I letos se nám se svými myšlenky svěřila jedna šikovná borderkolie:))
Předpověď procházek
Téma: Karavana mraků
Drabble:
Víte, jak poznám, kam půjdeme na procházku? Přece kouknu do počítače, ne? Na počasí.
Když vidím: Mrak, mrak s kapkama, mrak s moc kapkama, mrak s bleskem! Vím, že to na dlouhou procházku nevypadá. Že budem asi jenom na zahradě a zahrajem si fotbal s velkým balónem. Jsem pak sice celá mokrá, ale nemám zablácené nožičky a nemusím do sprcháče.
A když uvidím mrak bez kapek? Nebo mráček s kouskem sluníčka? To se půjde na louku.
Mráček s ještě větším kusem sluníčka znamená, že půjdeme do lesa. Tam je stín.
A sluníčko bez mráčku? Jde se k potoku! Hurará, haf!!!
Trápení s lidmi
Téma: Bože, dej mi trpělivost
Drabble:
„Indy! Jdeme na zahradu!“
Bezva! Kde to vázne? Já jsem dávno připravená u dveří!
„Indirko, půjdeme na procházku?“
Jo! Je nejvyšší čas. Kde zase jsi, člověče? Ty než se vyhrabeš… tohle obléknout, tamto do kapsy… To já mám obojek nachystaný hned.
„Tak co, holka, pojedeme na výlet?“
Haf! Hurá!! Jenže ouha. Ještě tady tohle sbalit do tašky, támhleto taky, a boty zavázat… já stepuju u auta, a moji lidi pořád nikde.
Ach jo. Vždyť jenom čekám, čekám a čekám. Ze samého čekání si dokonce někdy i lehnu.
Teda, co já musím vytrpět… jsem asi ten nejtrpělivější pejsek na celém světě.
Těžkosti společenského života
Téma: Toulavá nálada
Drabble:
Včera se u nás zastavila moje kamarádka Dixinka. Trošku mi ale bylo divné, že přišla úplně sama. Byli jsme zrovna s mými lidmi zahradě, a ona najednou štěká u branky a vrtí ocáskem. Tak jsme ji pustili dovnitř, já si s ní začala hrát na hoňku, a Regi vytáhla mobil.
To teda byl poprask. Její lidi už ji nějakou dobu hrozně sháněli, a když pro ni přišli, dostala vynadáno, že prý se toulá! Takový nesmysl! Doma u plotu jim přece načurala pesemesku, že jde za mnou, a brzy se vrátí. Copak za to může, že oni si to neumí přečíst?
Kamenná jablka???
Téma: Ploty z kamení
Drabble:
Teda, že lidi zkamení, to se stává celkem často. Myslím v těch knížkách, co z nich Regi čte pohádky před spaním mláďatům, které k nám jezdívají na návštěvu. Ale že by zkamenělo nějaké ovoce, to jsem ještě nikdy neslyšela. Třeba jablka jsou spíše čím dál tím měkčí, když spadnou ze stromu a leží dlouho v trávě. To vím úplně přesně, protože jich máme na zahradě spousty.
Fakt je to téma takhle divné? Musím si ho ještě jednou pořádně přečíst.
A safra! Žádné plody zkamení, ale ploty z kamení! Vrrr… Nevíte, kde by se daly koupit brýle na čtení pro borderky?
Ekologická katastrofa
Téma: Před použitím zatřepat
Drabble:
Stala se hrozitánsky hrozná věc. Vyhynuly krysy. No fakt, nekecám. A já je měla tak ráda!
Víte, s jak vášnivou chutí jsem je rdousila? Zavrčela jsem, popadla krysu za krk, a co nejsilněji s ní zatřepala. Tak báječně se jí u toho mrskal dlouhý ocásek… Pak jsem si lehla na záda, packama ji nadhazovala a zase chytala.
Někdy mi pomáhali i moji lidi. Popadli krysu za nohu, rozhoupali ji a vyhodili daleko, daleko, až na konec chodby. Skočila jsem po ní, ulovila ji, pořádně zatřásla…
Teď je to všechno pryč. Ach jo. Ikea tyhle báječné plyšové hračky stáhla z prodeje.
Psí den a noc
Téma: Kudy chodím, tudy chrním
Drabble:
Den prý se skládá z noci, kdy je tma, a zbytku, kdy je světlo. Potmě se prý spí a za světla pracuje a hraje.
Jenže je to úplně jinak:
Když zazvoní budík, moji lidi vstanou a já taky (den, i když je ještě tma).
Vyvenčíme se, oni jdou pracovat a já spát (noc, i když je světlo).
Pak jdeme na procházku (je den).
Potom oni něco dělají, ale já spím (je noc, ale světlo).
Když se vzbudím, hrajeme si, je večeře a venčení (je den, ale už tma).
Nakonec jdeme spát všichni. A to je úplně poslední noc toho dne.
Poznámka: A to se už vůbec, jako slušný pejsek, nezmiňuju o další lidské podivnosti. Všimli jste si, že se den říká době, kdy je světlo, ale zároveň tomu, když se den a noc protočí jednou dokolečka? No není to na hlavu?
Lakomá
Téma: Co nás rozděluje
Drabble:
Abyste věděli, v našem domě já můžu všude. V kuchyni čekávám u linky, kdy spadne na zem něco dobrého. V obýváku lehávám s mýma lidma na gauči. I do koupelny můžu a na záchod bych taky mohla, kdybych chtěla. Do ložnice chodím spát úplně normálně.
Máme ale v domě jeden pokoj, kam nesmím. Nevím proč.
Dveře tam bývají otevřené a ta vůně, co se z nich line, té mám plný čumáček. Já bych tam tak chtěla…
Jenže je v těch otevřených dveřích mříž. Takže já slintám venku a uvnitř má ty báječně voňavé perníčky moje Regi jenom sama pro sebe!
Poznámka: myslím, že všichni tušíte, že pokoj, kam Indy opravdu nesmí, je pracoviště Ježibaby Perníkové.
Pejska sice nemám, ale čtení je to krásné, hned mám pocit, že těm čumáčkům lépe rozumím, je to takové pohlazení po duši.
Ještě jsem se chtěla drze zeptat – co se stalo s mým oblíbeným Šupletem? Po pár týdnech jsem se chtěla podívat na nějaké oblíbené povídky a jestli něco nového a ejhle – Blog skončil. Docela mě to rozesmutnilo, bylo tam víc než dost perel, k některým jsem se vracela stále dokola…
Každopádně přeji krásné Babí léto!
Milá Indy a Regi,jste obě moc šikovné a velice jste nás pobavily. (h) Taky poslouchám doma ty různé řeči psích očí a hub a někdy se pořádně chechtám a někdy taky zuřím,či pláču.Jsou to zlatíčka i když někdy pěkně prudí.:-) Prostě je milujeme,zato, že jsou. (h)
Děkujeme za chválu, pobavily jsme rády 🙂
Milá Indy, to jsou roztomié postřehy z psího pohledu na život – jeden hezčí, než druhý 🙂 .
Májí to v tomto ohledu pejsci někdy se svými páníčky a paničkami dost těžké. Ale jak jsem si přečetla, tys holka velmi šikovná a hlavně trpělivá a všechno zvládáš na jedničku s hvězdičkou.
A protože jsem nevěděla, kdo že je Ježibaba Perníková, musela jsem si to najít. A pak jsem na těch nádherných perníčcích, které vyrábí, mohla oči nechat !!! Takže si Indy můžeš být jistá, že bych v tvém domě, u mříže dveří do perníkového pokoje, stála a slintala svorně s tebou.
No vidíš, a já si myslela, že už se o tom, že jsem Ježibaba Perníková všeobecně ví. 🙂 Indy má fakt perníčky moc ráda, ale teď má se sladkostmi utrum. V květnu jsem si zlomila kotník, měla šest týdnů nechodící sádru a ani teď to ještě není úplně OK. No a obě nás ta absence dlouhých procházek po našich kopcích negativně poznamenala. Indy přibrala něco přes kilo a kolik já, to ani nemluvím. 😉
A jak si při různých příležitostech my lidi přejeme hlavně pevné zdraví, začala jsem občas připojovat – a správné počasí. Tak snad se umoudří, nebo už umoudřilo i tam u vás.
OT – Tak přemýšlím, jak je na tom asi Marička, když jim tam běží rovnou dvě bouře…
Dede, děkuji za starost ! To víš, že jsme to sledovali. Ale jsme v pořádku. Obě bouře se v zálivu naštěstí nesrazí, což je velice dobrá zpráva (vlny by při takovém spojení bývaly byly obrovské a nebezpečné). Bouře Marco se totiž už odklonila hodně na západ , už je myslím i mimo záliv. Takže zůstává jen Laura, která ale do zálivu „vstupuje“ jako hurrikán 3.stupně a možná ještě zesílí. Ale nám už naštěstí nic nehrozí, protože i Laura se odklonila západně, dopadnout na pevninu by měla na texaské pobřezí (případně Louis.). U nás snad bude jen její „okrajový“ vítr a déšť, možná ani to ne. Další „výhodou“ bouře je snad i to, že se žene hodně rychle, takže se na pevnině na jednom místě dlouho nezdrží a neměla by tak nadělat katastrofální spoušť. Uvidí se zítra nebo pozítří.
Maričko, taky jsem na Vás moc myslela a sledovala ty hurrikány.Jsem moc ráda, že jste v pořádku.(h)
Jenny, děkuji.
Maričko, jsem moc ráda, že jste v pořádku! A myslím na lidi, ne které se ty bouře právě řítí. Nemáte to tam jednoduché…
Milá Indy, moc se mi tvá povídání líbila! Moje psí holky by s tebou souhlasily v otázce (ne)trpělivosti – ony jsou taky hned hotové, jen já pořád nějak zdržuju:))
Pokud jde o zmizení ikeáckých krys, z toho je u nás smutek, ba přímo žal. Ukázalo se, že v jejich vzájemných hrách (psi a hračka) mají krysy největší výdrž. A také šokují sousedy, páč vypadají velmi realisticky, hlavně ty černé, když zůstanou na pohozené na zahradě.
O nocích byste si mohly hezky popovídat s Ari – ta má v létě ráno pravidelně ve čtyři, někdy ještě dřív – a s ní i půlka vesnice, pokud ji nechám venku! Zkoušela jsem to za horkých nocí, AriBerry noci venku milují, ale zuřivý štěkot ve čtyři ráno… když každý spí s otevřenými okny a procházející zvěř/ duchové jsou spáčům na rozdíl od Ari jedno… nefungovalo to. Holky musely domů a spát tehdy, když spí i většina lidí:))
Indy by si s tvýma holkama mohla o ranním štěkání taky hezky popovídat. Ona totiž ani nemusí být na zahradě. Otevřené okno ložnice, kde s námi spí (na vlastním pelechu) jí bohatě stačí. Taky hlasitě komentuje všechno, co se kolem šustne. Máme kliku, že nebydlíme v paneláku. Tedy možná ne my, ale sousedé. 😉
Milá Indy, ty umíš tak krásně povídat, tvůj život máme jak na dlani.
Je vidět, že jsi notně vzdělaná, když na vycházky chodíš podle ikonek v počítači – to my chodíme dle mého usouzení a proto to potom tak vypadá – buď jsme vedrem splavení jak koně za brodem nebo propršení jako titíž (rofl) . O trpělivosti by ti naši pejsci taky mohli povídat romány – to je furt nějakého slibování a zdržování!
Za našich mladých let se pejsci toulali docela běžně vesnicí – mně to nevadilo, já byla se všemi kamarádka (až na Holičova Cigána, ale toho se báli všichni). A po nastěhování do Lednice se pod naše kuchyňské okno přitoulal přítulný salašňák, však Jeník by si toho medvídka hned nechal (wasntme) , ale byl to známý recividista – když přijeli obecní policajti, jenom otevřeli zadní dveře pikapu a milý psík nám zamával ocáskem (bodejť, plný piškotků), nonšalantně naskočil a odebral se do cely, nebo kam se zavírají tuláci 😉
Ploty z kamení versus plody zkamení – chááá, to znám. Já kolikrát až na konci knížky zjistím, že rytíř se nejmenoval Vladan ale Vladnar (chuckle) . Vyhynulé krysi se nás netýkají, my jedeme v zajících a medvědech ze sekáčů – máme jich pro tři mateřské školky.
Den a noc je asi u všech normálních psích rodin rozdělena stejně… a u kočičích je to ještě složitější (rofl) . A Jeskyně baby Jagy – ech teda perníkové Ježibabičky – to věřím, že ta je lákavá. Já vloni na mříže zapomněla, na stole nechala perníčky v skleněným pekáčku Simax a večer jsem byla bez práce, na zdobení mi zbyly celkem tři! Ten těžký skleněný poklop byl odsunut na škvíru cca 5 centimetrů a tím to zpropadené pečivo asi vysublimovalo!
Víš, že si taky pamatuju, že se psi volně procházeli nejen po vesnici, ale i ve městě ve vilové čtvrti, kde jsem bydlela? Bylo to běžné, že jsme potkávali jednu smečku několika spřátelených hodných voříšků. Občas se k nim přidal i náš Rony, který dokázal akrobatickým výskokem překonat docela vysoký plot zahrady. Do večera byl ale vždycky zpět a pokud se někdy opozdil, prospal se pod stříškou na rohožce před vchodovými dveřmi. Dneska bych si to vůbec nedovedla představit.
Krásné čtení.
Moc ráda jsem nakoukla do psího myšlení.
Protože já ty pejsky nemám jako kočkomilka moc rozklíčovaný.
Naši mladí si pořídili malou kavalírku Týnku a tak se to teprve učím.
Mám pro ní nějaké hračky – uzly, frisbee .
Poradíte mi co by bylo ještě vhodné pro šteně ?
Plyšák – ale musí být bez patentových očiček a čenichu a kuličkové náplně. Já je nakupuju v sekáči, protože ty ve psích obchodech jsou drahé tak, že mám podezření, že se v nich pašuje uránium.
(y)
😀
Mazlení, hraní a mazlení – a společná bublající spokojenost (inlove)
Jinak míčky bývají radostně přijatý dárek, jen netuším správnou kavalíří velikost – Matylda bude vědět 🙂
Díky za pochvalu.
Indy má moc ráda jednu pískací hračku. Dostala se k nám vlastně omylem, protože jsem jí nic hlasitéhu kupovat nikdy nechtěla. Jen jí musíme tu gumovou ostnatou tlustou rybičku občas nenápadně sebrat, aby nerušila film v televizi. 🙂
Milá Indy a Regi, vždycky si od vás ráda cokoliv přečtu, ale dneska jste sáhly do mých nejoblíbenějších. Děkuji a doufám, že se poslední nevyhynulá krysa těší dobrému zdraví (anebo má předplacenou kvalitní plastickou chirurgii). Hezký den všem.
Poslední nevyhynulá krysa prošla regeneračním procesem přes pračku a šicí kout. Teď se těší relativně dobrému zdraví.