Zelňačku prostě miluji, jsem schopna jíst ji kdykoliv v úctyhodném množství. Nejlepší jsem jedla ve skanzenu v Rožnově – kuchař prozradil, že kromě kysaného dává i čerstvé zelí.
A jídelníček na Štědrý den? Ráno vánočka s máslem (MLP i marmeládu), v poledne zelňačka a večer bramborový salát se smaženou rybou (cokoliv mimo kapra). Už se těším!

U nás tradičně držíme na Štědrý den půst až do první hvězdy na nebi. Teda pokud nepočítám průběžné ochutnávání brsalátu, zda je dost dobrý. K večeři rybí polévka (dělám je jako Alimo) a musí jí být dost na druhý den. Pak kapr na sardeli a smažený kapr se salátem. V poslední době ubývá toho smaženého na úkor sardelového. Studený kapr se salátem je ovšem na Hod Boží ta nejlepší snídaně. Jo a vánočka a cukroví se jí průběžně 😀

My budeme mít letos Vánoce asi dobrodružné a ještě vůbec nevím, jak dopadnou. Syn chce přijet už příští týden, pak pojede MLP pro babičku do Sokolova, do toho se asi necháme všichni kvůli babičce několikrát otestovat.
No a jídlo: už někde níž píšu, že na štědrý den snídáme (pokud to vyjde) vánočku a obědváme kubu. Na večeři je klasická rybí polévka (hodně zeleniny, hodně jiker a mlíčí) s opečenými kostičkami chleba, nejlíp tmavého. Pak bramborový salát a smažená ryba/kapr. Ale – já posledních pár let skoro nemůžu ryby jíst, kapr přestal zbytku rodiny chutnat, tak asi letos uděláme symbolicky 2-3 porce pro babičku, aby jí to nebylo líto (je na kapra zvyklá, hlavně se na něj těší druhý den ráno k snídani jen tak s chlebem), rybožravý zbytek rodiny bude mít nějakou rybu jen tak na přírodno, já si udělám pár jogurtových kuřecích řízků (vloni měly největší úspěch, skoro všechny mi snědli). Další kapitola je dcera vegetariánka. Té už léta dělám falešnou rybí polívku (letos jsem to chtěla zrušit, ale tvrdí mi, že jí hrozně chutná, tak ji ještě letos udělám a další roky uvidíme), jinak zbytek jí a místo kapra jí vždycky alternativu vymyslím, letos si to prý koupí sama.
Největší změna bude ta, že s námi bude (pokud budeme všichni zdraví) i dceřin chlapec, Makedonec, a pro něj to teda bude naprostá exotika. Oni slaví Vánoce jindy (7. ledna), takže je s ním budeme slavit i my, už jsme pozvaní a už jsem zvědavá.

Štědrý den začínáme českou vánočkou k snídani a českou hrachovou polévkou se zázvorem, česnekem a opečeným chlebíkem k obědu.

K večeři dělám polévku norskou. Zpěněnou cibuli zaliji bílým vínem, nechám zredukovat, přihodím na tenké proužky nakrájenou mrkev, fenikl a pórek, vodu a rybí fond a několik minut povařím. V kastrolku si ohřeji trochu smetany, smíchám s máslem, zamíchám do polévky, přidám na kousky nakrájenou tresku a lososa a nechám táhnout asi tři minuty. Přihodím hrst krevet a bylinky, tedy bazalku, pažitku a petržel, osolím a cvrnknu ještě trochu bílého pepře. Samo vaření zabere pár minut, čas vyžaduje krájení zeleniny a ryb. V polévce není žádná jíška, je lehká a lahodná.
Po norské polévce máme český bramborový salát a smaženou rybu. Tedy ne kapra, toho jsem nejedla nikdy. Máme obalenou tresku. Pak se vracíme zase do Norska a jako dezert je domácí karamelový puding s domácím karamelovým přelivem a trochou šlehačky. Kdo má ještě chuť, prokousává se, nyní zase českým, vánočním cukrovím.
Takhle sytíme žaludek pochoutkami z obou zemí a je nám dobře na světě.

Druhý den máme norskou rybí polévku od včerejška a českou svíčkovou, tvrdě vyžadovanou rodilými norčaty. Není úniku.
Třetí den jdeme na návštěvu k napůl studenému stolu se smíchaninou českou a norskou vánoční kuchyní.

Teď už nevím, jestli tohle bylo téma, k zelňačce daleko, ale víte všecko! 🙂

(music) Když jsem byla u maměnky v domě (music) nehráli jsme si na zlaté prasátko, tudíž se i obědvalo. K obědu byla hustá bramboračka s houbami a veškerou dostupnou zeleninou. Kolem poledne bývaly už dopečené koláče (vevnitř tvaroh, nahoře tuhá marmeláda + posypátko), velké, co se vešly dva na plech, i malé, takže proběhla i ochutnávka těch, které se rozhodly změnit tvar daný mou rukou, která má stálé problémy s výtvarnem. Večer byl už bez polévky – jen salát a filé.

Šťáva z kysaného zelí (otického) se prodává na Košíku. To by na tu polévku šlo jistě použít. Šťáva je hodně dobrá i na pití, jen je třeba upozornit na její projímavé účinky. No co, to je určitě zdravé.
Jinak na Štědrý den máme rybí polévku s osmaženou houskou. Pak kapra a salát. Tak tradice.
Zelnou polévku z kysaného zelí občas taky vařím, do talíře přidávám navrch ještě zakysanou smetanu.

Takže jsouce stará konzerva, vařím rybí polévku, ovšem zahuštěnou (tydlencty vodové polívky moc nemusím – i v klasickém vývaru musí stát lžicka skrze lukše). Dělám ji jen jednou v roce na Vánoce, takže si s ní pohraju a dokonce i mamka tvrdila, že je lepší, než její – a to je co říct, poněvadž mamka byla kuchařka od boha (a taky chovatelka drobného bravu, zahradnice, švadlena, pletařka, háčkařka i vyšívačka, malérečka a navíc byla krásná! nevím, po kom jsem se já zvrhla 😉 ).

Zelňačku jsme doma nikdy nevařili, natož na Boží hod! Tu jsem začala vařit až Jeníkovi a recept jsem si tak nějako logicky doložila sama – cibulková jíška, oprásklá mrkev na drobno, brambory, drcené koření (hřebíček, nové koření, pepř) posléze pytlík kysaného zelí a až je dovařeno, nakonec na vrch pohodím na kostičky opečenou dobrou paprikovou klobásu. Jeník tvrdí, že jest to lahoda lahodná, tak mu věřím – já ji totiž jím málo, protože kyselá polívka pro mne nic moc.

A letos poprve porušíme tradici – kapr bude už třiadvacátého, abych mohla poslat tchyňovům, čtyřiadvacátého ráno frčíme směr Benešov – tam budou šnycle až trojího druhu – no a na Štěpána zpět směr Morava a tradiční rodinné setkání. Bože, doufám, že se to podaří!!