Milí čtenáři, v týdnu od 20. do 26. července bude Dedeník spát letním spánkem, neboť vyrážím na dovolenou. Jedeme na toulačku… někam:)) Jediné co momentálně vím, je místo našeho prvního noclehu, které bude nedaleko od Salcburku. Kam pojedeme dál se uvidí:))
S největší pravděpodobností budu dávat nějaké fotky na Skupinu Dedeník na FB, ale vzhledem k tomu, že si s sebou neberu počítač, asi nic nebude tady na stránkách – ono se to z mobilu opravdu nedělá dobře. Komentář však z mobilu vložit dokážu:))
Každopádně v pondělí 27. srpna se můžete těšit na pokračování Literárního léta a dalších zajímavostí. Přeji vám všem krásné letní dny… 🙂
Pokud bude chuť si tu povídat, tak židle u stolu jsou pohodlné, stoly čisté a hosté vítáni (inlove)
Tak se hlásím zpátky na značce – bylo to moc fajn. Z Rakouska (Halstadt v dešti až lijáku byl zážitek, protože obvykle tam prý není jezero skrzevá lidi vidět, teď tam bylo normálně zaturistěno) nás vyhnal déšť rovnou na jih, takže jsme jeli do Dolomit. Bydleli jsme v průsmyku Pordoi, zhruba 2200 mnm. Byla to čistá krása – relativně málo lidí, ty hory jsou takové… přehledné, dá se chodit přímo pod horskými štíty s tisícem výhledů. Ale ty nebyly to úplně hlavní, aspoň pro mě – já jsem totiž objevila alpské louky a konečně jsem si na vlastní oči užila coby Heidi, děvčátko z hor. Ano, byla jsem už v Alpách, ale nikdy ne v období toho největšího kvetení. Nafotila jsem desítky fotek a té radosti!
Potom jsme se rozhodli si zaplavat, tak jsme sjeli dolů k moři. To bylo… no… nudné – až na to moře. Moře miluju a aspoň ráno jsem tam plavala úplně sama. Vydrželi jsme tam dva dny:))
Odtud jsme vyjeli zase do kopečků – do Slovinska. Klášter Sveta Gora, Triglavský národní park, jezero Bohinj, jezero Bled se svým hradem a kostelem na ostrově. Hezké to bylo…
A ještě k cestování v době koronavirové. Všude, kde jsme byli, byly povinné roušky ve vnitřních prostorách, včetně restaurací, pokud člověk zrovna neseděl u stolu. Všude byly desinfekce a gely (dobrá, skoro všude), na jistotu byly v obchodech, restauracích a hotelech. Viděla jsem, že ráno desinfikovali i lehátka na plážích a jejich odstupy byly určitě dvojnásobné proti normálu. Cestující veřejnost (se kterou jsme se setkávali nejvíc) skutečně pravidla dodržovala. Hlavně v Itálii bylo znát, jak moc se snaží, aby si našli jakýsi nový způsob, jak existovat i v době světové pandemie – protože bez práce a bez turistů by jim bylo zle.
Popravdě, když jsme přijeli nakonec do Břeclavi a najednou nebyly roušky povinné, cítila jsem se divně:)) Člověk si prostě zvykne, i když ze srdce lituju hlavně personál v restauracích – lítat kolem hostů ve vedru a rouškou na tváři… to je výkon olympijských sportovců. Ale mají práci, že jo…
Na dovolenou jezdíváme se třemi vnoučaty a jedním psem a v tomto složení vystartovat naslepo není docela dobře možné. Takže ve značném předstihu vybírám vždy základnu, ze které pak vyrážíme za poznáním místních zajímavostí a krás. Plánování výletů a dovolenkového programu mě baví, je to část těšení se na dovolenou. A plán pak měníme podle konkrétních podmínek. 🙂
Milá Dede, objevujte nová místa, odpočívejte a užívejte si dovolenou plnými doušky!
Dede, užijte si to ! Já plánuji a někdy taky ne! Už tomu docela nechávám volný průběh a to proto,že mám dost času.
Zajímavá místa potkávám ráda a lidi také, to v profláklých destinacích nezažiješ. (h) A protože mám ráda dobré jídlo, tak vyhledávám i místně pověstná místa. 🙂 Tak třeba na Valašsku to není problém a mňam! V neděli odjíždíme, takže se určo stavíme na těch místech, kde vím,že budu vítána a potěšena. Kočí nechávám doma v laskavé péči okolních kočkomilů.
preju hezky toulani!
pro nas : bez deti = bez planovani, s detmi radeji „s“, protoze v 5 a s batoletem se v aute nevyspime a netroufnem si riskovat, ze na nic nepadneme. je fakt ze kdysi davno mi predstava dovolene u plaze nahanela hruzu a naskakovaly mi pupinky a ted bych byla asi rada i za to 🙂
ale snad se to zase casem vrati ta ‚volnost’…
Chcete upoutat pozornost všech v okolí? Potom stačí, když vám v době lehce pokoronavirové v hotelové jídelně zaskočí drobeček z bagety… 🙂
PS: Hádate správně. Vykašlat drobeček jsem mohla až v pokoji. Naštěstí to nebylo daleko 😀
PPS: Roušku jsem na odchodu z jídelny i při dalším příchodu měla nasazenou… 😉
Dede, ty číslo! Tobě zbývá jen jediné – vletět s Martinem do nějakého obchodu, koupit velké jednobarevné triko a fixky a nejlépe v několika jazycích na něj vyhotovit nápis:
„NEJSEM COVID POZITIVNÍ, JEN MÉ JÍDLO SI ČASTO ZVOLÍ ŠPATNOU CESTU DO ŽALUDKU!“
(rofl)
Tento příspěvek píšu za účelem rozpoutání debaty na téma dovolené s plánováním nebo bez plánování. Jak to máte vy? Za sebe mám radši jistotu, takže plánuju předem, ale stejně to pak upravuji operativně, takže ten plán je spíš jen tak pro klid duše 🙂
Dříve jsem plánoval hodně. Protože jsem jezdil výhradně veřejnou dopravou a to se neobešlo bez kombinování, propočítávání a nákupu jízdenek dopředu. Můj přístup však změnilo několik faktorů:
– Když někde bylo hnusně nebo to nebylo vůbec záživné, ale my tam museli kvůli plánu zůstat déle. Na druhou stranu, člověk se pak naučí poznávat a zabavit se i v místě, které úplně netáhne a není to na škodu zkusit
– Když naopak někde bylo mnohem víc co vidět a zažít než jsme si mysleli, ale plán byl jinde a často i koupené jízdenky pokud byly větší přejezdy
– První cesta na Ukrajinu (kde dodnes jezdím jen veřejnou dopravou), kde jsem zjistil, že tam plánovat prostě nejde a přišla varianta „kam dojedeme, tam dojedeme“ a bylo to hrozně fajn
– aplikace na ubytování v mobilu, kdy během večera najdu levný nocleh v okolí a nemusím nic řešit bůh ví jak dopředu
– Pořízení auta, s nímž ráz cestování ještě poznávám. Ale umožňuje rychle zmizet z destinace, která netáhne a třeba úplně změnit oblast kvůli zkaženému počasí. Takto jsme vyrazili na ferraty do Dolomit na konci října. Plán byl jednoduchý, na počasí už není spoleh, budeme se přesouvat vždy tam, kde má být hezky
Plánuju, protože často vozím s sebou psy a s těmi mě na každé ubytko nevezmou. Navíc preferuju na spaní slušnou postel a před ním teplou sprchu 🙂
Teď jsme se vrátili z dovolené se psy- z Krušných hor. Destinace nikoli profláklá a moc se nám tam líbilo.
Vloni jsem o konečném směru rozhodla večer před odjezdem. O zbytku rozhoduje vždy aktuální situace. Letos máme předem naplánovaný směr, protože dovolenou spojíme s dalšími akcemi. Ale to je všechno, co o tom týdnu víme 🙂
Spíme v autě, i se dvěma psy a jsme tak naprosto nezávislí.
Záleží na tom. Tentokrát je to jen na týden a Marek hlídá psy. Takže se přesouváme i podle počasí. 🙂
Vyhnalo nás z Rakouska (ale tam jsme stejně chtěli být jen dva dny) a teď jsme v Dolomitech. Dál se uvidí. Asi se budu chtít i vykoupat 🙂
Snadné je to jednoznačně díky internetovým službám. Používáme vše dostupné a umíme se vždycky nějak domluvit. Takže dokud jede auto… 😉
Vyhýbám se plánování, pokud to jde. Nemám to ráda, svazuje mě to! Ale chápu, že pro jiného je to potřebná jistota.
Přeji hezký dovolenkový týden oběma, Dede.
A někdy je to prostě nutnost kvůli poptávce. Mám třeba oblíbené ubytování na Ukrajině, kde si těch 14 dní někdy i tři týdny dopředu musím tu rezervaci dát. Jinak mám smůlu. Mám oblíbenou horskou chatu, která je o víkendech vždy vyrezervovaná (mimo covid), jsou různé vstupy „s omezenou kapacitou“. Takže někdy není zbytí.