Přichází sezóna hibernace. Netopýři spokojeně spi v jeskyních… anebo ne?

Končí listopad. Julián a Mariella pospávají v boxu. Ohrádka je uklizená v komoře. Začíná zimní sezóna, kdy se netopýří prospí a já si odpočinu. A proto, abych si lépe odpočinula, jsem se přihlásila na dokrmování netopýrů zimujících v péči záchranné stanice.

Kromě hendikepů zimují v záchranné stanici netopýři, kteří se k nám dostali před zimou. Ať už se pokoušeli zimovat na nevhodných místech nebo za sebou mají léčení úrazů a nemocí a dostali se do stavu, kdy je možné je vypustit, v době, kdy už není možné je vypustit.

Nejméně komplikovaní jedinci jsou už během příjmu vykrmení do tvaru válečku, spořádaně usnou a vydrží spát do jara. Ty ostatní je třeba náležitě vykrmit. Umístěním vykrmených netopýrů do boxů v zimovací jeskyni to ovšem nekončí. Ubytované netopýry je třeba průběžně kontrolovat. Někdy se stane, že netopýr neusne, týden se potlouká po boxu a zhubne, takže je třeba jej dokrmit. Protože nespavcova aktivita zpravidla probudí jeho spolunocležníky, putuje na dokrmení celý box.

Co s tím mám dělat?

První partu jsem si přivezla domů v poslední listopadový pátek. Sedm netopýrů rezavých. Jeden z nich by měl umět jíst z misky. Byla pěkná zima, a tak jsem převzala box s netopýry a krabičky s červy a vyrazila zpátky na autobus, než přimrznu k chodníku.

V autobuse cestou domů mně došlo, že jsem se zapomněla zeptat na pohlaví. No nic. Nejpozději při dnešním krmení to zjistím. Stačí nadzvednout ocásek, cudně zakrývající rodinné klenoty.

Netopýři spí přes den. Přesněji řečeno spí většinu dne, za den naspí jednadvacet hodin. Probouzení jim trvá necelou půlhodinu. Protože autobusem jedu téměř na druhou stranu Prahy, stihnou se všichni probudit, postěžovat si na ubytování a případně se začít stresovat.

Což znamená zvýšenou aktivitu pachových žláz. Netopýr má pachové žlázy umístěné na tvářích a tak značkuje kýcháním. Tiše obdivuji cestující, kteří nehnuli ani brvou. Mají pevné nervy. Nebo protihluková sluchátka a kvalitní roušky.

Fotit se nebuduuu!

Přijíždím domů, box se sedmi divokými netopýry stěhuji hned vedle boxu s Juliánem a Mariellou. Zatímco připravuji větší box, z legrace píšu Dede, že pro jistotu všem zkontroluji pohlaví. Pak přendávám napůl ztuhlé studené netopýry do většího bydlení a za drobné drápky na nohou je věším na síťku.

Měla jsem si ty legrácky nechat pro sebe, nebo aspoň zaklepat na dřevo.

Samec, samec, a sakra, samec, samec, samec, samec.

Samice dostává soukromé apartmá, tedy box, ve kterém sedmička přijela. Je skoro zima a netopýři chtějí jíst a pospávat, ale mohli by si v přítomnosti samice vzpomenout, že se ještě nepoprali.

Pořádně se tě chytím…

Během krmení si lámu hlavu, který netopýr umí jíst z misky.

První nechápavě kouká do misky a bere si z ruky.

Druhý jí pouze červy, které mu podávám shora.

Třetí si vezme sám z misky tři červy a dalších deset přitom vyhází. Čtvrtého už mu musím podat sama.

Čtvrtý si po červovi ani nechňapne a musím mu je přistrčit až do tlamy. Za mámu, za tátu, autíčko jede do garáže, pak motorka, letadlo, raketoplán (jak se tam vešel?).

Pátý připitoměle strká čenich do misky a chytí si jednoho červa, kterého mu z ní podávám. Ale vzít si sám ho už nenapadne.

Šestý baští! Ne, nebaští. Vyhazuje červy z misky.

Sedmá se do misky ani nepodívá — proč taky, když jí červy podám až k tlamce!

Už nechci papat

V pět ráno mě budí krásný zpěv. Trochu připomíná žvatlání Tominy, ale žádné mládě tady není, a vlastně to moc nezní jako mládě. Spíš jako ptáci na jaře…

Kdepak mládě! Zastydlý donchuán, který si nevšiml, že už dávno není září.

A tak se netopýrka rezavá stěhuje i s bejvákem a má pro sebe moji ložnici.

Jakmile druhý den přinesu její box zpátky do obýváku, do deseti minut spustí donchuán znovu. Tentokrát mu to moc dlouho nevydrží. Je čas krmení, má hlad, a tak jde všechno stranou.

Anebo se podíval na datum.

Všichni pohromadě

Netopýry už jsem dostala rozkrmené, takže mohli jíst, kolik chtějí. Hubení už nebyli, ale v zimovací kondici taky zcela ne. První večer jsem začala krmit až v osm a každého netopýra jsem musela dlouho budit.

Druhý večer jsem začala krmit, jakmile se setmělo. Netopýry jsem vytáhla z boxu studené a malátné, přendala je do látkového sáčku a za chvíli už byl jeden celkem rozehřátý. Zahřála jsem ho v ruce a občas na něj dýchla, aby si s tím pospíšil. Nakonec se konečně probudil a začal jíst. Ostatní se mezitím začali probouzet a ze sáčku jsem vždy vybrala toho nejteplejšího.

Třetího dne jsem za soumraku prohmatala oba boxy a zjistila, že netopýři se už začínají sami probouzet. Putovali do pytle na stůl, nejteplejší rovnou do ruky. Pytel na stole mezitím začal být tak aktivní, že málem přepadl přes hranu stolu.

Rychlé krmení a radostná spolupráce netrvá dlouho. Ve středu, šestý den krmení, se probouzí neochotně. Samice nechce vstávat vůbec. Prohlédnu je a pohladím. Za krkem se rýsují zásoby hnědého tuku.

Ve čtvrtek se ještě neochotně probouzejí, ale sní toho jen málo. Stěhuji oba boxy na lodžii. Je to dobré místo, kam uložit netopýry na dočasnou hibernaci; mají chlad a klid a v rámci možností stabilní prostředí, které je snad nebude probouzet. Na pořádnou hibernaci je však třeba je přesunout do jeskyně nebo sklepa se stabilní nízkou teplotou a vysokou vzdušnou vlhkostí. Do jedné takové jeskyně sedmička rezounů odjede o víkendu.

V noci ze čtvrtka mrzlo, takže zavírám zasklení a vyvětrám směrem do bytu. Boxy s netopýry usazuji na křesílko a balím do deky.

V pátek odpoledne, za smrákání, zaslechnu hlasité volání. Že by úsporná verze donchuání písničky? Nahrávám, posílám odbornici. Ne, kdepak, není to nadějné volání zamilovaného chlapce ani sociální hlas. Je to zvuk, jaký netopýr vydává při probouzení.

Hádám, že znamená něco jako „To už je zas… ráno?”

Ten den večer, jakmile mám po práci, stěhuji šestku kluků zpátky do boxu, ve kterém přijeli. Tedy za samicí. Cestovat budou všichni v jednom boxu. Když se kluci nepoprali cestou sem, snad zvládnou i cestu zpátky.

Venku je tma a netopýři jsou nakrmení, jen sem tam se z boxu ozve písknutí. Předávám netopýry zpátky.

Samici čeká stěhování do samičího kvartýru. Kluci zůstanou spolu. Přespí zase na balkóně, a během následujícího dne budou s mnoha dalšími vykrmenými netopýry naloženi do auta a odvezeni do zimoviště.

Dobrou a pokud možno nerušenou noc!