Je to taková radost, brát do ruky ohlodanej namrzlej klacek, a přitom nemrkat bolestí nad drobnými rankami pravidelně se objevujícími na zledovatělých prstech! Proč mi to vždycky tak strašně dlouho trvá, než se rozhoupu a pomůžu si? Vždyť je tak snadné, vzít si rukavice – nebo snad ne?

Inu, jak pro koho! V mém případě stojí v cestě šťastného rukavičkování dvě věci, které spolu vlastně docela souvisí. Nemám ráda něco na rukách, protože jsem v rukavicích obvykle nemotorná a cokoliv zahrnující jen trochu jemnou motoriku se stává obtížným až nemožným. Což souvisí s tím druhým problémem – jen výjimečně seženu rukavice, které mi padnou. Mám malé ruce, souměrné, ale se širší dlaní. Najít rukavice, které mi jsou pohodlné a zároveň mi nepřebývá na špičkách prstů minimálně matlavý centimetr prstovníku, je velmi obtížné.

Tedy… obtížné to není, pokud si zajdu k Vietnamcům a koupím si jejich pletené trpasličí rukavičky – ty mi padnou skvěle, mají je v mnoha barvách a jejich cena je také příjemná. Ok, obvykle je mám po kapsách bund i kabátů, ale má to svoje ale. Snadno profouknou a snadno se potrhají. Takže se nehodí do lesa a v lese já jsem každý den.

Nároky kladené na rukavice do lesa jsou založeny na tom, že je v nich třeba opakovaně uchopovat mokré, ohlodané a později i namrzlé klacky a metat je po okolí, případně se o ně tahat s některou z nadšených vlček. To klade na materiál a zpracování rukavic velké nároky, takže když k tomu přidáte hůř dostupnou potřebnou velikost, je to prostě potíž.

Marek mi kdysi koupil armádní rukavice – dokonce mi nebyly moc velké, jen maličko nad prsty. Používala jsem je s nadšením, dokud jsem je nemusela vyprat – což bylo čas od času potřeba, i když nejsem žádnej cimprlich. Pokud čekáte, že se potom smrskly, jste na omylu – ony se totiž vytáhly! Pokaždé o kousek. Dnes je může klidně nosit Marek i Martin, a to mají oba podstatně větší ruce, než mám já.

Potom mi přivezl rukavice Andy, myslím, že jsou ze Švédska. Tenké, pevné, velikost skoro dokonalá. Maličko studené, ale dokud extra nemrzne, jde to. Ty nosím a už jsou prakticky unošené. Materiál na té pravé mizí před očima, šev na ukazováku jsem už zašívala. Myslím, že tohle je definitivně jejich poslední sezóna, chudák já. Kde pak seženu další?

Zkusila jsem si do lesa koupit jeden z lepších typů zahradních rukavic. Našla jsem vyhovující, za necelou stovku, zatím fungují. Je v nich ale zima, a pokud se namočí, je v nich zima dvakrát. A to netuším, co se s nimi stane poté, až je jednou budu muset vyprat. Takže nouzové řešení dobré, ale jinak nic moc.

Potom mám ještě jeden typ rukavic: prodávají se jako běžecké, já je nosím jako „chodící“. Tedy beru si je, když jdu chodit s nordic walking hůlkami. Jsou tenké, elegantní, mají reflexní potisk a vypadají cool 😛 Ovšem – logicky pro běžce – nejsou moc teplé. Já s nimi vydržím jen díky tomu, že NW hůlky se drží jen velmi volně (ruka se opírá v tom závěsu). Pokud bych měla hůlky pevně svírat nebo bych si je vzala na kolo, asi by mi v nich úspěšně mrzly konce prstů – jakožto osoba nízkotlaká mám potíž si zahřívat svoje externality, takže ledové ruce a nohy jsou v zimě bohužel mojí běžnou realitou.

Člověk by řekl – vezmi si kožešinové palčáky a budeš mít aspoň ty horní externality v teple! To jo, to by fungovalo. Pokud bych ovšem s těma rukama nemusela nic dělat! 😀 Mívala jsem skvělé flísové rukavice (ani mi nebyly moc velké), ale netuším, kde jim je konec. Takže bych vlastně měla být ráda, že nemrzne, když nemám nic pořádného na ruce, že? 🙂

Ale kdepak. Je prosinec, před námi je ještě celá zima a já sním o sněhu a mrazivém počasí – všechno je (pro mě) lepší než tohle revmatoidní počasí s věčně zamračenou oblohou, trvalým vlhkem a teplotami mezi nulou a pěti stupni. Ty rukavice budu muset někde sehnat! (wasntme)

A tak se vás dnes ptám – co vy a rukavice? Nosíte je? Nosíte je rádi? Nosíte je i pro krásu a eleganci? Jaké jsou vaše nejoblíbenější?