Jdu mezi regály svého oblíbeného obchodu, když mi oči padnou na známý obal – podívejme se, křupky arašídové! A velké balení. Usměju se a bez váhání jeden balíček vložím do košíku. Dnes máme zkoušku divadla, křupky budou potřeba. Nějak se za ty roky staly naším oficiálním zkouškovým povzbuzovadlem:))

O pár hodin později sedím nad scénářem a dělám velkou revizi. Naši novou hru Vánočnice jsme sice před karanténou stihly hrát jen třikrát, ale i tak se původní scénář hemží vepsanými poznámkami. Potíž je v tom, že po předlouhé pauze mi některé zkratkovité shluky slov nedávají moc smysl. Usilovně si snažím vzpomenout, proč se třeba tady na tomto konkrétním místě lidé vlastně tak smáli? No jo, to bude těch vesnických horních deset!

Po takřka neexistující jarní sezóně se snažím organizovat tu podzimní. O vánoční hru je zájem, jenže nikdo si není jistý. Ani pořadatelé, ani my. Přijdou diváci nebo nepřijdou? Převládne opatrnost nebo touha vypadnout z domu a trochu se pobavit? Naše představení bývají v relativně komorních prostorách a limitu sta osob na představení dosáhneme jen výjimečně. Jenže… kdo ví.

První letošní představení by mělo být v září na hradě Pecka. Je to krásné a působivé místo, s kastelánem se skvěle spolupracuje a zatím jsme tam měly s Dedivadlem vždy štěstí na báječné publikum. Ovšem letos netuším, zda se nás pod pátravým pohledem Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic sejde víc, než my a kastelán. Bude se chtít lidem přijít nahoru na hrad i v případě, že budou povinné roušky?

Nezbývá než to zkusit. Tisknu novou verzi scénáře třetího jednání, kde bylo nejvíc změn. Na zkoušce to zase všechno projdeme, takže se snad dopracujeme ke konečné verzi. Přidávám do tašky balíček s křupkami. Cítím radost a začínám se těšit. Sezóna je nejistá, ale kdo by se vzdával předem?

A já se tedy ptám – máte v plánu podle svého uvážení na podzim navštěvovat kulturní akce nebo budete radši doma? Šli byste někam, kam jít nemusíte, ale jen chcete, pokud by tam byly povinné roušky? 🙂