Bylo nebylo, před pár lety jsem zatoužila po novém hrnečku na čaj. Měli jsme s Martinem po mnoho let svoje krásné a funkční půllitráčky, leč osud umí být krutý, a ač keramika dokáže přežít staletí, po pádu se stále ještě mění v hromadu střepů.
I vyrazila jsem do své oblíbené prodejny krásných a originálních hrníčků s celkem jasnou představou – koupím si něco od stejného hrnčíře/ hrnčířky, jako minule! Nevím, kdo to je, ale jeho/ její hrnečky mi naprosto vyhovují – mám ráda jejich tvar i vzory a barvy, které je zdobí. Kromě půllitráčků mám ještě dva další v různých velikostech, takže jsem prostě hodlala doplnit smečku.
Jenže ouha, žádné takové hrníčky tam neměli! Paní prodavačka se na mě dívala kapku soucitně – vždyť jsem si ty oblíbené koupila před více než deseti lety! No… co už. Začala jsem zkoumat nabídku – krásných věcí tam mají vždy plno. Nakonec jsem našla a koupila dva pěkné hrníčky – partnerské! Tedy stejné, lišící se jen v barvě dekoru. Mají takový pěkný soudkovitý tvar, vůbec nevypadají na to, že půl litru tekutiny tam zmizí, a ještě zbude tolik místa, aby to při přenášení nevyšplíchlo:))
I začali jsme je používat. Jsou to milé a praktické hrníčky, dobré do ruky. Jenže pořád jsem měla takový pocit, že něco… něco, nevím co, není úplně ono. Pocit to byla jen slaboučký, takže jsem ho ignorovala – konec konců, ten hrníček jsem si vybrala sama. A tak to šlo až do té chvíle, kdy jsem v létě nechala hrníček s čajem bez dozoru a potom málem vypila utopenou mouchu. Fuj!!! Teprve potom jsem si skutečně uvědomila, co mi na hrníčku vadí – tmavě hnědý vnitřek. Něco, čeho jsem si v obchodě vlastně nevšimla, protože jsem si prohlížela hrníček hlavně zvenku a zkoušela, jak mi sedí v ruce:))
A teď mám problém. Mám relativně nový hrníček (sotva dva roky) a… chtěla bych jiný. Jenže jsem bláznivá, protože mi to nepřijde k tomu hrnku fér! A naschvál ho určitě na zem nepustím. Kdyby to byla nějaké ceněné dědictví, nebo památka, tak neřeknu… ale takhle? Tak teď fakt nevím.
Mám ho používat dál a nedbat na to, že mi vadí tmavý vnitřek?
Mám si koupit jiný (který však nebude partnerský – Martin mění hrnečky velmi, ale velmi nerad) a tenhle přesunout do kategorie „pro návštěvy“ a přitom ho denně vidět a vědět, že ho zanedbávám?
Mám si koupit jiný a tenhle někomu dát?
Jak vidíte, je to plno otázek i možných odpovědí – teď ji ještě vybrat:))
A tak se dnes ptám: Co byste volili vy?
A druhá, osobnější… jste taky praštění, pokud jde o… eh… věrnost předmětům? 🙂
S keramikou jsem kdysi i pracovala a vyráběla různé věcičky! Ale nikdy jsem ji nezvykla na nepříjemný, neglazovaný keramický povrch. Běhá mi z něj nepříjemný mráz po zádech.
Někde ještě mám 4dl hrnek, který jsem si kdysi koupila – mívala jsem tři, dva bílé s modrým vzorem a jeden tyrkysový, můj milovaný. Tyrkysový se rozbil jako první a teď už je oťukaný i jeden bílý, a ten poslední jsem nějak přestala používat ve prospěch konvičky a malého šálku. A konvičce jsem nedávno omylem urazila kus nálevky… konvičku jsem slepila, ale začala uvažovat, že koupím takovou konvičku ještě jednu. Stejnou.
Jak je ale zvykem, když najdu něco, co mi zcela vyhovuje, přestane se to zakrátko vyrábět, a tak jsem konvičku už nesehnala. Koupila jsem podobnou, ale není to ono. Tajně doufám, že výrobce opráší starý design, třeba i s jiným vzorem.
Anebo se to přestane prodávat a vyvážet – jako čínský rýžový porcelán, od kterého mám spoustu kusů nádobí, jen mi chybí větší konvička na čaj. Zaváhala jsem a už ji neseženu. Neliší se příliš od mého ostatního nádobí, jsou spíš méně praktické, ale mám s nimi spojené kolejní časy a okouzlení pražskou čajovnovou kulturou.
Tmavý vnitřek hrnku a konviček taky nemám ráda, proto jsem zakotvila u bílého porcelánu.
Ještě se vracím k těm skleněným hrnkům, které jste mi tu vesměs odsoudily – mě se fakt líbí takové ty jednoduché minimalistické tvary; ty hrnky z IKEA mají korkové podložky, přijdou mi s nimi takové „domácké“: https://www.ikea.com/cz/cs/p/ikea-365-hrnek-cire-sklo-90279724/
Prošla jsem si keramickým obdobím, kdy jme doma všechno měli keramické, včetně talířů (mezistupeň byl „vitral“ ze Znojma, kterého jsme taky měli doma taky celou sadu, řada z vás to taky doma pořád má, např. Lika, podle fotek), pak byla nějaká kamenina, pak už přišel porcelán (to už vše bílé, hladké a bez zdobení). Asi nejvíc by vás urazily moje nejoblíbenější obyčejné skleněné (polévkové a jídelní) talíře z IKEA, které mám nejradši. Bohužel už se neprodávají. Je pravda, že třeba tchýně, když je u nás, tak s nimi má problém, mně se ale prostě líbí.
Na zahradě a ve VM máme obyčejné bílé (a ve skříních hromadu něčeho zlaceného a zdobeného, co se mi moc nelíbí).
Před pár lety mně sestra dala na narozeniny dva skleněné hrnky na latté. Ouško nepálilo, hezké na pohled i do ruky. Bohužel jeden jsem nedávno nechtěně upustila.
Jojo, někdy se člověk zasekne a ani neví jak a proč. Keramika mě moc neoslovuje, vadí mi ta tlouštka, nebo já nevím co. Ale teď mi došlo, jeden keramický mám. Nízký bucláček, šedý vně i uvnitř, s masivním dekorem žlutých a modrých kvítků v zeleni lístečků. Asi mě nasměrovala ta kvítková ozdoba, ale jedině z něj piju bylinky, aniž bych o tom nějak přemýšlela. Ač, jak jsem psala, keramiku nemusím, na bylinky pro něj vždycky sáhnu.
Tss tss, věci si nás nenápadně podrobují, ať chceme či nechceme!
Jano, máš pravdu s tou tlouštkou kameninových hrnků, člověk si musí zvyknout. Ale taká mám několik (dárky), které jsou sice hezké, ale právě ta síla stěn je mi na pití až moc.
Ze skla pijeme vlastně jen alkohol (máme na různé pitívo, různé sklínky !), vypila bych i čaj, ale nikdy mléko (tedy dobrovolně,sama bych si nenalila). Nelíbí se mi, jak mléko zanechá na stěnách sklenice mléčný povlak. Takže mléko jedině z hrnku, přednostně kameniny. A protože musí být fakt studené, aby mi chutnalo (vlažné, natož teplé ne,ne,ne) a naleju si ho brďól s sebou ven, dám si do mléka pro jistotu kostku ledu aby vydrželo celou dobu ledové.
Maričko, moje maminka by s tebou vřele souhlasila – mléko podle ní do sklenice nepatřilo:)) Je mastné, hrnečky mu sluší líp:))
Keramika mi v zásadě nevadí, i když porcelán mám radši. Ten můj oblíbenej hrneček na ranní kávu je keramika. Ale sklo zásadně jen na alkohol, ne že bychom ho pili denně, ale občas neškodí. Jak v krásné skleničce jiskří bílé nebo červené a správná sklenice na whisky taky není k zahození. Čaj nebo káva mi ze skla nechutná, resp. není příjemná mému oku 🙂
Nepoužívaných hrnečků mám početnou sbírku (českých, angl.(i am.), německých. Kamenné, porcelánové, tenčí, buckáčky, malé, velké, dva servisy a dvoje krásná porcelánové „přátelské prostírání“. Obě přátelská prostírání jsou česká (už skoro 50 let stará), moc hezká, ruční malba. U jednoho je zlatý vnitřek hrníčků, vně zlatý lem a svělte modré kytí. Kafe jsme v něm nikdy napili, jen čaj a zlatý vnitřek mu dodá jiskřivý odraz. Druhá sada je uvnitř bílá. Z porcelánu ale pijeme jen občas a převážně čaj, když si uděláme třeba „odpolední zimní posezení“, nebo když pro nás udělám čaj po večeři (černý s citronem, nebo bylinkový).
K snídani pijeme z jedině kameninových hrnků, každý jsem si oblíbili jiný. Můj je už 40 let am. bachratý hrneček (ne přímo bucláček a jeden se sady 4) manžel má vyšší hrnek a modrým alsaským vzorem, který je asi spíše myšlený „na pivo“,ale manžel si ho oblíbil na kafe (byl to dárek od kamaráda:) Už ani nevím, proč jsme si oba oblíbili právě tyhle hrnky. Občas je mi líto těch všech ostatních hezkých hrnků (převažuje kamenina)ve skříňkách a tak nějaký jiný vyndám k snídani a choti řeknu „ať je změna“. Ale tak po dvou, třech dnech se zase vracíme k těm „našim“.
Keramice u snídaně dáváme přednost hlavně proto, že v ní tekutina vydrží dlouho teplá. My snídáme dlouho (ne že tolik jíme, ale povídáme si) a v porcelánu by kafe vystydlo raz dva. Stejný problém mám právě s porcelánovým servisem u kterého je hezký čajník. Mám jednu „dvanáctku“, ale do čajníku se vejde jen 6 hrnků (tak to bylo v koupené sadě, možná to tenhkrát špatně spojili). To abych pak jako hostitelka furt odskakovala přivařit další čaj. No, malý čajník by mi tolik nevadil, nikdy jsem 12 najednou nepoužila. Ale problém je, že v porcelánovém čajníku tekutina rychle vychladne (ani ty anglické „kabátky“ na dlouho nepomohou). Takže při našem perničkovém a setkání, kdy si dáme kávovou pauzu a pijeme z porcelánu, udělám velkou termosku kafe (a třeba pak ještě další). Dám ji doprostřed stolu, každá si poslouží sama a kafe zůstane krásné horké po celou dobu co u „porcelánu“ sedíme 🙂
Maričko, věřila bys, že mě to s tím udržením tepla nikdy nenapadlo? Ale máš pravdu…
Přátelská prostírání – to neznám:))
Ale napadá mě, jak jste s mužem vlastně šťastní, že vám společně chladne kafe (inlove) Takové povídání u snídaně je krásný způsob, jak začít den 🙂
Dede, blbě jsem to napsala, říká se tomu „přátelská souprava“. Prodávané (alespoň tenkrát) jako sada dvou hrnečků – podšálek s talířek na dortík (někdy něco navíc, já k jedné mám malý svícen a vázičku). Většinou parádnější tvary, ruční malba (nebo jako jedna moje pozlacené). Prostě trochu extra porcelán pro „přátelské posezení“ u čaje s kamarádkou.
No my si teď tu dlouhou snídani v klidu můžeme denně dovolit jen proto, manžel už dávno nepracuje 🙂
A můžete ji mít, protože se máte rádi a máte si co říct… (inlove)
omlouvám se rady, nečetla jsem komentáře až dolů, jak jsem stará tak jsem zbrklá (headbang)
Maruško, no tak! Vždyť se nic nestalo (inlove) Prostě tady myslíme podobným způsobem, na tom není nic špatného 🙂 Nakonec na FB to jedna čtenářka navrhla také:))
Tak jsem ráno chtěla napsat něco o počítačích, ale téma dne jsou hrnky. Co se zeptat někoho, kdo dělá keramiku, jestli by nezvládl přes tu černou glazura dát bílou? 😉
Taky mám radši porcelán než sklo, ale tyhle jsou neskutečné. https://www.sklenenyshop.cz/hrnky-na-caj/luigi-bormioli-termo-salky-tazza-multiuso-385-ml–2-ks/
JJ, jsou nádherné – určitě bych je obdivovala… ale nepila bych u nich:)) Asi jsem nakonec stará konzerva! 😀
Vidíš, ani mne nenapadlo, že jsme skoro 40 let pili z velkých keramických hnědých bucláků, které byly hnědé i uvnitř. Zlatohnědé. Zůstaly jenom tři a já se rozodla, že je dám pryč. JENOMŽE! Jaksi to nejde. Jsou sice zasunuté ve skříňce vzadu, ale stále jsou doma a doma i zůstanou. Vždyť s námi strávili skoro celé manželství!!!
Máme celý keramický servis. Obrovský. Pořizovali jsme ho postupně v Kunštátě na Moravě, bílou keramiku s režným proužkem. Už je letitá a skutěčně, pokud nespadne na zem, tak je vděčně věčná. Nedávno jsme ještě dokupovali podšálky, ty u nás dost „letí“ doslovně 😉 .
Alex, vážně 40 let??? To je tedy síla… (h) Vůbec se nedivím, že je nedokážeš vyhodit. (inlove)
Takhle staré hrnečky jsou na chalupě… i mnohem starší. ne moc hezké, ale některé z nich skutečně pamatují mé předky 🙂
Dede, mám to podobně. Kdysi jsem koupila hrnek – takový běžný turistický se zlacenou katedrálou ve Freiburgu. Používám ho hrozně nerada, přitom se mi tenkrát docela líbil. Problém je přesně stejný jako u Tebe. Je celý tmavě modrý, a to i uvnitř. Já pak nevidím, kolik kafe tam sypu, kolik je tam doopravdy vody. Takže za mě pro příště to chce ideálně bílý nebo alespoň světlý vnitřek. Jednomu to nedojde, dokud si takový hrnek nevyzkouší. Mám ale jeden keramický od Zvířetníků blahé paměti (Jitča??), a ten není úplně bílý, ale světle šedivý. To už mi nevadí. Do toho hrnku je totiž vidět a je mile buclatý.
Prostě investuj do jiných hrnečků se světlým vnitřkem (alespoň trošku podpoříš lidi v dnešní nelehké situaci) a tyhle si buď vystav nebo je dej do nějakého dobročinného bazaru, ať si je vyzkouší někdo jiný. Třeba dotyčnému budou vyhovovat.
taky se do nich dají dát tužky nebo něco a mít je na psacím stole
S tím novým hrnečkem je to kapku nejisté 😛 Martin vyhrožuje, že jestli budu kupovat další hrnečky, musím mít buď nekonečný regál s přepadem nebo se hrnků zbavovat. No a jsme tam, kde jsme byli, že:)) Mám velkou kuchyň, ale nekonečná fakt není 😛
Poptám se u dětí, jestli se někomu nebude líbit 🙂
Nekonečný regál s přepadem.. To je nápad, ale trochu náročnější na úklid. Asi bych ty hrnky přece jen zkusila laskavě udat jinde, kde udělají radost. Já jsem na tom docela podobně. Věci pro mě mají duši a má se s nimi zacházet hezky.
Měla jsem hrnek na kávu, keramickej s ptáčkama. Dostala jsem ho k Vánocům od tehdy asi třináctiletého synka. Léta jsem ho používala, až mi jednou upadl. Nerozbil se, jen nakřápl, ale kafe z něj vyteče. Nemohla jsem ho vyhodit, mám ho moc ráda. A tak teď stojí na poličce a je v něm sušená levandule. A zdobí dál 😀 Pak jsem si koupila zase keramický hrnek s mým znamením zvěrokruhu. Jo, je uvnitř hnědý. Asi jsem ho kupovala v pomatení smyslů. Ale zvykla jsem si a mám ho taky ráda. A to mám doma tři přehršle různých porcelánových hrnků, některé krásné. Ale běhejte s nima a s kafem po zahradé! 😀 To nejde!
Lído! 😀 „Ale běhejte s nima a s kafem po zahradé! 😀 “
Jo, to je ono…
Ano, jsem taky takhle praštěná. Před časem jsem sháněla hrnek náhradou za milovaný rozbitý (čím hezčí hrnek, tím míň vydrží) a nějak se mi nedařilo a skončila taky u kousku s tmavým vnitřkem. Taky mě štve a taky nemám sílu ho odložit.
To je pak těžký, že…
Ty taky??? 😀
Já jsem taky nemyslela když jsem kupovala kávové keramické hrnečky, jsou ve vnitř hnědé – tudíž pro návštěvy. A ještě je obdivují. Skleněné hrnečky na kávu také nemám ráda, ale mám je. Na čaj jsme léta mívala takové tenounké šálky z jenského skla. Byly i s konvicí, no odvál je čas a zůstal z toho jen jeden s podšálkem a tomu je úctyhodných 56 let.
Jo a nesnáším otřískané hrnčky, ty bez milosti jdou do kontejneru.
Jo a nesnáším otřískané hrnčky, ty bez milosti jdou do kontejneru.
Chápu vášeň pro hrnečky, protože zhorkého pití ve skle mám osypky. Nějak mi to nedělá dobře. Preferuju hrnky s bílým vnitřkem a dost si vybírám (nerada hnědé). Bylinkový čaj jen do keramiky z Nové říše, na běžné čajové pití mám ráda porcelán z Dubí (nejlépe půllitrák) s nějakou klasickou kytkou (letos jsem Ježíškovi psala o fialky, tak uvidíme).A na kafe mám třeba v práci hrnek s Borůvkou (dělaný z fotky) a na čaj jinej 🙂
Nová říše? Kouknu:))
No jo, mám dva hrníčky s podšálky a velkou konvici s bodlákama 🙂
Jo, také jsem praštěná, možná dvakrát, protože já… no já při nějaké destrukci a vyhazovu ještě říkám, ´sorry, byl’s dobrej, ale stalo se.Tak díky.´
No, každej sme ňákej, některej kapku víc.
Jojo, asi patřím mezi ty kapku víc! 😀
Jak bych jen mohla ubezdušit hrneček s duší, to přeci nejde a tak intuitivně podléhám obdobím, kdy mí chutná z toho, či naopak z jiného. Je fakt,že hnědé vnitřky nepoužívám neb jaksi tam není vidět,co v nich je, je to prostě furt hnědý. Bylo období, kdy jsem vyžadovala sklo ale je tak čiré bez fantazie,že jsem zase opustila. I když zase zázvor je dobré ve skle vidět, takže, u mne jak, kdy.Bohužel jsem a to už nevím kde, přečetla, jak pokleslé (z maloměšťáckého jistě hlediska 🙂 ), je požívat hrnky různě nakřáplé, takže do nich bez milosti strkám tužky,kartáčky na zuby a pod.ještě mají šanci dosloužit, byla by jich škoda nééé ?! (chuckle)
Jenny, tys mě rozesmála! Jo, vysloužilé hrnky s tužkami mám doma aspoň tři! 😀
Já nevím, na co jsem myslela… tedy spíš, že jsem nemyslela… s tím hnědým vnitřkem. No co už teď…
Pokud Ti nevyhovuje, dala bych ho někomu, komu se bude líbit. My jsme doma barbaři, keramické hrnky nemáme, jen skleněné. Třeba na čaj tyhle: https://www.nasenadobi.cz/skleneny-hrnek–0-65-l/
Na kávu máme takové ty obyčejné z IKEA: https://www.ikea.com/cz/cs/p/ikea-365-hrnek-cire-sklo-10279723/ – ještě s takovou tou korkovou podložkou, která se k tomu prodává, máme i tu větší velikost, taky s podložkami.
Zapomněla jsem poznamenat, že na vietnamskou kávu, takové to vietnamské sítko na to sedí úplně přesně.
Na kávu z moka konvičky máme něco v tomto stylu, ne úplně tyhle: https://eshop.penerini.cz/sklenice-salky/lamart-espresso-sklenicky-80-ml/
No jo, každej jsme jinej – já teplé nápoje ze skla nepiju. I když mám dome hezkej skleněnej hrneček… vlastně dva. Širší Pikwick a užší od Ap – je na něm rytina jezdkyně a moje jméno:)) Používám je na různé věci, třeba jako odměrky a tak, ale čaj nebo kafe z nich nepiju:))
Jasně, chápu, každý jsme jiný a máme jiný vkus. My holt teď (několik posledních let) máme skleněné období, i jednu sadu talířů (mou nejoblíbenější) máme skleněnou. Jsme (a opravdu oba, není to jen můj výmysl nebo vkus) prostě takoví puristi a minimalisti, no.
(Tohle vše samozřejmě platí pro náš brněnský byt, v domě ve VM naopak máme samý jemný zdobený porcelán a broušené sklo, což je dost paradox.)
Každopádně, Dede, pěkné hrnky jsem našla třeba tady: https://www.chaluparuvraj.cz/keramika/
A pak se dají najít třeba v tom zde před časem zmiňovaném katalogu domácích tvůrců a vánočních dárků od nich (my už máme objednáno): https://www.darujemeceskevanoce.cz/katalog-tvurcu/
asi bych ho poslala dal – to, ze se tak uplne nelibi mne, neznamena, ze nekdo jiny z nej nebude uplne na vetvi a neudela mu obrovskou radost! a nebude ho potreba litovat, ze tam stoji nevyuzity. staci dat fotku s poznamkou daruji do dobrych rukou a hned bude o puclacek postarano 🙂
taky je pravda, ze poklicky se daji najit zvlast – kazdy je specialista na rozbijeni neceho jineho 😉
a zda to neco znamena, to bych taktez rada vedela – v par minulych dnech mame doma vrchovate stesti ze strepu: nejdriv pri pracich v ulici (sbijecka) spadlo zrcadlo v satne, pak rozbila uklizecka simaxovou formu na chlebicek, pri silnem vetru spadla odstavena tabule skla (2x3m, pripravena na vcelin) a (snad uz) posledni jsou rozbite sklenene vchodove dvere 🙁
Formičko, tak to je pořádná řada průšvihů! Ta forma na chlebíček je asi nejsnesitelnější (a nejlevnější) řekla bych…
Uvidím, třeba se bude někomu líbit 🙂
vystourala jsem zezadu ze skrinky asi 8 ruznych vicek na konvicky a rada daruji, nepouzivam. mam poslat fotky a rozmery mailem? kolegyne pojede na vanoce do ceska, tak muze privezt. (mmch budu mit jeste vic stesti – rozbila jsem pritom jeden neprakticky sleneny filtr na caj 😀 )
Eh, ty se už ze štěstí asi nevyhrabeš! (inlove)
Změřím průměr víčka své konvičky… 🙂
poslala jsem fotky vsech volnych vicek do emailu (wave)
O víčkách mi ani nemluv… minulý týden jsem s jedním rozbitým víčkem přišla o čajovou konvičku. Naštěstí to nebyl domeček nebo anglický růžový porcelán, ale konvička je stejně ztracená. Jsem nemehlo!
Což je zajímavé. Roky a roky jsem nic nerozbila a za poslední dobu je to poklice na pánev a víčko na konvici (think) Asi podvědomě chci být otevřená 😛 😀
Eh, to patří dolu pod Sharku… (wasntme)
máš tu rozbitou pokličku a konvičku – pošli fotku, ono se to obča dá sehnat samotatně….
Ach jo,bojujem s charakterom a pokrytectvom.Toto je názorovo pluralitná spoločnosť,tak“kápnu božskou“.neznášam keramické hrnčeky na čaj,ale hlavne na kávu!! Milujem tenučké porcelány,drobné šálky na kávu/presso/,rovnako tak na čaj zo súprav jemného porcelánu,kde je čaj v džbánku a nalieva sa do šálok.
V tieto dni s olovenou oblohou,hmlami si poobede urobím do čajníka 1liter čaju/pre ľadviny/ sadnem si s knihou k stolíku,do čajovej šálky si nalievam čaj a je mi fantasticky.
Verenko, tohle chápu a věř, že „fine china“ je u mě bohatě zastoupená. Ale tenhle hrneček je takový ten poctivý půllitrák, který si s sebou beru na terasu, na zahradu, a tak.
Jinak Martin naprosto nechápe, že mám rozdílné hrnečky vlastně na… všechno. Nejen rozdělené podle nápoje (čaj, káva), ale i podle příležitosti a nálady. Takže než mi udělá čaj nebo kafe, vždy se poctivě ptá, co čeho to má udělat. 🙂
Také střídáte hrníčky podle nálady nebo používáte jen své kávovo/ čajové oblíbence?
no jo,verenko, ale my jsme barbaři,my to kafe/čaj pijeme u práce, a těžkej keramockej hrnek se nepřeklopí a nevyleje tak snadno,jako ten z křehkýho porculánu..a víš jak bych řvala,kdybych si ten tenkej porculánovej hrnéček nebo podšálek, rozbila? A v kočičí domácnoti,zvažuju,pořízení plechového jídelního servisu 😉
Máte kočičí domácnost? Pijte z malovaných smaltovaných plecháčků! (rofl)
Sharko, jeden nevyužitej bych měla… nechceš? 😀
nech ho vnoučatům, ale pokud ho nepotřebuješ, dej do něj lunečnici a zalej lojem a nech ztuhnout , strč do toho větvičku jako bidýlko a zavěs na špagát na strom..ptáčkové budou rádi….
Mám hrníček na ranní kávu, s nápisem „na kávičku“, který jsem dostala k narozkám od kolegyňky před 21 lety. Takový úžasný baculáček. Používala jsem ho denně v práci, co nechodím do práce, tak denně doma. Jestli ho jednou nedejbože rozbiju, tak asi přestanu pít kafe :D.
Těžké otázky jsi položila Dede, těžké. Já bych asi neměla to srdce ho chudáka vyhodit(on za to nemůže, žes sis ho vybrala) a darovat něco, co se mi až tak nelíbí…? Asi bych v době much volila něco jako Sharka. A bláznivá nejsi, nebo jsme bláznivé obě 😀
Alimo, teď jsi na to kápla… „darovat něco, co se mi až tak nelíbí…“ To je problém. To by se někomu musel moc líbit! 😀
mám hrníček z roku 1987, koupený v Melantrichově ulici, ten krámek už tam dávno není, koupila jsem si ho do první práce..a piju z něj pořád, je oťukanej, keramickej,akorát na kafe a drží..uvnitř je světlej 😀
a jinak oblibuju hrnky a keramiku od Kočků..je užitná a skvělá
https://www.keramikaukocku.cz/
Sharko, to jsou ale nádherné věci! Teď ale fakt nevím, jestli ti mám poděkovat:))
no,Dede, taky nevim.. 😀
mám hrnky,pekáček,bábovku,velkou čajovou konvici,ve který je po 2 hodinách čaj teplý, misky na polívku a máslenku, džbánek na mlíko .. každej rok si od Kočkovejch koupím jednu věc.. a používám je, ony tak žijí..a mluvím na ně… (blush)
Koukám do jejich galerie a snažím se přitom zavírat oči!!! 😛
To je nádhera ! Všechno !!
Sharko! Ty pokušitelko! (h)
Že je hrozná! Že jo? 😀
Já jsem DEDE také konzervativní k věcem, které mám.
Hrníček na kávu v práci mám už skoro 20 let. Je vínový s jemným bílým mramorováním .
Doma kávu piju nejraději ve skle. https://www.mall.cz/i/24977826/2000/2000 .
A espresso piji z hrníčků na espresso Tescoma.
Míšo, tyhle hrnečky mám spojené s tetou – u nich se tak kafe vždycky pilo:)) 🙂
a co si Dede na hrníček pořídit pokličku? Nemusí být keramická,dřevěná, nemusí to být ani klasická poklička, ale my používáme korálkama obšité plátno, to se dá na hrnek,sklenici..aby dovnitř nevletěl nějaký plavec v pruhovaném úboru a nebo jiný….korálky proto,aby při větru plátýnko neuletělo…a variací je spouta..i korkové pokládky jsem viděla…