I letos došlo na kočky, jako každý rok. Vždyť bez nich by to přece vůbec nebylo ono…
Hurá, panika!
Téma: Zachovejte paniku
Úvodní poznámka:
Letos začneme opět kočkami (ale nebudu se jich držet celý měsíc). Postupně se vám tu představí naše nové kočičí osazenstvo – s černobílou madam Rozárkou se už znáte, a k ní vloni v květnu přibyla trojčata Goliáš, zrzavobílý kocourek, a dvě – opět černobílé – kočičky Sára a Zuzi. Ano, občas doma vidíme dost černobíle…
Co víc o nich říct? Jsou roční, takže mladí a nabití elánem.
Vítejte v Hotelu U Devíti koček, verze II…
Drabble:
Zahoukal vlak.
Hurá! Vyletíme jako střely, doleva, doprava, chodbou do kuchyně, cestou smeteme polštáře z lavice, podrazíme nohy domácímu, ze stolu srazíme půlku nákupu a spokojeni s dobře odvedenou prací si jdeme lehnout do pelíšku.
Zabzučel zvonek.
Hurá! Vyletíme jako střely, shodíme deku z okna, ovladač na zem, čímž pustíme televize, hurá, další důvod k panice, vyletíme po schodech, proletíme šatnou, strhneme tři kabáty, vylijeme vodu z pítka a spokojení s dobře odvedenou prací si jdeme lehnout do pelíšku a čekáme na další podnět.
Zazvonil telefon. Hurá! Uděláme domácí pár šrámů na nohou, vyletíme po zácloně…
Udržujte paniku! Je príma!
Adrenalin, kam se podíváš
Téma: Sosáky
Úvodní poznámka:
Pro ty, kteří se s tímto zařízením nesetkávají často: Bezpečnostní token (případně autentizační token, šifrovací token, USB token, často označovaný pouze jako token) je převážně fyzické zařízení, které usnadňuje uživatelům zabezpečených služeb ověření pro přístup a užívání.
Krátce – je to takový malý čudlík, co se strká z boku do notebooku a bez něj prostě nemůžu dál pracovat…
Drabble:
„Hele nechte toho, slyšíte?“
„Kruci, kdo mi šlohl můj token? Ho potřebuju, vy trdla! Já se tady s váma nebudu dohadovat, jasný? Koukejte mi ho navalit zpátky, chuligáni!“
Domácí leze po čtyřech, baterkou svítí do všech koutů. Tady je! S úlevou vytáhne token zpoza stojanu na televizi a vrací se ke stolu.
„Koťata! Okamžitě mi přestaňte strkat vaše zvědavý sosáky do mých papírů! To není na okousání, Goliáši! To je bezpečnostní protokol, troubo! Musím ho podepsanej vrátit! Jak já teď budu v práci vypadat?“
Domácí nešťastně rovná okousaný a poslintaný dokument. Že bude home office takový adrenalin, to opravdu nečekala!
Rozárčin úděl
Téma: Ženský úděl
Úvodní poznámka:
Psáno na jako druhé, nesoutěžní drabble. Na všeobecnou žádost jsem musela vyvážit své drsné historické drabble. A kdo jiný by to mohl napravit, než Rozárka…
Drabble:
Nemám to jednoduchý. Když jsem konečně srovnala kocoury, klidně si odešli za Duhu. Asi už je nebavilo uhýbat mi z cesty, nebo co, nicméně Velká kočka mi sem teď (nevím proč) poslala trio nezvedenců, kteří se snaží obsadit mi MOJE okno, MŮJ pelech (že jsem v něm už půl roku neležela? No a?) a – co nejhoršího – obsadit mi JEHO.
Cha. Padla kosa na kámen.
Z okna vypadli jak cukráři, pár dobře mířených je naučilo. K pelechu stačilo přiblížit se a zasyčet. Na NĚJ stačilo pár měsíců nemňouknout, a jak kolem mě teď skáče.
Mým údělem je výchova.
Koček i lidí.
Závěrečná poznámka:
Pokud někdo nezná Hotel U devíti koček, slovy ON či ONA (a jejich ekvivalenty) označuje Rozárka své domácí.
On to fakt myslel dobře
Téma: Dobrá rada od špatného rádce
Úvodní poznámka:
Další nesoutěžní drabble. Já za to opravdu nemůžu, on se prostě vetřel.
Drabble:
„Podívej, tyhle kousky jsou – mlask mlask – nejlepší, vidíš?“ Černý kocourek stojí u misky a radostně vrní.
„Ale Jájo…“
„Tady máme křupiny,“ přesune se černá koule vedle, „z těch si vybírej tyhle – ono už jich je tu jen pár, safra,“ vrtá čumákem v granulích. „Snad je domácí brzo dosypou, vidíš, tyhle světlý,“ vrhne se po posledním exempláři. „Chrup, chrup, vrni, vrni!“
„Počkej…“
„A jogurt,“ vylizuje Jája další misku. „Občas dávaj sejra, to je labůžo!“
„Ale když tys to všechno sežral sám,“ vydechne nešťastně dočasně ubytované kotě.
„Fakt?“ podiví se Jája. „Opravdu? Nevadí, hele, vody je tu dost pro oba… vrni, vrni!“
Závěrečná poznámka:
Kdykoli si na něj vzpomenu, usmívám se od ucha k uchu. A současně je mi strašně, strašně smutno. Tolik mi pořád chybí, ta moje černá díra…
Kočičí brainstorming
Téma: Plocha pro vaši reklamu
Drabble:
„Ruce,“ řekne Čeněk. „Pořádně, nad zápěstím.“
„Kdepak,“ odporuje Silver. „Stehna, odshora až dolů. Nešetřit, přitlačit.“
„Nevím,“ zapochybuje Barbucha. „Sukně to schová. Nebo si vezme kalhoty a ostatní uvidí prd.“
„To je fakt,“ uzná po chvíli Silver. „Tak ruce, hlavně v létě.“
„Přece musí existovat něco, co funguje celoročně?“ dumá Barbucha a brousí si drápky.
„Jasně že existuje, vy chytráci,“ broukne Rozárka. „Ale taky by to mohl být poslední poutač, co nadrápeš, protože pak hned posypeš do útulku.“
„Fakt, Rozárko? Ale stejně mě to zajímá. Jak teda?“
„Vezmi ji drápama přes obličej. Tam tvou reklamu schovat nedokáže. Ale – já tě varovala!“
Koncert pro dva hlasy a jednu nechápavou
Téma: Zpívá celá cela
Drabble:
„Wauauuauuu!“
Domečkem se linou prapodivné zvuky. Neslyším. Zabraná do práce soustředěně ťukám do klávesnice.
„Wauauuauuu!“
K nelibozvučnému zpěvu se přidává hlučné škrábání. Hele, home office je home office, perte se kočky, jak chcete, někdo na ty vaše kapsičky vydělávat musí.
„WAUWAUUUWAUUU!“
„Zatracený kočky, co zas…“
Úpěnlivý nářek mě konečně zvedne ze židle. V kuchyni Goliáš škrábe na dolní zásuvku jak o život.
„Já se z vás picnu, dostali jste před hodinou! Nás sežerete!“
Otevřu šuple, z něj vyletí Sára jak bodnutá včelou, vztekle zahlíží.
Hodinu musela ječet jak na lesy, hodinu Goliáš marně škrábal šuple. Domácí je úplně tupá!
Wauuuu!
Závěrečná poznámka:
Za úžasný název děkuji mila_jj!
Jak v hotelu vypukla krize
Téma: Nejposlednější z posledních
Drabble:
Tři páry očí se navzájem ostražitě sledují. Tři těla, přikrčená, napružená. Tři mrskající se ocásky.
Vypukla krize!
V misce na dně trčí jedna jediná, poslední, ta úplně nejposlednější ze všech. Poslední granulka.
Přežije jen ten, kdo tuhle dobrotu získá.
Pružná těla vyrazí. Nad miskou zuří lítý boj. Uši, ocásky, tlapky, vše víří v jednom černobílozrzavém chumlu.
„Co tu blbnete?“ vejde domácí. „Jestli zas vylejete vodu, dostanete za uši.“ Sebere misku, vrchovatě ji nasype. „Tady máte, hladovci. Hele, kam jdete? Máte tu čerstvé granule!“
Pcha. Kdo ti o ně stojí? Tohle přece není žádná zábava, když si můžeme nabrat, kolik chceme…
Toro krásné a tak ze života.
Toro zase móóc krásné – všechny!!! Ale nejvíce jsem se zasmála u té první, tu kalamitu úplně vidím před očima 🙂 . U nás některé z koček při neznámém zvuku pelášily rovnou za postel. Ale ve zmenšeném provedení za sebou při úprku z linky kočky také nechávaly „potopu“ – někdy doslova, protože něco rozlily. Sice už je to jen vzpomínka, ale stále živá. Ze současných tří koček teď na linku skáče jen Woody. Cvalka Rusty má co dělat aby vyskočila na židli či postel a Ginger se o skok na linku nikdy ani nepokoušela. Zato dřívější Dixie a Smoky bývaly na lince často. Mně osobně to vůbec nevadí, naopak mě těší, když mě Woody při práci sleduje – sedí a přede. Jenže ty dvě předešlé se mi někdy tak motaly u rukou a překážely, že jsem na ně občas křikla, ať jdou pryč. No velice brzy jsem s tím přestala a raději šla kočku zvednout a postavit na zem. Obě totiž na okřiknutí reagovaly stejně jako Tořino trio. A když kočky vystartuje, zadníma nohama vykopne-převrhne (na zem, do vzduchu, na mne) vše, co jí zrovna stojí v cestě. A jelikož moje linka byla a je málokdy prázdná, spíše naopak, věcí, které obyčejným kočičím seskokem mohou dojít úhony tam vždy bylo dost Ne vždy jsem zareagovala dostatečně rychle.
Toro, jak funguje venkovní kočičí oplocení?
Dede, vídej zpět. Doufám, že nám ukážeš více fotek, než jen kousek alpské louky co tu je jako tapeta. Nadšení nad tou krásou zcela sdílím, také jsem se toho pohledu při první cestě do Alp nemohla nabažit. České louky jsou také krásné, ale alpská květena, snad tím, že je nižsí a hustší dělá celý kvetoucí koberec šťavnatější či jak to mám napsat.
Díky, Maričko. Oplocení funguje, vylezli tam, dostali šlupku a už tam nelezou 🙂 občas ho dokonce zapomeneme zapnout, ale oni už se přes plot fakt nesnaží lézt (ťuk ťuk ťuk). Doufejme, že jim to vydrží.
A děkuji za krásný komentář 🙂
Moc hezké takhle při pondělku, přímo balzám na nervy, který potřebuju! Máme doma řemeslníky, kteří vrtají do zdi, nahlas jim hraje rádio a sami o sobě jsou taky hluční. I Denis je znechucen, neb mu byly přemístěny 2 pelechy na jiné místo.
Něco jako Hurá, panika! jsem zažila u rodičů snachy, kteří, když jsme se poznali, měli 4 kočky, z toho 2 mlaďošky. To byl pěkný rachot, když se puboškám podařilo strhnout i starší generaci! 🙂 Nikdy bych nevěřila, že kočičí dupání je tolik slyšet!
Jeje, dupou jak sloni. I když prý vlastně sloni chodí tiše. No naši dupou jak stádo buvolů teda.
Naše kočka Čerťa má snad kočičí svatozář, alo ono to bude tím, že je polovenkovka a dostatečně se vyřádí venku, nebo vyřádila, ona je to už důstojná cca 7letá dáma :-). Přišla jako odrostlé vyhublé kotě, pak se ukázalo, že i s 2 koťaty, vděčná za cokoli poživatelného. Dneska? Madam papá pouze Gurmetky paštičky nebo syrové maso, to kdykoli, jakékoliv množství i druh :D. A granule, když je nejhůř nebo si chce chroupnout.
Jája. Jednoznačně Jája. Ono je vždycky jedno zvíře srdeční záležitost, ať kočka nebo pes, i když ty ostatní bychom taky nedali. Můj osudový pes byl Majk, i když zjišťuju, že se mu Darek, jak stárne, začíná čím dá víc blížit. A to Majk jako mladej byl ničitel na x-tou. No jo, byl dobu dopoledne doma sám, nebyl nikdo, kdo by řekl fuj. Darek, protože jsme s ním vlastně pořád, snad kromě pár kapesníků, nezničil právě kvůli tomu „fuj“ nic. Nedala bych ho nikomu ani za nic, děláme pro toho diabetika první poslední, ale Majk byl jen jeden…
Tak tak, máme rádi všechny, ale někteří jsou prostě srdcovky. Kdoví proč, to asi určit nejde.
Kdo to mlátí do dveří? Leda Adéla. Oriáši, ty? No, leda by tam Adél byla zavřená… byla, Oriáš jen naznačoval, kde to někdo mlátí do dveří 🙂
Trysk bleskový se u nás koná jen občas v rámci hry, přece jen už nemám kočičí mládežníky- ale dovedou si to užít 🙂
Toto, mít doma koťata je radost- až někdy na psotník… ovšem Jája je nezapomenutelný 🙂
Díky, Matyldo, je to tak.
Pamatuju si je, vtipný historky
Díky 🙂
Kočičíííí (inlove)
Já vím, že to není účelem, ale zvolit nejlepší drabble z dnešního výběru je jednoduché. Nejlepší jsou všechna!
Těším se na další.
Jsem ráda, že se líbily.
To jsem si zase hezky početla, díky.
I já děkuju
Toro – miluju tvoje povídání o kočkách a je jedno, v jakém formátu – jestli drabble, povídka či celá knížka 😉 .
Těžko si vybrat, které stoslůvko se mi líbilo nejvíc – panika je bezva, jednou za čas ji potřebuje každá kočka, byť už dávno koťátkem není. Tak tokeny se u nás neztrácejí, protože je doma nepoužívám (já ani nevěděla, že je používám v práci!), ale taky je bezva hledat poslední klubíčko černé bavlnky na dokončení výšivky…
Jája je nezapomenutelný a za každou jeho dobrou radu by barskdo aj stovku dal (rofl) . Co se týká reklamní plochy – tak u nás se už drápe výjimečně, ale najde se – za to modřiny od radostného vítání se najdou téměř vždy.
Co se týká koncertování, to zvládnou oba kluci – za zády se vplíží do prádelky či garáže a pak se diví, že je zavřu. Ale je pravda, že Zikmund se dokáže ozvat mnohem naléhavěji (chuckle) . A kočičí krize – o jé, to znám. Ziki stojí u dveří do sklepa (kde má na schodku misku) a žalostně mňouká – otevřu dveře.. a pak buď za á miska je prázdná – dosypu, Ziky na ni koukne a odejde… anebo za bé miska je plná (poloplný, čtvrtplná…), Ziky na ni koukne a odejde. Ovšem nikdy nepoužije ta kočičí dvířka (headbang) !
Ygo, moc díky za krásná slova. Jo, ono je to všude prakticky stejné…
Toro, mám tvé kočičí příhody moc ráda! Dnes mě navzdory všemu nejvíc dostal Jája… (inlove)
Jája byl miláček. Druhý takový není a nebude. Bohužel.
Toro, příhody z kočičího světa jsou jako vždycky báječné a tak pravdivé 😀 . Vždycky, když čtu o Jájovi, mám před očima Pepíčka. Byl to mohutný černý kocour, ke mně se dostal až na „důchod“ jako životem pořádně otřískaný starý harcovník, pobyl u mě tři krásné roky. Už pěkných pár let tu s námi není, ale vzpomenu si na něj snad každý den. Úplně ti rozumím.
Jojo, někteří jsou nezapomenutelní. Občas si vzpomenu na každého z nich, ale na naši černou díru velmi často.
Kočky nikdy nezklamou – a Tora taky ne!
Diky 🙂
Jů, kočky! A můj oblíbený koncert k tomu. Jednoduše – Toro, umíš rozdávat radost a tví čtyřnozí kamarádi ti v tom vydatně pomáhají.
Díky za podporu. 😀