Psice hned ráno zjistily, že venku opravdu prší. Jednak se přiřítily mokré kočky, druhak to ošklivě pleskalo o terasu a to je každé pejsce jasné, oč jde.
Vanilka na zahradě předvedla neuvěřitelnou etudu, jak se vyvenčit, aby se jí přitom mokrá tráva nedotkla pod ocáskem. Při venčení poskakovala z jedné nohy na druhou v blahé naději, že to pomůže. Karamelka k věci přistoupila stoicky, ale už ve dveřích na mě vrhla pohled „tak to bylo dneska naposledy“. Odpoledne jsem je na zahradu už nedostala.
Karamel
Psice projevily jasný názor, že když tak hnusně chlístá za domem na zahradě, tak před domem pršet takhle nemůže. Chvíli jsem diskutovala, ale pak jsem si radši vzala nepromokavou bundu a vzala je ven. Zklamání bylo nekonečné a venčení velmi rychlé.
Vanilka
Jenže taky bylo nutno se trochu hýbat, že. Takže byl vyhledán míček – mimochodem, míčky velké jako malý tenisák jsou silně nedostatkovým artiklem. U nás se navíc nějak rychle ohrají a pak někam zmizí v propadlišti dějin.
Potrefený kocour Oriáš
Odevzdaně jsem házela míček, kdy ho jedna psice ulovila a lákala, zatímco druhá zírala a nenápadně se snažila míček sebrat. Vše probíhalo klidně až do chvíle, kdy jsem míčkem trefila kocoura. Ten uraženě odkráčel do kuchyně a psice letěly se podívat za ním. Asi jestli není praštěný (ale to byl už předtím).
Bylinkové thé…
Zalila jsem si bylinkový čajíček a doufala, že budu mít při tom lijáku chvilku klidu, jak radil nápis na krabičce. No, možná… 🙂
Děkuju Matyldě a zrovna se ptám – jak trávíte své volno vy, když prší a leje a je celkově hodně, ale fakt nevlídno? Co vaše zvěř – jaký na to má názor?:))
Včera jsem dorazila z lesa zmrzlá, strávila chvíli v horké sprše a usoudila, že nutně potřebuji termokalhoty. Razím heslo, že neexistuje špatné počasí, jen špatné oblečení. Zima je lepší než vedra – s těmi se nedá dělat nic.
Co se týče zvířátek, jsou zalezlá a spí. Když lije jako z konve, jako zrovna dnes, nemusí vytáhnout celou noc paty z úkrytu, protože jeden dva dny bez jídla vydrží. Mariella už mi druhý večer spí v šátku na krku. Julián je stále zalezlý ve své flícové dece (touhle dobou už obvykle poletuje po ohrádce).
Copak pravidlo s oblečením znám a aplikuju 😀 Ale poslední dobou mi prostě vadí, když mi teče ledová voda po brýlích 😛
Je zajímavé, že na zimu a mokro reagují i bytoví netopýři… 🙂
Poznámka: Ha! Nová jména! Nový příběh? 🙂
Včera byla etuda u rybníka taky. Zatím co Conynce mokro nevadí,Jenka přičapla ,čůrla a zpátky k chatě,tam seděli hasiči po zásahu,takže je oblažovala přízní,dvakrát jsem se pro ni musela vrátit,pak už na vodítku,ovšem sedla jak hřib a nehla se,nakonec jsem to vzdala,že jako bobek nebude.Večer to samé,elegantně zvednutá jedna nožka v podřepu a domů! Dnes to bude v bleděmodrém taky. Pro dlouhé nevlídné chvíle jsem zakoupila nová kapsová alba a budu tvořit generační vzpomínky na život a cesty v něm. (h) Tak tak jsem dojela pro benzín, Bečva je na maximu ,příkopy plné,na silnici už taky voda,musela jsem hodně opatrně. Jdu sledovat potok,ten je taky povrch,zřejmě otázka času a brzkého odvezení auta na kopeček.Z polí voda valí se a valí. Achjo. (h)
Jenny! Už by mělo přestat pršet, ale u vás už je každá kapka navíc, co? (h)
U nás už stojí voda na polích, přitom tady obvykle dopadne kapka a udělá to srk, jak pod sebou máme štěrkopísky…
Přesně jak u nás přes kopírák – voda už stojí dokonce i na pískových cestách, v Dyji chybí dvacet čísel, aby zmizel splav, odlehčovací rameno je už z koryta. Ale dobrá zpráva je, že už jen mírně mrholí a vypadá to, že za chvíli bude dešti konec. Jenny držím palce, ať se potok udrží tam, kde je (h)
Chčije a chčije… tak mne napadá, že dneska bude vycházke velmi vodnatá. Uvidíme, jak se k tomu postaví naši pejsci.
Jinak držím palce všem, na které se valí velká voda z Moravy, vím, že ve Strážnici je už třetí povodňový stupeň. My, co jsme u Dyje (Břeclav i Lednice), jsme poměrně za větrem díky Vranovské přehradě a Novým Mlýnům, ale vedlejší vesnice – Moravská Nová Ves, Týnec, částečně i Lanžhot – mohou být velkou vodou ohroženy. A myslím na Jenny, u které to začíná být kritické (viz její komentář na Zvířetníku).
Myslím na všechny, koho velká voda ohrožuje! (h)
U nás to jde, jsme pořád jen na hraně toho deště, i když Labe tekoucí z hor je už teď velké a červené, což znamená, že se někde proti proudu vylévá ze břehů.
No, mrknu na poldr, až pojedu přes dědinu…
Zrovna jsme s Denisem přišli po hodince a čtvrt vycházky domů – řádně vyfoukaní a mokří. To naštěstí jen na povrchu, poněvadž jsme se do té sloty důkladně vybavili. Denis jde i do deště bez řečí, velké kaluže ovšem obchází a když se dnešní trasa točila směrem k domovu, zrušil čmuchací odbočky a viditelně přidal na rychlosti. Jenže se stejně musel několikrát vracet a pobízet mě, abych taky přidala. 🙂
Mně takzvaně špatné počasí v zásadě nevadí, vždy je to jen otázka oblečení (jen náledí nenávidím). Však taky, když líčím klady soužití se psem, neopomenu zdůraznit, že „pes vás vytáhne ven každý den, za každého počasí!!“ 😀
P.S. Ten hrneček je moc hezký! Vhodný právě pro takový šedivý den! 🙂
Že? To je keramika Nová říše, mají dekor podle starých herbářů.
Daník je kocour čistě bytový a chatový.
Ani s tím venčením na kšírkách na chatě to letos nebylo slavné. Kočičák po třech krocích zalehl do trávy a odmítal se hnout.
Na déšť se kouká jen v teple domova za zavřeným oknem.
Manžel důchodce sladce spí a jen panička v deštivém ránu v 6 hod spěchá na MHD a do práce.
Jó také bych chtěla být u nás doma kocour nebo důchodce.
Taky bych spala….
U nás je to podobné. Jenom dnes se situace zhoršila, neb prší dva celé dny a na to nejsme zvyklí. Dareček ten zlobí, protože se doma nudí a ven jít nechce, jenom rychle vyvenčit a hned mňouká, že rychle domů. Ajvi se dnes jen dvakrát vyčůrala na zahradě, a že bez vycházky už víc nedá. Tak jsem oblékla ji, sebe a vyrazily jsme za hustého deště ven. Slečna MUSELA ještě hrabat hraboše, takže se pěkně zřídila, včetně pláštěnky. Ajvi osprchovaná, pláštěnka vypraná. Celé tělo, hlavně páteř a ledviny má krásně suché. Teď už tluče surově špačky.
Tady už tři týdny prší. Každý den jedu za deště a tmy do práce a za deště a tmy se vracím. Z našich pejsků taky žádný neměl rád když venku pršelo, a ti zbabělejší se i usilovně schovávali pod křeslem, pod vanou a podobně, v naději že zapomenem, že máme psa a nebudou muset ven.
No, v Anglii se to považuje za normální, aspoň my si to tak myslíme 🙂
U nás je to taky tak, vítr a pořádný déšť. A já lítám od vchodu ke kočičímu oknu a teď i k oknu v ložnici, všichni se zastaví a berou zpátečku. Venku to prostě pro kočičky není, jenže všichni tři doufají, že když je v jednom okně hnusně, tak ze dveří to určitě půjde. Chlupatá Bětka to zabalila první, ta když se namočí, tak se neunese. Ani kafe jsem si v klidu nedopila. Naštěstí mám taky velkou půdu a pod kočičím oknem je velká krytá kůlna na dříví, tam chodí někdy Vivi spát, protože doma se teď nějak nemůže usadit.
Uvařila jsem si kompot z jablíček, mám ráda ještě vlahý, a k obědu bude kuřecí stehýnko na másle a paprice, tak jak jsme to kdysi dělávali doma. A nastává čas zahřívacích polévek, co na ně v létě nebylo pomyšlení.
Teď jsem ráda, že nemám psy, kočky si dost vystačí samy. Akorát z cesty do Peček sešlo, to bych potřebovala tři ruce. Neva, krbovky hřejí, mám rozečtenou knížku a nebo si pustím film. Jen si nesmím připouštět, že tu mám pořád dost co dělat, ale to mi neuteče.
Taky mám doma rozečtenou knížku- Oldřicha z Chlumu 🙂
Já Falknovskou huť. Jeden se i při tom čtení nadře. 🙂
Chichi, představuju si Vanilčinu gymnastiku, když řeší dilema jak si čupnout do trávy a přitom se jí nedotknout:)))
U nás donedávna nebyl jediný pes, kterému by déšť vadil – asi nejotrávenější jsem bývala já (s výjimkou deště po horkém letní dni, ten miluju:)) Ovšem jak Berry stále víc bolí od té nešťastné páteře celý pes, což vede k tomu, že má opravdu problém si otřepat mokrý kožich, je vidět zásadní změna – huňatá Berry si v podstatě osvojila přístup tvých kavalírek:)) Jakmile zjistí, že venku prší, vyčůrá se jen na povel a maže domů.
S letošním hodně deštivým rokem to začal být problém. Už jsem začala koukat po pláštěnkách (ve velkých velikostech to není za tak triviální), když jsem si vzpomněla, že mám bubukabátek! Tedy kabátek z šusťákoviny a tenkého flísu, který mi kdysi ušila Bubu pro nemocného Kazana. Hledala jsem, hrabala, nenašla. Až když Martin hledal něco úplně jiného, kabátek našel.
Takže teď teď můžete vidět za deštivých dní spokojenou psici, jak s kabátkem na zádech ignoruje déšť, aby se mohla brodit v těch nejhnusnějších a nejblátivějších kalužích, jaké najde – obvykle pod záminkou, že se chce napít 😀
Ari je vlastně jejím opakem – déšť jí nevadí, kdyby padaly trakaře a to i ledové, ale kaluže znechuceně obchází – je přece dáma! (Pokud za něčím neletí – pak proběhne i kaliště od divočáků…)
Ehm, musím říct, že když jsme vzali ven naše psice a Kubovu fletku, tak Ciri ulehnuvší do bahnité kaluže mě zahřála u srdce- moje psice ji obešly, to bylo báječné!
U nás to teď mají kočky těžký. Venku leje, doma jsou dvě malé slečny, ctyrletat a roční, které, když je zrovna nepronásledují, tak aspoň ječí, zpivajit, křičí nebo aspoň lítají sem tam. Těžký týden… Ven to nejde, spát nejde… Ještě, že mají otevřeno na půdu. Občas tam bivakují všechny čtyři, než je hlad vyžene dolů. A jedeme další kolo…
Jo, zvířata to mají s mládežníky těžké 🙂
Tady leje, fouká vítr a je celkově hnusně. Kočka odmítá chodit ven, po velmi dlouhé době přišel ke cti domácí záchůdek. Psovi to nevadí, je to přece jen labrador, ale nadšený není. Ale je fakt, že vedro mu vadí podstatně víc. Nám vadí vedro i tahle slota. Tak nevím, jestli nepřestane do odpoledne tak strašně foukat (déšť přežiju) asi bude muset vzít za vděk dvorem.
A já se těším, že až uvařím – budou plněný papriky, už bude zatopeno v krbáčích a já si sednu s knížkou.
Psice se bleskově venčí i venku- prostě voda do kožichu neee 🙂
kočky naznaly, že když prší,je nejlepší to zaspat..tak se to od nich učím….
Taky bych spala, ale zaměstnavatel má námitky 🙂
Matyldo dobrý rozesmálo mě to.
Naše zvěř je choďák (i když bytový), a ten nějaké počasí neřeší. Tedy řeší, a to v létě horka. Ale ta mně už dlouho taky nedělají dobře, takže venčení přes den odbydeme ve stínu a kratší. Ale teď v zimě a dešti, to je pro něj to pravé. Jak se na to tváříme my venčiči, to je věc jiná. Na vycházky máme několik okruhů, v tomhle počasí by prošel okruhy klidně dva i tři. Zato doma pak dvě hodiny schne i když ho pokud možno utřu.
No tak velké vedro taky ne, ale déšť do kožichu považují psice za naprosto nevhodný.