BTW: S hruškami na výlet

„Dal jsem ti je do auta, ale radši jsem ho nezavřel – ať tam nemáš ráno plno mušek,“ pravil můj nejdražší a já jsem spokojeně přikývla. Je to už dva roky, co jsem takhle jela naposledy!

 

 

Na dvorku máme hrušeň. Statný hodně starý strom, prý Boskova (Boscova) lahvice. Je to jeden z ovocných stromů, které kdysi vysázel majitel domu, stojícího původně na pozemku, který jsme koupili. Dům však shořel už ve dvacátých letech minulého století, takže z něj zbyla jen studna a několik velkých pískovcových kvádrů, které ji zakrývaly.

Nepokáceli jsme žádný z ovocných vysokokmenů, dům jsme postavili tak nějak… pod nimi:)) Proto i jako nový vypadal, jako by byl jen opravený a stál tu, no, odjakživa. Pravda, stavaři mě nesnášeli, když jsem je nutila uhnout s odpadem tak, aby se jedné z jabloní vyhnuli, ale nakonec to klaplo. Díky tomu máme na dvorku, přímo před garáží onu starou vysokou hrušeň. Pod kterou parkuju…

 

Hrušeň dvorková

 

Je to milovaný strom mého muže, takže si nechávám pro sebe poznámky o těžkém životě pod jeho větvemi. Na jaře mám auto pokryté nejdřív okvětními plátky – vypadalo by to poeticky, kdyby nebyl takový problém je dostávat jak z laku auta, tak ze sedadel. Ne, nedivte se! Když se z téhle hrušně snášejí statisíce květů, interiér auta neuchráníte. Přece jen občas ty dveře otevřít musíte.

Potom nastane doba padání tisíce malinkých zárodků hruštiček, ty časem nahradí větší hruštičky – naštěstí těch je méně. Když hrušky dorostou do bang velikosti (tedy při pádu z výšky mohou teoreticky poškodit plech auta), instalujeme protihruškovou ochranu. Je to dřevěná konstrukce potažená sítí zavěšená na silných větvích stromu přímo nad mým parkovacím místem.

 

Hrušeň zahradní

 

No a pak přijde doba, že ze stromu začnou padat téměř zralé a následně zralé hrušky a nastane okamžik „o“, kdy je třeba posoudit – bude z toho sedm bedýnek nebo nebude? Poslední dva roky nebylo, ale letos… letos jich bylo šest! Co teď? Museli jsme „na hruštičky“:)) Máme totiž na zahradě ještě jednu vysokou planou hrušeň.

Má krásnou ztepilou postavu stylu „stojí hruška v šitém poli“ a kdysi dávno někdo narouboval na její spodní větve jakousi ušlechtilejší odrůdu hrušek. Jenže léta jdou, my ji necháváme žít po svém, takže plodí stovky a stovky maličkých hruštiček, zatímco ty naroubované tak nějak vytěsnila. Jimi lze potom naplnit onu potřebnou sedmou bedýnku… (nepřejte si ale vidět tu práci s odstopkováním:))

 

Už se vezou! (sedmá je na zadních sedadlech:))

 

A pak se konečně jelo na výlet. Kam? Inu… do palírny! 😀 Naše domácí hruškovice je důstojným ekvivalentem léčivé slivovice a pokud přidám do čerstvého, ještě dýchajícího alkoholu plátek sušené hrušky, dostane časem i krásnou zlatavou barvu. Je pravda, že pálit jednou za tři roky nám bohatě stačí, a v to počítám i fakt, že lahvinka domácí hruškovice je vděčně přijímaným dárkem.

V pálenici jsem prohodila obvyklá slova s místním palírníkem a s chutí dýchala ten den švestkami vonící vzduch. Proces začal. Už se těším na výsledek 🙂

 

Lhotecká palírna

 

PS: V pátek jedu s jablky do moštárny. Svět je na podzim plný příslibů:))

 

Představte si k tomu intenzivní švestkovou vůni… 🙂

Aktualizováno: 22.9.2020 — 18:47

25 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Tak u nás na hostýnském Záhoří je dobrá slivovica dobrým platidlem. 🙂 Švestky jsou švestky a že se letos urodil,je jasnýýý. 🙂 Akorát na zahradě ,kterou obhospodařujeme,nic, asi tam přešel mrazík ale vedle u sousedů,je dost. Naštěstí to jistí naši Valaši,kde bude dostatek. 🙂 Co se týká hrušek, tak krásné vzpomínky mám na obrovskou rodinnou hrušeň,tzv. pražanka, malé ,sladké hruštičky,padající ze stromu téměř v nekontrolovatelném množství, spousta vos,slaďounká ,šťavnatá hruštička,vonící hruškovicou už na zemi. 🙂

    1. Jo, přesně takové jsou hruštičky z naší divoké hrušky… ale těch vos, včel a sršňů, co pod tím stromem pořád je! 😛

    2. Na Mimrově, zahradě u pozůstatků rodného domu mé maminky, rostly obří rybízové keře, které desetiletá já obírala zevnitř, a taky hrušky. Pražky a škaredky. To byla lahoda 😛 (kde mám ten hadr na hubu?) Škaredky byly podobné těm, které popisuje Marička, zelené s hnědými skvrnami, všelijak pokroucené – prostě škaredky, ale výborné. Když už Mimrov naší rodině nepatřil, nosila mi je kolegyně z práce – ale jinde jsem se s takovými nesetkala. Nepamatuji ale, že by je strýc dával do majču, pokud ano, v trnkách se „ztratily“.

  2. Také jsem nedávno zpracovávala hrušky, jen ne do takhle (jistě)lahodné tekutiny. Zde je velice populární druh hrušky „Kieffer pear“. Na pohled nejsou zrovna krásné, zelenavé s takovou černě ťupkatou festovní slupkou, ale mohutně rodí rok co rok.Jak dozrává, zelenavá barva žloutne, ťupky zmizí. Chutí jsou něco mezi typem hniličky (přezrávají z vnitřku) a asijskou hruško (křupavé, skvělé na zavaření, na kompoty a na jídlo). Kdysi jsem pár let měla zdroj z óbr hrušně u kamarádky, než se odstěhovala. Jak tu nedávno byla švagrová a byli jsme se projet a projít, u jednoho hřbitova byla hrušeň obsypaná plody,hodně už spadaných. No nemohla jsem je tam nechat, že? Tak jsme dovezli domů plnou velkou tašku (typ takové té velké nákupní z IKEy). Švagrová další den odjížděla, vzala si s sebou jen několik a já zbytek krájela (i se slupkou), rozvařovala, mixovala a zavařovala. Trochu cukru jsem přidávala jen jako extra konzervát, samotná „kaše“ byla dostatečně sladká. Já jí jím jen tak samotnou, manžel si jí před pár dny dal zahřátou na waffle. Je to moc a moc dobřé, ale jsem ráda, že už v okolí není žádný „bezprizorní“ strom, letos už se mi nic zavařovat nechce.

  3. Hmm, jako bych válela hruškovici po jazyku. Nejsem zrovna fanynka tvrdého alkoholu, ale i já jsem jednou k narozeninám dostala výbornou hruškovici. Byla jsem překvapená, jak jemnou měla chuť, tak jsem ji dávala k lepšímu, když jsme s kolegy něco slavili. Už nenííí…. Tak přeji, abyste si své hruškovice krásně užili a staré hrušce přeji ještě hodně dlouhý život – i té plané.

    P.S. Napsala jsem Ti zprávu do mailu – je to OT, minimálně dnešního.

    1. Taky doufám, že naše hrušky vydrží. Ta planá má lepší „postavu“ – přímý základní kmen. Ta na dvorku je vypěstovaná do Y, a to je pro strom zranitelný tvar – ta prohlubeň mezi hlavními větvemi zadržuje vodu, láká všelijaké broukovstvo a cizopasníky, kteří se tudy dostávají do nitra stromu. Právě na to nám zašla stejná hrušeň, která stávala u vrátek – a přitom zvenku na ní nebylo v podstatě až do konce nic vidět. Ovšem pak bylo vidět, že byla vevnitř prohnilá až ke kořenům.

  4. Ach, hrušky, moje ze všech nejoblíbenější ovoce! Nejradši mám ty sladké, měkké, šťavnaté tak, že si člověk po zakousnutí musí dávat pozor, aby mu šťáva netekla po bradě a koutky úst! 😛
    Máte pěknou úrodu, tak ať se hruškovice podaří!

    1. S tou šťávou máš pravdu… když jím ty skutečně hodně zralé, musím se pak jít umýt 😛

  5. Krásně jsem si početla, leč názor přidati nemohu.
    My v Plzni vaříme už pár set let pivo.

  6. S nostalgicky spomínam na domáce pálenie u nás.Náš otec bol v povolaní,ale v duši filozof a filolog.Nesmierne obdivoval ľudský um a do toho patrilo i pálenie.Mali sme medený kotol,takéchemické sklenené trubice vnutri skrúteným menšími trubičkami,dlhé gumené hadice,liehomer.mama ako matematička sedela s papierom a rátala trojčlenkou silu moku,otec s kamaratom-majorom armády z predvojnovej ČSR koštovali.A celý činžák vedel,že pálime,tá vôňa bola úžasná.Ach kde sú tie časy!!

  7. Jéé – pálenice na jihu Jižní Moravy jsou oblíbenou destinací už od léta. Začíná se meruňkama a pak se pokračuje, jak pokračuje léto a podzim a s nimi i doba zrání jednotlivých druhů ovoce. Hruškovica je oblíbený destilát, akorát že u nás není zas tak častá – přece jenom nejsme hruškový kraj. Myslím, že ani kalvádos u nás moc nejde, je přece jenom takový drsný – i když toťkaj jsem pila jeden velmi lahodný, ten do krku přímo sklouzl.

    Co se u nás moc nepálí, jsou hrozny – přece jenom se z nich dá vyrobit dobré víno. No ale když se víno až tak nepovede, nebo zůstane staré z loňska (a nejedná se o archiv 😉 ), tak se z něj vypálí vínovica (myslím, že u nás se jí brandy neříká, i když to vlastně je) a ta je skvostným základem různých likérů, protože nemá žádnou výraznou vůni (něco jako vodka, i když ta je z ječmene).

    Jinak musím podotknout, že na dědině se KDYSI pálilo doma 😉 . A tady musím dát k dobru skvostný vtip. Turista na dědině se ptá kolemjdoucího stařečka „Prosím vás, slyšel jsem, že tady na vsi někdo doma pálí kořalku. Nevíte kdo?“ Stařeček potahne z fajky: „Vidíte vedle kostela tú fáru? Tož akorát tam né!“ Hmm – ale to nebude až tak pravda. Když se nám rozedral měděný kotel a dali jsme si ho spravit, tož pan kotlář pravil, že musíme chvilku počkat, zrovna teď musí zalátat kotel pana falářa! (rofl)

    A dotaz: u vás vozí do pálenice čerstvé ovoce? To u nás se musí s máčem v bečárech (chuckle) . Kvalita máče se musí hlídat, protože na něm záleží, jak dobrá bude pálenka.

    1. No, u nás se pálí méně než u vás a ano (díkybohu), u nás se vozí čerstvé ovoce opravené tak, jak si palírník žádá (tedy bez stopek, pokud jde o hrušky)
      Jablka nepatří do palírny, jablka patří do moštárny! 🙂
      Ta v Dubenci je namoštuje, pasterizuje a stočí do vybraných obalů. Mošt je parádní a vydrží… než se vypije! 😀 A vypije se rozhodně rychleji než hruškovice:))

    2. Jo ještě… „tož pan kotlář pravil, že musíme chvilku počkat, zrovna teď musí zalátat kotel pana falářa!“ (rofl)
      Ygo, piš konečně! 😀 😀

    3. Přesně tak, kdybych vozila ovoce do pálenice v bednách a ne v sudech, měla bych jednodušší život- a míň mušek a bince v garáži.
      Mošt se dá zkvasit- a je z toho kalvádos. Dá sa 🙂 Ale meruňkovica a hruškovica je lepší. Zkvasit se dají i jen pomletá jablka, když je všeho moc.
      Máme kamaráda, kterému se říká Alchymista- a ten vyrábí z vínovice skvostné likéry… ach, ta jeho ořechovka 🙂

  8. Kutílkova palírna v Žlebských Chválovicích, jedině hrušky a jejich hruškovice je skvostná…

  9. Dede, ty se máš. 🙂
    Tady v okolí jsou všechny hrušky kostlivé a k jídlu moc nejsou. A já mám hrušky tak ráda.
    Ale když jsme svého času měli v péči velký sad, vozili jsme do palírny spousty jablek. A ano, za láhev takového alkoholu se daly pořídit nejrůznější, jinak obtížně dostupné služby 🙂

    Hm, teď jsem si vzpomněla, že v Hrobicích hrušky nechtěli, jenom jablka a švestky. Ale to už je dávno.

    1. U nás je kraj hruškový, to jo. Jenže milovníci tisů nám zavařili… rez hrušková stromy široko daleko opravdu ničí a není úniku. I proto bylo poslední dva roky tak málo hrušek, že ani na tu palírnu to nestačilo 🙁

      1. Nooo, oni tenkrát vyráběli hruškovici z vlastního sadu. Patřilo to pod nějaký velký lihovar

      2. Na tisech rez nebývá, rez hrušková se drží na jalovcovitých. Tzn. chvojka klášterní a pod. Někdy i na tůjích.
        Hruškovice asi musí být dobrá, tady jsou nájezdy na hrušky kolem silnic. Včera jsme si chtěly nasbírat na koláč a nebylo kde. Hrušky jsou očesané, jen jsme viděly auto s károu a lidi s česáčkem. Letos se asi sklidí i ta nekvalitní jablka.

Napsat komentář: jenny Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN