Co zajímavého se dá zjistit o netopýrech? Co může zjistit netopýr o vás? Budou z Juliána a Marielly přátelé? Budou z nich mazlíčci? Samé otázky! Pojďme hledat odpovědi… 🙂
Fotit netopýry je oříšek. Jsou aktivní v noci, lítají tak vysoko, že je sotva zachytíte teleobjektivem, rychle se pohybují a při letu neustále echolokují, takže hýbou tlamičkami.
V případě Juliána to neplatí. Není daleko, zato permanentně schovaný. Zatím jediné, co jsem z něj vyfotila, jsou vyceněné zuby.
Zato Mariella je modelka.
Jednoho večera jsem nahrála dvě její fotky na Facebook. Vzápětí přišla soukromá zpráva od zkušené odbornice na netopýry. Mariella má viditelnou avitaminózu, zrovna netopýři velcí jsou na to dost citliví. Její kůže je bledá a vypadá staře.
Prohlížím si ji pod světlem. Nevidím nic. Porovnávám ji na fotkách s Juliánem. Moje rozlišovací schopnosti evidentně nejsou nic moc.
Zaujme mě věta o stáří. Fotím a porovnávám zuby. Je to jediný způsob, jak může zkušené oko odhadnout věk. Pětiletý mladíček Julián má zuby krásně velké a špičaté. Mariella viditelně obroušené. Odborný odhad zní: nejspíš je starší deseti let. To je pořád docela velké rozmezí, protože netopýří velcí se mohou v přírodě dožít až třiceti let.
Doporučená terapie: zvýšit Marielle přísun cvrčků a krmný hmyz krmit ovocem.
Mariella cvrčky miluje. Umí si je sama vzít z krabičky. Skočí do ní po hlavě, zařadí zpátečku a spokojeně zbaští kořist.
Původní plán byl rozkládat netopýrům ohrádku na večer nebo noc, ráno ji složit a spolu s větvemi a další výbavou opřít o stěnu. To proto, že ohrádka znemožňuje plně otevřít dveře na lodžii.
Takové řešení se ukázalo jako nepraktické. Napoprvé jsem ohrádku složila po téměř hodině pokusů přimět ji ke spolupráci. Pro její znovusložení by bylo navíc třeba vytahat větve, sundat dečky a prostěradlo z podlážky. Takže skládání a rozkládání by zabralo pomalu více času, než netopýří výlet samotný. A hlavně — netopýři dali záhy najevo, jaký na to mají názor. V ohrádce se jim očividně líbí, Mariella začala být aktivní a spokojeně přitom brouká, Julián občas popoletí a vídám ho mimo úkryt.
Julián už má svoji oblíbenou deku a Mariella oblíbenou kapsu. Několik dnů na sebe nevřískali, ale ani nespí na jedné hromadě.
Nechci to vzdát. Chci, aby bydleli spolu. Jednou jim postavím skříňové bydlení nebo teepee. Ohrádka je nízká a věkovitá. Nikdy nevím, kdy definitivně vypoví službu.
A pak, jednoho dne, jsem zase po ránu nadzvedla z vnější strany Juliánovu oblíbenou deku… a našla pod ní, pár netopýřích krůčků od Juliána, spát i Mariellu.
Velký pokrok? Velký omyl?
Radost trvá jen chvíli. Mariella zase visí sama, tentokrát podezřele nízko. To nedělala. Nelíbí se mi. Netopýr visící nízko je špatná zpráva. Obvykle to znamená, že potřebuje pomoc.
Konzultuji její zdravotní stav.
Možnost 1: Umírá stářím.
Možnost 2: Chystá se zimovat a hledá chladné místo.
Poslední dny se docela ochladilo a zapnula jsem topení. Mariella pořád baští, pravidelně se pouští i do Juliánovy porce. Kromě divných míst pro spaní se nic nezměnilo.
Provádím experiment — zkusím stáhnout topení, aby se teplota v bytě přiblížila teplota venku a Marielle nebylo horko.
Ráno spí zavěšená u horní hrany ohrádky.
Následující týden se počasí oteplí. Je krásně. Ač v bytě neudržuji chlad, Mariella visí hezky spořádaně vysoko. Když ji chci zkontrolovat, dostanu pořádně vynadáno.
Když se venku zase ochladí, najdu ji v záhybu fleesové deky na podlážce.
Mohla bych ji používat místo teploměru.
Uběhly tři týdny od započetí výživové terapie. Pokud krmím Mariellu i její krmivo správně, měly už by být viditelné výsledky.
Nevidím žádnou změnu; zkouším ji nafotit a porovnat fotky na velkém monitoru počítače. Pořád z toho nejsem moudrá. Kdybych měla více let zkušeností a viděla dostatečné množství netopýrů velkých v různém zdravotním stavu, možná bych nějaké rozdíly našla.
Fotky posílám ke konzultaci.
Výsledek kontroly: Mariella vypadá mnohem lépe, ale uši a hlava pořád vypadají staře. Že by… netopýří stařecké skvrny?
Jak je doopravdy stará? Otázka, která hlodá nejen ve mě. Odpověď těžko zjistíme; Mariella nebyla okroužkovaná a neměla u sebe občanku.
Možné deficity ve stravě nejsou jediným problémem, se kterým se netopýři v lidské péči potýkají. Sebevětší voliéra nenahradí desítky nalétaných kilometrů denně. Nevyhnutelně jim začnou ochabovat létací svaly. Protažení křídel a občasná popoletění jsou však lepší než nic.
Přestavuji lodžii na voliéru. Postup mám už nacvičený – odnést prádlo, přehodit deky přes křesla, pověsit záclonu z prádelních šňůr na zem, přikolíčkovat pruh tkaniny k policím na květináče. Mariellu posadím na dekou zakryté křeslo, Julián je v přenosce a může vyšplhat po závěsu. Je zvyklý sám vyletět z přenosky a vracet se tam. Jen teď nemá voliéru z moskytiéry, ale pevnou lodžii.
Mariella zkouší poletovat, pak šplhá po mně, nakonec se schová v teple pod přikrývkou a odpočívá. Julián se tváří, že tady vůbec není.
Sklapnu knihu a Mariellu odnesu do ohrádky. Julián má soukromí na lodžii.
Po chvíli nahlédnu. Julián visí na křesle, ve kterém si obvykle čtu. Nechávám mu soukromí. Po několika dalších kontrolách ho najdu v přenosce v úkrytu. Vrátil se z procházky a zrovna dojídá večeři. Beru ho domů a zpátky do ohrádky.
Po pár týdnech je poněkolikáté beru na lodžii. Venku je zima, ale Julián se potřebuje pořádně proletět. Myslím si já.
Dočtu jednu knihu do konce. Neděje se nic, ani křídlo nevykouklo z přenosky, ve které jsem je oba nechala — Mariella si poradí a Julián je zvyklý. Vzdávám to. Beru přenosku do bytu a do tepla, zvednu úkryt a… oni visí těsně vedle sebe!
Netopýři mají svou hlavu. Když chci, aby se kamarádili, snaží se lítat, a když chci, aby se hýbali, kamarádí se!
Marielle se líbí viset na mém rameni, schovaná pod mikinou nebo šátkem. Snažím se dopřát to jí i sobě co nejčastěji.
První večery mně počůrala tričko na dvou místech a nakonec se pokusila odletět. Dopadla vždy na totéž místo vedle stolu.
Důležité: Příště připravit doskočiště.
Rada odborníka: Dej tam polštář.
Beru z postele můj vlastní. Má největší účinnou plochu. Jakmile je poprvé v pohotovostní poloze, Mariella opouští létací pokusy. Místo toho se vrhá do průzkumu.
Den 1: Poškrabkala mi kůži na hlavě, vrazila křídlo do ucha a nadredila vlasy tak, že se do nich zamotala a musela jsem ji vyprostit. Byla to mnohem kratší procedura než následně vlasy rozčesat.
Den 2: Křídlo zaražené do nosu kupodivu není dvakrát příjemné, ale zdá se, že větší diskomfort cítí netopýrka než já. Je nějak moc aktivní a nadává. Najednou cítím teplo ve vlasech, sáhnu a… TO SNAD NE!
Na druhé straně, stejně už moje vlasy potřebovaly umýt.
Den 3: Spokojeně se zamotala do tunelového šátku. Důkladně. Když jsem na ni sáhla, zavrtěla se a vynadala mi.
Den 4: Cítím za krkem neklid, slyším nadávání. Rozbřeskne se mi, fofrem přendávám Mariellu do ohrádky a ona okamžitě zvedá ocásek. Dávala signál, že chce na toaletu!
Den 5: Mariella chvíli brebentí, najde vhodnou polohu a dlouho tiše odpočívá. Po chvíli přeleze na moje druhé rameno. Přesouvám polštář (kdyby náhodou). Mariella brebentí, vrtí se. Protáhne si křídlo a dá mi facku. Pak zaleze do šátku a tiše spokojeně visí.
Jednou ji naučím dělat drdolovou vycpávku. Záleží ale jen na ní, zda mi milostivě vyhoví. Zatím vypadá spíš na krčního netopýra než na vlasového.
Když ji vracím do ohrádky, náhodou se ocitne pár netopýřích krůčků od Juliána.
Nezapomene ho seřvat do hranaté kuličky.
Ještě nás čeká dlouhá cesta.
Výborná péče! Díky! Mariella je moje favoritka,tak nějak s ní na dálku souzním. Je tak tajemná, zuby zbroušený,staromódní modelka bez pózerství,prostě netopýrka mého srdce. (h) Přidej jí za mne cvrčka! (y)
Cvrčků jí dávám tolik, že už si pro ně ani neskáče, jak jí zevšedněli 🙂
Cítím to stejně! Je moje zlatíčko (h) někdy reptající, často přítulná. Krásná noblesní dáma s minulostí! Teprve před pár dny jsem se dozvěděla, jak je výjimečná… to naopak Julián je typický netopýr velký v péči lidí.
Parádní článek, jako vždy. Moc ráda to čtu, už toho vím o netopýrech spoustu. Ale určitě je toho víc, co nevím 😀
Vynasnažím se předat vše, co vím 🙂
Zase jsem si hezky početla a díky za názornou sadu fotek – třeba ta pro netopýry upravená lodžie ! Soužití J a M vypadá nadějně, snad jim to vydrží.
No když obačas na zahradě při hrabání pod větvemi „přenesu“ kus pavičina na svůj krk, nebo mi tam spadně nějaká breberka – hned se toho „šimrání“ snažím zbavit. Někdy musím hned doma svléci a otočit tričko, abych si byla jistá, že jsem vše „živé“ vytřepala. Takže na šimrání netopýřích křídel (natož jejich šťouchnutí do ucha)je třeba si postupně zvyknout :)A nejen a šimrání, ale I občasné „mokro “ 😀
Zaujaly mě „obroušené“ zuby Marielly? Myslela jsem, že jejich strava je sice občas choupavá (krovky hmyzu) a červy normálně v přírodě nebaští. Tak od čeho se jim obrousí zuby?
Odkaz na německý pořad o netopýrech je zajímavý, koukla jsem jen na kousek, ale určitě si to pustím celé – díky.
Šimrání se od hmyzu značně liší 🙂 ona má v tom křídle sílu – ostatně ji spoustu let křídla nosila vzduchem! 🙂
Tihle netopýři často loví brouky na zemi. Nejradši mají střevlíky.
Na pořadu jsem oprašovala němčinu! Je parádní, je tam i jedna netopýří pečovatelka.
Díky za doplnění info. A zapomněla jsem napsat, jak moc se mi líbí ten netopýří „mobile (wind chime)“ nevím, jak se to přesně jmenuje česky !
Tamta visící věc, co byla původně černá? Dostala jsem ji od Aries, je skvělá 🙂
Ti na šňůrkách zavěšení netopýrci a (asi srdíčka, fotce vypadají z hnědého filcu)plus zvnonečky 🙂
To je ono. původně to bylo černé 🙂
Chachá, a kdo tu kdysi psal, že se netopýři nezamotávají do vlasů, že je to jen pověra! 😀
Moc ráda si o tvých netopýrcích čtu, jejich život a zvyky jsou fakt zajímavé. A jako většina tady jsem si na netopýry poopravila názor. Jsou to velmi zajímaví tvorečci a ty o nich umíš moc zajímavě psát. Tak ať se vám všem vespolek daří (inlove)
To jsem ještě netušila, že někteří jsou fanoušci dredů!
Jsou to úžasná zvířátka 🙂 Jen jsou tak introvertní, až jim to spíš škodí :-/
pěkné počtení,zážitky trochu adrenalinové,ale taky bych je chtěla zažít…vyprávíš o nich nádherně..tak j eod emne pozdravuj..oba (bat) i (bat)
Budu 🙂
Moc ráda si o netopýrech čtu. Tihle dva jsou kouzelní 🙂 .
jeee, kdopak jsi?
… a tiše spokojeně visí 🙂 ostatní mazlíci se stočí , natáhnou, leží, ale netopýr si spokojeně visí 🙂
Mariella je fascinující 🙂
Ona se umí i stáčet, spát v kotoulu… 🙂
Když visí, opírá se o mě. Občas si mlaskne nebo zívne
To zní rozhodně roztomileji než křídlo v nose… (tvém:))
Nejen zni :)))
že by zkoumala covid?
(rofl) Tedy Sharko, ty máš ale asociace! 😀
Tak daleko nedosáhla a myslím, že ani tak by se nevyrovnala té dřevěné jehlici, co jsem si jednou po ránu zarazila do nosu 😛
Můžeš mi říct, co jsi s tou jehlicí chtěla dělat? když ti „omylem“ skončila v nose? 8) 😀
S jehlicí nic. Jen jsem ji držela v ruce, kdy mi spadl na zem kartáček na zuby.
😀
Na ORL z toho byli dost vyjevení
Víš, často se při čtení tvých netopýřích zážitků směju, ani dnešek není výjimkou, ale tohle mě dostalo… (inlove)
„První večery mně počůrala tričko na dvou místech a nakonec se pokusila odletět. Dopadla vždy na totéž místo vedle stolu.
Důležité: Příště připravit doskočiště.
Rada odborníka: Dej tam polštář.
Beru z postele můj vlastní.“
To chce už víc, než jen snahu a starost, tohle už vypadá jako láska:))
Jinak mě zaujaly ty odhady Mariellina věku – a potom to řešení její avitaminózy:)) Jsi oddaná chovatelka, z cvrčků by mě kleplo dřív než z červů.
A jak se zdá, Mariella si už umí říct, když potřebuje čůrat, ne? Chytrá netopýrka! Teď ještě abys to ty včas pochopila 😀 😀
Jinak nosit na krku netopýra… zní zvláštně. proč mě pořád v hlavě vyskakuje Drákula? (wasntme)
Odbornice „na telefonu“ trvala na polštáři a jiný nemám 😀 Původně jsem uvažovala o složené dece.
Mariella je velmi inteligentní holka. Většina netopýřích druhů si na lidi zvyknout neumí. To jen ti rezaví, které jsem opečovávala dosud, si péči lidí dokážou užívat.
Tady je to hezky vidět na začátku videa: https://www.youtube.com/watch?v=F8RdYLfz9Lk Výhoda drobných zvířat – vejdou se za límec 🙂
Velice zajímavé ! Už na zdejší netopýry koukám jinýma očima, pár jich tu vídám- v létě samozřejmě, teď doufám někde chrupou. Jen se mihnou, vůbec netuším, co je to za druh.
To je dobře, netopýři obvykle nejsou vidět, když jsou v pořádku 🙂
Dneska samé zajímavosti! Doufám, že nová dietka Marče prospěla a že za čas z ní bude přímo netopýří miss. Taky doufám, že nakonec se s Julkem dají dohromady a budou si vesele viset vedle sebe (chuckle) .
Netopýři se u tebe mají přímo královsky.
Ahoj Ygo, jak šlo stěhování? Co vy a co zvěř? 🙂
Přeju ti, aby se vám na novém místě hezky žilo:))
Och, blázinec na druhou. Naštěstí si Terka odvezla Brooke na zimoviště, takže jenom Ernest kvílel v ložnici (tu jsme nestěhovali) a Zikmund byl asi u sousedu (rofl) , ale on všeobecně dopoledne nebývá doma. Zatím jsme na novém ještě nespali – právě kvůli Zikmundovi, toho budeme stěhovat až ve čtvrtek (nechtěli jsme ho stresovat novým prostředím a návalem cizích lidí, neb dneska nám měli dodávat druhou kuchyň, ale to se odkládá skrzevá Covidu ;( ). No uvidíme, jak to bude zvládat.
V pátek měla přijet Terka, ovšem včera odpoledne si Brooke uhnala housera, tak nevím… blbé je, že Brůče není možné píchnout něco od bolesti (no, ono se nadá na ni ani podívat, natož se ji dotknou), tak teď veterinář shnání něco do žrádla, což je problém. Tak prosím o palce, ať něco najde a ať se Brůče uleví…
Držím palce, teda to zní hodně hekticky
Palce držím!
Ojoj, s tou kuchyní, to je nepříjemnost. Tak ať je to rychle za vámi… (inlove)
Musím říct, že po svých četných stěhováních jsem přesvědčená, že asi nejhorší fáze je dokonale vyklidit a uklidit to místo, ODKUD se člověk stěhuje… (whew) Na to už člověk vyškraboval opravdu poslední zbytky vůle a sil 🙂
O tom mi povídej ! Kdysi jsme se stěhovali, na ráno objednaný stěhováci, co jsme mohli jsme „odstěhovali“ k rodičům včetně psa a synka, všechno v krabicích, pytlech atd. Jen v komoře mi zbylo DEKO na okurky asi 4 ks ( v životě jsem v tom nálevu nezavařovala) a já ze zoufalství to strčila MLP do kufříku, co měl do práce. Viděl mě a vyhodil mi to, ať to dám někam jinam. Ve dvě v noci jsem seděla na krabicích s Dekem v ruce a brečela jak želva. Kam jsem to dala už nevím, jisté je, že jsem to pak po přestěhování vyhodila 😀
Po posledním stěhování jsem zjistila, že některé věci je lepší důkladně přebrat PŘED stěhováním. Ztratil se mi totiž zjevně pytel oblečení. Vtip je v tom, že kromě jednoho trička a jedněch spodků jsem dodnes nic nepostrádala… :-O
Šmarjá! Koukám, že Brooke je asi takový zlatíčko jako Oriáš- tomu se naopak nedá dát nic do huby, musí to být v injekci nebo spotu. Když si vzpomenu, jak vzteklýmu kocourovi veterinář píchal denně injekce od bolesti tak, že vsunul do přepravky poslepu ruce a píchnul injekci, mám husinu jak pálavský vrchy ještě dneska.
Takže když jsme kdysi potkana tři drželi a čtvrtý píchal injekci a potkan aspoň naštvaně prskal, je to vlastně docela pohodička? 😀
Ano, dalo se to provést 🙂 Oriáš vyblije všechno, co ho donutím spolknout proti jeho vůli. Nakrknutej potkan patří mezi moje milejší vzpomínky- Clavicula z Mouseville byl silná osobnost 🙂
Jé, Mousevillu znám, ale neměla jsem od ní zvířata. Dělám hlavně adopce, poslední roky z laborky (jsem Obluda z Obludária:). Tamto byla 300gramová samice, která měla drobné tělo, ale velkou osobnost 🙂 Zato Evžen zježen se na veterině vyježil z přepravky (doslova, veterinářka viděla zježené chlupy, ale potkana ne) a před prohlídkou ho radši šoupli na inhalačku 🙂
Včera viseli vedle sebe! Přišla jsem na to podle dvojího naštvaného brebentění 😀
Mariella by teď naopak měla na zimu vypadat jako váleček 🙂 a protože jsou líní, sežrali včerejší červy, až když jsem jim je dala blíž k úkrytu…
Hele, třeba nebrebentili naštvaně… třeba to byla taková ta partnerská diskuze, jako… nezapomeň koupit ten chleba a jestli máš zase mezi tmavý prádlo bílý trička, tak se neznám! 8)
Tipuji to spíš na něco takového:
„Ty visíš na lepším místě. Tady chci viset já. To je moje místo.“
„To teda není! Visel jsem tady první!“
„Starším dámám se neodporuje. Pusť mě na moje místo“
„No tak jo. To tvoje je stejně hezčí.“
„No proto!“
Po chvíli:
„Jak tady tak visím, vidím, že to místo zas tak skvělé není. Chci zpátky své původní. Proč mi na něm visíš?“
(rofl)
Jo tak nějak by to mohlo být… 🙂
😀 to jsou úžasné postřehy!
Je to chytrá zvídavá holka 🙂
Na netopýry se vždycky těším. Zdá se mi ale, že jsou to velmi časově nároční mazlíčci? Ještě mě napadlo, že se jim možná nechce až tak moc lítat a hýbat se, protože nemusí?
To jsem ráda!
Netopýr je jako kočka, prospí 21 hodin denně. Jen jeho klidová poloha není vleže, ale ve visu někde v bezpečí, vysoko v nepřístupném úkrytu. Julián opravdu pro jídlo létá (asi metr mezi miskou a úkrytem 8) ), ale jakmile se nají, zaleze zase do úkrytu. Nikdy opravdu nelétal, spíš popoletoval. Doufala jsem, že se ukáže, když si ho nebudu všímat, ale je opravdu plachý a proletí se jen když není v dohledu žádný člověk. Tady adekvátně malému množství pohybu docela málo jí, stačí mu asi čtvrtina běžné porce pro divokého netopýra.
Navíc teď, jak se blíží zima, se pomalu připravujou na zimování. V přírodě prospí třeba i několik dní, než se zase letí najíst. Někteří už jsou v zimovištích.
Zajímají mne ta zimoviště – budou zimovat u tebe nebo je předáš na speciální místo?
Nemám na to podmínky. Záchranná stanice má ovšem zimoviště v jedné umělé jeskyni, kam se stěhují netopýři i s boxy a pravidelně je někdo chodí kontrolovat. Kdyby špatně spali a hubli, půjdou na dokrmení. Tihle dva už jsou zvyklí, takže se doufám přes zimu vyspí do růžova i za mě 🙂
Tak to je zajímavé – já si představovala, jak na zimovišti visí, kde je napadne a jak si je na jaře přebíráte: tenhle je můj, tenhle není můj… (rofl)
No jéje, zas tak dobře je nerozeznáme 🙂 Mám je podepsané! Na boxu 😀
A já četla : Mám je podepsané. Na boku! (chuckle)
😀 Už to vidím! 😀
Zatím si podepisují jen oni me 🙂
Nemůžou mít oboječek se jménem a tel.číslem? 🙂
Jinak díky za osvětu, ráda o těch ošklivečcích čtu.
Jo, mám další zvíře či co – manžel přinesl z dřevníku dřevo do krbu a bytem se začaly ozývat vrzavé, mlaskavé zvuky. Po důkladné inspekci vrže jedno dřevo, kdo tam bydlí nevím, ale je označeno proti vhození do ohně.
Přeji šťastné přezimování.
Jano, já bych to vrzající dřevo asi velmi rychle vynesla ven! 8)
Máš pravdu, vynesu. Ale on/ona zatím mlaská jenom v něm.
Sakra to je napínavý a chci vědět, jak to dopadlo!
Vrzavé? Jako vrzání dveří? To by mohl být netopýr, ale nejspíš by to brzy začalo i pískat.
Mlaskání nezní jako netopýr 😀
Už jste zjistili, kudy nájemník do dřeva vlezl?
Pokud jsou zdraví a nic zvláštního se neděje, starám se hlavně o stravu, jednou za pár dní musím přebrat červy. Deku na dvě ohrádky stačí prát přibližně jednou týdně.
No jo, Červulka! (viď Ygo…:))
😀