Sedím na chodbě poblíž urologické ambulance a jsem vděčná, že tu nejsem jako pacient. Chodba tvoří společnou čekárnu pro několik lékařů a všichni tak jsme, ať chceme nebo ne, svědky veřejného výslechu urologických pacientů. Jako by nestačilo, že tam ti chudáci – ano, byli to většinou muži, musí veřejně postávat s nádobkami s močí.
Nikdo se proti tomu neohradil. Kdo by chtěl dráždit takovou metrnici, když nakonec bude muset do té ordinace také vstoupit? Měla jsem vztek. Copak té ženě nedochází, jak lidi ponižuje? Opravdu jsem doufala, že je to jen lhostejnost a necitelnost, že to nedělá naschvál.
Znovu mě napadlo, jak často chybí v naší společnosti mezi lidmi vzájemný respekt. A tady bych si dovolila vedle slůvka „respekt“ zdůraznit i to slovo „vzájemný“ – je totiž důležitější, než by se mohlo na první pohled zdát. Protože respekt by nikdy neměl být jednosměrný. Není totiž podmíněn pouze společenským postavením, jak by si člověk matně představoval.
Respekt je důležitou součástí mravních norem společnosti, umožňuje vzájemné dorozumění. Protože nemusíme s druhým člověkem souhlasit, ale měli bychom respektovat jeho osobní integritu, právo na vlastní názor. A on by měl respektovat nás. Popravdě právě na tom stojí většina toho, co se nazývá civilizací.
Respektovat a být respektován – mělo by to platit i o našem chování k dětem. Děti, které chápou princip respektu, protože ho znají z vlastní zkušenosti, lze snáz naučit i respektu k ostatním, samozřejmě včetně rodičů. Proto je respektující výchova něco úplně jiného než nevýchova, která neumí nastavit hranice…
Opakem respektu je bezohlednost a pohrdání. Ano, často se vyskytuje ve společnosti směrem od lidí, kteří mají momentálně nějakou výhodu – postavení a moc. Nemusí jít zrovna o mafiány nebo politiky, vzpomeňte třeba na tu zdravotní sestru z úvodu mého povídání. Důležité je pochopit, že bezohlednost ani pohrdání nikam dlouhodobě nevedou. Nevyplatí se – to už pochopili například i prozíravější zaměstnavatelé.
A protože nejsem idealista, dodala bych na závěr pragmatickou radu: pokud už nejste schopni respektu, zkuste aspoň zdvořilost. Ta funguje taky:))
Děkuju všem za milé komentáře – i za filmovou odbočku 🙂
Jen já jsem se nějak nedostala k počítači – máme tu Kačenku, poprvé bez brášky, protože ten je už školák, takže k babičce už může jen na víkendy:))
Zaujala mě myšlenka MaRi a JanyBa, že bez respektu nefunguje zdvořilost. No, ta upřímně myšlená autentická asi ne, ale vhodná slova a chování pro pár základních situací na veřejnosti je možné se naučit vždy. Pravda, takovému člověku to nepůjde úplně samo, ale zvládnout by to měl. Když to ovšem bude společenský „mus“ 😛
Já si představuji, že zdvořilost a respekt jdou ruku v ruce. Myslím si, že zdvořilost je výraz mého postoje k jiným lidem, vyjadřuji jí respekt a toleranci k jejich hodnotám, třebaže mohou být odlišné od mých. (Někdy je to sakra těžké)!
Malý respekt a tím i nezdvořilost (snad už bývalá) zdravotníků a veřejných úředníků vyplývá z pocitu nadřazenosti. K obojím přicházíte s čepicí v ruce, žádáte o pomoc a oni mají moc o vás rozhodnout. To je silná droga a jako každá vede posléze k destrukci. A protože jste na jejich pomoci závislí, skloníte hlavu místo abyste je tou čepicí praštili. Je to blbej kruh!
Osdud nic takového neznám a i v Česku se setkávám s příjemnými lidmi, ochotnými s řešením problému pomoci. A to i bez mého malého triku, kdy ze sebe udělám blbečka a ‘Nezlobte se, já jsem v tomle úplný idiot, takže jsem na vás závislá, víte o tom daleko víc než já.’ Pomáhá to, blbeček jsem sice pořád, ale těší mě, že to už skoro nepotřebuji dávat najevo 🙂 .
Zase jsem se dostala trochu jinam, nějak mi to takhle vždycky vyjde.
Pacient za hospitalizace je vystavován různým vyšetřovacím technikám. A pak je zvědavý, jak to dopadlo a co to pro něj znamená. Na to je potřeba si udělat čas. Jenže, když rodinný příslušník zavolá před půlnocí a chce si povídat… Toť pokroutka pro sloužícího.
Jistě si pamatujete, jak se za minulého režimu občas chovaly některé sestry.
Nezapomenu, jak do čekárny u gynekologa vlétla sestra a na celou čekárnu zařvala : “ Všechny se vymočte a sundejte si kalhotky. “ Ještě dnes mi jde mráz po zádech.
Dnes se to hodně změnilo a znám spoustu empatických sestřiček, které mají milé chování.
Ale někde to holt ještě zůstává postaru .
Chování zdravotníků nesouvisí s režimem. Když už byla moje maminka stará, nemocná a špatně pohyblivá – za tohoto „nového“ režimu, chodila jsem s ní k lékařům, abych jí pomohla, ale v neposlední řadě i proto, že když měla s sebou ještě někoho (mě), tak si k ní tolik nedovolili. I tak jsem někdy nestačila zírat a raději na to ani nechci moc vzpomínat. A to, jak v nemocnici nakonec zemřela, už vůbec nechci komentovat. Netvrdím, že jsme nikdy nenarazily i na slušné a empatické lidi, ale špatné zkušenosti bohužel převažují.
Ano, s maminkou jsem měla tutéž zkušenost. Nerada na to vzpomínám.
tohle na mne zařvat,počurám se obratem….
Míšo, to je fakt děs. Zažila jsem ledacos, ale tohle naštěstí ne…
Další téma, které si zaslouží hluboké zamyšlení.
Jen takový smutný povzdech: Mám obavu, že člověk, který v sobě nemá respekt k ostatním, není schopen ani zdvořilosti.
Dede, nechybí tam kousek textu?
P. S. Tohle jsem četla včera, nebyl ten Tvůj zážitek podobný? https://medova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=758479
Ne, text je celý – i když jsem váhala nad dalším vysvětlováním. Leč včas jsem se zastavila:))
A ten blog, cos na něj dala odkaz. Ne, nečetla jsem to a má stokrát pravdu, bohužel. Já jsem se tohoto tématu dotkla i v jedné ze svých povídek…
Tady často lidé vytáhnou efekt doktora House. Tady nedokážu souhlasit, a že jsem si chození po doktorech užila až dost.
Ne, protivný doktor/sestra neznamená, že „ale třeba je dobrý v oboru“. Opravdu to nemá žádnou souvislost. Někdy je to spíš naopak. Nestalo se mně, že bych u opravdu odborného lékaře čekala tři hodiny a pak se dozvěděla, že „si mě nevšimli a už končí“. Kupodivu, profesionální zdravotní sestra/bratr znamená profesionální po všech stránkách. Profesionální doktor obvykle taky – pomiňme případy, které pochopily, že když jim zavolá nějaký zvlášť rozčilující pacient, je lepší to jít rozchodit a nechat sestru ohlásit pacientovi, že doktor ho vezme se zpožděním. (Je lepší počkat, než přijít k protivnému rozhozenému doktorovi, ale některým to holt dojde až časem.)
Jestli se můžu zeptat, co je efekt doktora House? Jak nemáme televizi, tak fakt nejsem v obraze.
Doktor House je nedostižný doktor a obrovský hulvát… takže efekt doktora House bude asi to, že čím větší neotesanec tím větší odborník! Taky si myslím, že tato přímá úměra nefunguje (headbang)
Aha, dík za poučení, tohle mi fakt ušlo.
hulvát, co vždy srovná Amíky do latě.. dá se to najít i na internetu….
Hele, toho herce znám, znám i jeho otce (olympijský vítěz ve veslování z roku 1948, i syn docela úspšně vesloval), jen jsem holt neviděla ten seriál, nějak mě to nezajímalo.
P. S. Víš třeba, že zpívá? A vůbec ne špatně: https://www.youtube.com/results?search_query=Hugh+Laurie
vím, že zpívá a hraje na kytaru…
Nejen na kytaru, prý taky na piano, saxofon a harmoniku. Pusť si na tom youtube, až budeš mít čas, jeho album Let them talk, ujde to.
Takže celé to album nahrál sám? To mě nenapadlo 🙂
Už to tak vypadá (jsou tam i hosti): https://www.youtube.com/watch?v=TfCvejSzik4&list=PL3A20BE737FC10998
Tohle je, myslím, lepší odkaz: https://www.youtube.com/watch?v=pXAIOmt-VE4&list=PLkyUkL8LWU4NcHShKTBzjkn_dhHOGT32v
Taky píše knihy – prý taky ne špatné
A chodil a hrál (měli spolu TV show) s mou oblíbenou Emmou Thompson! Taky prý hrál v Černé zmiji, ale to si ho nějak nevybavuju.
A tady je v klipu mé další oblíbenkyně (ještě s Johnem Malkovichem, kterého mám taky moc ráda): https://www.youtube.com/watch?v=y25stK5ymlA
A tady je s Kačkou Buškou, docela horor, ale zas je to z lékařského prostředí, tak to snad není tolik OT: https://www.youtube.com/watch?v=NTUcoR8_pyE
Já si ho z Černé zmije pamatuju.
Když já kdysi viděla jen asi tři díly, no. Prý ale ten kostým, co má na sobě v tom klipu Annie Lennox, je právě z té Černé zmije (psali na wiki, nevěděla bych to).
Dost časté klišé, které vám soustavně budou lidi cpát, jakmile strávíte jediný semestr na vysoké škole, je „sice má hlavu na vysokou, áááále určitě je nafoukaný/nemá kamarády/v reálném životě nepoužitelný“ apod. Některé tyhle argumenty jsem zaslechla i od spolustudentů na vysoké na účet vyučujících.
Nejspíš původně argument lidí, kteří mají mindrák ze svého vzdělání, ale nějak se to rozlezlo do popkultury a ta se takovými postavami hemží už od dob Sherlocka Holmese, což je prý předloha doktora House. Bohužel z toho seriálu jsem viděla jen kratičkou scénku, kde přivede dcera čínsky mluvící matku a chce potratovou pilulku, protože máma je těhotná, House něco řekne čínsky matce a ta se otočí a dceři dá facku, ale „efekt doktora House“ použil jakýsi lékař někde v článku o hulvátském chování lékařů a reakce pacientů na ně a líbilo se mi to.
on věděl,proč se k nim tak chová, ti u nás, to bohužel nevědí….
Hulvátství neomlouvá nic. To je o profesionalitě, a u jiných profesí to naopak vyvolává pochybnosti o odbornosti. Je u výše jmenovaných profesi plus ještě u zákaznického servisu v ČR jde ta nedávné tradice proti, díky čemuž jsou mimo jine Čechy proslulé otřesným chováním lidi pracujících ve službách k zákazníkům.
V českém kontextu by se to dalo nazvat „Konvička efekt“, ale to by asi vzbudilo moc vášní. O dotyčném vědci se totiž začalo vykládat, že se sice na veřejnosti prezentuje jako magor, ale určitě je ve svém oboru dobrý.
Zatím jediná prokázaná souvislost je, že exaktní vědci mají menší rozhled v politice a sociální situaci než humanitní vědci, zejména sociologové a politologové, což by jeden fakt neřek 😛
Je dokázáno, že nejvíc žalob je v Americe na doktory v závislosti na jejich chování. těm příjemným a empatických projdou i dost velké chyby. Nepříjemným a arogantním doktorům neprojde nic – bývají žalováni za věci, které těm empatickým snadno projdou, i kdyby celkově léčili lépe a úspěšněji… Prostě duše k pacientovi patří také.
Dokud jsou to jen chyby… v USA ale probíhaly výzkumy, podle kterých hezky se usmívajícím lidem projde i kriminální chování, a tohle dost děsí mě, zatímco stačí byt ošklivá osoba a je statisticky prokázané, ze za cokoliv budeš spis uznána vinnou. To děsí mě – že budu mít jednou opletačky prakticky hlavne proto, ze nejsem blondýna ze zurnalu.