V červenci začíná doba rodinných dovolených. A tak konám batsitting ve velkém.
Tomina se sešla se svou matkou. Dočasně bydlely s handicapovanými holkami Fany a Rebekou a kluky-dvojčaty, které porodila Fany letos v červnu.
Šest netopýrů jsem doma zatím neměla. Když si protahovali křídla, bylo jim bydlení malé. A tak jsem je na večer vypouštěla do ohrádky. Čtyřka létajících potřebuje cvik, než vyrazí do přírody, a Fany a Rebece trocha pohybu neuškodí.
Rebeka
Tomina je chytrá holka a záhy zjistila, jak se dostat ven z ohrádky. Zjistila jsem to jednoho večera, když jsme s kamarádkou popíjely čaj a najednou kolem nás proletělo netopýře.
Poučení pro příště: Zakolíčkovat prostěradlo důkladně.
Tomina
Jednoho krásného dne jsem nechala všechny netopýry v ohrádce přes noc.
V noci jsem slyšela pleskot křídel; někdo pilně létal v ohrádce.
Kdepak v ohrádce…
Ohrádka – kde je Tomina?
Ráno jsem vstala a připravila se na práci v houmofísu. Nachystala jsem snídani sobě. Nachystala jsem snídani netopýrům do postýlky a přestěhovala je z ohrádky.
Všech… pět.
Kde je Tomina?!
Někde tu musí být!
Netopýři mají rádi štěrbiny a vysoká místa, Cítí se tam v bezpečí. Prohlédla jsem závěsy a garnýž. Podívala se do prkna opřeného vedle ohrádky. Několikrát jsem důkladně prohledala ohrádku, vytáhla prostěradlo, podívala se pod podlážku.
Kde je?
Odsunula jsem skříně. Nic.
Odsunula jsem komodu.
Odsunula jsem opatrně lednici.
Rovnou za nábytkem i vyluxovala.
Vypnula lednici a vše, co může vydávat zvuky.
Ticho.
Zavolala jsem zkušenějším.
Rada zněla: Nehledej, počkej do večera, až vyleze a začne šramotit. Všichni uprchlíci se našli.
Jeden rekordman se někde schovával dva týdny.
No nazdar.
A tak jsem se pustila do práce a snažila se soustředit na práci, a ne na fakt, že Tomina vyspává po divoké noci někde v mém bytě.
Kolem páté jsem zjistila, že zase poslouchám. Popadla jsem hole a šla se projít do lesa. Musím vydržet aspoň do půl desáté. Tomina dřív nevstane.
Prkno???
V půl desáté jsem měla dohnány všechny resty. Povypínala jsem a odnesla do ložnice vše, co by mohlo vydávat rušivé zvuky. Jako poslední tam putovali červi, kteří sice potichu, ale šramotí.
Zdá se mi, že slyším nějaký zvuk za ohrádkou. Odsouvám ji, koukám ze všech stran. Nikde nic. Zdá se mi to? Na závěsu taky nic. Ani v žehlícím prkně.
Čekám dál. Zvuk se opakuje. Hledám znovu.
Ohrádky, závěs, prkno…
Prkno!
Moje žehlící prkno má tenkou desku a zelený potah na stahovací provázek. Koukám zespoda a najednou si všimnu, že se na druhé straně nachází nenápadný, podezřelý hrbolek.
Prkno!!!
Dala jsem jí asi deset pusinek do kožichu a vrátila ji do postýlky k ostatním.
Loučení přišlo o pár dní později a věděla jsem, že je to naposled. Je nejvyšší čas, aby se holky vrátila do přírody.
Tomina strávila v lidské péči první čtyři měsíce života. Odletěla trochu nejistě; přistála na zemi, ale fofrem zase odstartovala. Její matka strávila u lidí přibližně tři čtvrtě roku. Stihla mezitím odchovat krásnou dceru, ale měla se dobře. Odstartovala ztěžka, ale úspěšně.
Až se znovu potkáme, už je nejspíš nepoznám. Nebo možná ano? Ráda bych…
Je to smutný, když jsou mrňata z baráku, co? Je to tak jak u dětí, tak u netopýřat, evidentně 😀
Presne 🙁 Jeste mam dvojčata, ale to neni ono. Tomina je Tomina, narodila se mi doma (h)
Netopýrko, moc milé čtení s detektivní záhadou. Také bych určitě tohle loučení obrečela – vždyť chudinky lately div ne „z postýlky rovnou do světa“:) Přeji jim spokojený život s hojností hmyzu a mnoha štěrbinami pro úkryt. No a kdo ví, třeba se s nimi opravdu ještě někdy shledáš a poznají tě.
Na první fotce jsem na moment zaváhala, která strana netopýra je která :). Složené zadní nohy(a blány, navíc s drápky vpřed) tvoří tak špičatou prdelku, že vypadá skoro jako. No nevidět na opačné straně pravou ušato-okatou hlavu, nejistota by přetrvávala 🙂
Nejsi první, občas se stane 😀 když hledám hmatem v pelíšku, obvykle poznám hlavičku podle toho, že má ouška. No a taky zoubky…: 😀
Tak to jsem ráda, že nejsem první 🙂 Ale vypadlo mi slovo, měloa tam být že prdelka vypadá jako zobáček 🙂
To je ten schovaný ocásek,: vídně skryvajici vse důležité 🙂
*cudne
A tak sis ji měla nechat doma, když jevila takový zájem o žehlicí prkno. Mohla ji naučit žehlit a byla bys v pohodě 🙂
🙂
Taky bych ji opuinkovala, obrečela, popřála šťatnej let a doufala, že kdyby náhodou,někdy potřebovala…že se dostane nějakým řízením Osudu,zase ke mně… Tak se měj po netopýrech krásně, milá Tomino! (h) a (bat)
(h) Opusinkovala jsem ji do placata (h)
OTéčko – stále tady, na jihu Jižní Moravy, máme krásné léto s příjemnými rány (minulý týden jsem byla v Benešově u Terky, nevzala si s sebou mikinu, protože u nás netřeba (rofl) , a ráno ve stájích mrzla!) – dneska například v sedm ráno 20 °C. Ale už i sem pomalu natahuje prstíčky podzim – sice první ocúny se mi nepodařilo vyfotit, ale červenající šípky jo https://yga.rajce.idnes.cz/2020_Srpen_9_-_pondelni_rano/
Ještě žes ji nevyžehlila. To je ta situace, jak jsi uvažovala o rozmontování kuchyňský linky, že
Ano 😀
Dnes to byla hotová detektivka,hodná těch nejlepších netopýřích pátračů. Moc hezké,napínavé i dojemné.A já si po přečtení kladu dotaz. Není MLP netopýr?! Pravděpodobně neb neodlétá ,preferuje to jídlo… 🙂
Probouzí se až večer a šramotí na nečekaných místech?
Ano. :-))
:)))
Dneska to bylo dramatické a na konci dojemné. Já myslím, že Tomina si povede dobře – podle všeho ji létání baví a umí si najít skrýš. Jenom furt dumám nad tím, jak se naučí lovit létající hmyz, když doteď se cpala hmyzem lezoucím, navíc servírovaným na míšeňském porculánu!
Těším se na další povídání
Inu, hlad je nejlepší učitel! 😀 Když bude večer, hlad, nikde se neobjeví Netopýrka s miskou červů… co pak už? Lítání a skrývání má natrénované, ten lov už dá:))
Instinkty fungují 🙂 při jídle echolokovala, snažila se jídlo lovit. Ještě o tom napíšu víc. Pro ně je naopak jezení lezoucího hmyzu nepřirozené. Jednou, když nechtěla jíst, zabrala napůl vážně míněná simulace lovu 😀
V jedné záchranné stanici dělali pokus, kdy vypustili dvě mláďata lidmi odchovaná do voliéry s hmyzem, a ta mláďata začala okamžitě lovit. Mají to v sobě 🙂
Netopýrko, užívám si většinu tvých příběhů, ale tenhle zatím vede 😀
„Zjistila jsem to jednoho večera, když jsme s kamarádkou popíjely čaj a najednou kolem nás proletělo netopýře.
Poučení pro příště: Zakolíčkovat prostěradlo důkladně.“ (rofl)
Byla kamarádka taky netopýří nebo jí hrozil infarkt? Ostatně, neříkají ti už v okolí Lady Drákula? (wasntme)
No a ztracený netopýr… Tomu říkám velký úklid, máš plus pro Vánoce 😀 A na to žehlicí prkno se už také asi nekoukneš bez vzpomínky na jednu šikovnou netopýrku (inlove)
Jinak už ten fakt, že dokážete vracet svoje netopýry do přírody je sakra veliká pochvala – díky, že to děláš a díky, že o tom píšeš. (h)
Třeba můj pohled na netopýry už díky tobě nebude nikdy stejný – oč víc vím, o to víc se mi líbí! Pravda, zatím jen teoreticky, tady u nás jsou spíš exotickou zvěří (na rozdíl od mnohé jiné zvěře:))
Prý v Brně jich je hodně. Víš o tom něco?
Kamarádka se byla podívat na netopýry a pomáhala už několikrát s krmením, předtím dlouho držela v ruce jedno mládě, kterému se tam líbilo, zjistila, že umí echolokovat. Když Tomina letěla kolem, kamarádka řekla: „Paní, uletěla vám myš!“ a dostaly jsem záchvat smíchu, během kterého jsem Tominu odlovila na zemi 😀
V bývalé práci mi říkali Netopýr 😀
Docela hodně je jich v Moravském krasu. V Praze taky, ono asi všude, kde je voda, ideálně stojatá, a hodně hmyzu. Jen když jsou v pořádku a nepotřebují pomoc, prakticky o nich nevíš.
Moji rodiče dokonce nedávno zjistili, že ve staré tuji u jejich domu je netopýří úkryt. Přiletěli tam, když se přemnožil hmyz.
„Paní, uletěla vám myš“ je skvělá hláška 😀 😀
😉
To byl tedy nervák! Ráda byla správná, počkat, kvůli jídlu vyleze, ale kdo to má vydržet…
Tak velká holka už odletěla a doma je pusto a prázdno… mámě i dceři přeji krásný a pohodový život. Budou se ještě držet spolu?
Přeji ti ještě hodně takhle skvělých netopýrů.
To se neví. Mládě se nějak musí naučit, jak to chodí během netopýřího roku, kde jsou úkryty a podobně, ale neví se pořádně jak. Tomina odletěla s mámou do nejbližší kolonie, aby měla co nejlepší šance na zapojení do života 🙂