LITERÁRNÍ LÉTO NA DEDENÍKU – Tora: Druhý výlet do historie

I další díl s pěti historickými drabbly bude pestrý. Stejně tak, jako je vlastně celá historie.

 

 

 

Hlavně zdravě

Téma: Hlavně zdravě

 

Drabble:

Zdravá strava, kouzelná formulka posledních desetiletí.
Mohly by nám něco o stravování v minulosti prozradit třebas – náhrobní kameny?
Mohly.

1745
Rybí kost uvízla mu v chřtánu
Zaklepal na nebeskou bránu

1748
Zde odpočívá Joseph Jones
on jedl hrozně rád.
Jednou se ale přejedl
a mrtvý na stůl pad.

1938
Zde leží tělo naší Anny
Nedala pozor na banány
Lahodná chuť ji nezabila
Kvůli slupce nás opustila

Ovšem Rebecca to vzala z jiného konce (nedatováno):
Rebecca Freelandová
S pivem si rozuměla
Punč a dobré víno pila
Bez jednoho roku sta let se dožila.

Jak je to tedy s tou zdravou stravou?

 

Závěrečná poznámka: 

Dnes to bylo jednoduché. Na stolku vedle mně stále ležela knížka Michaela Larga – Jak odejít na věčnost. Stačilo otevřít a podívat se…

 

Sundejte kliku z pumpy!

Téma: Karanténa

 

Úvodní poznámka: 

  1. srpen 1843 – Londýn, Soho, Broad Street 40

 

Drabble:

Sára Louisová doprala prádlo své nemocné dcery. Špinavou vodu vylila do výlevky, čímž nevědomky způsobila epidemii cholery. Odpadní jímka byla totiž prasklá a odpad kontaminoval studnu, z které brali vodu všichni v ulici.
Výsledek: 632 obětí.
Stejně jako v ostatních případech úřady nařídily oblast neprodyšně uzavřít. Nic víc než karanténu neřešily.
Jenže doktoru Snowovi bylo divné, že ve vedlejším pivovaru nezemřel na choleru nikdo. Zjistil, že tam nebrali vodu ze studny na ulici, ale mají vlastní.
Navzdory kritice přesvědčil úřady, aby nechali odmontovat kliku od uliční pumpy.
7. září se šíření nákazy zastavilo.
Do objevu bakterie cholery zbývalo 30 let…

 

Závěrečná poznámka: 

Následkem průmyslové revoluce v Anglii bylo mimo jiné též přelidnění měst. Z malých desetitisícových městeček Birmingham, Glasgow, Manchester se během pár let stala miliónová města. Většina lidí však žila ve špinavých brlozích, a i když byly byty vybaveny výlevkami či splachovacími záchody, situaci zhoršilo minimálně zdvojnásobení spotřeby vody, čemuž nevyhovovaly ani staré výlevky a potrubí v domech, ani žumpy a kanalizace.

Ke kontaminaci pitné vody docházelo často – a vzápětí propukaly epidemie. Tehdy však nikdo neznal mechanismus nemoci. Výzkum dr. Snowa byl přelomový. Čtyři roky po něm nastala radikální asanace britských měst s cílem vybudovat zásobárny nezávadné vody.
V Londýně v roce 1847 vystavěl Joseph Bazalgett kanalizační síť o délce 2 100 kilometrů. Použito bylo 318 miliónů cihel, tunely byly vejčitého průřezu, aby se nánosy nezachycovaly uvnitř. Tato síť slouží Londýnu dodnes. Města se také začala rozšiřovat o předměstí a slumy v centrech postupně zmizely.
Typicky britským odkazem na tento objev je hospoda v Soho, která nese Snowovo jméno. Stojí před ní pumpa s odmontovanou klikou.
Na přelomový objev doktora Snowa Británie nezapomněla nikdy. V roce 2003 ho čtenáři britského lékařského časopisu zvolili největším lékařem všech dob (dokonce na druhé místo odsunul i Hippokrata).

Zdroj: Roy Porter – Největší dobrodiní lidstva – historie medicíny od starověku po současnost, Tomáš Konečný – Kuriozitami novověké kultury

 

Na čem všem závisí rodinné štěstí

Téma: Detektor citů

 

Úvodní poznámka: 

Viktoriánská Anglie, kolem roku 1880

 

Drabble:

Svatební průvod kráčí krajinou. Mary, nevěsta, se zvědavě rozhlíží. Nemihne se v lese vlk? Pavouk, nevisí támhle na stromě pavouk? Hlavně nepotkat kočku, psa, ještěrku či hada, natož mnicha nebo kněze! Ty teď nechce ani vidět!
Vyhne se velké louži a radostně se usměje. Ropucha! Byla tam! Sláva!
K oltáři kráčí klidně. Včera večer naházela do krbu hrst lískových oříšků. Ani jeden nepraskl tak mocně, aby vyletěl z ohně ven. Všechny popukaly pěkně tiše. Naznačily klidné manželství. Teď, cestou do kostela, potkala ropuchu, svazek s Johnem bude tedy i šťastný. Co si přát víc?
Usměje se. Čeká ji skvělý život!

 

Závěrečná poznámka: 

Zvyky, pověry a tradice doprovázely sňatek mezi mužem a ženou od pradávna. Na skotské Vysočině se dodržoval zvyk, že ženichův svědek při vstupu do kostela ženichovi rozvázal tkaničku na levé botě a nehtem nebo nožem vyryl na pravou stranu dveří kříž. To, že levá bota by se měla přivázat k zadní části auta novomanželů, se leckde dodržuje dodnes.
Štěstí mělo přinést i to, když příjmení snoubenců začínala na stejná písmena.
Pokud se však vdávala dívka, která měla starší, neprovdané sestry, musely si pak na svatební hostině všechny zatančit bosy – jinak byly odsouzeny k staropanenství. A pokud jde o tento zvyk, v cikánských rodinách měla dívka prostě zakázáno vdát se dříve, než její starší sestra. Způsobilo by to prý mnoho potíží ve velkých cikánských klanech a dokonce se tvrdilo, že by to bylo příčinou mnoha nešťastných klanových manželství.

Zdroj: Nigel Gawthorne – Milostné hrátky ve staré Anglii

 

Tváře

Téma: Rekonstrukce

 

Drabble:

Prohlížím si tváře, které na mne vykoukly z netu.
Zaujme mne muž s pronikavě modrýma očima. Tmavé vlasy mu padají na ramena, pohled nezapře jistou inteligenci.
Ne, nebrouzdám na instagramu.
Zkoumám tvář muže, který žil před deseti tisíci lety. Jeho ostatky byly objeveny v roce 1903 v jeskyni u města Cheddar. Nedávno se z ostatků podařilo získat kompletní genom, z něhož badatelé zrekonstruovali obličej. S překvapením zjistili, že muž měl modré oči a oproti předpokladům poměrně tmavou pleť.
Podobnou haploskupinu, jako má cheddarský muž, má stále přibližně deset procent evropských mužů.
Pokud tedy máte skupinu U5, pohleďte na svého příbuzného.

 

Závěrečná poznámka:

Poslední slovo v drabbleti je proklikávací, je pod ním rekonstruovaný obličej cheddarského muže.

Pokud by vás téma zaujalo a chtěli jste vědět více, podívejte se sem:
https://mypaleoshop.estranky.cz/clanky/zajimavosti-praveku/tvare-z-minul…
Podobných rekonstrukcí obličeje je tam více.

 

Věda si žádá své

Téma: Koncert zkázy

 

Úvodní poznámka: 

  1. červenec 1753, Rusko, Petrohrad

 

Drabble:

Do Petrohradu přichází bouřka. Za koncertu burácivých hromů jeden z blesků sjede k zemi. Udeří do tyče, vystrčené z horních oken budovy akademie… a zabije vědce, který kvůli experimentu vystrčil tyč z okna, navázaný drát vedl do pracovny, kde ho uvázal k noze svého pracovního stolu a přiložil k němu tzv. versorium, smítku slámy na provázku, určenou k poznání přítomnosti elektrického proudu.
Očitý svědek vypověděl: „…pak náhle zahřmělo a záblesk mne povalil k zemi… ohnivá koule zasáhla Richmanna přímo do čela… papírové bankovky zůstaly netknuté, všude vířil prach, ozvala se ohlušující rána a přivolaný ředitel akademie už jen konstatoval smrt.“

 

Závěrečná poznámka: 

Oním ředitelem akademie nebyl nikdo jiný než sám slavný Lomonosov. Vědcem, který položil za vědu svůj život, byl Georg Wilhelm Richmann, profesor Petrohradské akademie nauk. Fascinovaly ho bouřky a experimentálně se zabýval změnami tlaku a teploty v atmosféře. Snažil se o odhalení povahy blesků – a beze vší pochybnost prokázal, že blesk je elektrické povahy a sama elektřina může být smrtící.
Zabil jej kulový blesk, po kterém mu zůstala na čele červená skvrna a ožehlé šaty.
Jeho společníka výboj srazil na zem, dál ještě rozbil rám dveří a vytrhl je z pantů.

Sám Lomonosov na Richmannově pohřbu prohlásil, že „…zemřel překrásnou smrtí, plniv svou vědeckou povinnost.“
Nejsem si úplně jistá, zda by s ním nebohý zesnulý ohledně krásy smrti souhlasil, ale pravda je, že jeho objev vzbudil ve vědecké komunitě velký ohlas – dokonce větší, než způsob jeho smrti.
Bylo mu pouhých 42 let a byl zřejmě první obětí elektrických experimentů…

Zdroj: Tomáš Konečný, Kuriozitami novověké kultury

Aktualizováno: 17.8.2020 — 19:01

30 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Pěkné, jako vždy. A letos mám v autorkách jasno, mými favoritkami jste Ty a Aries, jste obě dvě opravdu moc šikovné.
    Jinak já tady táhnu už čtvrtou noční směnu, vždycky nejmíň do 11 večer, rychlá „práce do práce“, nechápu, měli to tam od kraje července, všichni věděli, že se to bude odevzdávat 24. 8., ale poslali mi to až minulý pátek odpoledne (když už jsem nebyla doma a až do neděle jsem nebyla na PC). Jedna věc má 26 stran, druhá 32. Už nemůžu. Ale už to mám skoro hotové, naštěstí. Příští týden si konečně musím vzít aspoň na pár dní dovolenou.

  2. Toro, zase typicky skvělé ! Poučila i pobavila jsem se.

    No zdravá výživa může být I životu nebezpečná, že 🙂 Jezte více ryb – zabije vás kost v krku. Jezte více zeleniny, jen vám někdo musí říci, že banán je třeba oloupat. A upít se k smrti je možné i bylinkovým likérem. Moje kamarádka měla maminku, která byla od svých 14 let silná kuřačka (dopracovala se na 2 krabičky denně). Dožila se 94 let! (ovšem mého tatinka a moji tchýni kouření naopak zabilo – tatínkovi bylo 52, tchýni 71)

    Epidemie cholery musel být vždy děs, doufejme, že alespoň tahle hrůza se už nikdy nevrátí. Že jakýsi dr. zjistil, původ cholery, jsem matně věděla, ale že to byl tenhle dr. Snow jsem zapomněla. Zaslouží si veškerý obdiv a úctu. Stačí jen odmontovat kliku městské pumpy a epidemie zminí. Jak snadné, jen na to příjít, že? Pamatujete si, jak před několika lety v londýnské kanalizace (právě při její modernizaci) našli óbr masu (myslím, že několik tun) převážně z tuku (ostatního odpadu)?

    Zvyky a pověry jsi také moc hezky zpracovala do drabble.Chudák nevěsta, její cesta k oltáři pro ní musel být pěkný nervák. Samozřejmě nevěřím všem pověrám, ale některé se prostě dostanou pod kůži..“co kdyby na nich něco bylo“ 🙂 . Třeba dodnes jsem nenašla odvahu rozkrojit jabko napůl po obvodu. Co kdyby tam nebyla ta hvězdička (při tom vím, že stavbou jabka určitě bude). A když jsem se vdávala, pro jistotu „pro štěstí“(podle angl. tradice, na který prý dají)jsem na sobě měla: „something old, something new, something borrowed, and something blue“ (něco nového, něco starého, něco půjčeného, něco modrého)

    O cheddarském můži jsem nevěděla nic a jak drabble, tak odkaz jsou velice zajímavé.

    V Petrohradě zaplatil za zkoumání bouřky pan Richman, v Am zase jak známo bouřka fascinovala Benjamina Franklina, který jí zjišťoval klíčem přívázaným k papírovému draku. I když u ruského experimentu, to nebylo konečné snítko slámy, ale kulový blesk, který zabil chudáka vědce.

    1. Maričko – k tomu „něco modrého“ pro nevěstu. A víš, že v našich krajích se traduje, že nevěsta nesmí mít nic modrého, že to přináší smůlu?! (rofl)

      Navíc nesmí mít perly „kolik perel, tolik slzí“.

      1. YGo, tak to je fakt zajímavé, jak jsou tradice kolikrát úplně opačné 🙂 . No mně jako něco „starého“ darovala maminka větší zlatý „medailonek“ (dárek od tatínka k jejich svatbě), „nové“ byly moje střevíčky, „půjčené“ byly šaty (sestřenice svatební, jen jsem jim našila bílou labutěnku kolem sukně a krku) a „modrý“ byl vlastně jen kamínek urpostřed medailonků. Tak jsem si snad moc smůly do manželství nepřinesla:). Perly jsem neměla, tedy tenkrát, dneska už ano, mám a nosím je ráda(korále i náušnice).

  3. Každý den bychom se prý měli dozvědět něco nového. Tak to už mám splněno do konce týdne! (chuckle)
    Hezké, Toro, jako vždy!

  4. Mně se líbily ty nápisy na náhrobních kamenech- lidová tvořivost je neuvěřitelná 🙂

    1. Jo, třeba i ten ze „Slovácko sa súdí“
      „Spi sladko po obúch stranách“
      jak bylo přesně řečeno kameníkovi. 🙂

    2. Jsou skvělý!
      Jeden takový epitaf o nebožce, která ráda dělala švestkové knedlíky, mě naučil děda – v němčině, poněvadž měl německé školy:
      Hier ruht Frau Morgenstern
      Zwetschgen knoedeln macht sie gern….to začínalo a pokračování už si nepamatuju. 🙂

      1. Hihi Hančo, přemýšlím, jak to mohlo být dál :)Když je epitaf o tom, že knedlíky „ráda dělala“. Ne tedy, že se jimi přecpala k smrti. Samozřejmě ta možnost tu je, ale také, že jí zaskočilo sousto, či švestková pecka. Ale možná jak těsto často zadělávala a s vervou, nakonec jí to zmohlo, srdce vypovědělo službu 🙂 Zkusi si na druhou část vzpomenout 🙂

        1. Asi tě zklamu, Maričko, ale mám okno jak výkladní skříň a nejsem schopná si vzpomenout. Ale myslím, že ta rýmovačka byla spíše o význačných vlastnostech té dobré ženy, jako třeba že dělala ráda ty knedlíky, než o příčině jejího úmrtí. 🙂

          1. Hančo, to vůbec nevadí, i tak všechna čest, že si pamatuješ ten vtipný začátek, navíc v němčině. Jen právě ten mě zaujal a tak jsem „polemizovala“ na možnostech úmrtí 🙂

  5. Toro,díky,poučilo,pobavilo a to se hned tak každému nepodaří. Opravdu bych měla raději takové učebnice,než suchopárná biflovaná fakta,pokud to fakta někdy vůbec jsou.

  6. Toro, kdyby byly v učebnicích dějepisu hezky po okrajích tvoje historická drabblata, četly by si v nich děti i o přestávce:))
    Díky, moc se mi líbily. To s bouřkou jsem znala, ostatní ne. Dr. Snow byl úžasný člověk! Nejenže myslel, ale uměl si poradit i v praxi. Ten si zaslouží hospodu i památník 🙂

  7. Skvělá drabblata, jako vždy, Toro. Nejspíš bych chtěla dopadnout jako Rebecca, ale ono to chce mít i dobrý kořínek po předcích.
    Chudák Richmann. Ten příběh jsem znala, a tak můžu doplnit, že jeho společník, který vyvázl nezraněn, byl Richmannův osobní rytec. Chvátali spolu zachytit bouřku… osobní rytec, kdo to dneska má. 🙂

    1. jj, s tím rytcem to vím, jen už se to tam nevešlo a poznámku jsem nechtěla natahovat až kdoví kam, už takhle jsou dlouhé 🙂

Napsat komentář: sharka.68 Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN