Blíží se zima a netopýři se připravují na zimní spánek. Jak taková příprava vypadá?

Venku nastává listopad. Když se vracím domů z lesa, sundávám několik vrstev. Pak se navečeřím, obleču mikinu a pod tenký fleece nechávám vklouznout Mariellu. Je to náš společný večerní rituál. Občas sáhnu pod mikinu a pohladím hebkou srst. Mariella někdy hlazení vítá, jindy dá hlasitě najevo, že teď nemá náladu.

Sedíme takhle asi hodinu. Možná dvě. Sahám poněkolikáté a dotknu se drobného, hebkého, chladnoucího tělíčka.

Mariella v dece

Netopýři tráví zimu v torporu. Zpomalí metabolismus i životní projevy, jejich tělesná teplota se sníží na teplotu okolí. Do torporu upadají i během spánku. Šetří tím energii. Hluboce spící netopýr je na dotek studený a ztuhlý. Probouzí se pomalu a zahřívá třesem. Pro netopýra je takové probuzení značně náročné.

Mariella v klubíčku

Někdy se probudí jen napůl, zavěsí se hlavou nahoru, udělá to, kvůli čemu se probudil, a spí dál. Pokud ho něco vyruší, dokáže v napůl probuzeném stavu popoletět. Je-li vyrušován často, může se stát, že spotřebuje všechny tukové zásoby a nepřežije zimu.

A tak když cítím, že mi Mariella pospává na rameni, opatrně ji sundám a uložím do postýlky, tedy pověsím do ohrádky.

S postupujícím podzimem začali oba netopýři více jíst a méně se hýbat. Postupně přestali používat zadní a pravou stěnu ohrádky. Nakonec trávili čas pouze na jedné stěně — Julián na levé a Mariella na přední. Pak jsem poprvé našla nedojedenou misku.

Dřív jsem si myslela, že se netopýři na podzim vykrmí, pak odletí na zimoviště, tam usnou a probudí se na jaře. Chyba lávky.

Netopýři zazimovávají postupně. Poslední týdny před zimou jí méně a méně, na lov se vydávají jen jednou za pár dní a většinu času tráví v úkrytech. Tráví v torporu víc a víc času, až v něm nakonec stráví celou zimu. Na zimování si vybírají místa se stabilním prostředím, nízkou teplotou a vysokou vzdušnou vlhkostí. Nějakým způsobem poznají, kdy je venku příznivé počasí a dostatek hmyzu.

Hibernující netopýr velký

Mariella a Julián se před zimou chovají odlišně. Juliána čeká pátá nebo šestá zima, Mariella jich má za sebou mnohem více. Oba však vědí, co dělat. Jako první začala viset nízko Mariella. Hledala chladnější místo, při zemi, a když se oteplilo, zimování si prozatím rozmyslela a zase vyšplhala do výšin. Její spací polohy jsou čím dál zajímavější. Našla jsem ji viset na jedné noze, bokem opřenou o stěnu a s hlavičkou stočenou na prsa. Pak zavrtanou v televizní dece, kterou dostali jako matraci na dno ohrádky. Nakonec stočenou v poloze embrya.

„TO už je ráno???“ Julián čerstvě probuzený, ještě v torporu, tudíž zapomněl ukázal zuby

Pak začal viset nízko Julián. Mariella mezitím pravidelně spala zavrtaná ve fleecové dece. Miska s červy byla nedotčená, ale když jsem jim podala zophobáka k tlamce, rádi si chňapli. Přisunula jsem jim misku blíž. Do rána z ní ubylo. Je načase odstěhovat je do menšího. Není to jediná změna, která se s nimi udála.

Julián prožil celý život v lidí, u své první pečovatelky. Bydlel se svou mámou a aby s ní mohl zůstat, i když pohlavně dospěje, absolvoval kastraci. Jeho máma časem zemřela a od té doby žil sám a neznal jiného příslušníka svého druhu. Mariella prožila spoustu let v přírodě a poslední rok a půl sama v záchranné stanici, mezi mnoha netopýry jiných druhů. Dát je dohromady byl pokus s velkým otazníkem. Domluvené “manželství”.

Julián spící – detail oušek

O víkendu uklízím kolem netopýrů. Vytahuji z ohrádky větve, kameny, kousky kůry, misky, spoustu fleecu a plyše. Probíhá stěhování netopýrů do menšího. Ohrádka bude zimovat v komoře.

Oba velké obytné boxy se suší v koupelně, ale něco mi napovídá, že budu potřebovat jen jeden. Netopýři čekají v menším boxu ve společnosti síťky na visení, kousku plyše a fleecu. Chvilku se hašteří, pak je ticho. Mezi praním dek a čištění ohrádky nahlédnu do boxu a nadzvednu plyš. Netopýři spí na jedné hromadě.

Přesouvám je do boxu; chvíli slyším Mariellu brebentit, ale brzy je zase ticho. Chystám krmení, vytahuji cvrčky z lednice. Zvedám plyš. Mariella a Julián visí vedle sebe, oba vzhůru. Dostávají každý dva cvrčky.

Zaslouží si to, zlatíčka moje. Ušli dalekou cestu, a teď už nadále budou kráčet spolu.