Jaké druhy hmyzu jí netopýr? Jak se o netopýří potravu starat? Dozvíte se v tomto článku!
Protože netopýří potrava je živá, je třeba o ni pečovat.
Ubytováni jsou v netopýřím šuplíku v krabičkách od zmrzliny. Když krabičky dochází, někdo ze členů záchranné stanice se obětuje, pár krabiček sežene a zlikviduje obsah.
Netopýří šuplík
O červech prakticky nevíte, jakmile si zařadíte jejich plíživé šustění do běžných zvuků domova.
Červy je možné krmit suchým chlebem, vločkami, kousky ovoce a zeleniny. Jejich životní cyklus se dá zpomalit skladováním v lednici, kam je šoupnu ihned po přinesení domů. Vytahuji je pár dní před zkrmením, aby stihli pořádně vyrůst.
Červi k přebrání
Během těch pár dní jich část pomře, v horším případě se zapaří, sem tam se objeví nymfa, někdy dokonce vylíhnutý potemník. Vše je pochopitelně třeba pravidelně odstranit. Nymfy a brouci nejsou pro netopýry jedlí.
Přebírání je práce na dlouhé večery. Stihnete u toho pár dílů jednoduššího seriálu, u kterého vám stačí sledovat zvuk.
Moučňáci a zophobáci
Červy nejdříve přesejete kuchyňským sítem. Pak je pinzetou přeberete na poživatelné a nepoživatelné. Postup jsem zkoušela různě zjednodušovat a skončila nakonec u síta nasazeného na misku, ve které skončí přesetý i protříděný odpad. Vysbírám postupně všechny hýbající se červy, a když už se hromada v sítu nehýbe, mám hotovo.
Občas nějaký ten červ uteče z misky nebo z odpadkového koše, protože se během třízení tvářil chcíple. Poznáte to po pár týdnech, když na vás najednou zpod skříně vyleze dospělý potemník.
Probírka červů
Dalším často používaným krmným hmyzem je potemník brazilský (Zophobas morio) neboli zophobák, zofák či anglicky superworm (což vůbec nezní děsivě).
Péče o zophobáky je totéž v sepraně bleděmodrém. Vydrží bez jídla týden a jsou asi desetkrát větší než moučňáci. Takže přebrané je máte za pět minut a nesežerou tolik.
Taky koušou. Vážně.
Jsou tučnější než moučňáci a podle pěti netopýrů ze čtyř i mnohem chutnější.
Na rozdíl od moučňáků však nesnesou lednici. Do lednice je dáte jen jednou a zároveň naposled a pak si budete nadávat. Naštěstí se vyvíjí velmi pomalu (6-8 týdnů od vylíhnutí), takže se jen tak nestihne zakuklit.
Probírka červů 2
V rámci zpestření stravy a zvykání netopýřat na hmyz pohybující se vzduchem jsem koupila ve zverimexu cvrčky.
Prodavačka poradila dát je do lednice. Mávla jsem nad tím rukou.
Po dvou hodinách neúnavného cvrkání jsem dala prodavačce za pravdu. Cvrčci putovali do lednice.
Vzpomněla jsem si na ně o tři dny později. Půlka se už nevzpamatovala a ostatní necvrkali. Neodvážila jsem se je zkrmit. Na druhé straně, neodvážila jsem se je ani hodit do odpadkového koše v bytě.
Takže kam s nimi?
Do popelnice. Pokud jsou životní, utečou a budou cvrkat venku, a ne v mém bytě.
Přebraní červi
Pokus číslo dvě. Několik cvrčků rovnou vypuštěno do ohrádky k netopýřatům. Další tři vyskočili z krabičky a obloukem zmizeli neznámo kde. Fofrem zavřít!
Cvrčci v ohrádce sedí na bočnicích zevnitř. Cvrčci mimo ohrádku cvrkají.
A cvrkají a cvrkají a stále cvrkají. V noci za postelí.
Po třech dnech nevyspalá odsouvám nábytek. Nikde není. Večer však zase začne cvrkat.
Jak dlouho vydrží cvrček v panelákovém bytě?
Dny až týdny (COŽE?), k jídlu si asi vždy něco najde. Prý si zvyknu. Prý je to vlastně fajn zvuk.
Možná, kdybych nechala otevřené dveře bytu, by se nastěhoval k sousedům a oblažoval je nočním cvrkáním…
Šestého dne kamarádka vymyslí živochytku. Chystám krabici, kousky ovoce, plato od vajec… a najednou slyším cvrkot v obýváku!
Tak rychle jsem dveře od ložnice ještě nezavřela.
Mouční červi
Pokus třetí. Moji momentální svěřenci potřebují pestrou stravu a zvýšený přísun cvrčků. Dostávám jich několik ze záchranné stanice. Kvůli nedostatku krabiček jsou smíchání se zopohobáky.
A tak si zase připadám jako červí popelka. S komplikací navíc: zophobákům chlad nesvědčí a cvrčky bez ochlazení nepřeberu. Chladím opatrně.
Před každým otevřením a lovením pinzetou vložím krabičku se cvrčky na chvíli do lednice. Krmím opatrně. Otevřu, hodím kus ovoce a fofrem zavřu.
Teď, když píšu tento článek, mám v bytě jednoho uprchlého cvrčka. Bydlí někde v obýváku za závěsy a cvrká a cvrká.
Zní to docela roztomile. Hlavně v noci.
Zophobáci v krabičce
Další zajínavý článek a videjka. Mne pohled na červy nevadí (ani to video), tedy když jsou takhle „prosávaní v cedníku“. Rozlezlé po podlaze už by bylo něco jiného a i dát je do lednice bych se také musela nejprve ujistit, že nevylezou. Mám přesně stejný bílý cedník (přesněji 2) na slévání domácího kefíru. Kdysi koupený v Praze, protože tady jsem (ani přes net) tenkrát celý plastický nemohla sehnat. Tak až příště budu cedit kefír, před očima budu mít hemžení moučných červů 🙂 .
Už jsem si na podobný hmyz asi zvykla, protože při zdejším rýpání v zemi každou chvíli objevím nějakou tu larvu, housenku, červa, dříve jsem ručně sundavala hromady dost odporných chlupatých housenek z azalek (ožíraly listy), jeden čas i velehousenky z keříků rajčat. No a jak už povyrostla moje maličká želvička a má i větší apetit, také jí „přidržuji“ potravu. Občas se mi podaří chytit želvičce(i velkým želvám) jejich pochoutku, zdejší žížalu. Ty jsou delší a tenčí, než evropské a šíííleně rychle s sebou mrskají a kroutí se. Velké želvy je i tak zvládnou, ževličce jsem musela žížalu nejprve pinzetou držet, než jí chytla „za hlavu“ a pak docela rychle do sebe vsoukala jako had kořist. Ale samozřjemě mám v tomto směru limity 🙂 Třeba dát chovaným hadům živou myš, nebo zde zmíněnému pavouku myší holátko – no nevím, nevím 🙂
Jo a snad tři roky nám v dome také cvrkal cvrček. V druhé ložnici pod oknem. Ať jsme hledali jak diví, neviděli jsme ho. Při našem pohybu ztichnul, jak byl zase klid, spustil serenádu. Necvrkal celoročně, jen v určitou dobu večer. Měli jsme tenkrát kočky Dixie i Smoky a ani jedna na cvrkot nereagovala. Tak jsme pátrání vzdali, usoudili, že cvrček žije někde ve zdi domu, kde časem buď umřel, nebo někudy vylezl. Jestli cvrkal celou dobu ten samý, nebo jiný či potomek těžko říci, ale zvuk se nesl vždy ze stejného místa – podél zdi u podlahy pod oknem.
Dobrou chuť 😀
Zkraje se mi taky eklovali, teď po roce a půl už je chytám do pinzety, protože jsou tak mrňaví, že se do prstů chytit nedají.
Jak nad tím tak přemýšlím, ty cedníky by to chtělo dva, děkuji za tip 🙂
Savce bych zkrmit nedokázala, ani to myší holátko :-/
TŘI ROKY? :O No těbůh :S
Teď je zdroj někde za závěsy, ale nikdy tam nic nevidím. Dneska večer poprvé necvrká…
Páni, tak dnes je to zdravé výživě, kdo by to řekl. Obdivuji Tě, že dáváš ty červíky a zophopáky,tuhle havěť teda nemusím, no ale kdyby bylo třeba, tak asi, možná….ovšem pavouky NIKDY! Cvrčky jsme měly v činžáku ve sklepě,bivakovali na parovodních trubkách,takže měli furt teplo a cvrkali jako o život. Jednoho jsme našli pod prahem mého pokoje a dalšího v klavíru,kolem byly také činžáky, takže se crvkalo unisono v celé ulici,nakonec jsem se musela naučit ten zvuk vytěsnit,jinak by mne čekala Kroměříž,či Štenberk (moravské Bohnice) 🙂
Patrně budu příští rok pod kameny lovit brouky 😀 Takže článek bude mít pokračování!
Já myslela, že moravské Bohnice jsou Opava 😀
Rozlezli se teda daleko 😀
Moravské Bohnice jsou taky Bohunice a Černovice 🙂
😀
Pěkně to nevypadá. Vzpomínám jak se Stephen Fry snažil v televizi propagovat hmyz jako zdroj proteinu v budoucnosti a začal se dusit na švábích nožičkách, to byla docela zábava. Proč nesmí netopýři jíst nymfy a brouky?
Nevím to přesně, ale jde o něco, co ty nymfy vylučují. Některé druhy jsou dost citlivé.
Teď jsem si uvědomila, že někteří netopýři plivou cvrččí nožky 🙂
Stephen Fry neměl školení od netopýrů 😉 .
Velká chyba 😀
S červy zkušenost nemám a přiznám se, že po ní ani netoužím 😀 .
S cvrčky ano, ale nebylo to nijak dramatické. V době, kdy syn choval sklípkana, posléze sklípkany (dva) jsem občas kupovala cvrčky, ale jen tak max 5, a ty Marek rovnou šoupnul do terárka sklípkanovi, takže jsme je nikde neskladovali. Museli být živí, sklípkan loví. Záživnější bylo, když byl sklípkan zvaný Karel ještě na cvrčka malý, ale na octomilky už velký. To chtělo mouchy a živé. Na veliké štěstí to bylo na podzim, kdy mouchy ještě byly, ale už takové zpomalené. Zaúkolovala jsem všechny ochotné kolegy, vyzbrojila krabičkami od sirek a po kancelářích začal lov. Už jste zkusili ulovit živou mouchu? Musel na nás být pohled k popukání. Za den stačilo tak 3-4 mouchy a naštěstí Karel rostl rychle a přešel na cvrčky tak během cca 14 dní. Ale i tak si občas mouchu dal, když se zadařilo ji chytit. Ono to je tak, že čím větší pavouk, tím větší krmení v delším časovém intervalu. Takže potom myší holátka (2) jsem nosila v kapse ze zvěráku max jednou za 14 dní i za dýl.
Já měla totiž Zverimex při cestě z práce, jinak by si pro tu havěť sypal mladej sám.
Jak jste to dělali, aby mu cvrček neutekl?
Pavouk byl zavřený v skleněném terárku (původně akvárko) a zvrchu přikrytý sklem, byla ponechána jen malinká škvírka, aby tam mohl vzduch. Jak Karel rostl, byla na skle pořádně těžká kniha, aby to sklo nezvedl. Vevnitř měl na dně něco extra koupené ve zverimexu, myslím, že to byla kokosová vlákna nebo co, kus staré větve, kámen.. on nepotřebuje moc místa, bylo to malé. Karel nebyl žádný domácí mazel, nebyl kontaktní, když bylo podáváno krmení, poodsunulo se sklo, z krabičky se tam vrzli cvrčci -tak 2 a sklo se zase přišouplo. Chvíli nic a když se cvrček pohnul, Karel startoval. To byl potom fofr. Karel – alespoň ve dne, vlastně byl pořád zalezlý, asi číhal na kořist nebo trávil. V šeru byl aktivní a to byl sakra rychlý. Když se cítil být ohrožen, vystřeloval chlupy – nevím už, co to bylo za druh, ale byl celý černý s cca 1 cm dlouhými chloupky (v dospělosti), z boku se leskly do červena. Ty chloupky byly jako obrana, prý byly alergenní. Já ho pozorovala z uctivé vzdálenosti, Marek, když s ním musel manipulovat (při čištění terárka ho musel přesunout do sklenice pomocí papíru nebo dřívka, vím, že ho do ruky nebral, on byl Karlík kupodivu dost křehký) bral si rukavice a dlouhý rukávy. Jako pavoučí mimi měl tak 1 mm, dospělý i s nohama byl velký jako solidní podšálek. Měla jsem respekt, ale byl krásný.
“ Jak Karel rostl, byla na skle pořádně těžká kniha, aby to sklo nezvedl” 😯
Mela už jsem doma i potkany, ale pavouky fakt nee 🙂
Jako dítě jsem nesměla mít doma nic. Tak jsem si to vynahrazovala jako vdaná ve vlastní domácnosti a Markovi jsem nebránila. Měli jsme vždycky psa, pak jsem ve sklepě (v paneláku) našla mládě křečka – asi někomu utekl, ten byl fajn, nechal se hladit a chovat, ale musela jsem ho chránit před psem (stř. knírač), pak jsme měli džungaráka, ale ten kousal, potom si synek přinesl pískomila a za týden druhého, ukázalo se, že to je párek, Ferda a Ferdina. Mladý měli asi 4x, naštěstí se je podařilo všechny darovat. Pak k nám přiletěla na balkon andulka, kterou se mi podařilo nalákat dovnitř, byla žlutá a jmenovala se Pepíček, dodnes nevím jestli to byla holka nebo kluk. Lítala strašit pískomily. Mezitím odešel Dagi (knírač) a přišel labrador Majk, ten kašlal na pískomily, ale strašil Pepíčka. Pak si syn donesl Karla a za 2 roky druhého, ale to byl jiný druh, měl oranžově pruhované tělíčko. Museli být zvlášť, asi by to jeden nepřežil. Pak, než syn odjel na dva roky do Anglie, je daroval kámošovi, od kterého měl Karla jako mimi. Teď máme už druhého labroše a k němu kočku, která před 6 lety oznámila, že u nás bude bydlet. Myší je venku dost, ale doma s námi DOUFÁM bydlet nebudou 😀
Jo a zapomněla jsem na rybičky, než se ukázalo, že je MLP alergický na sušený dafnie 🙂
Vůbec jsem netušila, že je to možné 😛
Teda ne že by je rybičkám ujídal 😀 . Ale z toho jejich prachu měl oči jak angorák a nos jak bambuli.
Verim. Mívala jsem alergické reakce na podestylku.
No, netopýry bych odchovávat zvládla, i krmení, ale to třídění červů je dost eklhaft. Včera jsem v plechovce s bylinkami objevila moly- červy i dospělce- a tak rychle jsem vyklepanou plechovku do sáčku a zavázanej sáček už dlouho neměla.
No fuj. Vzpomínám si, jak jsem objevila v dobře zavíčkované sklence s chili (!) všechna vývojová stadia molů. Sklenice letěla komplet.
my zas ve vločkách, letělo to slepicím..ty mrchy vyžraly červy a motýle a vločkama pohrdly….
Vločkama krmím červy záměrně 🙂 doufám, že jim nebudou brzy konkurovat moli
Dnes je to výživné povídání a nejenom pro netopýřata. Jistě hodně čtenářů odpadlo. Horší jsou cvrčci. Co sousedé, vědí o pohromě za zdmi? Raději si ulož do mobilu číslo deratizátorů 😉 , než bude pozdě.
Doufám, že ne 😀 Jestli ano, patrně netuší, odkud to je.
Spíš si ale v případě nálezu červa oddechnou, že to není štěnice 🙂 Mívali jsme tady nějaké, většinou ze starších nerekonstruovaných a neudržovaných bytů. Zrovna jeden takový je v těsném sousedství mého. Teprve nedávno jej majitelé nechali vyklidit.
Odhaduji, že v případě hmyzí pohromy jsem byla mimo podezření 😀
Ten poslední cvrček přežil asi dva týdny, pak buď umřel, nebo vlezl k netopýrům do ohrádky 🙂
Milá Netopýrko,
moc ráda tě čtu a obdivuji, co děláš. On tedy člověk pro děti a zvířátka zkousne ledacos (proboha, neber mě doslova!), ale stejně…
Mám ráda netopýry, nemám ráda červy, mám ráda ovoce. Vychází mi z toho, že mám ráda netopýry, kteří mají rádi ovoce. Škoda, že u nás takoví nežijí. 😀
Málem se stalo! Sledovala jsem krapet náročnější seriál a téměř si zobla…
Tak já to dneska nedám .
Červi se mi eklují.
Jen jsem jedním očkem nakoukla a prchám pryč.
Zrovna nedávno mi povídala jedna zkušená paní ze záchranné stanice, kterak se dříve děsila zophobáků, kteří se občas vynořili ze záplavy moučných červů a zase zmizeli, jako když delfín vyskočí nad hladinu… no a teď už je bereme i do ruky, ale opatrně, protože mrchy koušou.
Milá Netopýrko, ono milovat ty podivné držtičky netopýrů by asi s příslušným školením laik zvládl, ale tu část s krmením… no, to by asi každý fakt nedal!
Uvědomuju si, že ani veverkáři ze záchranné stanice Pinky to nemají snadné, ale pořád si myslím, že milovat veverky a pečovat o ně je snazší než milovat netopýry a pečovat o ně… I proto si myslím, že tvůj virtuální obrázek už musí viset (vzhůru nohama:)) v mnoha netopýřích domácnostech! A určitě jich ještě mnoho přibude. (inlove)
Jinak k dnešnímu článku. Rozesmálo mě tvrzení „Přebírání je práce na dlouhé večery. Stihnete u toho pár dílů jednoduššího seriálu, u kterého vám stačí sledovat zvuk.“ 😀 Manipulace s cvrčky je mimo moji představivost:))
Díky za to, co děláš…
Vzhůru nohama a nonšalatně na jednom háčku (nožce (inlove) )
Pinky to mají docela těžké, musí dávat pozor na to, co publikují, aby si neproškolení čtenáři pak nebrali veverky domů jako mazlíčky 😛
Zatím jsem sama do článků nedala nic, co by se nenacházelo v netopýrařských skriptech a jiných materiálech volně přístupných na webu. Oni by mě netopýraři brzy klepli přes prsty, mám ale jistý dojem, že za tento článek vůbec ne 😀
Zatím jsem zažila jen jeden shitstorm od náhodné osoby na Facebooku, kterou offendovalo, že ochranáři fotí ochočené hendikepované netopýry na holé ruce a argumentovala tím, že je dokonce dávají dětem, aniž by jim půjčili rukavice. (Samozřejmě takové fotky pak dotyčná nedoložila, že. Malé děti smí netopýry jen hladit po zádech, aby si některý po ránu duševně hendikepovanější nespletl jejich prstík se zophobákem.)
Tak tyhle radosti bych doma fakt nechtěla.
Co bych pro okřídlence neudělala!
Stala se z tebe taková Červulka (po vzoru Popelka) (rofl) . Ten uprchlý cvrček mi připomněl dobu soudce Ti, tenkrát si bohatí Číňani nosili cvrčka v rukávu 😉 .
Dnes to bylo moc zajímavé (jako vždy!), ale vsadím se, že někteří to dneska nedají 😉 – přece jenom červíci nejsou běžní mazlíčci – i když ten, co vylézá z krabičky, je docela roztomilý!
Červulka! (rofl) Ygo, já vím, proč tě potřebuju k životu:)))
Musím říct, že červy jsem celkem zvládla – coby redakce 😛 A jsem šťastná, že Netopýrka zapomněla zmínit (a obrázky doplnit) akci masařky… Pokud jde o mě, stačila by i zmínka! 😀
A to jsem se právě chtěla zeptat – nebylo by lepší (pro netopýry) chytat a následně pouštět do voliérky mouchy a jiný létající hmyz?! (rofl) Úplně vidím Netopýrku ála Castlepool blahé paměti (rofl)
Myslíš, Ygo, Papilio atd.? 🙂 Myslíš, že Netopýrka umí jezdit se síťkou v ruce na koni? 😀
Na koni jsem neseděla 25 let a síť v ruce nedržela nikdy. Zato jsem včera po odeslání článků diskutovala o lovu brouků pro současné svěřence 😀
To slovo je super, konečně nějaký úderný název… a co lépe zní, že dnes večer červulkuju, než že popelkuju! 😀
😀 To jsou věci, to ani nevím! Počítá se cvrček na závěsu?
Ty jsi odolná 😀
K těm cvrčkům a starým Číňanům – myslím, že si je pořizovali hlavně vyšší úředníci, protože se málo dostali do přírody (myslím, že mluvím o konci 7. století). Měli na ně malé klícky (ti jo bohatí z drahého kovu, císař asi vyřezanou z nefritu) a oblažovali svoji upracovanou duši cvrččím „zpěvem“ 😉 . Jo, a ještě existovali cvrčci bojovníci a s těmi se pořádali zápasy, ne nepodobné těm kohoutím… Co se všechno člověk nedozví čtením detektivek (rofl) .
P.s. jsem odolná, neb se těmi červíky sama zaobírat nemusím 😉 – to nechám ráda odborníkům. Ale pokud by tu byla stať o krmení pavouky, tak končím!!!
Na to možná taky dojde, ale prý moji netopýři budou spíš jíst brouky 😀
Takovej zlatej zvonek, to by bylo něco, viď? A stačil by jenom v bambusové klícce…Já mám teda cvrkání ráda, měli jsme sklípkana Endíka asi 14 let, ségra ho vyhrála v tombole na svém maturitním plese. A jelikož se pavouků neuvěřitelně štítí, staraly jsme se o něj já s máti. Myšata mu nechutnala, tyhle červivý potvory taky ne, ale cvrčci jo. Sežral jich dost, tak mi přišlo kupovat jich po pár kusech drahá sranda, tak jsem si založila chov v akvárku v našem pokojíčku na peřiňáku za hlavou postele. Když se do toho kluci dali, tak jsem si připadala jak v tropech, jak píše Flos v Lovcích orchidejí, jak se soumrakem prales ožil všemi zvuky zvířat. Tak tady byl jen jeden zvuk a přerazil všechno ostatní …
Je jak jste chovali? :0
Ege, ale ve zdobené klícce- taková krásná krabička to byla….
Dyť to píšu, že v klícce (rofl)
😀
já to nějak nedočtla..promiň…