Dvojčata se narodila letos v červnu hendikepované Fany. Až budou odstavení a schopní odletět, vrátí se do přírody a budou se o sebe starat sami. Na to se musí náležitě připravit.

Netopýři randí během babího léta, dokážou pozdržet otěhotnění, dokud není dost jídla, jsou těhotní necelé dva měsíce a obvykle rodí v červnu. Obvykle jedno mládě. Některé druhy, jako třeba netopýr rezavý, mívají i dvojčata.

Fany, která se v zimě dostala do lidské péče jako trvale hendikepovaná, porodila v polovině června dva syny. Od narození byli v nevýhodě; jejich matka s nimi nemůže odletět do světa a nemají ani žádné kamarády z netopýří školky, protože se nenarodili v kolonii.

Třítýdenní kluk

V té době žila v záchranné stanici jen jedna další netopýří rodinka: Uječená a její dcera Tomina. Tomina byla zrovna v individuální péči u mě, protože příliš neprospívala.

A tak se obě rodiny sestěhovaly u mě za účelem vzájemného sžití a společného vypuštění všech vzletných. S Fany přijela i její spolubydlící Rebeka a zatímco ty dvě si zvykaly na člověka, ostatních jsem si všímala co nejméně, aby si na lidi moc nezvykli.

Netopýři jsou kojení asi do měsíce věku, pak už se o obživu musí postarat sami. Dvojčatům byly tři týdny, už si protahovali křídla a byli samostatní, ale na jídlo chodili za mámou. Abych jim usnadnila přechod na živou stravu, už od tří týdnů jsem jim jednou denně nabídla červa. Bylo třeba jim ho strčit do tlamky, aby pochopili, že to mají sníst. Protože neuměli jíst stylem „šrotovačka”, červa jsem jim přidržovala, aby ho neztratili.

Nebudit aneb tlamky!   🙂

Malí netopýrci se od sebe od začátku povahově dost lišili. Jeden z nich měl rád pobyt v lidské ruce, zavrtával se do úkrytu ze složené lidské dlaně a předl, ale na červy dlouho hleděl nechápavě a chvíli mu trvalo, než pochopil, že se to jí. Podezírám ho, že byl jednoduše líný a čekal, až mu to do té tlamy vleze samo. Druhý ne a ne a ne a matlání fujlidí neměl rád, ale co se týče krmení, zapalovalo mu to rychleji. Občas při braní do ruky štípal ruku v rukavici. Zjevně se lidí nebál; to by kousal pořádně.

Mám několik krmících kamarádů, kteří ještě nadšeně podávají červy, zatímco mně už to nadšení po roce přešlo. Držení netopýra v ruce taková nuda není. Někteří chtějí viset na ruce, jiní chtějí být zavrtaní v dlani, další chtějí být zavrtaní v dlani opačným směrem, někteří chtějí šmejdit v dece na stole a chňapat z úkrytu. Když držíte špatně, netopýr ukazuje zuby, štípe nebo chce utéct. Přitom špatně znamená třeba jen o milimetr vedle.

Dvouměsíční kluci

Jedna kamarádka dorazila pár dní po dvojčatech; na rozdíl od nich na několik hodin, ne týdnů. Nakrmily jsme vzteklounka, který ještě předtím ukázal, jak má velké děsivé zoubky. Vytáhla jsem přítulu. Ten se kamarádce pohotově zavrtal do teplé složené dlaně jako do spacáku.

Po chvíli si kamarádka všiml, že přítula echolokuje. Pak asi usnul.

Asi za deset minut se ozval pískot z netopýří postýlky. Přítula trochu tišeji odpověděl, následoval další pískot a ticho. Copak to asi znamenalo?

„Kde jsi?” „Pod křídlem.” „Jakým křídlem? Tady nejsi!”

„Pojď domů!” „Ještě ne.” „DOMŮ!”

Když bylo načase, aby se přítula vrátil domů, kamarádka rozevřela dlaň a já ho vzala. Okamžitě vztekle vycenil zuby. Ne a ne a nejde!

Protože má asi deset gramů a je menší než moje dlaň, nic jiného mu nezbývalo.

Co zase chceš? My spíme!

Vzteklounek se naučil jíst červy z misky. Vždycky jich snědl několik a dál jsem ho musela krmit. Přítula se to nenaučil vůbec. Když jsem je koncem července předávala na pár týdnů jiné pečovatelce a jela na dovolenou, byli už odstavení, ale nepříliš připravení na odlet. Potřebují se rozlétat a vykrmit, aby měli zásoby ruku pro první dny, než se rozkoukají.

Naopak Tomina a Uječená byly připravené a už se jim opravdu chtělo letět; obě využily každou příležitost proletět se po ohrádce, případně bez mého svolení po bytě. Když jsem byla na dovolené, byly obě holky vypuštěny u nejbližší kolonie.

Netopýře… 

Dvojčata jsem po dovolené dostala na vykrmení a rozlet. Vykrmení netřeba vysvětlovat — červů jsem dostala zásobu a oba netopýry hned po příjezdu zvážila. K rozletu je třeba rozletovka. Tedy rozletová voliéra. Nebo aspoň její improvizovaná verze. Takovou jsem vytvořila doma na lodžii.

Lodžie má asi pět krát jeden metr, zasklení, polici s květináči, stůl, dvě židle a čtyři prádelní šňůry. Ke šňůrám jsem přikolíčkovala záclony, aby v případě nouzového přistání na zemi mohli vyšplhat zpátky nahoru, lépe se jim viselo a měli těsně nad sebou pomyslnou střechu. Hned vedle fleecovou kapsu jako úkryt. Přes židle a stůl jsem přehodila dvě stará prostěradla. Improvizovaná voliéra byla hotová.

Dvojčata jsem na ni odnesla po krmení a usadila do kapsy. Protože byli po jídle, spokojeně se zavrtali a dlouho jsem neviděla ani křídlo. V noci mě probudil naštvaný vřískot a rány, jako když po římse upaluje spousta malých drápků. Než jsem se dostala do lodžie, netopýři viseli na opěradle židle a tvářili se jakoby nic.

Nebudit aneb nožička…  🙂

Z nočního létání jsem neviděla nic. Občas mě v noci probudilo pleskání křídel a ráno jsem našla dvojčata vytuhlá v některém úkrytu.

Při přenášení do postýlky vycenili ze spaní zoubky.

Což je dobře, protože mají být divocí netopýři.

Když už měli pěkné figury se zásobami na první složité dny v přírodě, předala jsem je zkušeným netopýrařům, aby jim našli vhodné místo k vypuštění a kolonii, která by je adoptovala.

Vypuštění probíhá tak, že netopýrovi umožníte odletět z ruky nebo z přenosky. Netopýr tedy musí sám odletět. To se ukázalo jako kámen úrazu.

Přítula a vztekloun seděli, koukali do lesa, tvářili se připitoměle a nikam neletěli. Nakonec se šli schovat do přenosky.

Dvojčata

Některé netopýry nelze vypustit, i když jsou fyzicky v pořádku. Odborně se tomu říká sociální hendikep — netopýři se o sebe nepostarají a sami ani neodletí. Někdy se to stává u mláďat narozených v zajetí bez ohledu na charakter péče a kontaktu s lidmi. Možná by se o sebe nedokázali postarat, i kdyby se narodili v kolonii a jejich máma mohla létat. Možná by nepřežili. Divoká zvířata mají vysokou dětskou úmrtnost; u netopýrů je asi 60%.

Dvojčata poputují do lidské péče do některého ekocentra či jiného střediska, kde o ně bude dobře postaráno.

Zavrtaný v ruce