Pokud se chcete poněkud zlomyslně zasmát nebo si připomenout, že člověk pochází z opice, stačí se podívat na někoho, komu přistál ve vlasech kloš. Nebo kloši. Jen se nesmějte moc nahlas, protože až se onen chudák té hnusoby zbaví, mohl by mít nutkání vám ublížit. 😛
Kloš, vlastním jménem kloš jelení, je otravná moucha vypadající jako klíště. Zrovna teď mají dobu rojeníčka rojení… a pokud chodíte do lesa, je opravdu problém se jim vyhnout. Aspoň u nás.
Potíž s nimi je v tom, že ač jsou jelení, často se ve své snaze sehnat toho pravého hostitele netrefí a přistanou na člověku – nebo na psovi. Bohužel musím konstatovat, že ač je moje okolí nenormálně plné vysoké zvěře (před domem se mi pasou vedle srn (a divočáků) i daňci, laně přijdou až v říjnu) a v lese je velmi těžké tyto krásné tvory s mizivou mozkovou kapacitou nepotkat, kloši zcela pravidelně skončí na mě. Snažím se to nebrat osobně… ale… lezl po vás někdy kloš?
Navíc většinou skončí ve vlasech. To si takhle jdete, ostražitě sledujete život kolem sebe, abyste případnou zvěř vytušili dřív než Ari (a tedy stihli včas zařvat odpovídající povel:)), místy si dovolíte i okouzlení a chvilku poezie, když najednou… ťap ťap… ťap ťap… obvykle kolem ucha nahoru do vlasů, nebo pro změnu z čela nahoru do vlasů, případně z krku nahoru do vlasů… po vás ťapou maličké ostré drápky. V takovém případě se mi okamžitě zvedne tlak a mám chuť zavýt: „Dejte to ze mě pryč!“ Pustím, co mám zrovna v ruce, a vyrazím hledat a ideálně i zničit záškodníka.
Ne! Hysterické drbání, byť je přirozenou automatickou odezvou, nefunguje! Sice může přinést dočasnou úlevu (kloš v úleku znehybní), ale nepomůže – takhle tu bestii nikdy nechytíte. Na kloše musíte jít s rozvahou. Hledat musíte postupně, v definovaných zónách (skvělé loviště jsou hrany vlasového porostu na spáncích:)), s prsty položenými pěkně naplocho. Nalezeného vetřelce je třeba přimáčknout (nepředstavovat si důsledky v makro pohledu!), opatrně dosunout druhý prst, zachytit, vyndat, zkontrolovat, jestli je ta hnusoba opravdu kloš, a zahodit.
Vyžaduje to statečnost, chladnokrevnost, rychlé a přesné ruce… že vám to připomíná kvalifikaci na pistolníka? Jo! Něco na tom bude. Pokud jste přesní, dokážete se nevítaného návštěvníka zbavit celkem rychle. Podstatně zajímavější je to v případě, že jich je víc. Minule jsem si na kraji lesa a pole s kukuřicí tahala z vlasů postupně tři! Počítám, že se při tom pohledu místní divočáci váleli smíchy. Je fakt, že hon na vícečetné nájezdníky nebývá beze ztrát – tentokrát mě dokonce pokousali. Ok, není to takové drama, jako když vás pokouše pes nebo rafne klíště, ale taky žádná hitparáda. Kousance mám ve vlasech a velmi pomalu se hojí.
Samozřejmě jsem na internetu hledala, jak se před kloši bránit, leč našla jedinou radu – nosit hedvábný šátek – prý jim na něm kloužou nožičky. Repelenty nefungují (to potvrzuju). Hm. Zkouším si představit účinné protikloší zavinutí a (opět) docházím k názoru, že to prostě musím vydržet.
Něco o kloších najdete třeba zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Klo%C5%A1_jelen%C3%AD
A tak se dnes ptám – taky po vás jdou? A našli jste nějaký způsob, jak se bránit – s výjimkou zahalení ve stylu nikábu? 🙂
Obecně mě potom zajímají jakékoliv vychytávky, jak se bránit hmyzím útokům v přírodě – bohužel většině krvepijců chutnám, takže ani repelent na mě není na sto procent účinný. (Protichemicky oblek ovšem z pochopitelných důvodů odmítám – vždyť by z toho měli ti psi šok!:))
Tu spoustu komentářů si přečtu později, konečně jsem dopsala ty na Zvířetníku. Takže možná někdo už přidal radu, kterou mám já. A sice takovýhle sítěný „závoj“. https://tinyurl.com/yxfykztt , možná se něco podobného dá u vás koupit. Jak jsem byla loni v Praze, dokonce jsem tam dvoje přivezla, jako ochranu proti komárům na chatě, aby si lépe užili přijemné večery. Manžel jeden používá i tady, když pracuje venku. Sice, jak je síťovina hustá, je méně neprodyšná, ale jinak fakt chrání. A protože ty Dede myslím nosíš slamáček, krásně ti to na něm bude držet
Co je kloš jsem si musela najít, anlg. se jim říká „louse flies“ nebo „keds“. Ani jeden název jsem neznala a kloše jsem asi nikdy neviděla. Když jsem četla že jde to „kloš jelení“ a vidšla „mouchu“ myslela jsem, že je to zdejší „deer fly“, moucha, která zde nejvíce zužuje právě srnky a vyskou. Ale jak jsem četla odkaz, je to něco úplně jiného, vlastně je to „moucha“ jen dočasně, dokud má křídla 🙂 I když tu tedy tihle kloši také existují, fakt si neuvědomuji, že jsem je kdy viděla jak na Trixie, tak na sobě. No jak vidno, není třeba litovat 🙂
Eh, Maričko, nepochybuju, že tym u vás máte plno havěti, která zase chybí nám 🙂 Ono se to nakonec v podstatě vyrovná (s výjimkou Austrálie – tam je jedovaté všechno:))
No teda, ještě toho trochu :@ ! Mne minulý týden kousla při sbírání rybízu nějaká potvora kousek od kotníku, tady se jim říká muchničky, nevím, jestli je to správně. Už jen to bodnutí je jak když tě píchne špendlíkem. Týden jsem měla nohu jak bakuli, bolelo to, svědilo to, mazala jsem to vším možným, cpala se analerginem a otok ledovala. Všechno na houby, jen z toho ledování bych si asi uhnala regma :D, holt to muselo odeznít. A ještě kloše !!!! Bojím se to zakřiknout, ale tady jsem je zaznamenala před x lety (vzpomínala jsem na Zanu, že jsem asi taky jelen), ale nekousli nás. Od té doby nic, fakt se to bojím zakřiknout, při mé alergické reakci na hmyzáky. To kdysi dávno, to jsem ještě nebyla vdaná, jsem teď už dávno MLP doprovázela večer na vlak a rafnul mě mezi obočí komár – slyšela jsem ho bzučet. A na nádraží, na světle, měl ten -tehdy kluk – záchvat smíchu, že vypadám jak tapír, míst aby mě litoval. No nezabili by jste ho!? Já si ho vzala 😀
Alimo, tak tohle byl šrapnel (rofl) Tapír!
„No nezabili by jste ho!? Já si ho vzala“ tak to si budu pamatovat:)))
Jinak muchničky znám a mívají na mě stejný efekt jako na tebe.
Na muchničky pozor, kamarádku před lety „pokousaly“ a měla z toho dost nepříjemnou boreliózu, snad 5x přeléčenou a pořád to není úplně v pořádku.
Tak já to musím zaklepat, u nás je jich docela málo (taky nemusíme mít všechno 😉 ). Ale když nějaký usedne na madam Brooke, tak máme o zábavu postaráno! Myslivci ze tří polesí se k nám ženou, že jim tam někdo vybíjí zvěř – řve jak tur a to jenom pomyslím, že jí toho kloše smetu ze zad, neřku-li jí ho opravdu sundám (hmm, trochu odbočím – a to si nedovede představit ten cirkus, když jí ze zadku trčí tráva… (headbang) ).
Ovšem jinak tu máme všecky ostatní ssavce – mouchy, komáry, klíšťata, ovády, chlapy… všecko máme, jen si račte říct (bug) (bug)
Brůča opět nezklamala! (rofl)
Tady mohu podotknout jediné – lity lity! 😀
Život s madam Brooke zřejmě nemůže být nudný:)))
Jinak u nás jdou kloši hlavně na Ari (existují bílí jeleni?:)) a naštěstí jí jsou jedno, ať už po ní lezou nebo je z ní vybírám.
Na Berry je najdu jen výjimečně – jednak asi proto, že na černé prostě nejsou vidět, a jednak kloši asi na medvědy nechodí:))) Dostat se skrzevá její extra huňatý kožich je nejspíš něco, na to se vykašle i kloš… 😛
Bílí jeleni existují, často jsem je vídala z ranního autobusu cestou do práce. (http://e-obzor.cz/bili-jeleni/).
Nevím, jak je to v současné době – už to bude 12 let, co jsem pryč ze Žehušic, prý byli přestěhováni do Žlebů. To je ale také starší informace, takže už nemusí platit.
jsou to nyní dvě stáda….
Připojuji se k nepřátelům klošů – do minulé soboty jsem byl hrdá, klíšťaty, komáry, ani jinou zvířenou nekousnutá a nelovená osoba. Bližním jsem se chlubila, jak hmyzům nechutnám a mám pro strach uděláno.
Bohužel dorazili do Jesenických lesů (n.výška nad 1200 metrů!) hnusové klošové. Dožrali mě, dokousali a vystavili v těchto dnech nevýslovnému svědivému utrpení.
Ještě nikdy jsem na ně nenarazila a pevně doufám, že už je v životě neuvidím…
Alčo, to tě moc lituju, ty jejich kousance jsou hnusné a svěďobolí…
Hlavně, že tě to postihlo někde, kam obvykle nechodíš 🙂
Mám dojem, že tento rok je pro kloše obzvlášť příznivý. Aspoň u nás určitě. Nejvyšší výskyt jsme zaznamenali právě v tom týdnu, kdy tu byla nejstarší vnučka na prázdninách. Je fakt, že shodou okolností jsme se pohybovali ve smíšených lesích nebo jsme spolu šly lipovou Valdštejnskou alejí – a na zpáteční cestě domů jsme kloše vyhazovaly za jízdy z auta. (whew) Chudák Aňa z toho byla lehce hysterická, prý tyhle hmyzáky vůbec neznala. Zvláštní je, že se dokážou držet velmi pevně, takže nepomůže ani důkladné preventivní vytřepání vlasů, a vetřelec je odhalen teprve tehdy, až se dá do pohybu. (tmi) Hm, a to ke všemu ještě na člověku přistanou omylem, tupouni!
Vytřepávání je stejně neúčinné jako drbání. Techniku úspěšného lovu jsem popsala:))
Jinak jsem si jednou vytáhla z vlasů kloše chvilku předtím, než jsem dorazila ke kadeřnici. Nechtěla bych vidět její výraz, kdyby mi ho ve vlasech našla ona… 😀
Musím se přiznat, že s kloši jsem se (poprvé a naposled) setkala v parazitologii na VŠ (a že už je to let) a od té doby nic. Tak doufám, že jsem to teď nezakřikla, vaše zážitky jsou totiž vesměs opravdu morbidní.
Aido, máš prostě kliku, tak se jí drž! 🙂
No jo no, snad jo. Můj „nejoblíbenější“ (fakt to myslím ironicky) je jedna potvora, co se jmenuje jak já, si to najděte, střeček srnčí. 😉
Ještě toho kousek! 😀
Klošů máme mraky. Na krátkých venčeních nad zahradou, kde začínají louky a dál je les, vidím kloše na hřbetě černé fenečky, která jde vedle mě, přistávat průběžně a snažím se je hned sbírat, na šedivé srsti fenečky, která se potuluje dál ode mne, je nejdřív nevidím a oni hned lezou někam k prdelce, na bříško a do podpaží. Pejsek začne sedat a nechce jít dál, tak taky hned vychytávám, co se dá, zbytek potom doma. Černé jsme aplikovali v spot Fypryst, klošům evidentně nevadí nebo jim dokonce chutná. Šedivé stařence nechceme dávat nic. Zkoušela jsem je postříkat lidským repelentem, natřít eukalyptovým olejem, tea tree olejem a různými babskými lektvary, ale nepomáhá nic. Z dlouhé procházky se vracíme tak s cca 20 kloši v šedivé fenečce a vyčesáváme. Já mívám na hlavě 1-2 skoro každý den a už se mi párkrát stalo, že mi ve vlasech začal lézt až v noci v posteli, nevím, co dělal do té doby. To je potom horor. Vitamín B beru já i šedivá psí stařenka, taky jim chutná, stejně jako klíšťatům.
Elvíro, chudák tvoje šedivá stařenka! (inlove)
No, vzhledem k tomu, že jako jediné účinné se označuje zabalení do hedvábí, cestu znáš… 🙂
Kloše nemáme, v suchých akatových hájcích asi nejsou- zato tu jsou mraky komárů. Posedět večer na terase je za trest, už jsem vytáhla aromalampu a kapu do ní litseu cubebu, aby ty mrchy daly aspoň chvilku pokoj!
Počítej svá požehnání:)) Komáry teď máme i my, ale řekla bych, že co do množství nás hravě předháníte 🙂 (díkybohu, taky nemusíme mít všechno:))
Nenávidím kloše, nenávidím kloše! Naopak klošové ke mně chovají značně vřelé city, myslím, že jsem ten nešťastník, s kterým můžete jít v klidu do vlhkého hájku – NA VÁS lítat nebudou!
Občas mně i zkusmo kousnou, strašně špatně se to hojí (ani tea tree na to nezabírá stoprocentně).
Jen jednou jsem natrefila na rojení a fakt jsem měla pocit, že ten hysterák je na spadnutí (devil).
Zano, jsme dvě 🙂 Třeba tě to potěší 😛 Když už se s tím jinak nedá nic dělat…
U nás zatím klošů prosto, naštěstí neb na mne sedne kde co. Asi před měsícem mi z vlasů,po jejich protřesení vypadlo klíště jako chroust,bylo tak napité, že doslova cinklo o stůl.nevím, kde se na mně vzalo, vlasy několikát denně pročesávám a se psů to být nemohlo,ty mají ten diamantový prášek. Takže asi bylo přece jen přineseno,hostil ho asi Damík nebo Lidunka a pak se nějak při pochodu koček kolem mé hlavy rozhodlo přemístit na mně. Ono prý musí mít tři hostitele aby se mohlo rozmnožit ale bylo to teda fůůj! Jinak jsem měla letos dvě klíšťata a obě se umístili na mé hrudi,už jsem byla na testech na boreliozu,výsledek zatím nemám.
Tahle veliká napitá klíšťata jsem dřív nacházela na podlaze v domě, když vypadla ze psů. Fůůůj! Co psi dostávají diamant do huby (Bravecto, pro neznalé:)), máme klid. Ale taky jsem už letos jedno klíště měla, ale to malé. (taky fůůůj)
Napitá klíšťata taky občas nacházím na podlaze, ty jsou z kočičích bříšek, kam mě na prohlídku kočky nepustí. Na korku jsou vidět, ale na žíhaných dlaždicích ne, a tak se mi je podaří občas rozšlápnout. Pokud mám pantofle, stačí opatrně setřít, ale když se mi to podaří bosou nohou, tak bych si tu nohu nejradši usekla. 🙂
Tečko, přesně! Mám chodbě dlaždice v barvě více méně tmavě cihlové, a na nich ty potvoráci taky nejsou vidět. Zažila jsem a potvrzuju, že je to hnus, brrr.
my máme na chodbě teraso a na tom je klíště špatně vidět. A jak to křupne, fůůůůůůj. Naštěstí jich moc nemají, protože v těch chlupech se špatně hledají. Ale, páni psi jsou tak rozmazlení, že chodí a fňukají – až je prohlídneme až klíště najdeme. Mají za krk pipetku Advantix.
… ano také po mně jdou, bohužel na krku mi už letos přistálo i několik klíšťat (a pak že ze stromů neskáčou a že jsou jen ve vysoké trávě !!). Také mi to manžel nechtěl věřit, ale jen do té doby, než některá pomáhal lovit….
Letos je prostě klíštěcí rok. Teplá zima a vlhké jaro a půl léta – to je pro ty hnusáky ráj. A ano, i já si myslím, že číhají i na stromech – podezírám hlavně porosty mladých buků a bříz
To slyším poprvé v životě! Tak buď se to vyskytuje jen v některých lokalitách nebo to leze jen na lidi, co mají s sebou psa nebo jelena nebo nevím. Doteď jsem si myslela, že největší děs našeho lesa je divočák…
Všude tam, kde žije spárkatá zvěř. Ještě existuje kloš ovčí, ten je světlý až bílý. Na kloše jsem expert, mám znalosti přímo od doktora přes kloše, ale to je dlouhé povídání. To jsem se kdysi zase jednou vyznamenala 🙂 .
Srnci tu jsou. A ti divočáci. Jeleni asi ne. Ale na mou duši to slyším poprvé. Jeden se nestačí divit 🙂
Sím Tě, povídej,přeháněj! 🙂
Povídej!!! 🙂
Jsi šťastná žena! 🙂
Divočáci jsou problém, pokud je překvapíš. Jinak se ti snaží vyhnout. A jsou, na rozdíl od parohatých, chytří – ta bachyně, co nám i se svou smečkou (prý rudlem – tetičky a mláďata) bydlela od jara na poli před domem, odtáhla mládež nějakých 300 metrů dál do pole jen proto, že na ně Marek změřil objektiv velkého foťáku…
Opravdu se mi ulevilo, že je po žních a prasata šla bydlet jinam:))
U nás v oboře je pět a půl srnky, ale kloše jsem si přinesla pokaždé, když jsem šla na houby. To bych si s chutí tu hlavu skalpovala, je to děs. Zajímavé, tam kam jsem jezdila na houby teď posledních pár let, je les daleko větší, spárkatá zvěř se určitě vyskytuje ve větším množství než u nás, ale kloše jsem tam ještě nepotkala.
nejvíc se vyskytují ve vlhkých listnatých porostech, snad…
Nevím, u nás nebyli a lesy tu tradičně byly smíšené s převahou jehličnanů – smrky, modříny, borovice – jinak do toho buky, břízy, sem tam dub a olše. Co se tu divoce kácí, přibývá listnatých dřevin – ani ne tak výsadbou (i když ta také existuje), ale spíš to jsou divoké nálety na pasekách, tedy hlavně ty břízy a olše. Možná i to je důvod, proč se tu kloši objevili – co vím, tak intenzivně po mně lezou tak poslední tři roky…
už chápu,proč mi dávala matka do lesa šátek na hlavu…no teď bych šla asi ve včelařké kukle se síťkou..
funguje vitamin B, ten jim nevoní,ale musíš ho pojídat pořád a je po něm velká chuť k jídlu… začneš v březnu,skončíš v říjnu…
já jim nechutnám a nevoním…přitahuju jiný hmyzy..hlavně ty pruhovaný…a tuhle si na mne sedl ten velikánkej chroust (ne malá babka)…málem mne kleplo…
Na kloše taky? Mám trochu vyzkoušené na komáry a klíšťata. O té chuti k jídlu jsem nevěděla (zase jedna věc, na kterou ji svádět, to si musím zapamatovat 🙂 ), ale přestalo mi po něm celkem logicky nepříjemně smrdět pivo. 🙂
Dede, bezva téma, s kloši bojuji od dob, co bydlíme v přírodě. Ten popis přesně sedí a já se s chutí směju, ale smích mne přejde, jen zkřížím klošům v lese jejich cestu za potravou. To šimrání je skutečně PŘÍŠERNÉ!
Když pes proběhne v lese místa, kde ležela spárkatá, tak mám doma o zábavu postaráno. Proto byli a jsou knírači u mne na léto ostříhaní. Osvědčil se mi hřebínek hnidáček nebo jdu na jisto do teplých místeček na těle psa.
Proto se, JJ, říká, že po béčku se tloustne.
ta chuť k jídlu není ode mne, to řekla Alenka a potvrdila jí to i obvodní doktorka
Že bych to měla z béčka? (angel)
chuť jíst určitě…. 😀
Sednout si na mě velkej chroust, ječím ještě teď… 😛
Béčko jím, leč marně – i ti komáři to asi berou jakou příchuť (wasntme)
já byla jak Lotova žena…protě štronzo a nebyla jsem schopná vydat ani hlásku.
prej to funguje to B, na všechny křídlatý…sednou a uletěj…jen se nesmíš moc vonět a mazat krémama..to pak z kůže není to béčko cejtit….
Sharko, málem jsem smíchem spadla ze židle.tvůj chroustí zážitek mne zas převedl do 1. třídy, kterou jsem vychodila v pekelské jednotřídce. Asi si nedokážeš ani trošku,řev , hysterický ryk a hlavně usilovné mávání rukama všech spolužaček s dlouhými vlasy, do kterých s se chroustím helikoptérám tak hladce přistávalo. a byla jsem to já sama, kdo tenhl hysterický randál a řev způsobil prostým vypuštěním opravdu velkých šedesáti chroustů. No, byl to fakt =pro mne přímo estrádní zážitek.Kdysi jsem o tomhle svém uličnictví psala na starém zvířetníku, ale neumím sem dát odkaz. Dodnes cítím obrovský obdiv a až na zem vysekám poklonu skvělé paní řídící Marii ŠUPOVÉ. Nikdo krom dětí a hlavně nikdoé z nejbližších se o téhle lumpárně nnikdy nedozvěděl, i když škola stála fakt velice blízko ke stavení, v němž jsem tehdy se zlatou bábrlínkou přechodně bydlila.
Pomáhá rozdrcený hřebíček a potírat se tím a hlavně ho žvíkat protože jdou za výdechy. Nejhorší je že přenášejí tularemii.
To u nás, u vody řádí. Musíme vybírat místa kam můžeme jít bez obav se psy na venčení.
U nás by od nich byl klid asi jen na loukách, ale ty máme zvěří obsazené od jara furt – jindy býval klid aspoň přes léto. Tam prostě Ari pustit nemůžu. Vždyť máme před barákem i daňky!!! (poprvé)
Dede, i na loukách jsou, protože v noci tam chodí snad veškerá populace spárkaté a ta úspěšně trousí kloše okolo sebe. A když se rojí tak zabloudí i na zahradu. Halt je to příroda.
No vidíš, máš svoji vlastní oboru!
Na kloše. 🙂
Jenny!!! (rofl) (rofl)
Jo, je to jak obora, to je fakt. Akorát, že bych se bez toho docela dobře obešla. Vždyť to není normální, ne? Navíc mám dojem, že jak u nás neexistují jiní predátoři než myslivci, přežívá spousta nezdravých kusů. Včera večer se srnka (hezká, to jo), snažila v podvečer (už se skoro setmělo) něco vykutat z asfaltu na silnici. Přijíždějícího auta (mého:)) si nevšimla. Ploužila jsem se krokem a když nic, zablikala jsem. Nic. teprve zatroubení ji probralo a odskočila do lesa. Já vím, že srny jsou pitomé, ale až tak?
co máš v noci( v podvečer) co dělat venku? Do Klekání doma!!! 😉
😀 To je přece doba, kdy jedu do supermarketu… sem tam musím, tak jezdím až tehdy, když se většina lidí spolehlivě kouká na telku:)))
my máme nejvíc srnek a zajíců, Legy zajíce s chutí prožene. Daňci tu sou taky i jeleni, ale ti jsou ve dne asi schovaní-
Tak si, Dede, říkám, jaká jsem to šťastná žena, že už jsem tyhle potvůrky hodně dlouho neviděla. U nás nějak zmizeli či co – a ne že by mi chyběli. 😀
Radu nemám, ale představa, jak jim kloužou nožičky, mě pobavila. 😀
Ty nožičky jsou čínské mučení, brr. (whew)
Navíc ty kousance se fakt nehojí – mám ve vlasech za uchem tři už týden 🙁
Zkus Tee Tree olej, ten zabírá a vyhojí to.
Bacha, já s tím skončila na kožním 🙁 .
Je to možné, můžeš mít alergii. Já tím potírám všechno a lahvička má čestné místo v cestovní lékárničce.
Alex, aplikovala jsem, byť dostat to na správné místo do vlasů není jen tak (mám ty štípance vzadu za uchem). Uvidíme, co to udělá, zatím jsem na to dávala jen alpu.
a nedrbe ti to nožička od brejlí?
Ne, je to víc vzadu. Ale jsou minimálně tři a tak blbě svědí/bolí. Fuj.