svařeného vína, kdyby kuchyně nebyla červená až po strop.
10) Volitelné pro rodiče větších dětí: Zažeňte potomky do koupelny a nepouštějte je ven, dokud budou mít červené ruce.
11) Zbyla vám pečená řepa? Můžete ji nakrájet a zmrazit. Nebo taky nasušit.
Co vy a řepa? Jíte řepu? Jak ji připravujete? Co nejneobvyklejšího jste s řepou dělali? 🙂
Děkuju všem za milá přání 🙂
Mám své jméno ráda, i když ho v češtině nikdo nepoužívá 😛
Akorát nerada slyším na Dášu, dávám přednost Dede
(inlove)
Přeju všechno nej k svátku, Dagmar je krásné jméno
(f) (rose1)
Všechno dobré přeji
Všechno nejlepší k svátku!
Dede, hezky to oslav (f)
Dede (f) krásný svátek
Milá Dede, ještě večerní gratulace od mne (f) (f) . Však i pan Čapek měl tohle jméno rád, když ho dal své milované Dášence 🙂 A jedna z mých český kamarádek má také moc milou fenku Dášenku 🙂 Takže kdo ví, jestli není tvé jméno nějak magicky propojené s láskou právě ke psům (i když „Dášenka“ zrovna nejsi) 🙂
Červenou řepu mám rádi, dělám salát a hojně ji používám do boršče, což mi připomnělo, že už jsem ho dlouho nedělala.
Někomu řepa při vaření nevoní, mně voní, protože mi připomíná dětství a mládí, které jsou pevně spojené s cukrovarem. I když jsme měli možnost mít cukrovky několik habadějů, nikdy mamka u nás řepánky nedělala. Teď bych je i vyzkoušela, ale zase není ta řepa 😀
Hmmm borsc chci taky zkusit
Boršč miluju a chodím si ho kupovat tam, kde ho umějí – ale nikdy jsem ho nezkusila děla sama.
Alimo, jak děláš ty ten svůj? 🙂
Dám vařit pokud možno 3 druhy masa nakrájené na kostky (sousta) – vepřová plec, hovězí a jehněčí – když je, když není tak bez něj. Osolit, přidat sůl, pár kuliček pepře, nového koření, bobkový list. Nechám vařit, potom krájím kořenovou zeleninu na kostičky, postupně přidávám do hrnce, potom zelí na jemné proužky a červenou řepu. Nechám důkladně provařit, až je všechno měkké, ve výsledku tam obvykle stojí lžíce 😀 . Dochutím, na talíř polévky dám lžíci zakysané smetany a podáváme s pečivem.
Já mám hlad 😀
Díky moc! Tak jehněčí neseženu, ale třeba by tam šlo krůtí? 🙂
No, teď to čtu a k večeři mám vajíčka na tvrdo 😛
No za vyzkoušení nic nedáš, já tam drůbeží nikdy nedávala, ale proč ne?
Jde i krůtí. Teda aspoň mně to chutná. Vařím podobně jako Alimo, akorát hlasuju pro to, aby jedno maso bylo uzené (a většinou pak už dávám jen jedno další syrové) a ze zeleniny tam hrnu všechno, co mám (jen s rajčaty a paprikami jsem opatrná, aby z toho nebylo lečo). A nejde jí uvařit málo – posledně jsem se fakt snažila, ale míň než jednu bramboru, jednu mrkev atd. dát nezvládám a polívky byl zas kotel. No co už. Snědla se všechna.
Díky!
Řepu vůbec nerada, jáhly neznám, zato cizrnu mám velmi ráda. Ale kupuju ve 400g plechovce. Zato mému manželovi by ses řepou zavděčila, ale má smůlu.
To má, pyré už došlo 😀
Jo, jo, červenou řeku mám velmi ráda od dětství, maminka jí vařila a strouhala na salát často. Jenže – jak už jsem tu dříve psala – zde na Jihu se prodávají v čerstvé formě jen svazečky tří mrňavých a natolik drahých hlaviček, že ji kupuji krájenou na kolečka v plechovce, zavařená ve vl.šťáve a jen přijhřeji. Máme jí rádi oba a v jiných (chladných) částech US a v Evropě jsem jí kupovala čerstvou často, někdy strouhala, ale nejvíce jsme jí jedli jako přílohu jen s mletým pepřem, případně petrželka navrch.
Manžel červenou řepu znal jen z konzervy(nebo sklenice), čerstvě vařenou jedl až ode mne (moje tchýně kupodivu čerstvou nekupovala). Jenže rozdíl v čerstvě vařené není jen v chuti, ona i mnohem více barví, což já věděla, manžel ne 🙂 Takže, když jsem čerstvou dělala prvně, oba jsme si moc pochutnali. Druhý den ráno manžel odjel do práce, já ještě spala. Později mi volal dost vylekaně, že mě nechtěl budit, ale že asi něco není v pořádku. Protože jak byl před odjezem doma na velké „viděl spoustu krve“ a neví, jestli nemá jet na pohotovost. Naštěstí už už mezitím „také byla“, a mohla jsem ho uklidnit, že „krev“ je od červené řepy. Moc rád to slyšel. A já ho pak vždy, když jsem řepu vařila, pro jistotu upozornňovala „co může čekat“ 🙂
Safra, překlep, mám ráda „řepu“ i když písničku „červená řeka též“ 🙂
Hm, tak dnes nic pro mne. Červenou řepu nejím, nikdy jsem ji neochutnala a ani se nechystám to napravit. Nepamatuji, že bychom ji někdy jedli doma – a tím to asi bude, že jsem na ni nebyla zvyklá a vlastně nevím, jakou chuť mám očekávat – a když později se náhodou ocitla na mém talíři ve formě přílohové zeleniny, vyšoupla jsem ji na samý okraj, nelibě sledujíce rudý potůček, který se chystal zbarvit ostatní jídlo. Ale chápu, že chutě jsou různé a tato poživatina je navíc velmi zdravá. Moje škoda, no!
Bezva recepty! Díky! Něco zkusím. Na řepu dostanu vždycky takovou náhlou chuť a pak jdu do toho. 🙂
🙂
Tak já jsem stará konzervativní konzerva, co se jídla týče.
Červená řepa si u mne ze semínka vyklíčí a vyroste na záhonku. Já ji pak vytáhnu, ukroutím lístky, uvařím, oloupu, nadtrouhám a udělám z ní ten nejbáječnější řepo-salát se špetkou drceného kmínu (fenikl nesmí přes má ústa do útrob, tím pádem ani do kuchyně). A ten báječný řepo-salát dám dopečlivě sesbíraných skleniček od jogurtů (porce projednoho) a zavařím.
Jiná úprava už mi kroutí koutky směrem dolů a vyslovuje zakázaná slůvkana jídlo (bleh)… Jojo, stará konzervativní konzerva já
Taky mám řepu rádi, taky nemáme rádi fenykl a anýz, zavařujeme řepu s křenem. Červenou řepu přidáváme do krmení i pejskům, prý je pro ně prospěšná.
(h)
Červená řepa prý snižuje vysoký krevní tlak.
To jsem já. A nestačila jsem příspěvek dopsat. Kupuji si tady od Poláků šťávu z červené řepy namíchanou se šťávou jablečnou.
Sama jsem nikdy červenou řepu nepřipravovala. Syn jí dává jenom uvařenou jako prilohu.
Červenou řepu dělám zapečenou- plátky vařené řepy prokládám s cibulí a mozzarellou do vrstev, trochu pepřím a solím, kydnu tam i trochu zakysanky- zasypu jiným sýrem a zapeču. Dá se to jíst i bez masa. Nakládanou nejradši půl napůl se zelím, jenže tu nekoupím, musím si udělat…
To zkusím!
Tohle je Matyldo ,pro mně, velmi jedlé, udělám.
Řepu jím, mám ráda i tu naloženou, ale musím si ji udělat sama. Tu kupovanou ne, je tvrdá a nedobrá. Ale dostala jsem od kamarádky jeden bezva recept. Nastrouhám na velkých slzách struhadla stejné množství řepy a mrkve. Přidám česnek (podle chuti, já asi tři stroužky) a někdy trochu strouhnu čerstvý zázvor. Orestuju na pánvi na trošce oleje, přileju asi lžíci sojovky a trochu balsamika.chvíli podusím a hotovo. Fajnšmekři si nakonec přidají na talíři trochu strouhané kyselé okurky (lák lze přidat i při dušení). Moc dobré je to k masu s bramborem. Když zbyde tak i s lžící zakysanky nebo majolky na rohlík k večeři.
Tý jo, to zní dobře.
Řepu máme rádi ale ne vždy čerstvou dostaneš v odpovídající kvalitě. Miluju boršč i saláty.
Bohuzel, proto jo kupuji jen kdyz je pěkná
Ad 1) Řepu nejím
Ad 2) Tím pádem řepu nepřipravujI a po přečtení (vtipného) návodu ani nebudu….
Ad 3) Jenom jednou jsem připravovala, zap*asila jsem kuchyň a nedalo se to pozřít
ANO, VÍM JE VELMI ZDRAVÁ!
To chce správný recept, ale bordelu se nikdy nevyhnes 😛
Burački miluju..hlavně nakládané polské, mají skvělej nálev…i ukrajinkýá řepa j edobře naložená…mám ráda carpacio, pečenou, polévku za studena i boršč a palcky a dobrá je i přistrouhnutá do bábovky..to mramorování je pak úžané….
Buracki neznam, jak je připravuješ?
Burački je právě ta polská nakládaná, velikostí je menší než křepelčí vajíčko. Taky ji mám moc ráda, jenže tady se už nesežene, a do Polska už nejezdím. Když jsem byla malá, byla tu běžně k sehnání a jedli jsme ji pomalu ke všemu. Ty české naložené řepy mi nechutnají, zkoušela jsem snad všechny dostupné značky.
Červenou řepu mám moc ráda, dokonce i tu sterilovanou:)) carpaccio je úžasné a rozhodně jsi mi udělala chutě! Vzhledem k tomu, že mám řepu doma a dnes jedu do sousedního Dubence pro hovězí charolais (jen část kravičky si vezmu:)) dokoupím i čerstvé sýry – místní agropodnik se dal do podnikání v oblasti masa (charolais krávy a přeštická prasátka), tak v oblasti mléčných produktů, které jsou skvělé, leč pro mě bez dodaného enzymu jaksi vražedné 😀 Jen to mlíko!
Zpátky k řepě. Miluju jemně mixovanou řepu s křenem na sladkokyselo – tato slovenská velikonoční specialita mě kdysi okouzlila a mám to moc ráda dodnes – kdykoliv:))
Neumím s řepou vařit – mám dojem, že s tou svou barvou ztratí i chuť.
Cizrna… eh, připomíná mi to ji i další zdravé věci, které jsem v dobré víře nakoupila a teď se na mě vyčítavě dívají ve spíži ze svých nenačatých pytlíků, protože prostě nemám odvahu si s nimi začít. Co když mi to nebude chutnat? (wasntme) Prasátka nemám a vyhodit to nebudu chtít… tak jsou radši pořád ještě v těch sáčcích 🙂
Jo a všimla jsem si, že i v těch obyčejnějších restauracích začali do salátů dávat mladé řepné listy…
A do zážitků s řepou bych mohla zařadit jen cukrovku, která byla v posledním měsíci hrozbou na silnici vedoucí od nás do Hradce Králové – dole v kraji jí pěstují hodně a řepná kampaň, včetně ukládání řepy do obrovských hromad na hraji polí a její následné nakládání do kamionů prostě nepřehlédnete… 😀
Repu s křenem naopak nemusim, ale řekne listy zni lákavé.
Tak něco takového bych si asi netroufla. Jinak u nás se řepa celkem jí. Dělám klasický řepný salát se syrové řepy – ten je moc dobrý, když se posype opraženými slunečnicemi – tedy semínky se slunečnice (rofl) . No a pečená řepné hranolky, tak ty zmizí z plechu dřív, než si je stačíme nandat na talíř.
Jinak dlouho jsem řepu nejedla – tak nějak jsem si ji spojovala s řepou krmnou, se kterou jsem v dětství a ranné dospělosti došla do krvavého styku docela často. Každý den nastrouhat koš řepy na klasickém struhadle si vyžádalo nejednu krvavou obět – každou chvíli jsem měla vystrouhlý šlinc na dlani („To sis udělala schvalně, abys nemusela popravovat!“ podezírali stařeček (chuckle) ). Řepa cukrovka se k nám taky dostala, to když nějakým nedopatřením se zatoulala na kolchozi taťkovi do pytle (rofl) – ale té se moc dávat nesmělo, to by prasátka nabývala až příliš rychle a klustý slípky by nenesly! Takže po těhle zkušenostech ani červenou řepu nestrouhám a vždy jen krájím – a krájet na drobno naštěstí umím.
Jak děláš ten salat a hranolky?
Salát: syrovou řepu nakrájím na malé proužky, k tomu cibuli na půlměsíčky, promíchám. Přidám olivový olej a klasickou zálivku na salát (cukr, ocet, sůl, voda) a nakonec posypu opraženou slunečnicí nebo nasekanými kešu.
Hranolky: syrová řepa nakrájená na hranolky se v misce smíchá s troškou oleje, soli, pepře a papriky, rozloží na pečící papír na plech, přikryje alobalem a cca 3/4 hodiny peče – ke konci sundat alobal a dopéct. Jako příloha k masu bezva, ale většinou to sníme s Terkou jenom tak, bez ničeho (rofl) .
Ahá, takhle si opékám všechno včetně cuket a mrkve 🙂 jako příloha je to nepoužitelné 😀
Já se musím přiznat, že červenou řepu jím pouze jako naloženou s křenem, má tchýně ji dělá fantastickou. Jinak mne neláká. Kačka před pár lety při nějaké dietě zjistila, že je na ni alergická až poté, co několik dní dělila se smrtí, takže tento produkt nemá v naší kuchyni místo. ¨
Řepánky naproti tomu velice miluji
Alergicka jsem skoro na vsechno a řepa je jedna z mala veci co muzu. Netušila jsem, ze na ni muze byt taková alergie :0 řekne barvivo?
Co jsem dělala s řepou… počítá se krmení králíků a prasátek, ořezávání chrástu a řepný fotbal se psem, který si pak odnesl balón a ohryzal jej s velkou chutí? (Nechci se dotknout, ale u nás a jižněji se i pro ten dobyteček pěstuje cukrovka 🙂 , takže řepánky považuji za normální podzimní jídlo. Zdravím přízeň od Znojma. 😀 )
Počítá :)))
Řepu jím, řepa mi chutná. Na setkání s ní vyrážím patřičně vystajlovaná, oblečení, především halenku se snažím co nejlíp stylizovat do odstínů červené řepy (umíte ji někdo beze zbytků vyprat? Já ne.)
Z řepy mám nejradši carpaccio s kozím sýrem, ale i nakládanou na kostičky na „kompot“. Na to první chodím do jedné kavárny (Matylda ví), to druhé zvládají dobře i jídelny. Ale řepa je jeden z těch hostů, co jsem si je zatím netroufla pozvat domů. Kdyby někdy ano, odmítám to mixovat. Jen upéct a krájet… uvidíme, kdy naberu odvahu.