Napínavé dobrodružství v sérii stoslůvek! Co se může stát během obyčejné nudné noční směny v knihovně? Příběh netopýra budečského vzniklý v rámci Dubna měsíce drabble.

Z voliéry do pohádky

Léto je docela nuda. Dámy lítají kolem dětí. Lidské děti jsou doma. Mám klid, ale za pár týdnů se mi stýská po dobrotách.

Z nudy mě vysvobodil knihovník. Se slovy „Máš noční, štramáku“ mě odnesl do knihovny.

Nejdříve jsem posvačil pěkně rostlého pokoutníka a teprve pak hodil echo ven. Vrápo ani drobek by na něj pusu neotevřeli, ale co kdyby. Přiletělo i pár dam. Za chvíli už v knihovně echa lítala, jen to svištělo.

Já vyšplhal na pěkně tlustou knihu. Sotva jsem se drápky chytil desek. Nohou jsem šlápl do listů, a pak to udělalo -plop- a kniha mě vcucla.

Kam zmizel štramák

Těžká pergamenem a kůži vonící kniha působila idylicky jen na první pohled. Ve skutečnosti byla děsivá. Neznámé písmo popisující neznámý svět, o kterém nikdo nic nevěděl. Kdo ji četl o půlnoci, prý záhadně zmizel. Kdoví. Jeden nikdy neví.

Ornamentální listy a zářivé květy nevídaných tvarů a barev, tahy archaického písma, shluky písmen nedávající smysl.

Zatím.

Kniha pocházela z šestnáctého století. Autor nejenže neuvěřitelně škrábal. On navíc ještě šifroval.

Lingvistka zívla, pohlédla do tmy za okny a naklonila se nad knihou.

Pak zaostřila a sáhla po lupě.

Skutečně.

Listy neznámých rostlin byly okousané.

Ještě včera nebyly. Určitě. Na to mohla přísahat.

Průzkum

Cítil jsem v kostech, že už nejsem v knihovně. Ani v Budči. Možná ani na tomto světě. V Budči je možné všechno.

Kolem mě byly rostliny, jaké jsem nikdy neviděl. Plné brouků a housenek a červů a pavouků. Takže práce. Mohli mně to taky říct hned. Vzal bych s sebou kamarády. Tohle totiž bude pěkná fuška. Na pavouky jsem si nechal zajít chuť. Vypomůžou s dezinsekcí.

Vyšplhal jsem na nejbližší rostlinu jako tichá smrt a skočil jsem. Ham. Mňam.

Trvalo mi skoro čtvrt hodiny, než jsem keř vyčistil do posledního škodlivého hmyzáka.

Teprve pak jsem se vydal k další rostlině.

Květiny vypráví

Žily jsme v tajné magické dimenzi. V tom velkém světě, kde jsme nikdy neexistovaly, bychom nepřežily. Strážci, kteří kráčeli mezi námi a vypadali jako lidé, mluvili o hmyzu a tvářili se vážně.

Pak přišli lidé skuteční, z toho velkého světa. Strážci se dlouho hádali. Pak o tom už nikdy nemluvili.

Pak jakousi zapomenutou branou přišel hmyz a my pochopily. Kousal, trhal a ničil.

Strážci nemohli najít bránu. Otevírala se a zavírala, jako kdyby měla vlastní rozum.

Pak přišel velký jakopavouk. Prý brutopýr nebo tak nějak. Hmyz zpanikařil, neboť nastala ultrazvuková válka. Smrt vysílala sebevědomě do okolí a neúprosně lovila hmyz.

Třikrát tři bum

Důstojní strážci dimenze si rozdali plácačky na mouchy a důstojnost byla tatam.

Co jiného s nebezpečnými vetřelci?

„Aspoň to nemusím dělat sám,“ zavrčel první, který se tvářil jako vyhazovač v klubu nepatřičně vysoké cenové kategorie.

„Kdoví, jak se to sem dostalo,“ nadhodila druhá, která se tvářila jako znuděná recepční.

„Já to sem nepřinesl.“

„I bez toho budeme tvůj průšvih žehlit ještě dvě stě let,“ usekl hádku postarší budečský vrátný.

„Budečská brána si vždycky dělala, co chtěla. Ještě jsme se nezeptali spirálové chodby.“

„Někdo mě hledá?“ ozvalo se stočeně za nimi.

„Mlčte a tlučte,“ uzavřel konverzaci vyhazovač a podal chodbě plácačku.

Konkurence

Vyšplhal jsem na další květinu; křídla spořádaně složená, prstíky s drápky jako háčky zachycené o stonek, drobné prstíky nožiček pevně obtočené. Stonek se se mnou prohnul. Nespadl jsem. Oddechnul jsem si. Pak jsem echnul a rozeslechl se kolem. Někde v dáli něco plesklo.

Po zemi lezl poslední nebojácný brouk. Snesl jsem se na něj jako tichá smrt.

Vedle mě najednou přistála plácačka na mouchy.

Uskočil jsem obloukem a vyšplhal na nejbližší strom, který tady před chvílí ještě nebyl a navíc se hýbal.

„Ty nejsi hmyz,“ všiml si strom. „Tady nemůžeš zůstat. Drž se, jdeme.“

„Nikoliv,“ odpověděl jsem. „Ještě jsem nedojedl.“

Zmatení jazyků

Nehmotná neviditelná heslosběrná entita natáhla slychadla k hloučku zdánlivě lidských entit, z nichž jedné něco viselo na rameni.

„Jsem netopýr, nečlověče, říká,“ překládal vyhazovač z telepatštiny.

„Je topýr?“

„Je to pýr?“

„Pýr vypadá značně odlišně.“

Heslosběrná entita nadšeně ukládala.

„Je to netopýr, pitomci,“ utnula slibně se rozvíjející debatu spirálová chodba.

„Netopýr pitomcí?“ zeptal se pochybovačně vyhazovač. „Takhle divné jméno druhové jsem jakživ neslyšel.“

„Tohle je netopýr,“ vysvětlila spirálová chodba trpělivě. „Vy jste pitomci.“

Drobná okřídlená entitka zívla.

„Máme tady bota,“ řekl starý vrátný a kývl na vyhazovače.

Vyhazovač zvedl oči k nebi, popadl heslosběrnou entitu a vyhodil ji nejbližší branou.

Párty

Spirálová chodba se v mezeře mezi dimenzemi stala zase chodbou a ztratila přitom plácačku. Já neztratil sebevědomí ani misi. Strážci květinové dimenze mě totiž nakonec nazvali řešením a poslali mě zpět do Budče s neodolatelným pozváním na hostinu.

Chodba mě pro pořádek vysadila zpátky v knihovně, kterou se ještě nesly hlásky mých kamarádů. Pozvání jsem vyhlásil do daleka.

Moudrý starý vrátný vrátil plácačky do Budče a záhadně opatřil džbán zákolanského piva.

Za ranního kuropění vystřídaly přejedené netopýry hladové vlaštovky.

Já se nechal chodbou vysadit doma, trávit a odpočívat, neboť jsem si v květinové dimenzi domluvil na večer rande s dámou.

Odešel

Nedávné temné noci nás opustil

STRAŠLIVÝ HMYZ

který bzučel, bzíkal a pískal, nedal se pomlátit plácačkami, rozséval bolest a zkázu, žil špatně a špatně zašel ošklivou smrtí, sražen křídlem brutopýřím, nabrán ocasní blánou a sežrán, případně nemilosrdně sezobnut vlaštovkou a v jejím zobáku zmáčknut na placku.

Vzpomínáme na něj s třesem lístků okvětních i zelených a s povznesenými zelenými srdíčky myslíme na čas zúčtování.

Květiny z tajné dimenze

Nevzpomínáme na něj, protože se nám okamžitě vybaví bolavá ramena z mávání plácačkami.

Strážci tajné dimenze

Ještě se olizujeme a spinkáme na boku, protože na bříškách nemůžeme.

Netopýři a vlaštovky z Budče

Chcete těmto úžasným zvířátkům pomoci? Podívejte se sem! http://www.nyctalus.cz/cz/sos-netopyr/podporte-nas.html