I do našich luhů a hájů se dostala informace o tom, jaký průšvih měl kanadský premiér Justin Trudeau, když na něj prasklo, že v mládí někde vystoupil „převlečený za černocha“. V čem je problém? Co způsobuje, že to vyvolává takové pohoršení? Klíčové slovo je „Blackface“.

Jako obvykle se musíme za vysvětlením tohoto fenoménu podívat do Ameriky, konkrétně do období od začátku devatenáctého do poloviny dvacátého století. Šlo o minstrel shows, populární zábavu zejména na americkém Jihu, která spočívala v parodování černochů. Herci nejenže byli nalíčení na tmavo, ale používali takové líčení, rtěnky a další věci, aby vypadali ne jako černoši, ale jako jejich karikatura, co nejvíc se odkazující na stereotypy o nich. Samotná show vyloženě spočívala v tom, dělat si srandu z toho, že černoch je někdo, kdo je vlastně líný a hloupý.

Evropan něco takového nezná, protože přesně tohle ve své historii nemá, ale máme něco podobného: antisemitské karikatury typu těch z týdeníku Der Stürmer nebo nejrůznější antisemitské literatury, která u nás vycházela v devatenáctém století a až do konce druhé světové války (a která, v menší míře, vychází doposud). Je to v podstatě ekvivalent karikatur Židů s obrovskými nosy, pokřivenými obličeji a „zvířecími rysy“, které šířila – nejen – nacistická propaganda.

Úplný rozsah amerického otroctví je rovněž něco, co není Evropanům úplně známo. Zacházení s otroky bylo ve Spojených státech takové, jaké, s výjimkou nacistického období, náš kontinent nepamatuje; a na rozdíl od období nadvlády nacismu bylo období černošského otroctví mnohem delší. Vzhledem k tomu, že minstrel shows v Americe byly populární během období, kdy se otrokům děly takové věci, není divu, že jejich performance dnes je chápaná – a právem – někde na úrovni antisemitských tiskovin v Evropě.

Jak jistě pravidelní čtenáři našeho seriálu tuší, problém začal, když se tématu chytla woke úderka, která samozřejmě nedokáže odlišit nejen formu a obsah, ale ani podobnost formy s úplně jinou formou v kombinaci s naprostou ignorancí vůči „zbytku světa“.

Tímhle způsobem se z „nedělání minstrel shows“ stalo „nelíčení se natmavo bez ohledu na záměr“, takže třeba se stávají situace, kdy se úderka po sociálních sítích slétne na školu za to, že nechala děti hrát pozitivním způsobem „tmavé“ postavy – tedy ne jako karikaturu, nebo kdy se někdo na Halloween převlékne za známou (černou) osobnost, kdy je jasné, že nejde o minstrel show, ale zkrátka a dobře o napodobení konkrétní osobnosti. Bohužel, debata o barvě kůže (chcete-li rase) je v Americe momentálně ve stavu, kdy se chodí po špičkách kolem takových věcí jako je převlek za konkrétní osobnost, která má v reálném světě tmavou barvu kůže, jako běloch.

Ovšem nezůstává to jen u Ameriky – s tím, jak woke ideologie expanduje za hranice, obětí tohoto fenoménu se stávají i – evropské – tradice, které nemají s minstrel shows společného už vůbec nic, kromě tmavení kůže barvou. Takhle se do hledáčku dostali například tanečníci Morris Dance z pomezí Anglie a Walesu, tradice starší než celý atlantický obchod s otroky, dokonce starší než objevení Ameriky. Přestože se Morris Dance datuje k roku 1448 a jeho název odkazuje na Maury (Moorish Dance), což je důvod barvení kůže natmavo, je to spojováno s americkými minstrel shows.

Podobně je kritizován nizozemský Černý Petr (Zwarte Piet), středoevropští Tři králové (konkrétně Baltazar) nebo i náš čert. U woke ideologů totiž platí, že záměr individuálního člověka se nepočítá; jediné, na čem záleží, je vizuální podobnost, která by se „někoho mohla dotknout“.

Velmi často jsem v diskusích na toto téma zaznamenal argument ze strany proponentů woke ideologie, že i když třeba ti Češi, Rakušané nebo další nevědí nic o minstrel shows a nemají žádný záměr černochy tímto způsobem zesměšňovat, „jsou jednou částí globálního světa, a tak by se měli naučit, jak neurážet lidi odjinud“.

Přitom, stejně jako v případech minulých, tedy LGBT+ nebo národnostních menšin, málokdy najdete kohokoliv, kdo je černý Američan a kdo by se urážel kvůli Baltazarovi nebo čertovi, tohle je zase a znovu tatáž logika, kdy zpravidla bílý, bohatý, levicově smýšlející Američan hledá, za jakou menšinu by bojoval tím, že bude jejím jménem peskovat své okolí. A to bez ohledu na to, že původní záměr, tedy nedělat minstrel shows v roce 2020, je samozřejmě logický a správný.

Ale jako i u ostatních případů: tady nejde o pomoc menšině, jde o to, znechutit společnosti tradice, které jí jsou vlastní. I kdyby s tím menšiny neměly žádný problém.