Dívám se s něhou na svoji malou skalku. Mám ji už několik let, mezi pískovcovými kameny roste několik druhů skalniček. Je to půvabné zákoutí, ale… Alpské louky to opravdu nejsou!
V Alpách jsem byla v životě několikrát, v létě i v zimě, ale nikdy v době kvetoucích vysokohorských luk. Až letos v červenci jsme před vytrvalým deštěm v severní části Alp utekli do Dolomit a já konečně na vlastní oči viděla to, po čem jsem toužila už kdysi dávno, když jsem poprvé četla knížku Heidi, děvčátko z hor. Koberec různobarevných alpinek v jejich přirozeném prostředí.
Dolomity 2020
Dolomity jsou turisticky velmi přívětivé hory, protože působivé skalní štíty se vypínají z pořád ještě dostupných křídových kopců. To znamená, že i méně zdatný turista se může vyvést až do nějakých dvou tisíc metrů nad mořem a tam si potom chodit po poměrně schůdných cestách a pěšinách – s divokými horskými štíty na dosah. A s kvetoucími loukami pod nohama!
A tak se stalo, že jsem s bezdechým úžasem koukala stejně často do kraje jako na zem. Zatímco můj muž fotil se velkým foťákem úchvatné výhledy, já se stejně často krčila v trávě a fotila kytky. Pojmenovat jsem jich byla schopná sotva polovinu, ale nijak to nezmenšovalo moje nadšení.
Když jsem se na jednom z výletů uvelebila ve stínu, v koberci lučních květů kousek nad úzkou stezkou, věděla jsem, že je to nejspíš nejhezčí okamžik našeho dolomitského toulání. Seděla jsem pod malou, větrem ošlehanou borovicí, kolem mě kvetlo všechno to různobarevné kvítí, a z osamělého údolí hluboko pod mýma nohama se nesl zvuk zvonců popásajících se krav. Byla to chvíle dokonalé radosti, na kterou nezapomenu.
A tak vám přeju, aťsi tohle léto také podobnou radostnou chvilku zažijete. Však se taková vzpomínka hodí – třeba za studených zimních nocí:))
Další fotky najdete zde: https://sandvika.rajce.idnes.cz/Dede_-_Dolomity_2020_-_Alpske_louky
Některé obyčejné kytky znám (jetel, pomněnky a tak), ale většinu ne. Pokud názvy znáte a chce se vám, doplňte prosím názvy do komentářů! 🙂 Možná stylem… a ta žlutá je xxx 🙂 Děkuju!
Jak jsou tu dnes ty krásné louky, najednou jsem si vzpomněla na krásné „luční“ duo z Trháku. ¨
https://www.youtube.com/watch?v=BSwOHVq4RNw
Dede prostě nádhera. Jména většiny kytek neznám, ale tvoje ponožky do barev louky ladí. Jak píše „číslo“, dokud to člověk neuvídí na vlastní oči, nevěří, myslí si, že jsou to uměle naaranžované, nebo přibarvené fotky. A pak když tam je, je z té pravdivé krásy paf. Také jsem si při našich cestách do takové louky sedla, rozhlížela se a měla nepopsatelné pocity. Nejen představa, že po louce běžím, ale že se do ní tak nějak rozpouštím, jsem její součástí, chci tam zůstat. Zcela jiné pocity, než třeba při sebekrásnějších vyhlídkách na město, romantické uličky, prostě kde žijí lidé. Tam pak moje fantazie pracuje s lidmi, případně se zvířaty, vidím sama sebe v odpovídajících „převtělení“, v kostýmech. Na loukách je to spojení jen a jen s přírodou.
Děvčátko Heidi miluji dodnes, knížku jsem četla a není to zase tolik let zpět, co jsme viděli jedno z několika starých zfilmování (jelikož manžel ji neznal, musela jsem mu ji představit. Film se mu líbil). A jedna moje zdejší česká kamarádka má překrásnou fenku NO jménem Heidi 🙂
Máš pravdu Maričko, krásu a kouzlo je možné nacházet na mnoha místech a pokaždé je to jiné. V té přírodě je to takové… živelnější? Čistší? těžko říct. Rozhodně je to krása, která sytí duši 🙂
Krásné, opravdu moc.
Kvetoucí louku provozujeme na naší zahradě třetí rok, skalku jsme naopak zrušili.
Já mám skalky dvě – jednu před domem a druhou v koutku u schodů na terasu, maličkou. Obě mají hodně kamení a méně rostlin:))
Alpy miluju v létě ní v zimě. Myslím bude brzo čas tam zas v létě vyrazit, teď jsem tam byla vždy jen v zimě, poslední roky.
Alpy se mi líbily i v zimě, jen je potíž, že se nedá v podstatě nikde chodit, protože obyčejné cesty se většinou neprotahují, buď je to silnice nebo stopa pro běžkaře. Byli jsme tam se psima, takže to byl opravdu problém, najít procházkovou trasu. Nestěžuju si, jen konstatuju:)) Prostě, bez lyží je to tam jen na koukání… (nebo na silnice 😛 )
Tak když jsou téma Dolomity, tak přihodím pár fotek z naši ferratové výpravy. Ale co dodat, je to prostě nádhera 🙂
https://mega.nz/folder/eDxxHISa#8rm5np5S3ocmO3JORcHeHw
Krásné fotky – moc se mi líbí noční městečko a fotka havrana u kříže je dokonalá.
Havrani nás tam sledovali u vrcholu 😀
A městečko se jmenuje Casso https://mapy.cz/s/culadalema
Zajeli jsme tam ze srandy v noci jak bude vypadat něco, co na mapě vypadá tak strašně odlehle. A bylo to opravdu úplně zapomenuté místo.
No, mêli hlad, havrani. A čekali…
Ulítlo mi Ba 🙂
Jojo, to je jinej level prožívání 😀
Páni, je radost nechat se takhle pohladit na duši! Chápu tvé pocity a přávidím.
A ty ponožky se do té pestré krásy náramně hodí! Nezapřeš, že máš vkus 🙂 .
Ach ano, ponožky… 😀 Tyhle jsou opravdu konzervativní, protože jsou obě stejné:))
Hm a jak to při jejich pestrém dyzajnu poznáš, ha!
No… moje jiné ponožky mají každá úplně jiný obrázek 😛 Tohle jsou jen kostičky 😀
Dolomity jsou prostě nádherné. Kdo tam nebyl, fotkám nevěří a říká si „to přikrášluje ta fotka“ a pak tam přijedete a zjistíte, že to je ještě mnohem hezčí než na fotkách a vlastně to ani fotkou vyjádřit nelze.
Jo. Přesně 🙂
Moc hezké. Já mám horské louky spojené tak nějak s výlety do hor v květnu, kde všude tečou potůčky a kolem nich rostou obrovské zářivě žluté blatouchy. To jsou horské kytky pro mě. Tyhle jsou sice taky moc hezké, ale jiné.
A petrklíče a devětsil a odkvétají bledule… Ano, takové louky taky znám a díky nim snáším bahnivé předjaří:))
Hezké
Dede – chvíle dokonalé radosti, to je to, co dělá náš život barevný. I já je zažívám v přírodě a nejvíc na jaře – když si tak jdu se psem, kolem nikde nikdo, jenom ptáci a probouzející se lesy nebo louky a pak se mi zachvěje osrdí a já se cítím zase jako malá holka.
Jinak ti musím přitakat, opravdu nejkrásnější louka je ta jarní horská. Já ji zažila ve Vysokých Tatrách a asi nikdy na ni nezapomenu. Ale na druhou stranu musím říct, že letošní letní louky u nás jsou naprosto dokonalé – díky dešťům jsou zelené a hlavně barevné, až oči přechází – bílá, modrá, cyklámen a žlutá… krása nesmírná
P.s. fotkami jsem se kochala už včera večer, některé kytičky jsem znala, některé odhadla a na některé jsem jenom zírala. (h)
Máš pravdu, letos je to krása skoro všude… navíc já dobře znám horské louky od nás z Krkonoš, hned nad chalupou jsou… Ale tohle je jiné, už pro tu krátkou trávu, která výš nevyroste a nedusí kytky. Už dole v údolí (třeba jen pouhých 1000 mnm vysoko:)) je tráva vysoká, takže sekají, dělají sena… a je to podobné jako u nás. Tam nahoře je to prostě jedinečné.
A já si seděla na tom bidýlku pod zakrslou borovicí, poslouchala zvonce, neviděla jediný kousek civilizace a byla šťastná jak blecha:))
Dede, to je nádhera. Moc ti to přeju. Jdu se ještě kochat do alba.
JJ, byla to nádhera a já jsem navíc na tenhle druh krásy zatraceně vnímavá:)) Svým způsobem jsem taky bývala děvčátko z hor (pravda, ne z Alp, ale z Krkonoš:)) – byť jen po otci a většinou jen víkendově a prázdninově (inlove)