HOST DEDENÍKU – Netopýr budečský: Baby-batsitting (3)

Tomina se narodila, když jsem měla její matku v péči a trčely jsem spolu v karanténě. Ve dvou týdnech života se obě holky stěhovaly do centrály záchranné stanice, kde jsou přece jen dobře vybavení pro případ, že Tomina nezvládne odstav.

 

 

Odstav moc nezvládala.

Nakonec jsem si ji zkusmo vzala domů do individuální péče — s tím, že odborníci pro ni neudělají o moc víc než já. Během prvních několika dní jsem ji za velké trpělivosti po večerech učila jíst. Na etapy.

 

Ještě hubená

 

Dříve nebo později jsem však musela strávit večer mimo domov. Co s nesamostatnou, tříměsíční netopýří holčičkou, která už by se o sebe měla v přírodě starat sama?

Vrátím se nejpozději v osm a začnu krmit.

Až budete chtít rozesmát Boha, povězte mu o svých plánech.

Večírek s kolegy byl plně rozjetý, když jsme museli opustit loď. Doslova. Prošli jsme se po nábřeží a na pár dalších hodin zaparkovali na zahrádce nábřežní hospůdky.

Domů jsem se vrátila v deset.

 

Kdo mě to budí!

 

Školení netopýra na misku probíhá v několika fázích:

Naučit netopýra, že červ je k jídlu.

Naučit netopýra, aby hledal červy dole.

Naučit netopýry, aby si je z misky vzal sám.

 

Tomina se nacházela ve fázi dvě, a tak jsem ji zase vzala do ruky hlavičkou dolů kolem malíkové hrany. Červy jsem jí podávala z misky, na kterou měla výhled. Když baštila druhého červa, přemýšlela jsem, zda trochu nepromíchat červy v misce a nějakého jí přitom nenastavit, aby pochopila, jak se z té změti v misce dá jíst.

Tomina dojedla druhého červa a třetího si z misky vzala sama.

Cože?

To je všechno?

 

Nefotit!

 

Ten večer jsem počkala, až Tomina dojí druhou večeři, dala jí do postýlky misku s červy a doufala, že si třetí, čtvrtou a pátou večeři naservíruje sama.

Ráno jsem měla dojem, že červů v misce ubylo. Netuším, kolik přesně. Zkontrolovala jsem podestýlku; pár červů z misky vždycky uteče.

 

Večer jsem trávila čtením ve společnosti Tominy schované ve fusaku, občas vykukující ven, občas baštící z misky.

 

Na hodinu jsem ji Tominu vypustila do ohrádky, pak ji uložila do postýlky a dala jí tam denní porci červů.

Tentokrát jsem ale nepřestěhovala postýlku do obýváku, ale nechala ji v ložnici. Až bude Tomina jíst, tak to podle křupání a mlaskání poznám.

 

Už jsem velká holčička

 

Poznala jsem. Každé dvě hodiny. Naposledy ráno v půl sedmé. Miska s červy skoro prázdná.

Doteď jsem počítala červy, které snědla. Ode dneška ji budu vážit.

Váhu nemám moc přesnou; ačkoliv jsem Tominu schovala do látkového pytlíku a dala do velké mísy, váha přeskakovala o několik gramů. Tomina měla něco mezi 22 a 25 g.

 

V neděli jsme vypozorovala další změnu: Tomina dlouho poletovala tam a zpátky po ohrádce, jako kdyby zjistila, že létání je skvělé.

 

Každý netopýr, který se umí najíst z misky, je výhra pro obě strany.

Netopýr se může najíst, kdy se mu zachce. Ostatně ani v přírodě nejí najednou a chodí lovit několikrát nočně.

Krmič má pak volnější ruce. Jen zkontroluje, zda není netopýr podezřele hubený, naservíruje jídlo, případně vyčistí postýlku.

 

Protože Tomina začala opravdu vypadat, že má budoucnost, začala jsem její budoucnost konzultovat.

 

Už mám vlastní zásoby…

 

O netopýřím rodinném životě se toho ví docela málo. Jsou známá zimoviště a letní byty. U některých druhů je známo jen jedno. Jak netopýřata ví, kam chodit zimovat, kde trávit léta a kam chodí rodiče dělat ty směšné dospělácké věci?

Jedna možnost je, že se ještě nějakou dobu po odstavu a osamostatnění drží v blízkosti matky nebo aspoň jiných dospělých netopýrů z kolonie.

Tomina má výhodu — má zdravou matku, která naštěstí ještě neodletěla. Když nad Tominou visel otazník, zda neskončí mezi nesamostatnými hendikepy a zda vůbec přežije, matka se málem dočkala vypuštění. Pak ovšem jedné nově příchozí trvale hendikepované samici narostlo břicho. Pořádně.

To znamená, že nadějná dvojčata budou potřebovat adoptivní mámu, aby je provedla po tajích netopýřího života. Vypuštění maminy (které jsem u sebe říkala Uječená) bylo odloženo přibližně na konec července, až budou dvojčata vzletná.

Narodili se dva kluci – pár dní potom, co jsem si odvezla Tominu.

 

Až Tominina máma odletí, bude mít na starosti hned tři děti.

 

Chcete těmto úžasným zvířátkům pomoci? Podívejte se sem! http://www.nyctalus.cz/cz/sos-netopyr/podporte-nas.html

Aktualizováno: 18.7.2022 — 14:57

25 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Další velice zajímavé počtení a fotky. Moc za tyhle nejen krásně podané články, ale s tolika informacemi o netopýrech děkuji!

  2. Tak, jak píše MaRi. Jsem ti vděčná za to co děláš a ještě se s námi podělíš. A až se dostaneš do netopýřího nebe, jak píše Tora, budeš preferovat červy nebo zophobáky?
    Přeji hezký pobyt na horách, odpočinek a ve zdraví se vrať!

  3. Někdy je docela deprimující vědomí, co všechno ve svém (už ne nízkém ;( ) věku nevím. Proto jsem vděčná za každý nový poznatek. A o těchto zajímavých tvorech jsem se dozvěděla už opravdu hodně. Za to dík.
    Už se těším na další článek.

    1. Člověk se pořád něčemu učí, a mám dojem, že čím víc se dozvídám, tím víc vidím, kolik toho ještě nevím. Je to krapet deprimující 😛
      Články možná pošlu Dede ještě před odjezdem, jen se v komentářích objevím až po návratu z hor 🙂

  4. Jsi úžasná, opravdu. Netopýří babička non plus ultra. Půjdeš do netopýřího nebe jednou!

  5. Netopýrko, je to prostě napínavé! 🙂 Učit osiřelé štěně nebo kotě, to zvládne plno lidí. Netopýří holčička však má kapku jiné potřeby, že:)) Jsem zvědavá na výuku lovu. 😀 Jsi úžasná, protože najednou je potřeba diskutovat o Tominině budoucnosti – bez tebe by to nejspíš potřeba nebylo (inlove)
    Eh… co cvrčci? (wasntme)
    Ti dva mladí od handicapované maminy taky skončí u tebe? 🙂

    1. Doufám, že všichni šťastně odletí spolu jako rodinka! 🙂
      Cvrčci… o těch ještě napíšu, momentálně mám doma živochytku a naštěstí se včera večer ten ložnicový nadrženec odstěhoval do obýváku 😀

      1. Eh… doufej, že se mu nebude chtít zpátky do ložnice 😀 Popravdě… zešílela bych z takového spolubydlícího! 😡

  6. Musím říct, že dneska mi netopýři přijdou i roztomilí 🙂 Posledně mě zaujalo, že Tomina v ohrádce echolokovala… jako že pískala?

    1. Ono to nejde slyšet, frekvence je příliš vysoká. Vysílala krátké vysoké hvizdy a podle ozvěny si mapovala okolí, aby pak mohla bezpečně přistát. Ze začátku si párkrát natloukla tlamku. Echolokovala často i při krmení a pokoušela se jídlo baštit křídlem, protože instinkty jí říkaly, že se jí za letu při lovu

  7. Jé – Tomina je neskutečné krásná netopýrka. Teda aspoň v mých očích, ale kdo ví, jak to mají s krásou letouni 😉 . Jsem ráda, že přišla na to, že červíci jsou k jídlu a že na ni mamča přece jenom počkala. Stejně mne zajímá, jak se naučí chytat létající hmyz, když doteď byla krmena jenom tím lezoucím… Další milé a zajímavé čtení

    1. Je krásná, celá máma. Létat se naučila skvěle. Doufám, že bude skvěle i lovit. Zatím se zdá, že instinktivně ví, jak na to.
      Detaily v příštím článku 🙂

  8. To je fajn, že se starají i o mláďata, co nejsou vlastní. Jak vlastně dopadl ten nácvik lovu na lodžii? O tom bys taky měla napsat

  9. Další úžasné čtení! No, co na to říct, kromě toho, že jsi prostě skvělá,… jako netopýří babička ses osvědčila… teď by to mohli být pro změnu kluci, ne? 😀

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN