Byla to dlouhá noční cesta, tři hodiny nepřetržitého soustředění – vůbec na úseku z Mohelnice do Hradce Králové. Přitom jsem ještě za Valašským Meziříčím zastavila na benzínce a pokusila se ji vyhnat. Marně.

Schovala se do průduchu, kterým se ofukuje přední sklo. Pokud byla kolem nás více méně tma, byla v klidu, ale jak jsme se dostaly do míst s veřejným osvětlením nebo proti jela obzvlášť hustá kolona svítících vozidel, usilovně lezla sem a tam. Neustále v mém zorném poli! (*kletba!*:)) Takže se mnou nakonec dojela až domů a já tak neúmyslně obohatila genofond… místní muší populace.

Ano, je tu zase sezóna otravných much. Tyhle malé okřídlené bestie mi umějí lézt na nervy už od jara, ale většinou se dokážeme dohodnout. Já dám do oken sítě a zbloudilé mouše ukážu cestu ven. Zabíjím jen ty úplně blbé, které ven netrefí. Tak to funguje přibližně do druhé půlky srpna. Pak se to začne měnit, a z otravy na úrovni okresního přeboru se stane otrava prvoligová.

Mouchy totiž pochopí, že chladno je za dveřmi a stanou se nich ctitelky interiérů. Hromadně se pokoušejí ubytovat takřka kdekoliv a obvykle se jim to daří. Do září mi moucha do auta vlétne jen omylem a dá se snadno vyhnat. Teď je to jiné. Útoky se stupňují a běžně účinné obranné prostředky, jakou jsou sítě v oknech, přestávají stačit. Mouchy střehnou u dveří a hlídají okénko v koupelně, které je bez sítě. Předevčírem večer jsem jich tam našla víc než dvacet! Nevím, kolik jich bylo přesně, protože po těch dvaceti jsem přestala počítat a šla pro Biolit. Opravdu nemám ráda chemické zbraně, ale jsou chvíle, kdy to jinak nejde.

Nejspíš si už touto dobou říkáte, kde to proboha žiju. Inu bydlím na opravdové vesnici, kde se v katastru obce pasou ovce a kousek za vesnicí je chovná prasečí farma. Prasečák v rozlehlém areálu bývalého družstva už je naštěstí zrušený (tedy doufám, už nějaký čas odtud není nic slyšet). Kolem je rozmanitá krajina bez velkého města, s minimem průmyslu a maximálním stavem divokých zvířat. Mouchy tu opravdu prosperují!

Včera jsem se přistihla, jak vkládám do kuchařské taneční sestavy (při vaření mi vždy hraje svižná hudba, je to forma dopingu:)) i umělecké figury s plácačkou na mouchy. Nejde jen o přesně zacílené forehandy a backhandy, ale i o rychlé vyhodnocování povrchů. Přece si nerozplácnu mouchu na čerstvě vymalované zdi! A pokud možno ani na okenním skle. I když… nerada bych jemnocitným čtenářům líčila, jak vypadají po muším nájezdu vnitřní skla oken. Teprve tady na vsi jsem pochopila, jak to doopravdy bylo tenkrát s tím císařpánem a mušincem:))

Budu muset vydržet, protože tohle skončí až s prvními mrazíky. Popravdě, to nejhorší nás ještě čeká. Inu, je to jedna z daní za život v prostředí s poměrně nepoškozenou přírodou. Ale ta radost, až mouchy pro tuto sezónu definitivně zmizí!

A tak se dnes ptám – jste také nuceni řešit muší problém? Jak s nimi vycházíte? Našli jste nějaké způsoby, jak je odradit od snahy sdílet s vámi domov nebo jste si i vy udělili povolení zabíjet?  🙂

Hledejte mouchu! 🙂