Co dělat, když potkáte divoké zvíře v nouzi? Jak poznat, že je v nouzi? Co udělat sami a co nechat na záchranářích?
Před časem jsem prošla školením pro nové dobrovolníky záchranné stanice. Naučili mě odchytit netopýra, zacházet s ním, krmit ho. Spoustu dalších věcí jsem si nastudovala ve skriptech. Netopýr je křehké zvíře — už při sbírání ze země mu můžete ublížit.
Netopýry nikde nedávejte na strom ani na půdu — schovají se a pokud jsou zranění, patrně někde v úkrytu zemřou hlady. Nevhodné je nechávat netopýry na zemi, kde jsou vystaveni napospas predátorům. Pokud vás kousne, ze zákona je nařízeno netopýra utratit a poslat na testy, zda nemá vzteklinu. Ve většině případů nemá.

Copak je to?
V zahraničí spousta roztomilých mláďat kaloňů přijde o život jen proto, že se je někdo snažil neodborně zachraňovat. Kaloň má zuby. Netopýr taky, ačkoliv menší a nedostačující na tlustou rukavici. Jenže v tlusté rukavici se s tak maličkým a křehkých zvířetem špatně manipuluje.
Pokud najdete divoké zvíře v nouzi, zavolejte záchrannou stanici. Poradí vám a počkáte na jejich pracovníka, který zvíře vyzvedne, jakmile bude moci. Pracovníci záchranných stanic obvykle mají odpovídající vybavení pro manipulaci se zvířaty a jsou očkovaní proti vzteklině.
Kontakt na záchrannou stanici najdete pomocí šikovné mapy na této webové stránce: https://www.zvirevnouzi.cz/
Pro netopýry existuje speciální linka pracovníků netopýří záchranné stanice Nyctalus, jejíž aktuální telefonní číslo najdete zde: http://www.nyctalus.cz/cz/
Najdete-li netopýry a nejste si jistí, zda jsou v nouzi, zavolejte na tuto linku. Netopýři jsou tajnůstkářská zvířata. Pokud jednoho najdete venku za světla a/nebo visícího nízko nad zemí, velmi pravděpodobně v nouzi je.

Potkan divoký (a bota:))
Typický případ: Jdete po chodníku a zahlédnete netopýra viset na zdi domu metr nad zemí. Zavoláte záchrannou stanici. Pak počkáte u netopýra, anebo ho opatrně přendáte do krabice, vezmete do bezpečí. Záchranné stanice přijatá zvířata evidují, takže se můžete časem dozvědět, jak se netopýrovi vedlo.
Odchytit netopýra umím už téměř dva roky. Bydlím v části Prahy, kde netopýři už několik let nejsou — těžko říct, co je odradilo a kam se odstěhovali. Sem tam jsou vídáni při lovu v místních parcích, sadech a v lese, ale bydlet tady nechtějí.
A tak můj první odchyt nebyl netopýr.
Bydlím v desetipatrovém paneláku s výtahem. Na nástěnce neustále visí varování, že jsou po domě nakladeny nástrahy na potkany. V technickém podlaží totiž přebývala kolonie. Dům byl loni v létě vyčištěn, ale nikdo se příliš nezamyslel nad faktem, že dokud bude v okolí dostupné jídlo vyhozené z místního supermarketu, obchodů, domácností a/nebo restaurací, potkani se sem budou nadále stahovat, protože kdo by odmítl jídlo zadarmo. Zvýšený výskyt potkanů je indikátorem plýtvání potravinami nebo jejich nevhodného skladování.

Já tu nejsem!
Loni v srpnu u mě zazvonila sousedka a ptala se, zda mi neutekl potkan, že jeden sedí na zábradlí o dvě patra výš a čeká u něj jiná sousedka. Už pár let jsem žádné potkany doma neměla, a tak mně v tu ránu bylo jasné, která bije. Sousedce jsem jen řekla, ať na něj nikdo nesahá. Potkaní mrtvolka tlející někde v úkrytu by asi nepotěšila nikoho, a kousanec bych taky řešila dost nerada
Vzala jsem z komory přepravku na potkany, kuchyňské chňapky a starý ručník, protože někdy prostě musíte improvizovat.
Potkan opravdu seděl na zábradlí. Podle druhé sousedky ráno seděl na horní části a myslela si, že je plyšový, ale později si všimla, že se přesunul níž. Potkan opravdu seděl na zábradlí, nahrbený, naježený, čenich natočený k zemi. Typická pozice potkana, kterému je špatně. Na první pohled samice.

Jídlo!
Přehodila jsem ji ručníkem a než stihla začít pořádně ječet, už byla v přenosce. Sousedky jsem informovala, že je to divoká potkanka, patrně sežrala nějakou nástrahu, trpí otravou a zajdu s ní na nejbližší veterinu, aby tam zkrátili její utrpení.
Pokud máte roky zkušeností s potkany všeho druhu a stupně ochočenosti, umíte je chytit do „mateřského“ úchopu. Potkan se někdy uvolní a svěsí, někdy má sbalovací reflex, někdy na úchop nereaguje, ale je pro něj fyzicky nemožné vás kousnout. Tuhle jsem jen zlehka nadzvedla. Žádné viditelné cecíky, velmi vyhublé tělo.

Opatrně zvědavý kříženec divokého a domácího potkana
Byl víkend, na veterinu jsem se nedovolala. Zkusila jsem pražskou Záchrannou stanici pro volně žijící živočichy (odkaz: https://www.zachrannastanice.cz/ ) s dotazem, zda přijmou nekojící dospělou potkanku s otravou. Přijali. Protože zvíře je v bezpečí a mělo přístup k jídlu a vodě, pracovník výjezdů dorazí přibližně za dvě hodiny, až vyřeší akutnější případy. Paní na lince se zmínila, že se otravu pokusí vyléčit a uvidí se zítra, jestli to potkanka zvládne nebo ne.
Potkanku jsem přestěhovala do ložnice do boxu na drobná zvířata, dala jí ručník navíc a nabídka kousek okurky, mističku tvarohu a půlku vařeného vajíčka. Když se se vrátila ji za chvíli zkontrolovat, okurka byla sežraná, vajíčko okousané, ve tvarohu otisky potkaního jazýčku a potkanka důkladně schovaná.

Potkanka domácí (s divokým dědečkem)
Při další kontrole zrovna vystrkovala čenich skrz mříže a asi hledala, kudy zdrhnout. Nakonec zdrhla do úkrytu.
Pracovník záchranné stanice dorazil dvě hodiny po telefonátu. Potkanku jsem předala i s úkrytem a svačinou.
Další informace dorazily během následující dní.
Druhý den: „Potkanka je u té kolegyně, co měla zrovna službu, ona se stará o potkany, ale kouknu do databáze… Diagnóza: vyhladovění a vyčerpání.“
Třetí den: „Hladový potkan? Tady na sídlišti? Kde se tu vzal, teleportem? Ale moment! To ráno jsem slyšela bouchnout dveře nahoře, jak je strojovna výtahu. Asi tam byla pár dní zavřená.“

Potkanka domácí
(Hned u domu je supermarket a o kus dál obchodní centrum, nemluvě o hromadách jídla vyhozeného do kontejnerů.)
Sedmý den: „Už hezky přibrala, chová se jako normální divoký potkan, příští týden budeme vypouštět…“
Příběh má šťastný konec pro jednu potkanku, která teď žije někde, kde lidem nebude vadit. To není málo.
Už jste někdy zachraňovali divoké zvíře? Jak to dopadlo?
Krmení divokých potkanů (zdroj Wild Rats FB)
Zcela OT, už budou děcka mít za nedlouho 2 miliony vybrané, možná i dneska. Dneska byli hodně štědří dárci, jeden poslal 20 tisíc, jiný dokonce 50. Aktuální stav: 1 970 599 Kč
Právě teď 1 991 929 Kč, tu dvojku snad do rána dají.
P.S. Taky je vám tak mdlo z těch dnes večer vyhlášených nových opatření? To snad ani není pravda.
Už! Momentálně mají 2 010 129 Kč, lidi začali přispívat vyššími sumami.
Nikdy by mne nenapadlo, že záchranná stanice přijme otráveného potkana. Jedni je tráví a nechávají umírat trýznivou smrtí, jiní je otrávené zachraňují. Těch trávených je mi strašně líto.
Proto jsem tam volala… na veterinu s ním přijít nemůžu, ale tam by ho mohli aspoň uspat, kdyby byl opravdu otrávený. Pokud by takový potkan vyšel ven, mohl by ho sežrat dravec a utrpět otravu taky…
Jsou lidi, co netopýrům ničí úkryty nebo je rovnou zabíjí, a přitom jsou to chráněná zvířata :-/
Netopýrko, líbí se mi fotka potkan a bota a poslední video, kde je vidět, jak panuje v rodině potkanů přísná hierarchie.
Já jsem zachránila dva holuby pošťáky, kteří si potřebovali jenom odpočinout najíst se a napít. Jeden ještě za totáče byl rakušák,to jsem zjistila na holubím svazu, podle značek na kroužku a druhý byl před lety ze Slovenska, toho jsem už našla na netu podle čísla a spojila se i s majitelem, že u nás tráví Emil Holub oddechový čas.Oběma jsem poskytla útočiště v kočičí přepravce, jídlo a vodu. Jak začali v přepravce skotačit, tak jsem je pustila.
Ještě za totáče jsem zachránila ježčí mládě, v listopadu, u nás na zahradě. Volala jsem na veterinu (nic jiného neexistovalo) a tam mě nachytřili co máme udělat, aby se vykrmilo (minimálně 60dkg, naškrábané syrové hovězí) a potom se snažit, aby hibernovalo. Ježek spal ve sklepě, na jaře, když se začal probouzet, byl zhublý, tak znovu vykrmit a potom mazal na kraj lesa do hromady roští.
Záchrana dvou užovek hladkých, jednu přivlekl náš Darek a druhou, letos, 16-ti letá kočička Micina od sousedů.S hady se vždy snažím udělat osvětu u přítomných dětí, mohou si na ně sáhnout, pohladit, aby zjistily, že opravdu nejsou slizcí, jak se lidově traduje. Obě byly neporušené a zmizely jak blesk v trávě.
Netopýry, kromě těch lovících u nás nad zahradou, jsem pozorovala ve vstupu do Císařské jeskyně u Ostrova u Macochy. V jeskyni se léčí děti, má plechové dveře, v jejichž horní části byl malý vletový otvor pro netopýry. Obdivovala jsem, jak v té šílené rychlosti zmizí bezpečně v okénku a v protisměru už zase vylétával kolega.
Ha, tak tu hierarchii ani nevidím, jen jsem si všimla, jak jsou někteří oprsklí a někteří moc ne 🙂
Poštovního holuba jsem v životě neviděla, snad ani hrdličku. Jen takové ty holuby tady na sídlišti, které lidi krmí, takže jsou přemnožení… no, aspoň mají dravci co jíst.
S netopýry je to podobné – taky je krmíme náhradní stravou a když jsou po zimování nebo během zimování vyhublí, šupajdí na týden nebo dva ke krmiči a pak zpátky do zimovací bedýnky, pokud už není načase vypouštět.
Ty vlety jsou vtipné a taky to byl ze začátku nezvyk 🙂 Když jsem vypustila svého prvního chráněnce, vypadalo to, že nabourá do stromu, ale nějakou záhadou si našel mezeru mezi větvemi. Párkrát několik netopýrů poletovalo po mém malém bytě a dokázali se vyhnout překážkám. Jen ti malí začínající se občas otřeli o zeď 🙂
Hihi, moje záchranné akce jsem už popisovala. Dva plši, jeden bydlel nějaký čas u nás v kuchyňské lince. Vypakovala jsem ho k synově přítelkyni (taky zachraňuje veverky) až poté, co mi překousal kabel ke sporáku. To bych mu ještě odpustila, ale sporák je na plyn a kdyby překousal i hadici od plynu….. :@ Druhého plcha jsem zachránila ze záchodové mísy až poté, co jsem ji…ehm použila. Ani nepoděkoval 😀
Jeden zachráněný kocour (kdosi nám ho asi hodil přes plot) a dvé kočičky, nalezené v krabici v lese vesele vegetují v bývalé maštali (koně už tam nejsou) a válí se v seně. Pohrdly i polystyrenovou boudičkou, rozmazlenci!
Do polystyrenové boudičky by se nevešlo kočičí ego! stál je tak akorát…
Ještě že jsi nespláchla :-O
Plcha jsem ještě ani neviděla, ale kdysi nám do domu vběhla lasička. Naši ji zase vypakovali ven… kde patrně nadále konkurovala místní potkaní kolonii v kradení vajíček z kurníku. Aspoň zrní jim nechala. Což asi vysvětluje fakt, proč náš pes pravidelně lovil potkany velikosti menší ondatry.
Ono se to ego prakticky smrskne, až začne opravdu zima:)) Tedy pokud ve stáji nejsou koně nebo dobytek – pokud ano, mají kočky vlastní bio-topení 😀
Bude muset být ale pořádná zima!
Nemůžu za to, ale já tahle zvířátka miluju! Jak netopýry, tak potkany (a další hlodavce – narozdíl od Jeníka, který by už teď někde blil do žlábku (rofl) ). Kdysi jsme měli firmu na nábřeží a hned pod okny stánek se zeleninou (jistě si pamatujete takové ty plechové stánky, většinou natřené trávově zelenou barvou a s vybledlým nápisem Ov ce z lenina). A ten stánek byl celý podbagrovaný početnou potkaní kolonií – vydržela jsem stát u okna a pozorovat to hemženíčko, když babka vyhodila shnilé zelí za stánek (chuckle) .
Jinak jednou jsem jednoho netopýra snad zachránila – vpodvečer jeden mlaďoch nevybral zatáčku u činžáků a bacil s sebou o zem – mlel se na zemi a mně bylo jasné, že by dlouho nevydržel (kočky). Tak samosebou, že jsem ho neprohlídala (tenkrát jsem o netopýrech taky houby věděla – cca 20 roků zpět), ale měla jsem dvě utkvělé myšlenky – netopýr ze země nevystartuje (něco jako rorýs) a není dobré ho zvedat holýma rukama (vzteklina). Takže jediné, co mne napadlo, bylo nabídnout mu klacík, na který se přichytil a zvednout do výšky. Doufám, že mu opravdu nic nebylo, protože cca 150 cm nad zemí roztáhl křídla a zmizel ve večerním šeru. Hmm – ale to už jsem tu určitě aspoň dvakrát psala, jenže to byl tak hezký zážitek, že se o něm vždycky ráda zmíním (rofl) (chuckle) .
P.s. Číslo na záchrannou stanici jsem si uložila do mobilu, co kdyby někdy bylo potřeba…
Takový stánek byl donedávna u nás na sídlišti na zastávce MHD 😀 už pár let je pryč…
Nabrání na klacík se doporučuje u netopýrů, kteří zjevně nemůžou odstartovat za země. U nás jsou to snad hlavně mladší netopýři (až na Tominu, ta se to naučila u mě doma :-D), ale možná u nás žijí druhy, kterým na to nestačí ani triky… Ze zahraničí jsem pak slyšela o případech, kdy se netopýří samice snažily evakuovat ohroženou kolonii a pokud byla mláďata moc těžká, skončily i s nimi na zemi. Tam se pak doporučovalo svézt na klacíku na nejbližší bezpečný strom (kde není ptačí hnízdo).
Netopýr děkuje!
PS: Super 🙂
Jo a jinak je tu dost lidí, kteří mají neomylný cit vyskytnout se tam, kde je potřeba pomoct – a není jich málo. Většinou jde o psy a kočky – nejnovější zásluhy (o kterých napsala, má třeba PetraK od ohařů. Mnoho lidí se tu stará o zatoulané kočky, některým je lidé přímo nosí.
Pokud jde o divoká zvířata, tak Zvířetník a místní lidé podporují už roky veverčí záchrannou stanici Pinky – Katka a její muž zachraňují stovky veverek, píší články a šíří osvětu. Je to už mnoho a mnoho let, co je znám. Katka napsala i moc hezké knížky. http://www.veveratka.cz/
Ale myslím, že naprosto neporovnatelná s ostatními je LuckaV, které se skutečně jednou doma na lustru houpala opice! 😀 Tedy tuším poloopice, ale to je jedno. Její psí smečka si zvykla adoptovat každého tvora, kterého jim přinesla domů – od těch běžných, se kterými začínala, po ty exotičtější, se kterými pokračovala 🙂 Byla takový náš místní Gerard Durrel. (inlove) Její články najdeš tady http://www.dedenik.cz/tag/luckav/
Je mi ctí znát tolik lidí, kteří aktivně pomáhají.
Mimochodem, ku pomoci bude použit i výtěžek Akce, kterou Matylda inzerovala včera 🙂 (loni ses tu, myslím, ještě nevyskytovala:))
Ty s netopýry a potkany tak krásně doplníš mozaiku o pomoc zvířatům, o kterých tu zatím nikdo jiný nepsal 🙂
🙂 s radostí!
Milá Netopýrko, fakt klobouk dolů. Neznám moc lidí, kteří by šli zachraňovat divokého potkana, kterém zjevně není dobře.
Víš, ty umíš psát a člověk se u tvých článků snadno zasměje. Jenže pravda je taková, že pomáháš zvířatům, která se většině lidí nelíbí, mnozí si je oškliví. Přesto pomoc potřebují… a od tebe ji dostanou. (h) Díky, díky za všechny ty tvory v nesnázích!
Pravda je, že co píšeš o netopýrech, vidím je jinak a určitě bych se zachovala rozumněji, pokud by mi nějaký skončil v Domě. Protože jsem se naučila na ně koukat, chápat co potřebují. Někdy stačí takhle málo!
No a k těm vlastnoručním záchranám (jiným než odchyt zatoulaného psa a domov pro jedno kotě) – mám na kontě vlastně jen jednoho uštvaného poštovního holuba z doby ptačí chřipky 🙂 Chytali jsme ho s Markem a já ho pak vezla do záchranné stanice. No a protože mám na ptáky alergii, vypadala jsem v té Jaroměři hůř než ten holub! 😛
Jinak jsem byla spíš hlasatelem a zprostředkovatelem 🙂
Ou, to se ti divím, že jsi neutekla a nenechala to na rodině 😀
Zvířata jsou to hezké, jen nemají dobré PR, a většina populace má prostě propojenou realitu s fikcí. Pak je tady menšina, která má skutečně nějaké nepříjemné zážitky s potkany (slyšela jsem o Jugoslávcích, kteří se v době války v 90. letech doslova prali s potkany o jídlo).
Dost často mi lidi na potkání vykládají „hororové“ zážitky s netopýrem, který obvykle s ječením poletovat po místnosti a hledal okno, zatímco lidstvo utíkalo pro čepice, případně ječelo víc než netopýr a v nejhorším případně ještě mávalo rukama a poskakovalo, a netopýr se buď zachránil sám, nebo dorazil nějaký ten záchranář/policajt/jiný hrdina a zachránil úplně všechny 😛
Holuba jsme zachraňovala taky- ale na něj jsme si pozvala člena holubího spolku od nás z dědiny. Byl to vyčerpaný závodník, pravil pán. Nám šlo o to, aby nevletěl do líhně, kde vytrvale mlátil na okno- to by byl průšvih 🙂